sobota 27. listopadu 2021

Zápisky z cest: Okinawa

Udělalo se mi trošku lépe, takže jsem začala uklízet fotky z cest, a při té příležitosti jsem se rozhodla rozepsat o svých cestách za 3 roky, co jsem v Japonsku...ne, nemám v plánu psát o každém malém výletu do Chiby (sousední prefektura s mojí "domovskou" prefekturou) vypíchnu jen ta nej a nej místa, místa, která nestačí vidět jen jednou, (některá místa v Japonsku stačí ke spokojenosti vidět jednou, jiná ne) prostě napíšu o svých top "zamilovaných" místech. Pokud jste tato místa nenavštívili, můžete to brát jako seznam, kam by bylo fajn se podívat.

Tím máme krátký úvod za sebou a pustíme se do prvního "zamilovaného" místa. Tím místem bude: Okinawa... O Okinawě se toho napovídá hodně v souvislosti 2.světové války, kdy zoufalí Japonci nechali pochodovat místní obyvatelstvo před vojáky jako živé štíty. Dále jako výsledek 2. světové války patřila po x let Okinawa USA, což je jen další důvod proč okinawští lidé nemají Tokyo příliš v lásce. Měli pocit, že je Tokyo nechalo "ve spárech USA" Takže historie vzájemným vztahům neprospěla.

Ale ani dnes není na Okinawě klid a mír, hlavně co se týče soužití Američanů s místními, situace kolem základen a padající strojů amerického letectva, které zůstávají bez odpovědi či vysvětlení. 

Jako turistu vás situace kolem USA základen a vzájemných vztahů může nechat v klidu, i když výlet do Yomitanu bych spíše nedoporučovala, pokud se nechcete vyrovnávat s ošklivými pohledy, nerudným chováním, či se vůbec chcete najíst v restauraci. V Yomitanu jsem viděla dvě velké skupiny lidí, jedna protestující proti USA a druhá byli nadšenci fotící stroje ve vzduchu. Obě skupiny byly srovnatelně velké. Nicméně v supermarketu do mě hrubě babička důchodového věku se slovy "amerikajin baka"...hlupák Američan...když jsem získala balanc, tak jsem jí odpověděla, že se velmi mýlí, že jsem Čekojin. Japonci většinou své emoce nedávají najevo, ale v jejím obličeji byla patrná změna...jakoby se trošku zastyděla... Druhou negativní zkušenost jsem měla právě z restaurace, kde jsem si objednala japonsky "shoyu rámen" a manžel si objednal po mně. Rozdíl byl v tom, že jemu jídlo donesli a mně ne...nejdřív jsem přemýšlela, že třeba nerozumněla Kanto dialetku, okinawský dialekt je totiž úplně jiný...japonské "youkoso" "vítejte" se na Okinawě mění na "mensoure"...Nechala jsem to plavat, protože jsem nechtěla dělat scény a při odchodu z restaurace jsem si všimla zmíněné cedule a bylo mi hned jasné, o co jde...Takže pokud si nechcete kazit den, doporučuju Yomitanu se vyhnout, kromě základny, pravidelných demonstrací a restaurace a supermarketu tam stejně není nic k vidění.

Shisa bájné stvoření, jsou vždy v páru a jsou to "strážní psi", kteří chrání před zlem. Jeden má otevřenou pusu má odrazit zlé duchy a ten se zavřenou pusou stráží dobré duchy v okolí. Ale taky se říká, že ten s otevřenou pusou je žena a ten se zavřenou je muž. Většina shisa se pokládá na střechy nebo vedle vchodových dveří, chrání i před draky a jejich ohni.

Kromě základen, jsou zde poměrně časté tajfuny a první čeho si po příletu všimnete je výška budov a bytelnost hrobek na Okinawě. Budovy se netyčí do výšky, v hlavním městě Naha se najde pár několikapatrových budov, ale typické mrakodrapy nečekejte. No a hroby nemají kolem sebe typické věci, které by mohli uletět, dokonce i vázy u hrobů jsou přimontované ke kamenné hrobce. Hřbitovy na Okinawě a na hlavních ostrovech Japonska nabízejí jiný pohled....

Ale to proč sem přijíždějí turisté není nic z toho, co jsem napsala výše. Důvodem, proč je Okinawa oblíbená, jsou krásné pláže, chutné jídlo, staré budovy, bohatá kultura a řemesla no a pokud rádi objevujete taje japonských dialetktů. Pro mě je to jedno top místo zvlášť na léto, jen je trošku finančně trošku náročnější.

Moře omývající břehy hlavního ostrova Okinawy je azurově modré a průzračné. Je tak čisté, že se dají krásně pozorovat ryby i z pláže. A to nemluvím o focení pod vodou. V místních vodách se to jen hemží rybičkami různých tvarů a barev. Pláže mají písek většinou bílý nebo světle žlutý. Další velké plus je, že lidí tam nebývá až tolik, pokud vyjedete hodně brzo, tak si můžete užít pláže ve dvou...Větší romantiku si moc neumím představit...

Některé části Okinawy mi nápadně připomínaly pobřeží Normandie. Ale jde samozřejmě jen o zdání. :) Další věcí, která stojí za zmínku jsou Habu, okinawští jedovatí hadi, kteří mají na svědomí řadu úmrtí na Okinawě. Na Okinawě se pořádají různé hadí show, souboje zvířat: hada a mangusty. Někdy vyhraje mangusta jindy habu, ale musím přiznat, že tyhle souboje se mi příliš nelíbí. Na boj mangusty s habu se chodí dívat rodiny s dětmi a je to prostě část kultury. Stejně jako krémy, léky, oleje vyráběné z Habu a také peněženky, nic nepřijde nazmar.



Pro mě je Okinawa - hlavní ostrov ostrovem výjimečné kultury, zajímavých lidí, nádherných pláží a útesy na moře. Velmi zajímavá je celá historie Ryukyu souostroví a království Ryukyu. Zajímavé je i starý druh tradičního odívání jakož to i báje a pověsti ryukyu mythologie. Člověk se na Okinawě necítí jako v Japonsku. Je to tím, že majoritou na Okinawě jsou Okinawané, kteří jsou největší národnostní menšinou v Japonsku. Na Okinawě je život pomalejší, klidnější a nebýt tajfunů a situace kolem amerických základen, tak bych se tam i přestěhovala. Cítila jsem se tam jako v ráji.

Pokud se vydáte na Okinawu je dobré rozmyslet si podrobný plán, kam se chcete podívat, co se adrenalinových zážitků týče, ty si raději zarezervujte zavčasu. Je dobré promyslet harmonogram, abyste všechno stihli. Další nezbytností je zapůjčení auta. Bez auta se jen za pomoci autobusové dopravy, či vlakové dopravy daleko nedostanete. Pokud si chcete užít Okinawu naplno, rozhodně doporučuji "auto z půjčovny" není to o tolik dražší, než je autobus a dostanete se kamkoli.

Ať už se rozhodnete jít na pláž a zaplavat si s rybkami, nebo se podíváte do hradu Shuri, který je v nejistém stavu po požáru, který tam vypukl 2019. Či navštívíte Ryukyu osadu a vyzkoušíte si tradiční řemesla nebo zajdete do restaurace na nějakou mňamku budete mít nádherný čas. V září bych měla jet na Okinawu znovu, a tak doufám, že budeme super počasí a moc si to užijeme....Takara

sobota 20. listopadu 2021

Zápisky z cest: Yugawara

článek z roku 2014
Vyjeli jsme si na víkend, ano slyšíte dobře...udělalo se mi trošku lépe, takže jsme si zabalili a vyjeli vláčkem směrem Atami, ale nejeli jsme do Atami, vystoupili jsme o zastávku dříve v Yugawaře. Yugawara je proslavená onseny, krásnými chrámy a hikingem. Trasy v Yugawaře jsou krásné, ale v tuhle chvíli pro mě znamená mírnější kopec smrt, takže si na hiking musím nechat zajít chuť.


My jsme přijeli za matsuri a ne nebyly to jen tak ledajaké slavnosti. V Yugawaře potkáte řadu věcí, například bambusy, do kterých někdo vrtal díry nebo vyřezával, tyto slouží jako dekorační lampy a právě taková přehlídka lamp se měla v Yugawaře konat, ale až v noci. Tak co ve dne? Za denního světla jsme se šli po památkách, vodopádech, dýňovém muzeu, galerii japonského výtvarného umění...Obešli jsme spoustu chrámů, většina z nich byla mladšího data, takže nebyly tak úžasné, jako jinde ale o to více zaujaly velké rozložité stromy (sekvoje?) některé byly až 600 let staré...U jednoho chrámu měli jako atrakci velký kamenný obličej...oči na mě působily trošku děsivě :)

Procházeli jsme se podél řeky a viděli jsme pár opravdu krásných vodopádů. Zašli jsme do místního parku, kde probíhala příprava na matsuri. Po parku pobíhala policie a vyměřovala bezpečnou zónu, protože se v noci měl odehrávat i ohňostroj, ale ne jen tak ledajaký. V Yugawaře je tradiční ohňostroj hodně odlišný od běžných ohňostrojů v Japonsku...Je takový, jak to říct? Vertikální je to pravé slovo :) (viz fotografie)

V 3 odpoledne jsme si šli odpočinou na hotel. Na recepci nás přivítala milá paní, která si hned všimla, že jsem těhule, takže mě zavalila otázkami (co to bude, kdy to bude apod...) Sakra...už to začíná být vidět a to jsem v závěru 4.měsíce...sakra... Nicméně, díky tomu jsem dostala měkčí a lepší obi na převázání hotelové yukaty...Za to jsem byla vděčná :) Ubytovali jsme se a v 6 večer hurá na večeři, která byla typicky japonská a v hlavní roli bylo sashimi a zelenina. Jak jsem se zaradovala, když jsem na stole spatřila mini-nabe a vepřové masíčko :D asi o mě víte, že sushi a sashimi příliš nemusím a teď v "jiném stavu" mi syrová ryba nic moc neříká...ale to tzv. nama tamago (syrové vajíčko) taky ne...nějak teď syrové (rozuměj čerstvé) nedávám. Po večeři jsme se na půlhodinky natáhli. 

Je to tady! Hurá ven! Šli jsme se projít k řece a na nábřeží. Řeku lemovala dekorace v podobě bambosových lampiček, některé lampy, byly umístěny i v řece a na nábřeží probíhala soutěž o nejlepší vyřezanou bambusovou lampu. Bylo opravdu těžké vybrat a měla jsem pocit, že mezi hodnocením převládlo ne hodnocení zručnosti a obtížnosti motivu, ale co bylo motivem....Lampa s kočkou vyhrávala na celé části :) Později jsme se přesunuli do parku a měli jsme štěstí, šli jsme hned do první řady. Super!?

Slavnosti zahajila taiko bubenická skupina a já je docela litovala, protože všichni byli natěšení na hanabi, takže potlesk byl spíše vlažný a ve stylu, jupí teď bude ohňostroj! Chudáci...:) Pak začal samotný ohňostroj, který měl dvě části. V první přišli lidé v pestrobarevných oblečcích, kteří nesli nějaké roury, že kterých začaly létat jiskry. Vypadalo to něco jako prskavka, ale prskavka pro obra.... Bylo to vskutku nádherné, ale taky nebezpečné. Jeden chlápek tu rouru nesl více v poloze vodorovně a ta blafla a poslala jiskry přímo na něj. Naštěstí byl chlápek dost rychlý, tak rouru položil dírou k zemi a oheň tím udusil. Navíc k dispozici byli i požárníci a přenosné hasící přístroje, takže se mu nic nestalo...Zlaté jiskry létaly do vzdálenosti 5 metrů a v takovém počtu, že to vypadalo jako zlatý déšť. Krása!

Další částí byl ohňostroj řízený, šlo o raketky vystřelované do vzduchu. Vše ve vertikálním duchu, jak světelné efekty, tak kouř. Druhá část nebyla (podle mě) tak velkolepé a fotky jsou podle toho. První část ohňostroje zvítězila na celé čáře. Vyhrazená bezpečná zóna trošku selhala a ukázalo se, že sedat si do první řady má i svá negativa, protože babku za námi trefil rozžhavený kus z nějaké raketky. Babča měla kabát, takže v pohodě a kromě šoku se jí nic nestalo, protože ten kus sebrala, a pak ukazovala každému na potkání...:D

Ohňostrojem skončily matsuri a ve stáncích raketově začaly klesat ceny, aby se vyprodal veškerý sortiment...My jsme byli nacpaní ještě od večeře, takže jsme nekupovali nic a šli jsme se ještě naposled projít po nábřeží a pokochat se stovkou lampiček, které svítily na každém kroku...Pak už jen na hotel a hurá do soukromého onsenu. V Japonsku se dříve říkalo, že těhotné do onsenu nesmí, ale doktoři svůj názor na onseny přehodnotili, takže mi bylo řečeno, že do onsenu můžů, ale ráchat se hodinu v horké vodě raději ne, protože bych mohla po výlezu z onsenu omdlít...tak jsem si dala 10 minut a šlo se na pokoj...A spát...

Na druhý den začalo pršet, jak měl v pondělí do oblasti Kantou tajfun číslo 18, takže jsme to na zbytek dne zabalili a jelo se domů...Další tajfun číslo 19 se očekává na příští víkend, který má bohužel být prodloužený, takže se asi pojedem pobavit do Tokya a na nějaké delší cestování se vykašleme, protože by nám pršelo až moc :) Příště to bude pro změnu z Tokya, které máme skoro, co by kamenem dohodil :) tak zatím...Takara

pondělí 15. listopadu 2021

Japonský Kalendář: 15. listopadu 753

Shichi-Go-San七五三
je národním svátkem, který se slaví 15. listopadu (většinou). 3, 5, 7 jsou v Asii tradičně šťastná čísla, nelze je dělit (prvočísla) a jsou tedy speciální. Slaví se celostátně, jedná se o oslavu dětí a jejich zdravého růstu na duši i na těle. Samozřejmě se začíná oslavou prvních narozenin, kdy se robátku na záda připevní velký kus mochi a ono brečí a batolí se. Další oslavou je zmíněných 7, 5, 3 jedná se o narozeniny.



Děti, které dosáhnou 3, 5, 7 obléknou tradiční oděv pro tuto příležitost a účastní si oslav v chrámu a také se fotí a pořádá se párty v některých krajích Japonska tato oslava vyjde stejně jako svatba a vzhledem k tomu, že japonské svatby jsou velmi nákladné, tak jim rozhodně nezávidím. Oslava jednoho roku není součástí Shichi-Go-San七五三, ale je třeba říct, že 3 a 7 je oslava pro dívky a 5 pro chlapce.

Je třeba zmínit, že počítání v případě Japonska je dvojí. Podle starého počítání je dítěti 1 rok už v době narození, takže oslava 3 bude už ve dvou letech (od narození), ve čtyřech a v šesti. Musím říct, že záleží na rodině. Mě se víc zamlouvá běžné počítání ne to staré, takže budu slavit Shichi-Go-San až synovi bude opravdu 5 let.

Tradice oslav má své kořeny v samurajském způsobu života a oslav a pojí se s určitými rituály jako bylo vyholování hlav dětem, když dosáhly určitého věku, první hakama. Do dnešní doby se dochovalo oblékání do kimon určených jen a jen pro tuto příležitost.


Slavnost se týká dětí, které slaví 3, 5, 7 nicméně ve školkách se slaví se všemi dětmi. Ve školkách se vyrábí speciální tašky s držadly a do těchto tašek se dávají sladkosti typu hroznového cukru (chuť to má přesně takovou) a jde se do chrámu, kde se společně pomodlí a poprosí "aby pěkně rostli na duchu i na těle. Co se cukříků týče, tak se většinou dává dlouhé cukrátko zvané Chitose Ame, což je dlouhý lisovaný cukrový špalík, jehož jméno znamená "tísícileté cukrátko" symbolizuje růst, vývoj, nicméně ve školce si vystačili se zmíněnými hroznovými cukříky.


Ta pravá oslava je doma s celou rodinou. Jde se do chrámu, kde je speciální obřad, pak do obchodu, kde vás vyfotí a nakonec slavnostní oběd (pozdní odpoledne). Pro děti je to báječná příležitost nacpat si břicho sladkostmi a pro dospělé šance obdivovat krásná kimona, chrámy a nasát atmosféru této tradice. 

A jak jsme to slavili my? 
A. mělo být ten rok 5. let, když jsme obdrželi leták z lokální svatyně netuším. Přihlašovací leták jsme vyplnili a zanesli do centra pro děti, který sousedí  s naší lokální svatyní. Koupila jsem hakamu, což je slavnostní kimono pro chlapce. 

J. ho obleče taky, takže se to vyplatí. Strávila jsem hodně času studováním Youtube videí na téma, jak obléct hakamu. Musím říct, že tohle byl oříšek, hlavně ty různé pásy a ozdoby. Úplně jsem to nedala. "Sukně" mu sjížděla dolů, protože jsem je neutáhla. Poučení pro příště. Takže popošel pár kroků museli jsme vytáhnout nahoru. A takto asi 20krát. Snad to s J. zvládnu lépe. 
 
Vyrazili jsme do svatyně, kde se platil obnos 5000yenů (1000Kč) za obřad. A dostal speciální dlouhou tašku. Ve které byla sladká tyčka tzn. chitose ame což je dlouhověká sladkost a symbol jeřába a želvy, které značí dlouhověkost a štěstí. Také A. dostal ochraný amulet na tašku. No a potom už se šlo na obřad. 

Obřad byl za 5 minut hotový a probíhal dost podobně jako Omiyamairi, kdy se řekla adresa a jméno "oslavence" a přálo se mu, aby ho bohové požehnali. Když bylo hotovo, tak už jen fotka před svatyní s celou rodinou a šlo se domů v našem případě. Byla jsem mrtvá, ale totálně. Další Shichi-go-san mě čeká za 4 roky, tak snad se do té doby zlepším. Hlavně nezapomenout. Pásy se musí pořádně utáhnout. Na to nezapomenout, ale klidně mi to připomeňte. Takara






neděle 7. listopadu 2021

Owakudani aneb vulkanická oblast v Hakone

Owakudani je oblast kolem kráteru, který byl vytvořen po výbuchu hory Hakone kolem 3000let zpátky. Je to specifická oblast, která je aktivní i dnes. Občas jsou hlášena bezpečnostní výstrahy. Pamatuju, že asi 4 roky zpátky tu byl level 4 Emergency. 

Jsou tu horké prameny, kde koupou slavná černá vejce.Říká se, že když sníte jedno, tak si prodloužíte život o sedm let. A proč jsou černá? Za to může sulfur ve vodě. Skály kolem jsou žluté a síra je vidět už zdálky, stejně tak i cítit. Některým lidem se dělá ze sirných výparů špatně, proto probíhá hlášení o stavu výparů a pokud to kouří hodně mají připravenou Emergency room. 

Z Owakudani je výhled na Fuji san, ale jak je u mě zvykem, všude kde je možné vidět Fuji, tam já ji neuvidím. To je jisté. Takže jsem se spokojila s onsen tamagem nebo-li kuro tamago nebo-li černé vejce. Pořídili jsme pytlík 5 za 500 yenů. Tzn. 5 vajec za 100 Kč. Snědla jsem 3 takže to by mělo být plus 21 let. 

Z Gory se vydáte lanovkou na Sounzan a ze Sounzan další lanovkou-gondolou do Owakudani. Z Owakudani se vydáte  další lanovkou do Togendai, kde se nalodíte na lodičku a ta vás doveze přes jezero Ashinoko, a pak už jen pěšky do Hakone Jinja. Celý výlet trvá celkem 4.5 hodin, takže jeden den na Hakone je víc než dost. 




Cestování po Hakone je snadné, můžete vzít i kočárek, protože všude je dost místa, pouze v Hakone Jinja narazíte na schody, jinak si užijete dobré kočárkování. Doufám, že vás článek zaujal a já se budu těšit zase příště. Takara



čtvrtek 4. listopadu 2021

Higanbana aneb když sedíte doma na zadku...

 Článek popisuje situaci v září 2021

Máme září a to je čas, kdy začínají kvést higanbany. Co jsou to higanbany, jsou to velmi zajímavé květiny zvané Lycoris nebo také Spider Lily aka pavoučí lilie. Mohou být ve všech možných barvách a já jsem se rozhodla, že je příští rok vysadím. Chtěla bych, aby kolem domu vždy něco kvetlo. Na jaře: ume nebo sakura, v létě: ajisai, asagao nebo slunečnice, na podzim: higanbana nebo kokia. Takový je plán, který bych chtěla dát do chodu příští rok, tak mi držte pěsti. 

Na pavoučí lilie jezdím do Saitama Prefektury do Kinchakudy, ale vzhledem k tomu, že stále nejsem očkovaná a  po OH počty nemocných narostly raketovým tempem, tak jsem se rozhodla nikam nejezdit. Kinchakuda byla samozřejmě posekána, tak jako loni, aby návštěvníci nejezdili ale v Japonsku je spousta spotů, kde higanbany kvetou, takže si stačí jen vybrat. Já jsem nakonec našla pár higanban kvetoucí 
v sousedství, takže jsem nafotila nějaké portrétovky a letos máme hotovo. 

No a co ta to higanbana je? Co znamená pro Japonce? 
Když to vezmu zkrátka , tak je to květina podsvětí, její jméno doslova znamená "druhý břeh" a bývá vysazována u pohřebních chrámů, hřbitovech, ale i podél řek a polí, protože odhání škůdce. Její cibule jsou jedovaté a proto je nazývána Pekelnou Květinou, Pohřební Květinou a dokonce i Liščím květem. Existuje svátek, kterému se říká Ohigan, který spadá na den podzimní rovnodennosti v té době kvete i higanbana, takže ji můžete vidět jaké výzdobu na oltářích.  

Pro mě osobně je to krásná květina i když jedovatá (musím dávat pozor na J. zahradničení, protože začal hrabat v květináčích, ale snad ho to do příštího roku přejde. Doufám, že máte krásný podzim a máte se fajn. Takara 

sobota 30. října 2021

Power spot zvaný Jogashima

 Jak už jste u mě zvyklí navštěvuji řadu míst každý rok stejná místa. Nicméně občas zavítám na místa, kam jsem nevkročila alespoň 5 let. Jedním z takových míst je Poloostrov Miura v Kanagawa Prefektuře. Tak jako Shizuoka Prefektura má poloostov Izu, kde se nachází Atami. Tak Kanagawa Prefektura má Miura Poloostrov. Je tam Zushi a Yokosuka. 

Od Miura Poloostrova vede dlouhý most k malému skalnatému ostrovu zvanému Jogashima. Je to malý ostrov porostlý travou, pampasovou trávou susuki a divokými liliemi, ale hlavně je tam krásný výhled na Fuji san. V létě je viditelnost horší než 
v zimě nicméně pořád se dá Fuji zahlédnout. Natočila jsem i vlog, tak můžete mrknout, jak to tam vypadalo. 

A. si to tam užil, skákal ze skály na skálu, až jsem se bála, že někam zahučí. J. tak, tam jsme měli jiný problém. Zapomněla jsem si Ergobaby nosítko, takže kam nemohl kočárek, tam musel J. za krk. Po dni nošení tímto způsobem, jsem druhý den měla zablokovaná záda, tak jako už dlouho ne. Samozřejmě druhé dítě se na mě podepsalo ještě víc, než první. V současnosti mám o 26 kg víc, než jsem měla, když jsem sem před 10 lety přijela. Takže fyzička není, co bývala.



Vypravili jsme se přes skály k power spotu, který přestavuje skalní okno s výhledem na moře. Vyfotila jsem tam A a J a vyrazili jsme zpátky. J má 8 měsíců a 9 kg, takže už se pronesl. Přešli jsme skaliska a odtud jsme se vydali na poslední spot, který jsem chtěla navštívit a tím byl místní maják. 


Podívaná to byla luxusní: modré nebe, jestřábi kroužící kolem, moře a susuki k tomu moře a bílý maják. Paráda. Příště bych se ráda vydala na 2. stranu Kanagawy a tentokrát na útes zvaný Manazuru, tak snad to vyjde. Plánů mám vždycky tolik, ale daří se mi plnit, jen asi desetinu toho, co chci navštívit, tak doufám, že jste na tom o něco lépe s plněním snů než já. Mějte se krásně. Takara