Fotografie naleznete zde:
https://takara.rajce.net/shikoku
Ehime Prefektura
Imabari hrad a chrám
Navštívili jsme nejprve hrad, který byl z důvodu prázdnin zavřený později jsme se zastavili v chrámu vedle. Při výletování po Shikoku je třeba pamatovat na to, že v čase od 29.12. až do 3.1. bývají některé hrady, muzea, galerie zavřené. My jsme si vybrali Imabari 29.12, takže hrad byl zavřený a museli jsme se pokochat pouze hradem zvenku, ale přesto to stálo za to.
Pak jsme se přesunuli směr Matsuyama. Matsuyama je známá čtvrtí Dogo a vláčkem Botchan 坊っちゃん. Ale hlavně je tu jeden z onsenů - Dogo Onsen, který inspiroval Miyazakiho a podoba tohoto onsenu s částí onsenu ze slavné animovaného filmu Sen to Chihiro. Právě do tohoto onsenu jsme se vypravili a poprvé životě jsem si vystála frontu "na něco" čekalo se zrhuba hodinu a půl s nadějí, že to bude stát za to. Vybrali jsme si nejdražší z možných kurzů cca 3500yenů, v ceně byl vlastní pokojíček na 80minut, onsen, mýdlo, Botchan dango a čaj a prohlídka přízemí, které používal císař. Ručník si musíte přinést s sebou, nebo si půjčit jeden onsenový za příslušný poplatek. Po hodině a půl čekání ve frontě jsme byli uvedeni do tatami malého pokojíčku ve 3. patře. Pokojíček měl stůl, skříň na věci a byla nám zima. Okna byla otevřená, takže nebylo moc příjemné převlékat se do yukaty. V nabídce byly dvě lázně, nicméně lidí tam bylo jak much, takže si to člověk moc neužil. Do Dogo onsenu chodí totiž místní hoteloví hosté, kteří mají slevové kupóny na onsen a přednost ve fronťě. Takže onsen nic moc. Mýdlo v ceně bylo jedno mýdlo (kostka), kterou používali naprosto všichni. Nic proti mýdlu v kostce, ale neholduji používání mýdla v kostce společně s xx dalšími lidmi. Po lázni jsem se opět převlékla do onsenové yukaty a vrátila jsem se do našeho soukromého pokojíčku, kde jsme dostali svačinku v podobě mini danga a čaje. Nevyužili jsem celých 80 minut, protože v pokojíčku byla opravdu zima. Leden není opravdu ideální pro návštěvu Dogo onsenu. Svačinka byla super, ale celkově nemám pocit, že to stálo za hodinu a půl čekání ve frontě. Dogo onsen je nejlepší zvenčí, opravdu zvenku ten onsen vypadá jako z animovaného filmu a večer je pohled na onsen ještě lepší.
Vláček Botchan je super, ale nejezdí, tak často. My jsme se s ním nesvezli, vzali jsme za vděk místní tramvajovou dopravou. Tramvaje tu mají staré s dřevěnou podlahou nebo moderní, které na sobě mají vánoční světýlka. Dogo onsen je na konečné a výrazně ušetříte, když si koupíte jednodenní pásmo, které lze použít na tramvaj i na bus. Jakmile vystoupíte z tramvaje, rázem vás překvapí ruch kolem. Dogo je známé onseny, chrámy, obchody se suvenýry, tuhle část města Matsuyamy mám moc ráda.
Po relaxaci a kochání se místním sortimentem jsme se vydali na průzkům dvou místních chrámů. První je jen 7 minut chůze od Dogo Onsenu a druhý je 20 minut chůze od Dogo Onsenu. Nejprve jsme navštívili Isaniwa chrám, ten co je 20 minut od Dogo Onsenu.
Další zastávkou byl chrám Ishiteji a to bylo poslední místo, které jsme ten den navštívili. Odebrali jsme se do místního byznys hotelu Toyoko, kde jsme si vyprali prádlo a brzy jsme zalehli, protože jsme toho za dnešek měli plné kecky.
Další den jsme se vydali do města Uchiko autem. Uchiko je super místo zaměřené na tradiční řemesla. Jsou zde dvě staré čtvrti se starou zástavbou. Bohužel i zde jsme chytli dobu, kdy většina muzeí a galerií byla zavřena. Bohužel tohle je Shikoku a tady mají zavřeno přes prázdniny. Pokochali jsme se starou zástavbou a místním chrámem Koshoji, který je známý svým spícím Budhou, kterou patrně jinde v Shikoku nenajdete.
Naší další zastávkou bylo město Ozu. Nejprve jsme si vyšlápli mírný kopeček. Expozice hradu je výborná, můžete si zde vyzkoušet samurajskou výstroj a výzbroj a nabízejí zde komplet vysvětlení, jak se stavěl hrad, jaké má části apod. Expozice je velmi přehledně udělaná, že to pochopí i cizinec a pokud se chcete něco naučit o hradech a samurajích, pak místní hrad doporučuju. Místní sbírka není rozsáhlá či velmi cenná, ale po vzdělávací stránce tenhle hrad nemá konkurenci. Opravdu.
Po vyškrabu na kopec a prohlídce místního hradu jsme se navštívili místní vilu Garyu Sanso s výhledem na řeku a město Ozu. Součástí vily je i krásná japonská zahrada. Tam jsem narazila na super sošku, která mi zvedla koutky. Holka ty si na tom stejně jako já...
A poslední zastávkou ten den byla Uwajima. Uwajima je malé městečko s přístavem, rybím trhem, několika chrámy a malým hradem. V Uwajimě jsme byli 31.12. a měli jsme v plánu zde slavit Nový Rok, bohužel večer začalo pršet, pak se strhla bouřka a nakonec padaly kroupy. Takže z toho sešlo, ale zpátky na Uwajima hrad. Uwajima hrad je maličky hrad na velkém kopci. Na úpatí kopce jste si mohli zapůjčit bambusovou hůl na výšlap.
Navečer jsme zaparkovali v místním byznys hotelu Toyoko a vydali jsme se na večerní procházku do dvou chrámů. První chrám Taga byl celkem zajímavý. Jedná se o chrám plodnosti. Naleznete zde kamené či dřevěné mužské nádobíčko. Talismany ve tvarech ženského přirození či mužského nádobíčka. Muzeum erotické tvorby, které sousedí s chrámem. Daigo do muzea nechtěl jít a ani se mu nechtělo koupit omamori ve tvaru ženského přirození. Myslím si, že se styděl :-D Vlastně když se na to kouknu zpátky, tak prohlídku chrámu uspěchával, jen abychom byli už z toho místa pryč...
Chrám Warei je typický chrám, zde jsme strávili podstatně delší čas, než v chrámu Taga bylo to výmluvné. Zde jsme se zbavili starých talismanů. A zakoupili jsme nové talismany na nový rok. Přemýšleli jsme, že zde oslavíme Noý Rok, ale navečer začalo pršet, pak přišly kroupy a bouřka. Jak na Nový Rok, tak po celý rok...upřímně doufám, že ne!
Během těhu jsem toho nacestovala méně než bych chtěla. V těhu se prostě cestovat nedá, když to tělo nedovolí, ale jakmile situace dovolila, tak jsme ráda vypadla ven.
Cesta podel řeky Shimanto byla zasněžená a navigace nás co 15minut upozorňovala na to, že bychom měli dát sněhové řetězy. Bohužel žádné jsme v půjčovně nedostali, takže smůla no. Pak jsme sjeli do níže položených míst a sněhu postupně ubývalo, ale prvních 50km jsme jeli sněhem a nevím jak Daigo, já měla docela nahnáno. Dalších 50km už bylo v pohodě a Daigo trhnul rekord, co se rychlosti týče...rozuměj jel jako hovado a tam co byla nařízená 50, tak měl minimálně 60...tohle nesnáším, opravdu, ty cedule ohledně rychlosti tam nejsou pro srandu králíkům...
Foukal silný vítr, takže bylo vidět jak na moři vítr zvedá vodu do výšky. Tohle znám pouze z TV, kdy se informuje o tom, jak za vysokou zdí při pobřeží došlo k záplavám vinou silného větru, který "vodu nafoukal za zeď". Opravdu mazec musím říct a jsem vděčná, že nemáme romantiku na pobřeží, protože se mi zdá, že víc než romantika z toho koukají trable. Podél pobřeží jsme pokračovali až do Ashizuri Misaki, kde je jeden z nejkrásnějších chrámů na Shikoku (podle mě) a maják na útesu. Oblast je známá kaméliemi (tsubaki), které kvetou od pozdního podzimu, přes zimu až zhruba do konce února. Tsubaki se dá zaměnit snáze se Sasankou (ne, nemyslím tu bílou malou kytičku rostoucí v lese v Čechách), v Japonsku mají keře podobné Kaméliovým, které se jmenují Sasanka tyto kvetou jaro/léto, liší se ve tvaru květu, ale rozdíly jsou velmi malé, takže pokud člověk není botanik, tak se splete snadno.
Dojeli jsme na místo a zaparkovali jsme abychom přestoupili na autobus, který nás měl vyvézt až k chrámu. Zpočátku lehce sněžilo, a pak se mraky začaly trhat a začalo svítit sluníčko. Proměna chrámu byla neskutečná. Doporučuju objednat si slunečno, pokud se rozhodnete vydat se na Ashizuri Misaki. Fotky vypadají o dost lépe, což můžete posoudit sami, i když kvalita mého digifoťáku není ta nejlepší.
Za tohle to určitě stálo, jet takovou dálku a nás už jen čekala dlouhá cesta zpátky do Uwajimy, vrácení auta s plnou nádrží, vyzvednutí zavazadel a už jsme vyrazili vláčkem do prefektury Kouchi a stejnojmeného města Kouchi. Jeli jsme vláčkem, který byl o poznání pomalejší než vláčky v Tokyu, ale cestování s ním bylo o dost příjemnější, protože jsem kolem sebe měla prostoru, že by to dalo i na otočku či kotrmelec.
Kouchi Prefektura
V Kouchi jsme zaparkovali na noc a ráno jsme měli v plánu svést se "mybasu", který jezdil, co hodinu a zastávky byly strategicky rozmístěné, tak abyste zvládli navštívit vše, co Kouchi nabízí. A že toho není málo: Hrad, Chrám Chikurenji, Botanickou Zahradu, Muzeum, Vyhlídku z Mt. Godaisan, pláž Katsurahama s místním trhem, kde je muzeum psích šampiónů a jsou k vidění psí zápasy. Ano psí zápasy, neděste se dopředu, později uvedu na pravou míru o co jde.
Pass na autobus máme a můžeme vyrazit. Z dostupné nabídky jsme zvolili 4 věci: muzikální hodiny v Harimayabashi, Katsurahamu, Chikurenji a Mt. Godaisan. Ale k vidění toho bylo o dost víc, my jsme zvolili ty nejzajímavější místa z časových důvodů. Fascinovalo mě, že řidič autobusu každou zastávku vystoupil z a přehodil přívěšek na tabuli s odjezdy. Systém velmi praktický, protože v této oblasti dochází k častým dopravním zácpám, tak je snadné pro turisti skontorlovat si, zda jejich autobus už odjel, nebo má jen zpoždění, i když pro řidiče to znamená jistý pohyb navíc...Naší první zastávkou z výlezem byla vyhlídka z Mt. Godaisan. Výhled do kraje byl super a protože další zastávka byla vzdálená jen asi kilometr, tak jsme se rozhodli, že do chrámu Chikurenji dojdeme po svých. Chrám Chikurenji je pěkný horský chrám a pro mě má ještě další symbolický význam, že jsem si zde zakoupila omikuji...daikichi (velké štěstí) to samozřejmě nebylo, ale asi poprvé jsem zahořela touhou přeložit si své omikuji vlastními silami a za pomoci denshijishou (elektronického slovníku), dosud jsem z lenosti prosila manžela :-D
Pod chrámem Chikurenji jsme se nalodili na bus a vyjeli jsme směr Katsurahama. Katsurahama nádherná pláž s malou svatyní na útesu. Sluníčko svítilo, nebe bez mráčku, jak nepodobné včerejšku...:-) Katsurahama není jen nádherná pláž, ale i akvárium a místní trhy. V restauraci nabízejí rybičku katsuo, která je typická pro tento kraj a i když bych syrové či polosyrové rybičky neměla jíst, tentokrát jsem neodolala a jeden kousek jsem si dala. Nic lepšího v tomto stavu jsem doposud nejedla. A to na syrové moc nejsem.
Dále jsme navštívili ono slavné psí muzeum. Chov psů určitého plemena domnívám se, že se jedná o psy plemena šarpej ALE... (nejsem znalec, u králíků jsou moje znalosti veškerých plemen rozsáhlé, ale psy moc nemusím, takže jsem v oblasti plemen celkem nevzdělaná. Moje znalosti začínají u jezevčíka a končí u bulteriéra, takže pokud byste z fotek poznali plemeno a měli za to, že to není šarpej, neváhejte mě opravit, v tomhle se opravdu nevyznám). Každopádně už od samurajských dob se tu chová jedno a pouze tohle jedno plemeno a kromě chovu psů jsou v této oblasti vyhlášené psí zápasy. Na Shikoku naleznete zvířecí zápasy hned dvakrát. Býčí zápasy a Psí zápasy. Na býčí zápasy jsme nešli, ale psí zápasy zajímaly Daiga, takže jsem chtě nechtě musela jít. Jakékoli zvířecí zápasy se mi příčí, nelíbí se mi to a nechtěla jsem tam jít. Nejprve jsme absolvovali kolečko po muzeu, navštívili jsme psí jesličky, nevím zda ten odér psů cítili ostatní, ale jako těhotná jsem byla ráda, když jsme místnost opustili, protože ten smrd byl neuvěřitelný. Nakonec nás uvedli do hlediště. Uprostřed byla aréna a k mému zděšení jsme seděli od bojové arény cca půlmetru rovnou v první řadě. No doprčic...
Nejprve představili yokozunu (vítěze), a pak vyzyvatele. Psí zápasy mají svá pravidla, aby pes svůj zápas vyhrál musí jeho soupeř buď utíkat nebo kňučet. Šarpej má poměrně silnou kůži a působí jako by ji měl o dvě čísla větší. Nicméně zápas se mi nelíbil, i když po většinu času se snažili psi jeden druhého povalit a dostat dospodu. Párkrát se do zebe zakousli, ale nešlo o kousnutí, ze kterého by tekla krev, psi neměli žádné jizvy ani viditelná zranění. Zápas byl po asi 5 minutách ukončen a skončil nerozhodně. Upřímně jsem se bála, že to bude horší, ale ani tak si psí zápasy mé srdce nezískaly a není to nic, co bych musela vidět znovu.
Tokushima prefektura
Poslední den jsme zaparkovali v Takamatsu, kde jsme začínali naši cestu loni v lednu a bylo to symbolické zakončení. Program, který jsem navrhla, nás začal pomalu zmáhat, takže jsme se rozhodli projít se po Takamatsu a navštívit oblíbený Ritsurin Kóen (park). Parky v Japonsku nejsou v zimě až takové terno, protože většina květin, keřů a stromů nekvete. Pokud nemají vysázené keře odrůdy Tsubaki (kamélie). Nicméně stále je co vidět i v zimním parku. Jezírka, krásné výhledy: skalky, stromy, čajové domy apod. Já jsem si dovolila porušit moji "dietu" rozuměj "snažím se nepřežírat" a dala jsem si místní sakura dango a v čajovém domě jsme si dali čaj matcha a tsuru mochi. Dýchnul na nás klid a pohoda a v takové atmosféře by si člověk nejraději rozestal peřiny a vyspal se do růžova. Risturin Kóen byl posledním bodem naší cesty pak už jsme se jen postupně vraceli domů přes Maibaru, Shin Ósaku až do Nagoya, kde jsme strávili noc v místním byznys hotelu (Toyoko), abychom se druhý den vrátili v rozumnou dobu zpátky do Kanagawa pref.
Byla to nádherná cesta, navštívili jsme vše, co jsme chtěli vidět a to je to nejdůležitější. Nicméně Shikoku je proslulé poutníky, kteří se snaží navštívit všech 88 místních chrámů. Říká se, že pokud navštívíte všech 88 chrámů, tak se "očistíte" od neštěstí a špatností běžného života. Nicméně pouť po 88 chrámech je celkem náročná a jedna dovolená to jistě nestačí. Dobrá zpráva je, že ta pouť se dá obejít. V jednom chrámu v Ehime Prefektuře, bylo kolem pagody vyskládáno 88 pytlů se jmény všech poutních chrámů a stačilo prostě hodit do kasičky 300yenů a dotknout se každé bílého vaku. Tím symbolicky ten chrám "navštívíte". Takže stačí si sáhnout na 88 vaků se jmény chrámů a máte splněno
(mám splněno )
Viz video na youtube:
