Vítám vás zpátky u blogu že stínu sakur,
Asi jste si všimli, že nebyl článek v neděli...jo, jo můj drahý synek mi rozbil laptop...skoro to vypadá jako výmluva typu: pes mi sežral domácí úkol. Bohužel za 10 let života velkej zlikvidoval asi 8 laptopů...3 byly školní...ostuda byla pořádná...
Nový laptop bude asi příští měsíc, tak vydržte...YouTube funguje se zpožděním ale funguje. Mějte se krásně a budu se těšit u dalšího blog nebo vlogu.
Takara
Dneska si trošku zanadávám...
Žiju v Japonsku už 15let a v době korony byl celkem klid. Nikdo nesměl ven a nikdo nesměl dovnitř, krátce a stručně řečeno. Pro místní to byl ráj a pravidla se porušovala, ne že ne...kdo by odolal mít Nikko sám pro sebe, bez běžných tlačenic, jak to bývá u turistických spotů běžné. Nebo takové Kyoto, kde je hlava na hlavě. (Video z Nikko najdete na youtube, jedná se o 3dílný seriál asi dva tři roky zpátky v archívu)
Teď je situace jiná samozřejmě, Japonsko se otevřelo a s ním přišlo hodně turistů, kteří se tu chovají...no jako doma...což o to Japonsko je známo svou mantrou: "Náš zákazník, náš Bůh" nicméně i Japonci začínají mít turistů plné zuby.
Dnes tedy shrnu, jak být špatným gaijinem. Gaijin aka Gajin-san aka Gaikokujin. Mám to srovnané od neformálního po formální název. Gaijin znamená cizák a hodně lidí cizinců v tom slově vidí urážku a ne, nebyla jsem jiná. Po letech v Japonsku už je mi buřt, jak mě kdo nazývá, ale spíš mě zajímá, jak se ke mně kdo chová a sama sebe "gaijinem" nazývám...protože to jsem, jsem člověk z venku, neJaponec. Jsem ovšem gaijin, který už většinou ví, jak se v Japonsku chovat a co dělat a co raději ne.
A co ti špatní gaijin dělají? Před 10 lety to byly celkem drobnosti, jako hlasité mluvení, telefonování ve vlaku. Dnes už je to roztahování se ve vlaku, zavazadla pokládána tak, že se do vlaku běžní cestující nedostanou. Hádání se o používání elektroniky v sekci s priority seat, která jsou vyhrazena pro těhotné, staré a s nějakým zdravotním problémem. Je to zóna, ve které je zakázáno používat telefony, notebooky apod. (I Japonci toto porušují, ale nehádají se, když je někdo požádá aby je vypnuli, protože mají nějakou elektroniku v těle a telefony jim s tou elektronikou mohou dělat neplechu.
Dalším problémem je pití alkoholu ve vlaku a otevřeně na veřejnosti. Nejsem si jistá, zda je to proti zákonu nebo je to jen sociální norma, ale pokud nejste ve vlastní zemi a něco se tu nedělá, tak bych šla s proudem a ne proti němu. Pít nikoho na veřejnosti neuvidíte, maximalně v časech matsuri nebo pokud jdete do speciálních lokací, kde se schází místní mládež (Okubo Park nebo některé stanice Toyoko Line)...
Nesmíme zapomenout na různé tanečníky na přechodech a přecpaných ulicích...kdy to skoro vypadá, jakoby často US influenceři jeli podle logiky: "ano, čím více lidí naseru, tím lépe". Tancování na přechodech, v chrámech (tam si myslím, že už by fakt měli brát zpátečku. Chtěla bych je vidět tancovat v mešitě, hádám, že by šlo o poslední tanec v životě. A není to jen tancování. Je to posilování na červených branách do svatyní nebo sjíždění schodů v chrámu na kole s propagací určitého sponzora. Zvláštní. Proč nedělat něco takového doma? Protože by je poslali do pr...to je jisté...
K otázkám, co by se mělo dělat doma a ne v Japonsku bych přidala demonstrace. Ano, teď tu protestovali Filipínci, protože zjevně budou volby a fandové Duerteho měli rally. Vlastenci jedni...To se to protestuje z tepla země, kde se žije pohodlně...Další byli Turci a Kurdové, kteří se přišli porvat před ambasádu v Tokyu. Děláme bordel, jsme hluční...jo to Japonci rádi...pokud cítíte sarkasmus, pak máte pravdu...a podle japonského: "Minna Onaji" aka všichni stejní, běžný Japonec nebude rozlišovat mezi Turkem nebo Čechem...je to totiž buřt. ...Gaijin jako gaijin...A s tímhle mám problém...My co tu žijeme trvale, se tu potýkáme s různými problémy a začlenění do místní komunity nebývá snadné díky jazykové bariéře a rozhodně nepotřebujeme, aby tady někdo ty podmínky pro cizince zhoršoval...
Zpátky k cestovatelům protože je sezóna Hanami (obdivování sakur), tak si myslím, že je dobré zmínit i různé stromotřasy, kteří se snaží setřást okvětní plátky ze sakur v zájmu fotek či videí. Tohle Japonce štve hodně a komentáře pod takovými videa nejsou příznivé. Už loni s tím byl problém a ani letos se tomu nevyhneme.
Jelínci v Nara to taky nemají jednoduché. Viděla jsem několik videí s lidmi, kteří do jelínků kopali nebo odhazovali odpad v parku. Jelínci v Naře jsou poslové bohů, takže kopání do nich není právě ideální. Nehledě na fakt, proč ubližovat zvířeti. Co za kokota člověk musí být aby ho tohle napadlo?!
A slavné conbini s výhledem na Fuji san? Zablokováno. Proč? Protože turisti nechápou jak se mají chovat na silnici a jsou ochotni pro snímek riskovat život (nejen svůj...) Ale co se jim musí nechat, jsou kreativní a velmi brzy našli jiný combini a shromažďují se tam...
Co se lovení fotek týče, tak teď už mají Geishi v Kyotu pokoj, protože město vystavilo ban a není se čemu divit, různí lovci "the best photo" pronásledovali Geishi, které chodí na různé pochůzky, bez dovolení pořizovali fotky, protože je samozřejmost se zeptat, zda můžete natáčet nebo pořizovat fotky. Někteří si tohle zjevně neuvědomují a pak jsou překvapení, že tu máme zákaz tady a zákaz tamhle...
V podstatě by mě to nemuselo zajímat, ale nerada jsem ve stejném pytli s ignoranty v lepším případě a s idioty v horším případě. Dalším problémem je, že nepoznáte, který gaijin je tu "místní", a který tu jen cestuje...nebylo by špatné, kdyby na letišti fasovali "turista" připínáček, tak by se odlišili od běžné populace, která už se asimilovala a chce žit v klidu bez "side eyes" od Japonců...
A jak jinak se s tím Japonci vypořádávají? Zvláštně musím říct. Turistické spoty zdražují pro tzv. ne-místní turisty a na IG a ve zprávách jedou něco o megazemětřesení a taky o potenciálním výbuchu Fuji...že by se snažili turisty odradit? Skoro to tak působí...
Takara
Vítám vás zpět na blogu psaném ze stínu sakur...
Návrat je to symbolický, protožé sakury nám tu pomalu začínají kvést. Je to popravdě zvláštňí pocit sednout ke stolu a začít zase psát...psala jsem roky a témata byla vezkrze pozitivní nebo alespoň neutrální. Nechtěla jsem se pouštět do vážných nebo kontroverzních témat, protože nemám ráda dohady v komentářích...nicméně asi jsem zestárla, takže si beru méně věcí osobně a o méně věcech se dohaduju...nemám čas a nemám energii...pokud je tohle dospělost, tak mě asi dohnala v mých 37 letech...pozdě ale přece...
Loňský rok jsem si prošla očistcem a musela jsem uklidit nepořádek, který jsem si vztvořila špatným výběrem partnera. Nechci si hrát na obět...chyba výběru, takže je to prostě, co jsem si navařila, to si taky sním...jak si člověk ustele, tak si lehne...ale taky jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá...
O čem budu psát letos? Bude to méně o japonském pozlátku a více o tom, jak se tady lidem opravdu žije. Jak se tady žije lidem, kteří mají minimální mzdu...takže to bude jiné, než se dočtete jinda nebo uvidíte jinde, kdy vám cestovatelé a influenceři ukazují jen to krásné a jen to pozitivní...Japonsko je jako každá jiná země, pokud máte finance, tak se vám tu žije dobře, pokud ne pak je to jiný příběh a váš život vypadá o dost jinak.
Jak to se mnou v tuhle chvíli vypadá?
Tak jsem svobodná matka (rozvedená a odloučená) děti mám 4 roky a 10 let. Malej bude za dva roky na základní škole a velkej bude na junior střední škole. (náš druhý stupeň). V tuhle chvíli pracuji manuálně v továrně a ano za minimální plat, ale mám klid a žádné vzrůšo...přemýšlím o návratu k učitelství...mám nabídku, ale nejsem si jistá, zda to vezmu nebo ne...je to společnost, u které jsem pracovala a odešla ze dne na den, takže jsem byla v šoku, že mi nabízejí práci...člověk si říká, že dvakrát do stejné řeky nevstoupí, ale uvidíme...Nic není rozhodnuto a já váhám, nicméně v dubnu 11tého mám pohovor, rak uvidíme.
Upřímně, nechci zpět jako full time, ale pouze 2-3 dny v týdnu max a nechám si práci ve fabrice, kdyby návrat nevyšel podle představ. Dvě práce se dají skloubit, ale zda to půjde dohromady netuším...uvidím zda to vyjde...taky budu muset kouknout na daně, protože dvě práce znamená, že musím platit daně v obou, jak to bude s papírováním upřímně netuším, protože jsem dvě práce nikdy neměla...
Letos se soustředím na finance a zdraví. Pořád mám ještě pár kilo nahoře, takže letos bych ráda dosáhla 63kg a tím s hubnutím končím. Měla jsem skoro 100kilo, takže to nejhorší mám dole a teď už jen poslední kila...cca 8kilo...Taky se chystám vylepšít dětský pokoj, protože brzo budu mít školáky dva a já potřebuji pořádný stůl a židle pro oba.
Co se cetování týče, tak bude záležet na tom, jak mi vyjde druhá práce, protože v současné době ceny jdou nahoru a vše je dražší, protože inflace už do Japonska dorazila. Ceny elektřiny a plynu jdou nahoru a o jídle ani nemluvím...Život začíná být drahý všude, ale pořád se to dá zvládnout.
Tak to je ode mně vše. Najdete mě na youtubu a instagramu. Postuju jednou týdně plus mínus a s blogem to bude asi dost podobně...Jednou týdně je tak vše, co tak zvládnu...
Mějte se co nejlépe, Takara
