Hina Matsuri aneb festival panenek

3. března máme za sebou, ale já se přesto vrátím k jednomu krásnému festivalu. Jedná se o dětský den pro dívky tzv. Momo no sakku. Chlapci mají svůj den též a to v květnu, tehdy zavlají kapříci a panenky nahradí samurajská zbroj. Chlapecký den dětí se nazývá Tango no sakku ale na ten si počkáme, takže o něm až později.

Nemám dceru, takže o tradicích vím z práce a z doslechu. Ve školkách se vyrabí panenky představující Císaře a Císařovnu. Doma se vystavují sety panenek nejčastěji set obsahuje Císaře a Císařovnu a to je ten nejlevnější, který stojí cca od 50 000 (Amazon) po 150 000 yenů, pokud chce člověk kvalitu. Set se kupuje jen jednou za život a zpravidla ho podědíte nebo ho zakoupí prarodiče. 

Set může být až několika patrový a obsahuje 3 dámy od dvora, 2 ministry, 5 hudebníků a různé symbolické předměty a rostliny a stejně tak i sladkosti a dezerty ku příležitosti Hina Matsuri. 

Pokud máte více dívek v rodině, pak musí každá mít svůj vlastní set. Sety se vystavují po Setsubunu, ale uklízí se vždy 3. března večer, protože pokud by tak neučinili mohlo by se stát, že se dcera nikdy nevdá nebo se značným zpožděním. Proto se set zavře do příslušné krabice a uloží se do klozetu nebo na půdu, tam počká do dalšího roku.  O Hima Matsuri jsem psala každý rok a více do detailů, takže pokud máte zájem o starší články a fotky: 

http://zestinusakur.blog.cz/1703/hinamatsuri-3-brezna

http://zestinusakur.blog.cz/1603/3-brezna-hina-matsuri

http://zestinusakur.blog.cz/1503/3-brezen-hina-matsuri

Moje oblíbené místo pro Hina Matsuri je Shin Matsuda, tu jsem, jak už víte z předchozího článku prokoučovala, takže mi nezbylo, než se kochat na jiných místech, i když to nebylo takové terno. No letos to jaksi nedávám. Nicméně od května už budu zase na cestách, takže se moc těším. Hina Matsuri nejsou pro mě stěžejní, i když ten festival mám ráda, a je to dané tím, že mám pouze syna v rodině, což znamená, že se budu muset snažit v květnu. Koinobori nad Sagamigawa River to bude něco. Koinobori jsou barevní kapříci zavěšení na dlooooooouhém laně vlající ve větru. To si rozhodně ujít nenechám. Takara

jen velmi malá ochutnávka :-)

Srdcová záležitost: Kawazu Zakura

Kawazu Zakura, hmmmmmm, i tu jsem letos prokoučovala, protože jsem se stěhovala. Bylo a stále je s tím x-starostí, hlavně počítám jako blázen abych vyšla v pohodě. Věděla jsem, že březen a duben budou krizové, a že co se financí půjdu až na nulu. Je to dané tím, že malej před svými 3. narozeninami skončil v nemocnici. Angína s horečkou přes 40 způsobila, že se začal třást nepřetržitě po 3 minuty, naštěstí třes měl po celém těle, ne jen část těla, což by indikovalo, že se mu virus dostal do mozku. Takže jsem si oddechla. Nicméně stěhování s prckem na antibioticích není žádné terno, takže jsem byla ráda, když se u nás zastavil Y. s narozeninovým dárkem pro malého. Jak jinak vláčky! Takže jsem se mohla věnovat stěhování a chlapi si hráli s vláčky.

Měli jsme v plánu vyrazit na Kawazu Zakury, ale bohužel směny Y. vychází blbě a mně finance leží v hlavě, takže jsem výlet nechtěla riskovat. Místo toho jsem se rozhodla hrábnout do šuplíku pro fotky, které jsem nepublikovala nebo publikovala, ale mám je ráda.

Kawazu Zakura je divný název, co si budeme povídat. Nicméně označuje růžovou odrůdu sakury, která kvete v pořadí jako druhá za "atami sakurou" Atami sakura začíná kvést už v půlce ledna, zatímco Kawazu zakura kvete od půlky února. Letos tomu bohužel tak nebylo. Na Kawazu zakury jsme vyrazili, ale ještě z daleka nekvetly, plán byl vyrazit ještě jednou, ale jak to dopadlo jsem popsala výše, takže pro srovnání hrábnu "do šuplíku". Kvetení opravdu závisí na počasí a letos jsme se potýkali s nízkými teplotami a sněhem, kterého bylo víc jak 5 cm.

Kawazu zakura je sakura růžová, jak už jsem zmínila. Název Kawazu je název města v Shizuoka Pref., kde tato sakura kvete běžně. V Kanagawa Prefektuře tato sakura kvete ve velkém pouze na jednom místě a tím je Shin-Matsuda (jedna zastávka od Odawary). 

Letos jsme se vydali do Shin-Matsuda, ale vinou počasí matsuri začaly, ale stromy si dávaly na čas. Takže jsme si park prohlédli bez tlačenic a dokonce jsme se svezli na mini vláčku a malej byl jako u vytržení. Prostě nebyli fronty, takže jsme se z výletu snažili vytěžit co nejvíc. A to se nám povedlo.  Jaké byly letošní Kawazu zakury, na které jsme se vypravili 10. února? Takové!

Rozdíl je patrný na první pohled. Proto rozhodnutí jet na místo znovu tam bylo odpočátku. Nicméně letos se už nezadaří. Nevadí. Příští rok určitě vyrazíme a pokud nám bude přát štěstí, tak ve třech. Takara

Ume aneb švestka ztracená v překladu

Nebojte se ligvistiky v článku bude jen po skrovnu. Ume je označení pro strom, který kvete mezi prvními od půlky ledna do konce března v závislosti na počasí a na geografické poloze. Na Hokkaidu se z ume můžeme radovat ještě v dubnu, kdy v oblati Kansai už nebude po ume ani památky. 

Ume do Japonska přišla s čínskými osadníky, jedná se o křížence švestky a aprikotu. V angličtině se ume překládá jako plum čili švestka. Nicméně v němčině se v souvislosti s ume objevuje odkaz na aprikot, takže hodně závisí na tom, kdo a jak slovo ume překládá. Sami Japonci překládají slovo ume jako plum. To je podle mě cesta jak jsme se dostali od ume až ke švestce i když se jí podobá a nepodobá. 

Květy a tvar stromu je bližší švestce, ale plody stromu mají spíš blíže k broskvím, meruňkám...Plody Ume jsou červenozelenožluté se nakládají do alkoholu odtud název "ume-shu" a také se suší. Sušené "umeboshi" mám docela ráda, ale dávám přednost sladkokyselému před slanosladkokyselému.

Já musím říct, že ume-shu neholduji a sem tam si koupím sušené umeboshi, ale jinak se těším spíše z květů. V Japonsku je spousta ume-matsuri (slavnosti švestek) některé jsou opravdu zajímavé jako příklad uvedu hrad Odawara, kde se kromě ume setkáte s tématikou samurajů a také s disciplínou yabusame, což je střelba z luku z koňského hřbetu. 

Mojí oblíbenou lokalitou je tzv. "Baen" aneb švestkový park v Atami. Letos jsem ho prokoučovala, protože jsem byla zaměstnaná v osobním životě (stěhování atd.) takže jsem se šla potěšit fotkami z loňska a doufám, že příští rok si tam zajedu, když budu alespoň trošku při penězích, tak nebude problém. Takara

Yunishikawa Onsen a okolí

Yunishikawa Onsen je rekreační oblastí. Sama o sobě není velká a atrakcí zde je poskrovnu. Takže vyjádřeno "stručně a jasně" skoro nic tu není, ale kdo hledá, ten samozřejmě najde. I třeba v sousedství. Do Yunishikawa Onsenu jsme přijeli hlavně kvůli sněhovým lucerničkám, ale protože jsme strávili noc na hotelu, tak jsme přemýšleli nad plánem na další den. V blízkosti hotelu je Opičí hora a na tu jsme se vypravili.

Z hory jsme viděli celou oblast jako na dlani. Hory, lesy a městečka kolem. Prostě nádhera. No a Opičí hora to jméno nosí oprávněně měli jsme možnost krmit opičky. Musím říct, že opice nepatří mezi moje oblíbená zvířata, ale malé opičky byla opravdu roztomilé. Malýmu se opičky moc líbily, takže jsem si říkala, že jsem našla novou školku pro malého, protože by mezi ně zapadl. :-) 

Po té jsme se vypravili do parku zaměřeného na miniatury a to konkrétně miniatury nejznámějších staveb světa. Takže hurá "letem světem" byl to zvláštní pohled, ale vše precizně vyrobené do posledního detailu.  V místním suvenýr shopu jsem narazila na českou bonboniéru a taky na "tofife" k tomu jsem se nedostala už zhruba 6 let. 

Vzpomínka na mnoho ztracených životů a začátek postojů "my versus oni"...:-(:-(:-(

Součástí World Town Square je samozřejmě i iluminace a superhrdinové. Tenhle krabí strážce mě rozhodně zaujal. Škoda, že jsme park navštívili jen za dne, ale byla neděla a v pondělí se chodívá do práce, takže nebylo zbytí.

Rodinné Foto :-D

Nikuman aneb knedlík plněný masem. Tyhle jsou moje oblíbené i když jsou z plastu. :-)

Byl to pěkný víkend i když na malého toho bylo moc a byl hodně utahaný. Takže ve speciálním expresu už jen zachrápnul a byl klid. :-) Takara

Kamakura Matsuri v Nikko

Po dlouhé době na cestách a tentokrát za sněhem a vánicemi, kterých máte v Čechách dost. Ono na Hokkaidu je to taky hodně bílé a nebezbečné. Hokkaido je na seznamu mých vysněných destinací, ale všeho do času. Tentokrát jsme vyrazili směr Nikko. Náhodou jsem si všimla plakátu upozorňující na slavnost malých luceren a domečků ze sněhu. A volba byla na světě.

Miluju sníh a zimu, kdy nejde do mínusových teplot, takže na přelomu zimy a jara je to rozhodně dobrá volba. Vyrazili jsme limitovaným expresem do Kinugawa Onsen. Onsen je to vyhlášený, ale kolem nic moc není, když si odmyslím parní lokomotivu, která se převádí každou hodinu byla pro nás Kinugawa Onsen pouze přestupní stanicí, kde jsme měli hotel.

Oblast je venkovská, takže spoje vlaků a busů jsou jen poskrovnu a lidé z Tokya na to hodně špačkují, nicméně je dobré počítat, že vlak jede jednou za hodinu a zařídit se podle toho. Hotel jsme měli o zastávku dál Kinugawa Onsen Koen. Celý hotel vypadal staře, když jsme vlezli dovnitř, protože jsme se potřebovali zbavit zavazadel a měli jsme hodinu čas na vlak, tak první co jsme uviděli byla vycpaná zvířata. Od medvěda přes divoké prase a malé divoké prasátko. Já na tohle moc nejsem, takže mi to přišlo jako z hororu a doufala jsem, že nás tam nikdo "nekuchne".

Zavazadla jsme uložili a vyrazili jsme na vlak do Yunishigawa Onsen. Doporučuji najít hotel v oblasti slavností, protože na přelomu zimy a jara se dny prodlužují. Tzn. poslední bus v 17.50 vám nebude stačit, protože se nesešeří. Což se stalo nám. Museli jsme využít poslední bus, i když nebyla tma, takže jsme si lucerničky užili v pološeru. Za úplné tmy je to ale rozhodně lepší pohled. Taxi je také volba nicméně zaplatíte 10000yenů za cca 15 min jízdy. 

Do Yunishikawa Onsen jsme dorazili kolem poledne. Dali jsme si lehký oběd. Oběd se dál objednat i do iglů, kde lidé opékali maso, vařili si polévku aj. Rozhodně zajímavý zážitek. 

Prošli jsme se po muzeu lidových umění a navštívili jsme místní chrám. Jakmile se sešeřilo vyrazili jsme na malé lucerničky. Začalo foukat a padat sníh ve velkém. 

Malej si zaboboval, protože v přilehlé restauraci pronajímali boby a svah za hodinu zaplatíte 200yenů, což není zlé. Pak jsme čekali do 17.00, než zapálí svíčky v lucerničkách, čekali jsme v přístřešku, kde bylo topení, takže nám zima nebyla, což jsme uvítali, protože jsme čekali asi hodinu a půl a opravdu hustě sněžilo. Pozn. Zapalovali každou lucerničku ručně. Trvalo to asi hodinu a něco, než zapálili všechny lucerničky. Čas posledního busu se přiblížil, tak jsme vyrazili zpátky.

Po asi hodině jízdy jsme dorazili do hotelu. Ten byl jeden z levnějších, ale na druhou stranu byl v celku dobrý. Co bych vypíchla jako zklamání byl onsen. Hotelový Onsen jsem chtěla navštívit, ale první co jsem pocítila byla "zima". Opravdu mi byla kosa, poprvé v Japonsku.  Bylo mi jasné, že voda v místním onsenu nebude nejteplejší. A taky že nebyla. Pozitivní na tom bylo asi to, že malej si onsen užil, protože normálně do něj neleze... :-)  Bylo to pro něj něco jako bazén. 

Jinak si myslím, že se výlet celkem povedl. Příště bych vybrala hotel v blízkosti slavností nebo vyrazila dříve a ne na konci sezóny, ale pak se připravte na tu pravou zimu. Takara