Yokohama

 

Yokohama (průřez od roku 2010-2014)

3. dubna 2015 v 3:51 | Takara |  Japonsko křížem krážem

Venku nám prší, takže jsme náš letošní výlet do Yokohamy, abychom se podívali na festival (dvoutýdenní) k oslavě Čínského Nového Roku. Smůla. V rámci festivalu probíhá i fotografická soutěž, které se mé lepší polovička pravidelně účastní, ale konkurence je veliká, takže šance, že vyhrajete se rovná šancím jaké máte, když chcete vyhrát Sportku.

Do Yokohamy jezdím ráda, shodou okolností to bylo první místo, které jsem v Japonsku navštívila po absolvování xhodin letu z Čech. Poprvé jsem se do Japonska podívala v roce 2010 v létě a důvod byl jediný, s mým tehdejším přítelem jsme byli ve fázi rozhodování, kde budeme bydlet, zda v Čechách nebo v Japonsku, takže jsem se přijela "na kukačku", abych věděla kde budu bydlet, jak budu bydlet a jak to tady "funguje". "Na kukačku" jsem měla pouze 2 týdny a za 2týdny člověk Japonsko rozhodně nepozná, je schopen vnímat jen minimum věcí a můj první dojem z Japonska byl typický pro turistu: všude čisto, super wc, super servis, ve kterém jsou ochotní se pro vás rozkrájet. Nicméně taky mě překvapily dráty elektrického vedení, velmi malý prostor mezi domy a takřka miniaturní pásy "zahrady" o šířce 50cm kolem domu, díra v zemi zvaná washiki (toaleta ve starém stylu, nejvíce se to blíží tureckému záchodu se splachováním. Osobní setkání se švábem, kterého jsem do té doby viděla jen na obrázku nebo v TV, mě přesvědčilo o tom, že Japonsko je země krásná, ale taky je to země plná paradoxů. Nicméně ty paradoxy jako turista nejste schopen vnímat, protože kolem je to tak jiné, tak zajímavé, tak krásné, že mozek nasadí filtr, aby se z toho přívalu nových věcí nezhroutil.

Takže dnes to bude o Yokohamě. Přítel mě vyzvedl na letišti Narita a odtud jsme jeli autobusem přímo do Yokohamy. Zavazadla jsme zamkli v místním nádražním "coin locker", kterých je v Japonsku dost a dost, jen na některých frekventovanějších místech se nenajde volná skříňka. My jsme měli štěstí a tak jsme vyrazili do víru Yokohamy. Nejdřív jsme se museli prodrat masami lidí a já jsem měla zpočátku problém chodit jen "vlevo" nebo podle šipek, takže mě přítel často posunoval doleva nebo mě drapnul za ruku a strhnul mě na cestu vyznačenou šipkami ("to byl vopruz" upřímně, protože v Čechách si člověk chodí vlevo, vpravo, uprostřed...) Nicméně brzy jsem zjistila, že pokud budu chodit podle šipek, tak si ušetřím energii, protože proti mě nikdo nepůjde, systém chození podle šipek zjevně funguje (nicméně funguje jen v té chvíli, než se rozhodne nějaký Japonec jít v protisměru a většinou se nestydí si cestu "prorážet") První den v Japonsku byl u mě o zvykání si chodit podle šipek, řadit se do dvojstupů na nádraží a byla jsem překvapená, že na vyznačených místech "tady se otevřou dveře" na podlaze opravdu, když vlak zastavil, tak tam ty dveře byly...srovnání s Čechami, kdy autobus často zastaví až za zastávkou trošku pokulhává, že...Poučení první: chodit podle šipek se rozhodně vyplatí.

Nejprve jsme zašli do místní čínské čtvrti, která je největší čínskou čtvrtí v Japonsku a zde jsem dostala svoji lekci z kultrury. Před obchůdky s pochutinami čínští prodavači drželi tácy s pečenými kaštany nebo nějakým druhem pečených ořechů a tvářilo se to jako klasická "ochutnávka". Přítel mě od nich tahal pryč a vysvětloval, tohle není jako v Evropě nebo v japonských krámech "bezplatná ochutnávka", pokud ochutnáš jeden budeš si muset koupit celý sáček. Mno, zajímavá obchodní praktika, o které jsem se přesvědčila bezbolestně na příkladu jiného cizince. U jiného prodavače ochutnal jiný turista nabízený ořech a prodavač mu anglicky začal vysvětlovat, že ten jeden ořech, který snědl byl z toho to pytlíku, a že si tedy ten pytlík musí koupit celý. Turista se zkoušel bránit (zjevně mu ten ořech nechutnal) nicméně to už se na ulici objevilo více čínských prodavačů, takže turista to vzdal a raději pytlík koupil...Zajímavá obchodní praktika, jejíž úspěšnost je 100%. Měla jsem štěstí, že přítel do čínské čtvrti chodí, v Číně nějakou dobu žil a měl čínskou přítelkyni, takže o čínské kultuře něco málo ví a čínsky se domluví...takže lepšího průvodce jsem si nemohla přát :-) Poučení druhé: V čínské čtvrti nic neochutnávejte, bezplatné ochutnávky zde pravděpodobně nevedou.

Čínská architektura se mi moc líbí, ze začátku se mi líbila víc než ta japonská, která se pohybuje v odstínech: bílé, červené, hnědé, černé, s doplňky zlaté. Naproti tomu čínské stavby hrají barvičkami a je jedno zda se jedná o restauraci nebo chrám. V Asii jsem byla poprvé a chtěnechtě jsem musela přiznat, že u mě Čína vede a to nebylo to jediné. Čína u mě vedla i co se jídla týče. V Yokohamě jsem dostala možnost ochutnat pokrmy obsahující nudle. Bylo to "soba" a "rámen". "O Soba", které jsem jedla mi přišlo velmi dietní a popravdě mi nevonělo ani mentsuyu, které jsem si na nudle nalila. O to víc jsem byla nadšená z rámenu. V některých anime (alespoň v tom mém jediném oblíbeném) často ukazují, jak hrdinové navštěvují rámen shop, až to v člověku zanechává pocit, že rámen je vlastně japonské tradiční jídlo. Chyba lávky. Rámen pochází z Číny a v Japonsku byl nazýván dlouho dobu shina-soba (čínské soba). Nicméně rámen vyráběný v Japonsku už nemá úplně stejnou recepturu, zlidověl a dnes se pro něj drží název chuuka soba nebo jen ramen. Je to stejné s jakoukoli kuchyní, která se vaří v cizích zemích. V Čechách často nabízená Itálie má s Itálií společný často jen název. Takhle horké to v Japonsku není Takže tvrzení Rámen=čínské jídlo a Soba=japonské jídlo není úplně špatně, ale v dnešní době ani úplně správné, protože v Japonsku rámen společně s gyouzou opravdu hodně zlidověl. Pokud chcete ochutnat ten pravý čínský rámen, pak to chce zajít do čínské restaurace. Poučení třetí: O soba z jednoho nejmenovaného obchůdku voní jako sloní toaleta, ať žije rámen!

Z čínské čtvrti jsme vyrazili do přístavu v Yamashita Parku. Yokohama je přístavní město v Kanagawa prefektuře, jehož přístav byl otevřen po velkém zemětřesení v Kantou (1923). V dnešní době přístav slouží, jak k přepravě věcí, strojů apod. tak z přístavu vyplouvají různé výletní lodě, a tak jsme si mohli prohlédnout místní lodičky. Kromě obvyklých výletních lodí, zde kotví i mega černá loď se zajímavou historií zvaná Hikawa Maru. Tato oceánská loď plula na trase Yokohama, Kobe-Seattle ale i Vancouver na počátku 20. století a dnes je zakotvená v přístavu Yamashita Parku. Původně byly tyto lodi 3, ale dvě byly ztraceny v 2. světové válce. Kromě Hikawa Maru to byly Heian Maru a Hie Maru. Zvláštní jména, co říkáte? Jsou to jména 3 hlavních chrámů (shintou).

Z přístavu jsme se vypravili na místní a podle mého tehdejšího přítele jediný kopec v Yokohamě. Vyhlídkový kopec je součástí parku 海の見える公園 "umi no mieru koen" a má to být údajně jediný vyhlídkový kopec v Yokohamě. Místní park byl nádherný, ale protože jsem přijela v srpnu v těch největších vedrech a vlhkosti vzduchu, tak pro mě bylo celkem utrpení šplhat i ten mini kopec. Za sebe návštěvu Japonska v srpnu příliš nedoporučuju, pokud se nejdete válet k moři. Nebo nejste zvyklí na delší pobyt ve skleníku. Poučení číslo 4: pokud vám vysoké teploty nedělají dobře, pak v srpnu do Japonska raději, ne :-)

Jako poslední jsme se vydali na místo zvané Ósanbashi Terminal ( 大さん橋 ターミナル) zde se pořádají koncerty, najdete zde obchody se suvenýry a Terminál funguje jako přestupní stanice pro výletní lodi, ale hlavně je zde promenáda s výhledem na panorama moře, ruské kolo, vyhlídkovou věž Yokohama Royal Park Hotelu, velkou budovu postavenou z červených cihel, která dříve fungovala jako sklad známou jako Yokohama Red brick Warehouse - Yokohama Aka Renga Souko(横浜赤レンガ倉庫) -v jehož okolí se pořádá OctoberFest a v domě bývají časté instalace děl místních umělců či studentů uměleckých škol. Takže funguje něco jako přechodná galerie.

Tím jsme ten den završili moji první návštěvu Yokohamy, protože jsem se potřebovala už vyspat. Nicméně, co jsme nestihli ten den, jsme napravili následující rok, kdy jsme se vydali do Yokohamy znovu, protože to máme coby kamenem dohodil, zhruba necelou hodinku od baráku. Takže se přiznám, že v Yokohamě jsem byla mnohokrát a pokaždé jsem tam našla něco nového, zajímavého, ale nezapomněla jsem se podívat i na stará a dobře známá místa, protože pro nás oba mají určitý význam. :-)

Na Vánoce 2012 jsme zamířili do zábavního parku: Yokohama Sea Paradise. A co zde můžete najít? Zde jsem poprvé viděla delfíní show, ale nepředváděli jen delfíny, ale i lachtany a mrože. Bylo to zajímavé, hlavně protože to bylo moje poprvé, ale že bych chodila pravidelně, tak to si nemyslím. Dále tu mají sekci z vodním ptactvem a samozřejmě různé atrakce: kyvadlová loď, opilé sudy, water splash, věž o výšce 50 metrů, že které lze slétnout dolů (za mě: nikdy víc...) a také sjezd divoké řeky, ten byl super! A mnohem, mnohem víc...různá muzea, restaurace apod. My jsme zde strávili celý den a bylo to tak akorát, abychom se vrátili na štědrovečerní večeři.

V zimě jsme se vydali do místního muzea iluzí, kde jsme si užili hodně legrace, i když já běžně tyhle atrakce nevyhledávám a vydali jsme se i do místního muzea čínských tradic, které bylo otevřeno ku příležitosti oslavy Čínského Nového Roku. V čínské čtvrti jsme tentorkát prošli místní obchůdky a musím říct, že ceny zboží jsou poněkud vyšponované, asi pro turisty nicméně s Číňany se dá smlouvat o ceně :-) Kromě obvyklých restaurací a krámků se suvenýry, si zde můžete nechat věštit z ruky a nejen z ruky za zhruba 1000yenů (na české cca 200Kč)

Neopomněli jsme navštívit festival k Čínskému Novému Roku, který se slavívá v periodě mezi 21. lednem a 20. únorem a letos připadl Čínský Nový Rok na 19. února, od toho dne se v Yokohamě začal pořádat dvoutýdenní festival. Jehož součástí jsou čínské lidové tance, vystoupení čínských uměleckých skupin a hromada odpálených petard. My jsme navštívili festival v roce Draka, a pak v roce Hada, v roce Koně jsme na festivalu nebyli a letos v roce Kozy (podle japonského kalendáře Ovce) to taky nedopadlo, no nic snad příště. Součástí festivalu je i zmíněná fotografická soutěž, která je mezi Japonci velmi populární a myslím si, že pro porotu bývá velmi obtížné vybrat pár fotek z toho množství fotek znázorňující prakticky to samé...:-)

V průběhu roku jsme navštívili Sankeien Garden 三溪園, kde můžete nakrmit dravé kapry. Tím jsem přišla o iluzi, že kapr je vlastně takový dobrák od kosti, kterého na Vánoce řada domácností klepne po kebuli a pochutná si na něm...Mám na mysli, běžného rybníkového kapra určeného na talíř. Kapři z čajových zahrad nejsou určeni ke konzumováni naopak je vám dopřáno potěšení z jejich krmení. A při té příležitosti můžete občerstvit i sebe v zahradě jsou různé stánky nabízející čaj a dango či jiné pochutiny.

Po návštěvě čajové zahrady jsme si z busu všimli velké cedule, upozorňující na akci: "sochy z písku", takže jsme neváhali a vyrazili jsme tam. Sochy vystavené na expozici byly dílem čínského umělce, proto i tématika byla v drtivě většině čínská nicméně zlatým hřebem expozice bylo vytvoření vlastní menší sochy sochy, kdy nás naučili postup, jak se taková socha vyrábí a nějakou menší jsme si měli vyzkoušet. Byla to opravdu legrace. Hlavně jsme zjistili, že my dva jsme opravdu dobří parťáci a týmoví hráči, což ve vztahu je velká výhra :-)

V Yokohamě se pořádá takových expozic celá řada a je tu i řada muzeí z nich jedno bych opravdu chtěla navštívit, ale je tam vždycky velký nával. Vedle malého zábavního parku se nachází CupRamen Museum, kde si můžete vyrobit vlastní CupRamen. Loni jsme tam zkusili jít, ale bohužel byl nával, protože muzeum nabízí interaktivní továrnu na cup rámen zvanou: " My chicken ramen", takže je to něco pro rodiny s dětmi, a tak jsem se protentokrát musela spokojit jen se suvenýrovým shopem, kde jsem si koupila kuřecího maskota v plyšové formě :-) Tak jsme bohužel muzeum nenavštívili, ale zašli jsme do mini zábavního parku, kde tím nejlepším z celého parku se ukázala být ledová jeskyně s teplotou -30 v létě tuhle teplotu celkem oceníte :-)

V Yokohamě se toho dá najít prostě od každého kousek. A ač jsem byla v Yokohamě už tolikrát, tak pokaždé jsem přišla domů s novými zážitky, proto doporučuju Yokohamu ve vašich cestovních itinerářích určitě nevynechávat. Tak to byly v kostce výlety do Yokohamy za cca 4 roky. Navštívili jste v Yokohamě jiná, než mnou zmíněná místa? Pak neváhejte a podělte se o svůj tip na výlet v komentářích. Takara

Běhací sushi aneb návštěva KaitenZushi

Tenhle článek je vtipný...a hodně se změnilo...V těhotenství jsem sushi vůbec nejedla a po něm, jsem se mu vyhýbala, trvalo asi 5 let, než jsem toto překonala a poslední dobou bereme kaiten zushi jako japonský fastfood, kam jdeme, když se mi nechce vařit... 

8. května 2014 v 15:10 | Takara |  Z japonské kuchyně

Kdo mě čte pravidelně, tak hádá správně, že pozvání do restaurace nabízející jediný sortiment jídla a to sushi, mě dostane do kolen a zaplaví mě vlna zoufalství. Ne správně, nejsem milovník sushi, i když pravda už jsem spoustu druhů sushi v minulosti ochutnala, protože jakmile se mi dostane jídlo před čumák, tak je mi blbé to nesníst, snad jen kdybych na talíři našla brouky, tak bych tuhle zásadu nedodržela. Každopádně pozvání na sushi, je pozvání, které mi neudělá příliš radosti.

Komplet fotodokumentace jednotlivých položek z menu je jako obvykle na rajčeti: http://takara.rajce.idnes.cz/KaitenZushi_duben_2014/

Proč nemám ráda sushi? Nejde ani tak o chuť jako spíše o pocit, že jídlo před chviličkou někde běhalo...prostě je to o čerstvosti. Samozřejmě milovníci sushi tento problém je, ale popravdě bych sushi v Čechách neriskovala, protože než se z ryby v zemi, která nemá moře, stane sushi, tak se ta cesta značně prodlouží, vyjímkou jsou bary s obřím "akvárkem", tam se ta čerstvost dodrží, ale v ostatních barech, kde se maso dováží, bych měla obavy, protože maso, které se neupravuje (pečením, smažením) už se může začít kazit. Ne nadarmo se říká, že v každé zemi je nejbezpečnější jíst místní jídlo, což můžu potvrdit. Před dvěma lety jsem si dala v Tokyu pizzu a následující den jsem strávila bojovou hrou : "najdi záchod dřív, než se po..." Ale trošku jsem odbočila. Trošku hodně. Prostě jsem klasický vařič, smažič, opékač...syrové maso (rybí, koňské a jiné) není nic pro mě, ale jak už jsem zmínila, pokud už to mám na talíři, tak to samozřejmě zbaštím ("co by za to děti v Africe daly!!!")

Můj EXmanžel se mnou už druhý rok drží sushi půst, ale dneska už to prostě nevydržel a vytáhl mě na oběd a šli jsme do restaurace, ve které na pásu obíhají talířky se suši, salátem zabaleným v řase, dezerty a jiné. Takové restauraci se říká kaiten zushi (kaiten znamená rotující/obíhající a sushi víme ne? :) ) Nejprve se musíte nahlásit obsluze a vyjedete si lísteček s pořadovým číslem. Čekali jsme asi 5 minut, a pak jsme byli uvedeni ke stolu číslo 5. Stolů celkem tam bylo asi 20 a byly srovnané podél pásů (nebo kolejí), které tvořily ovál. Po oválu jezdily talířky s poklicemi a názvy sushi, protože sushi jako takové je pouze označení velké skupiny fresh jídla a má řadu druhů, která mají svá jména. Hned na úvod jsme dostali letáček, který čítal asi 30 až 40 druhů sushi. A ceny sushi byly a jsou velmi lidové (100yenů/20Kč za talířek, na kterém se nachází jedno až 3 kousky sushi, v závislosti na velikosti, čím menší, tím více kusů)

Sedli jsme si ke stolu a chvíli jsme pozorovali talířky a přemýšleli jsme, co si dáme. Dobrá zpráva pro mě byla, že na talířcích byly i různé druhy salátů zabalené v řase, různé typy závitků s řasami (norimaki, kyuurimaki atd.) pak typické sushi s ebi, sushi s tuňákem (to nesnáším), sushi s vejcem, sushi s krabem. Jídlo bylo na oko super a mě bavilo lovit talířky. Co se KaitenZushi týče, tak o chuť jde až v druhé řadě, je to hlavně zábava, pastva pro oči, ale díky pestré nabídce sushi jsem rozhodně neodcházela hladová. Vynechala jsem ebi a tuňáka, ale ochutnala jsem docela dobré rybí maso se sýrovou omáčkou. To mi docela jelo, pak jsem ochutnala sushi s vejcem (což nebyl žádný zázrak, pouze rýže na tom majolka a úplně nahoře na půlku rozkrojené vejce, ale vejce mi chutnají, takže jsem za něj byla ráda) Co jsem ochutnala, mám zadokumentované na fotografiích, takže se můžete pokochat, co jsem měla dobrého. Musím říct, že mi dneska v KaitenZushi chutnalo, asi jsem měla šťastnou ruku, protože opravdu nejsem milovníkem sushi.

Na poprvé jsme měla problém talířek vyndat z poklopu. Na poprvé se mi to nepovedlo a mě zůstalo v ruce držátko od poklopu (naštěstí bylo nasazovací), ale jinak dobrý trapas...Napodruhé už šlo vše jako na drátcích. Pití bylo v prášku a voda se točila přímo u stolu. Nápoj k sushi se nazývá matcha. Velmi populární při čajových obřadech, kdy se matcha šlehá metličkou, ale ne každý má tak dobré zápěstí, aby byl schopen nápoj vyšlehat, mě s mým karatistickým zápěstím to nešlo ani trošku. Tady jsme šlehat nemusely, za což jsem byla ráda. Po zkonzumování sushi se talířek hodí do úzkého otvoru ve stolu. Když hodíte svůj pátý talíř do šachty, pak se na obrazovce, která slouží k objednávání sushi, polévek a dezertů objeví losovací hra. 

EXManžel neuspěl, ale druhý pokus byl můj, takže jsem vyhrála přívěšek na mobil "ebisushi". Paráda, to je něco pro "milovníka sushi". No a náš poslední pokus v losovačce nevyšel. Znáte to štěstí ve hře, neštěstí v lásce...A náš poměr byl proher byl 2:1, což není tak hrozné.

Zmínila jsem obrazovky, na kterých si objednáváte jídlo. Takže jsou dvě cesty, jak jíst sushi v kaiten zushi: 1) lovíte si talířky a berete si z pásu, co se vám zrovna líbí, ale problém je, že na pásu nemusí být zrovna to, co chcete. 2) na obrazovce zadáte objednávku a to co jste si objednali vám přijede speciálním pásu (či kolejích), který jen nad bězným pásem, na kterém běhá zrovna vyráběný sortiment. Když objednávka dorazí spustí se alarm (docela hlasitý), který zastavíte tím, že jídlo si vezmete a zmáčknete tlačítko (jídlo dorazilo). Druhá možnost má ještě další výhodu: rozšířené menu o sushi z mletého masa, z vepřového masa, dezerty, polévky, krémy a jiné.

Celkem jsme zbaštili asi 15 druhů sushi. Vše co jsme objednali, jsme dávali napůl, jak máme ve zvyku, protože je to nejlevnější a nejefektivnější způsob, jak ochutnat co nejvíce druhů jídel a přiznám se, že v Japonsku jezení napůl s manželem praktikuji často "restaurace nerestaurace, kdykoli a kdekoli" Samozřejmě si dáváme bachy abychom nikoho nepohoršovali, takže když se "nikdo nedívá"... Najedli jsme se, vyhráli jsme (sice jen jednou, ale vyhráli) a odcházeli jsme spokojení. Musím říct, že návštěva KaitenZushi byla pro mě dobrá výzva.

Příště půjdu do KaitenZushi s větším nadšením! Takara

5. května Koinobori aneb Den Dětí v Japonsku

5. května 2014 v 8:53 | Takara |  Kalendář

Den Dětí v Japonsku, tak je to pravda, jen tak na půl. Je to den dětí, ale mužského pohlaví Tango no Sekku. Stejně tak, jako Hinamatsuri http://zestinusakur.blog.cz/1403/hina-matsuri, je Den Dětí pro dívky a chlapci jsou pouze hosty dívek, tak tento den 5. května, je dnem chlapců-malých samurajů. Ve školkách a školách se vyrábějí kapříci na špejli zvaní koinobori a podle legendy: kapr je silný duchem a umí skákat proti proudu a jeden skákal tak dlouho, a tak vysoko, až se z něj stal drak (legenda upravená a zkrácená a hodně závisí na tom, kdo ji vypráví, ale v kostce se stalo toto). Pro nás je důležíté vědět, že koinobori je kapr plující ve vzduch, který se stane drakem. Význam draka v Japonské mythologii je poměrně známý, takže není třeba dodávat více (drak je symbolem majestátu, moudrosti, statečnosti, síly na duchu i na těle, samozřejmě existují i legendy o zbabělých dracích apod. ale pokud je někde drak jako symbol, je to drak, kterého jsem popsala výše). No a v 100yen shopu jsou vyprodány veškeré papírové přilby pro malé samuraje, protože tohle je den, kdy se ve školkách opráší legendy o samurajích o Momotarovi apod.

Slavnosti kolem dětského dne jsou typické tím, že lidi se shromáždí (Japonci zbožňují shromažďování, ať už na ulici sousedská drbárna a nebo na matsuri-slavnostech všeho druhu) na zajímavém místě, kde jedí, pijí a poslouchají hudbu. Ta zajímavá místa jsou různá a my jsme se vydali k řece Sagamihara v Aikawě, přes kterou jsou natažené lana se spoustou koinobori. Kapr je vyroben za pomoci obruče a pruhu látky ve tvaru válce, ale bez podstav. Je to taková roura zakončená na jedné straně obručí, což je kaprův ústní otvor. (zkrátka: ústa kruhová a tělo válcové, které krásně vlaje ve větru, když zafouká) Nebudu popisovat dvouhodinou trasu na kole, protože jsem chcíplá a terén byl cesta/necesta, takže jsem nadávala jako špaček, že tam ještě nejsem. Ale jakmile jsme byli na místě, tak ze mě únava a bolest zadních partií, které zjistily, že i tam jsou nějaké pozůstatky svalů, jsem zapomněla. Zde je jedno z videí z místa: http://youtu.be/9lSdeC9QgN0 , a když jsme se vrátili domů, tak jsme se na internetu dočetli, že tam bylo dobré vzrůšo, protože se tam našla nějaká stará pyrotechnika...ale to už jsme tam nebyli...my jsme z těch, kteří o každé "vzrůšo" přijdou...(pokus o vtip...)

Přes řeku bylo nataženo 5 lan s kapry v různých barvách od černé (ta symbolizuje otce), přes červené (ta symbolizuje matku) po modré, zelené, fialové, které symbolizují narozené syny. Zde je další video ze Sagami River http://youtu.be/1myyNpskWGM Koinobori (koi znamená kapr nobori stoupat) se zavěšuje s přáním rodiny, aby všichni mužští potomci byli silní a schopní a v budoucnu i úspěšný. Dříve se koinobori zavěšoval na bambusovou hůl a z počtu kaprů bylo poznat, kolik mají v rodině synů...dnes už se na tradici příliš nehledí a kapři jsou vyvěšováni i pro dívky v růžových, oranžových a žlutých barvách. Počet kaprů je závislý na počtech synů v rodině nebo na počtu dětí v rodině, ale někde prostě vyvěsí jen 3 kapry (černý, červený a modrý, seřazení podle velikosti od shora). Vyvěšují se na zahradách, balkónech, v květináčích mini koinobori, pouze rodiny, které nemají děti nebo rodiny, které dbají na tradici a mají jen dcery, takové rodiny koinobori nevyvěšují. Nejvíce koinobori naleznete na školních hřištích (ale ne všude).

A když slavnosti, tak bych neměla zapomenout na jídlo: jakitori (kuřecí a i jiné maso na špejli opékané nad ohněm, či na grilu), takojaki (koule obsahující základní složku chobotnici), opékaná kukuřice, dango, jablka namáčené do sirupu, který ztuhne a jablko je jako lízátko, banány v čokoládě, okonomiyaki je něco při velké představivosti jako omeleta se zelím a spoustou dalších věcí (chobotnice, ebi, nudle apod. záleží na tom, kde v Japonsku si to dáte, který druh), tenhle druh v Aikawě byl hranatý (většinou je tvar kruhový) a nahoře na to dali smažené vejce jako bonus (mňam). Také zde můžete najít stánek s kakigori, což je ledová tříšť politá ovocným sirupem (jahoda, pomeranč, meloun apod.) A dále stánek s mochi a jinými pamlsky.

Tradičním pamlskem na den dětí jsou různé druhy mochi, ale nejčastěji to je Kashiwa mochi, což je mochi naplněné Ankem (nebo cubuan pastou, od Anka se liší pouze menším stupněm rozmixovanosti), které je zabalené v dubovém listu, který se nejí!!!(pozor na to, v Japonsku najdete také sakura mochi zabalené v listu naloženém ve slaném nálevu, a tento list se jí) a koláčky Chimaki (o těch jsem pouze slyšela, ale ještě jsem je nejedla).

Jsou zde i zábavné stánky: vyrob si sám, vylov míček, ulov si zlatou rybku či malou vodní želvu, a také různé míčové hry: hod na cíl, pinball, košíková, takže je bohatě postaráno o to, aby se nejmenší příliš nenudili. Kromě stánků s jídlem a zábavou, je na matsuri (slavnostech) připravený program pro pobavení: místní sbor, mažoretky, hiphopdance apod. Je to příležitost pro školy v okolí ukázat, jak talentované mají žáčky, což školy vítají, žáčci asi už méně, protože to pro ně znamená cvičení a trénování navíc.

Poslední týden v dubnu se v japonských domech vystavuje samurajská zbroj (ama), tak jako se v březnu vystavovaly panenky při Hinamatsuri. Výstava figurek samurajů či jen samurajské zbroje je shodná s Hinamatsuri a opět existuje řada pravidel, jak to vystavovat a co vystavovat. Sady figurek a doplňků jsou drahé, ale naštěstí se kupují jen jednou za život. Problém je, pokud máte dva syny, pak každý z nich musí mít svoji vlastní sadu. Zbroje prodávané v obchodních centrech, či specializovaných obchodech jsou replikami a zmenšenými kopiemi slavných rodů samurajů.

Ve školkách se vyrábí na různý způsob z papírů. Nebo u miminek se obtisknou nožičky, které mají tvar kapříků, ty se vystřihnou a přilepí na špejli. V květnu se školky zahalí do atmosféry kolem koinobori, samurajů a různých legend. Zde je píseň s karaoke z youtube, kdy já nejsem autorem, ale toto video je nejpovedenější. Tato píseň se nejčastěji v Japonsku zpívá: https://www.youtube.com/watch?v=R1iCBk60h2w&list=WLkm4pKnNeJkli2S7ijBJ6Ow a moje bývalá školka nebyla vyjímkou.