Pár sakur k pokochání z 2016

 

Sakura Mánie 2016

8. dubna 2016 v 10:50 | Takara |  Místní zajímavosti

Dnes to bude Sakura foto-článek. V Japonsku existuje řada odrůd Sakur. Základní dělení by mohlo být podle barev. Bílá a Růžová je základní barevnost, ale růžových sakur je nepřeberné množství. Kvetení Sakur je závislé od oblasti v Japonsku, kde se nacházíte. Jížní oblasti Japonska se mohou těšit na Sakury o něco dříve než severní oblasti, kde je chladnější klima.

Když brzy tak se můžete se sakurou setkat už na začátku února. V Kanagawě kvete nejdříve Kawadzu zakura. Jedná se o růžovou odrůdu Sakury, která kvete od poloviny února. Ale to není zdaleka vše, co v Kanagawě kvete. Zde je malá přehlídka.

kawazuzakura　河津桜

Tsubakikanzakura　椿寒桜

Fuyuzakura　冬桜

Ookanzakura 大寒桜

Shuzenjikanzakura 修善寺寒桜

Bílá klasika je prostě klasika, na kterou se můžete těšit koncem března nebo začátkem dubna. Hanami, domácí obento, pochutiny ala sakura na 100 způsobů, to vše na vás čeká z kraje dubna. Aleje sakur, všude kam se podíváte. Prostě nádhera. Je jasné, že Jaro je definitivně tady :-)

Sakura ve světle pouličních lamp má taky své kouzlo. Na fotce jsou sakury, které nám kvetou hned u nádraží. Fotka není moc kvalitní, tak se moc omlouvám, nicméně to nejdůležitější a sice barvy se zachytit podařilo, tak pro představu. Ranní cesta do práce a večerní návrat z práce rozhodně není nudný...Sakura už kvete a to znamená jen jediné a sice, že turistická sezóna v Japonsku právě začíná.

 

Nezlobte NHK !

12. dubna 2015 v 6:20 | Takara |  Japonsko radosti a starosti běžného života.

Každý kdo někdy navštívil Japonsko a zapnul si televizi na hotelu, tak měl na výběr z několika televizních sítí. Jen namátkou je to NHK dále NNN (日テレ Nitere), JNN ( TBS), FNN (Fuji terebi), ANN (Asahi TV, Tere Asa) a TXN (TV Tokyo). Každá ze sítí má několik TV stanic. V případě NHK jsou to tuším 3-4. NHK (Nippon Hoso Kyokai) je veřejná státní TV síť, která funguje už od roku 1950. V podstatě je to něco jako naše veřejnoprávní ČT. A zde se dostáváme k meritu věci. Jedná se o státní TV, takže ji musíte platit (je to v po

dstatě něco jako naše koncesionářské poplatky za rozhlas a TV). Nicméně řadě Japonců, ale hlavně cizinců se do toho moc nechce, protože řekněme si to na rovinu, na této TV síti se dozvíte korektní, okleštěné info, protože vlastníkem je vláda a vláda do vysílání zasahuje. Pokud chcete normální zpravodajství, pak je lépe přepnout na kanál jiné TV sítě. NHK oproti ostatním sítím nemá své noviny. Například Asahi Terebi má i Asahi Shinbun (čteno jako shimbun), JNN (TBS) má zase Mainichi Shinbun a třeba NNN (Nitere) má Yomiuri Shinbun.

NHK sice noviny neprovozuje, ale má jiné výhody oproti ostatním soukromým sítím. Podle japonských zákonů je to televize, která má oprávnění vybírat peníze od lidí za to, že "sledují" NHK. Sledují jsem dala do uvozovek, protože řada lidí NHK nesleduje, nechce sledovat a existuje řada cest, jak se vyhnout placení za něco, co nepoužíváte. Pro to abyste byli donuceni zaplatit TV NHK stačí pouze vlastnit tzv. TV set. TV nemusí být zapojená, může být i rozbitá, můžete ji mít jen na playstation nebo jen ke sledování DVD, ale pokud vlastníte k TV i anténu, která je schopná přijímat signál, pak byste měli začít platit. Částky nejsou nijak vysoké, pokud v Japonsku pracujete, pak nemáte problém je uhradit. Jenže existují lidé, kterým se platit nechce, ať už z ideového hlediska nebo finančního.

TV karta, bez které není možné TV sledovat

Ideovým hlediskem mám na mysli to, že NHK vysílá pouze korektní zprávy (jeden můj pravidelný čtenář mi napsal, že o některých (rozuměj negativních) věcech není třeba psát, protože ani Japonci je neventilují ven...samozřejmě s tím nesouhlasím, podle mě se má psát o všem, co zasluhuje pozornost a bez rozdílu, zda je to pozitivní nebo negativní věc, tím spíš, že když se tu o věcech - problémech veřejně nemluví, tak to znamená, že "neexistují"...nicméně stejný názor na věc, jako má můj čtenář, má i stanice NHK), zásadně nekritizuje vládní rozhodnutí a občas působí spíše jako volební kanál. Informace o pro Japonsko nepříznivé situace ať už ekonomika, společnost apod. se zkracují, tak aby zabraly, co nejméně času. Lidí, kteří nemají rádi stávajícího premiéra je poměrně dost, nicméně volební účast u posledních předčasných voleb, které vyvolal sám premiér Abe, byla žalostná, takže žádný div, že opět vyhrál.

Neplatiči tak pocházejí jak z řad Japonců, tak z řad cizinců. Na internetu můžete za určitý peníz zakoupit odkódovanou kartu díky, které se dostanete ke stanicím, za které byste museli jinak platit těžké prachy, ale pozor tohle je v Japonsku nelegální a pokuta za používání takové karty je vysoká. Nicméně faktem je, že si úřady vstup do vašeho bytu jenom kvůli podezření, že máte nelegálně drženou kartu vynutit nemůžou, takže zákon tu je, ale poněkud bezzubí. Nicméně čas od času se policii podaří odhalit prodavače těchto karet a pokud byste jejich služby využili, tak se opravdu mohlo stát, že na vás přijdou.

NHK jse na internetu velmi diskutovaným tématem a leží hodně lidem v žaludku

Na internetu se dozvíte, že lidé od NHK chodí vybírat roční příspěvky, a že bývají velmi hrubí a v případě cizinců si neberou servítky. To je pravda, ale jen na půl. Výběrčí od NHK jsou najatí lidé stejně jako v Čechách máme různé nabízeče levných tarifů, kteří vás oslovují na ulici, nejsou to zaměstnanci telefoních operátorů, ale mají smlouvu přes jinou firmu, takže když máte problém nebo se cítíte podvedeni, tak už je dohledáte jen stěží...Nejsou to tedy zaměstnanci NHK, ale přicházejí uzavírat smlouvy na placení NHK a jakmile tuto smlouvu jednou podepíšete, tak už musíte prostě platit.

Jak vidíte placení tohoto poplatku není zase tak nákladná věc...

O tom jakým způsobem tito výběrčí fungují, jsem se přesvědčila sama. Poprvé za námi přišli loni, když jsme v baráku neměli TV a na baráku nebyla anténa, takže jsem paní slušně odmítla, že TV nemáme, takže není důvod NHK cokoliv platit. Nicméně paní nám nechala smlouvu, kdybychom si TV náhodou pořídili. Tím to skončilo. TV jsme si sice koupili, ale záhy jsme zjistili, že našemu příjmači- anténě stíní barák sousedů, takže NHK stanice ani jiné stanice jsme na ni nechytali. Zahodili jsme anténu a máme doma TV, kterou používáme pouze na video. Tzn. nemáme doma TV-set příjmající signál (TV set= TV a anténa na střeše baráku, která stojí v přepočtu 100tis. yenů (přibližně 20tis Kč). A zase nás navštívil "výběrčí".

Tentokrát byl přístup jiný. Za prvé stál ve dveřích a já ty dveře nemohla zavřít ani kdybych chtěla a za druhé mě ponoukal abych podepsala kontrakt s NHK v Japonštině hned teď a na místě. Nejprve jsem se ho zeptala, kdo je a z jakého důvodu mi nabízí kontrakt. Vyloženě tvrdil, že je od NHK a že my jsme jediný dům v okolí, který nemá uzavřený kontrakt s NHK. Ptala jsem se ho, zda musím platit NHK i když se na TV nedívám a nemůžeme chytat signál. Tvrdil mi, že ano, ale v japonském zákoníku jasně stojí, že pokud nemáš TV set nebo jsou okolnosti, které brání příjmání signálu, pak platit nemusíš. Takže jedna lež za druhou a pořád mi mával před nosem tím kontraktem. Zeptala jsem se ho, zda má anglickou verzi, protože podepsat něco u čeho neznám 100% kanji se nevyplácí ani v Japonsku (protože i zde jsou podvodníci)...Anglickou verzi smlouvy neměl, ale anglický pamflet s vysvětlením, proč musím platit s sebou měl (a pro cizince, kteří předstírají, že neumí ani anglicky, mají i ruskou, španělskou, korejskou, francouzskou i německou verzi pamfletu...když jde o prachy, tak překlad není zjevně problém) Zeptala jsem se, zda si můžu smlouvu od něj vzít a v klidu přečíst a až budu vědět, co to je, tak to pošlu do NHK sama. Odpověď byla NE, takže jsem mu odmítla podepsat smlouvu, sdělit číslo bankovního účtu a řekla jsem mu, že bude lepší, když přijde až tu bude můj manžel...Domluvili jsme si schůzku.

Celou dobu jsem na něj byla milá a nasadila jsem výraz "cizinka, která o Japonsku nic neví", takže jsme se rozešli v dobrém.

Když přišel manžel, tak ho fascinovalo, že "výběrčí" přišel v sobotu, když mají lidé volno a nelíbilo se mu to. No a když přišel "výběrčí" znovu, tak se ho zeptal, proč mi tvrdil, že je od NHK, zda mu může dát nějakou vizitku. Výběrčí znejistěl a říkal, že nemůže. Dále se ho manžel zeptal, zda mu může vystavit nějaké potrvzení ohledně toho, že TV signál naše TV nepřijímá, protože nám zavazí barák postavený v sousedství. Jak se může přesvědčit sám, tak žádnou anténu nemáme, tzn. nevlastníme "TV set". Dále mu nabídl, že se může podívat k nám domů, jak nám funguje TV. To "výběrčí" odmítl, protože na to nemá právo. "Výběrčí" není policie, takže vám nesmí bez vašeho svolení do bytu či domu a nesmí to udělat ani s vaším svolením, protože na to nemá oprávnění. (Nicméně právě tohle pravidlo bývá u cizinců porušováno, protože řada z nich neví, co a jak). Manžel s ním byl rychle hotov. TV set nevlastníme, takže neplatíme.

Tak co způsobuje ony problémy s "výběrčími" pro NHK. Jak jsem pročítala diskuze, tak ty faktory byly dva: 1) pokud je vyprovokujete a zhádáte se s nimi nebo 2) někteří z nich, sjou velmi vlezlí a snaží se uzavřít, co nejvíce smluv, protože za ně mají peníze. Proto vám radím, opravdu slušně se s nimi pobavte, neodmítejte je, nemá cenu zavírat dveře, protože příští rok zase příjdou (a ted další zase...). A pokud jste se nevydali na dráhu neplatičů tzn. díváte se na TV a neplatíte za to (je jedno, že nesledujete právě NHK, ale máte tu možnost ji sledovat) pak buďte trpěliví a vysvětlete podmínky, které máte. Rozhodně se nehrňte do podepisování smlouvy v Japonštině, pokud nevíte, co se tam píše na 100% a vyplatí se nebýt úplně důvěřivý, protože to že má někdo visačku s logem NHK a tvrdí vám, že je od NHK, nemusí nutně znamenat, že to je pravda. V tohle případě si myslím, že my Češi jsme velmi dobře vytrénování vůči podvodníkům z naší vlastní země :-)

UPDATE z 2026

V současné době se NHK řeší v parlamentu, díky jejich praktikám a peněžním únikům. Zkoušeli zpeněžit všechny, kdo mohou přijímat signal televizní v telefonu. Nebo mají televizi v telefonu jako funkci. Tomu se dalo vyhnout koupí telefonu bey funkce televize, pak přišli s nápadem zpeněžit všechny, co používají internet. A tady narazili. Takže budou brát poplatky z celé zeměkoule...tohle byl moment, kdy se utrhlo ucho džbánu...

Tohle bylo tak nehorázné, že se NHK začal zabývat parlament. Už nechodí výběrčí poplatků do domácností, protože to byl taky problém, který došel k až k fyzickému napadání a policie zasahovala u mnoha takových incidentů. Takže se situace začíná měnit k lepšímu. Politika NHK byla vždy hlásná trouba LDP, něco se muselo stát, že LDP nechrání NHK tak jako dosud...Hádám, že NHK brzy změní management. Ale to jen tak okrajově k článku z roku 2015. Takara

Rýžové koláčky

 

Z japonské kuchyně: mochi

13. dubna 2014 v 20:00 | Takara

Dnes jsem se procházela po supermarketu a vedle mého oblíbeného danga různých barev a různých tvarů, jsem spatřila moči různých barev a různých tvarů. V časech jarních se na pultech supermarketů objevuje více druhý moči, ale navíc i jeden specifický druh balení mochi. Nebudu se příliš rozepisovat o dango či rýžovém těstě, protože o tom jsem se rozepisovala dva týdny zpátky. Co je to dango, a varianty jak se vyrábí rýžové těsto se dozvíte v mém předchozím článkuz japonské kuchyně http://zestinusakur.blog.cz/1403/dango-aneb-3-a-vice-kulicky-na-spejli

Mochi stejně jako dango je tradiční japonská sladkost. Běžné mochi váží mezi 65 a 95 gramy a díky slazené pastě z červených fazolí Azuki se jedná o celkem kalorickou bombu. Mochi o váze 95 gramů má kolem 215kcal. Takže si musíme dát pozor, zvláště na naše evropské vnímání rýže, coby dietní potraviny. Člověk si v cizí zemi musí opravdu dávat pozor na to, co jí...řada cizinců zpětně říká, že v Japonsku přibrali a někteří i dosti. Ale samozřejmě existuje řada lidí, kteří v Japonsku zeštíhleli, ale garantuji vám, že se necpou mochi a dango...za to ručím...

Mochi se vyrábí z rýžového těsta a běžně mívá bílou barvu a plní se pastou z červených fazolí zvaných Azuki. Existují ale různé barevnosti jako třeba růžová (příměs sakury a potravinářského barviva, ale také zelené tzv. kusamochi...kusa znamená v překladu tráva, takže si nejsem úplně jistá, co je přísadou v rýžovém těstě, každopádně zelená barva). Bílá, zelená či růžová to je barevnost "koláčků" z rýžového těsta. Náplň do mochi se vyrábí z oslazených fazolí Azuki, ale pasty z Azuki mívají různou konzistenci, takže existují různé druhy a názvy: např: tsubuan, koshian, misoan. Úplně rozmixované červené fazole vypadají jako hnědočervená pasta a ta se nazývá Anko.

Na jaře je obvyklým typem tzv. sakuramochi: tohle mochi je růžové a zabalené v listu ze sakury, který má slanou chuť, je zjevně v něčem naložený. A jak jste si všimli popisuji chuť, tohle mochi se jí i s tím listem. Japonci jedí lecos, nad čím zůstává rozum stát a tak jsem to loni na poprvé i s listem nedala. Bylo to proti mým zvyklostem, baštit cosi v listu. Napodruhé už jsem se překonala a i když to byl zvláštní pocit, tak chuť nebyla nepříjemná, i když jsem tohle mochi později nevyhledávala.

Dalším typem je mochi v zelené barvě a v rýžovém těstě jsou patrné malé zelené části, takže se jedná o nasekané listy yomogi určenou ke konzumaci. Náplní jsou pasty z fazolí Azuki. Chuť je mírně nasládlá a rýžová. Nečekaně. Kusamochi mě trošku odrazuje svojí barvou.

Mochi je vyráběno z rýžového těsta, jak jsem zmínila několikrát. Není to běžná rýže, kterou servírujeme k večeři. Pro výrobu mochi se používá speciální rýže určená jen a pouze pro mochi, protože po uvaření (rozvaření) má lepkavou konzistenci. Právě pro lepivou konzistenci, je mochi baleno po jednoum v plastové krabičce nebo fólii. Pokud se jedná o větší balení, tak v jarních časech je hitem tzv: kashiwa mochi, které je balené do dubového listu, který se ale nejí. Tak pozor, ten list je čístě plain list, který slouží k oddělení mochi koláčků od sebe, aby se koláčky k sobě nelepily. Zde je kashiwa mochi v jednom balení, které obsahuje: bílé mochi, sakuramochi, kusamochi, ale i různou náplň z fazolí Azuki. Tak se pokochejte.

vlevo je běžná rýže určená k běžné konzumaci a vpravo je rýže určená k výrobě mochi

Kashiwa mochi:

1) sakura mochi zvenku a rozkrojené

2) bílé mochi zvenku a rozkrojené

3) kusa mochi zvenku a rozkrojené

Mochi se dá konzumovat celoročně, ale nejčastějí se konzumuje při rodiných setkáních nebo při piknicích pod rozkvetlými sakurami, ale i například na Nový Rok tzv. kagami mochi http://zestinusakur.blog.cz/1401/novy-rok

Mochi se za starých času pokládalo i u hrobů spolu s nápoji, kde sloužilo jako pokrm na onom světě a i v dnešní době se na vesnicích bílé moči pokládá u hrobů. Nápoje se k hrobům dávají stále. Japonci se starají o zemřelé pokládání nápoje a jídla je projevenou starostí, aby zemřelí neměli žízeň a hlad na onom světě. V městech se k hrobům dávají dárky, plyšáci a nápoje. Mochi už se k hrobům dává pouze na vesnicích a ve specifický čas. Sakra jak jsme se od stolu dostali k hrobům?! Moje myšlenkové pochody někdy překvapí i mě...Při psaní článků z japonské kuchyně si vždycky uvědomím, že heslo: "Nežijeme proto abychom jedli, ale jíme proto abychom žili" U mě nemá ten správný význam. Já jím proto, abych žila, ale abych se jídlem i potěšila...no a někdy se jídlem těším víc, než je zdrávo...

Pro mě mochi je celkem fajn pamlsek, ale nevyhledávám ho tolik, jako třeba mitarashi dango. Sním jedno mochi a mám dost. V případě danga sním jednu krabici a sháním se po další. Pro laika by mohlo dojít k záměně mochi a manju. Tvarově a někdy i barevně je mochi a manju stejné, ale manju je vyráběno z jiného těsta, než mochi, takže nečekejte žádnou rýži. Na článek o manju si chvíli počkáte, protože v rámci článku o mochi a "cestě k lehčí Takaře" musím ujídat ze vzorečků mochi jen velmi pomalu. Každopádně další článek věnuji právě: Japonské kuchyni: Manju. Dobrou chuť! Takara

A bylo jaro...ale pořád zima

 10 let později a článek je pořád aktuální a teploty jsou přibližně stejné musím říct.  Je 4/4 2026 a venku leje jak z konve. Teploty jsou od 5 do 17 stupňu. Takže žádná extra tepelná změna...

Jak se zahřát?

13. dubna 2016 v 11:35 | Takara |  Japonsko radosti a starosti běžného života.

Zima už je skoro pryč, ale pořád se ještě setkáváme s teplotami pod 15 stupňů venku i vevnitř. Pokud vám letos byla zima, tak vám nabízím tipy na příští zimu, abyste nemrzli. Fakt, že v Japonsku je zima, je velmi dobře známý. Ústřední topení v Japonsku rozhodně nehledejte. Vzhledem k častým zemětřesením systém trubek a cirkulace vody není pro Japonsko to pravé, přesto to nemusí znamenat, že vám bude zima.

Japonci se snaží ušetřit za energie, takže mnozí nepoužívají nic než čepice a zimní bundy venku i uvnitř.

Vyhřívaná podlaha

Ale pro ty kteří nechtějí chodit v bundě a čepici a rukavicích i doma, pak tu je řada možností jak se zahřát. První možností je najít i byt, který má vyhřívanou podlahu yukadan . Takové byty jsou trošku dražší, ale podlaha vám vyhřeje celou místnost krásně, takže už nemusíte zapínat nic jiného.

Vyhřívaný koberec Hot Mat

Je varianta vyhřívané podlahy jen s rozdílem, že podlaha je ohřívaná plynem a koberec je na elektrickou zástrčku. Na tuto podložku můžeme dát futon bez starosti, že se koberec přehřeje a začne hořet.

Přímotop 暖房 だんぼう

Existuje mnoho typů např. olejové, elektrické, plynové. U plynových by se mělo větrat nebo mívají tlačítko na vyčištění vzduch. Většinou vás plynový přímotop varuje, že je čas vyvětrat nebo zmáčknout "větrací knoflík" a počkat.

Většina elektrických ohřívacích zařízení má podobnou kanji, zde je malý přehled, který vám snad pomůže.

入 いり　ー zapnout

切 きり　ー　vypnout

取り消し とりけし　ー　Zrušit

自動 じどう　ー　automatika

風向 かざむき ー nastavení směru

温度 おんど ー　teplota

強 きょうー　silný

弱 じゃく　ー　slabý

タイマー　ー　časovač

Ohřívací láhev 湯たんぽ ゆたんぽ

k té snad není třeba nic dodávat. Ale v případě japonských ohřívacích láhví platí, že není láhev jako láhev a bez kawaii motivů by to moc nešlo...

Kotatsu　炬燵こたつ

Je to nízký stůl s elektrickou zásuvkou. Jsou to dva stoly, mezi kterými je zasunuté něco jako deka tzv. futon 布団 ふとん. Většinou se sejde celá rodina u Kotatsu a jí a pije čaj a sleduje TV a vylézá zpravidla jen na záchod a do koupelny.

Ohřívací pytlíčky tzv. Kairo

Vhodné do zimních dnů a na cesty. Nebo když jste nemocní. Jsou samolepící a nebo bez lepítka. Zachrastíte a substance v pytlíku začne hřát. V případě, že jste nemocní, tak ty s lepítkem se nalepí za krk. Vhodná prevence a léčba nachlazení v prvních dnech. Pytlíčky se prodávají v baleních po 10 a stojí kolem 300yenů.

AC Klimatizace

Použití klimatizace v zimě je určitě OK pokud máte dostatek financí, pokud ne, pak se používání AC raději vyhněte. V případě nových typů klimatizací, kdy vám sama klimatizace ohlásí kolik jste protopili. A nová klimatizace vás nebude stát tolik jako stará klimatizace, která už má něco za sebou. Staré klimatizaci bude trvat o něco déle než byt vytopí. V zímě se náklady na topení zpravidla zdvojnásobí.

Snad vám bude příští Zimu teplo :-)

O Fuji bez Fuji

 

S Fujisan nebo bez Fujisan?!

19. dubna 2014 v 11:02 | Takara |  Japonsko křížem krážem

Reklama

V podstatě se u nás neděje nic zajímavého, škola-práce-úklid-nákup, prostě rutina, ve které jsme zaběhlí od pondělí do pátku. Patříme k šťastnějším párů, kde manžel má soboty a neděle volné. Není to časté, jsou páry či manželství, kde se pořádně vidí jen v neděli. V týdnu se vídáme ráno 2 hodiny a večer 3 hodiny, než jdeme spát a o to více si užíváme víkendy, kdy jsme spolu od rána do večera, ale je pravda, že případné hádky spadají právě na víkend, kdy je lidově řečeno "dost času, na to se rafnout".

Když se zrovna nehádáme (což musím říct, že teď máme klidnější období a jsem za to sakra ráda), tak výletujeme. Nevýletujeme jen v případě, že pracovní týden byl náročný nebo když opravdu počasí nepřeje. Minulý víkend jsme sobotu prolenošili, i když byla jasná obloha a sluníčko svítilo. Za to v neděli jsme vyrazili směr Yamashita-ken do oblasti 5 velkých jezer kolem Fuji-san. My jsme se rozhodli vyfotit Fuji-san s rozkvétajícími sakurami (v Tokyu už jsou sakury pryč, protože je zde teplotní rozdíl 5 stupňů, proto kolem Fujisan začínají sakury teprve kvést) zrcadlící se v jezeře Kawaguchiko. To byl plán!

Bohužel už od rána jsme věděli, že z jasnou oblohou se můžeme rozloučit, bylo zataženo a sluničko jen sem tam. Ráno jsem během cesty k Fujisan vlakem (3hodiny) jsem fotila z vlaku místní panoramata a podařilo se mi vyfotit Fujisan. V tu chvíli jsem netušila, že jsem právě vyfotila nejlepší obrázek Fujisan za dnešek.

Přijeli jsme na místo: Kawaguchiko je oblíbenou destinací pro turisty, proto zde naleznete kotel shopů se suvenýry, hotelů a samozřejmostí jsou anglické nápisy, třeba i na toaletě, i když mnohdy nad smyslem zpráv zůstává rozum stát, ale asi se to stává (že někdo krade toaleťák na nádraží např.), mě by to ale nenapadlo.

Jezero je hitem, hlavně v létě, kdy nabízí různé lodičky, které přímo vybízí k projížďce a také je toto jezero rájem pro rybáře. Ryb je zde zjevně dost, alespoň soudě podle počtu rybářů při březích jezera.

Další atrakcí na silnicích Kawaguchiko jsou místní motorkáři. Pokud jede jeden motorkář, tak to zpravidla nepoznáte, pokud jede víc jak jeden, už to poznáte, protože se začně ozývat řev motorky. Motorky mají Japonci vytuněné tak, aby za jízdy vydávali, co nejvíce hluku. Pokud jede početnější skupinka motorkářů, pak je slyšíte už z dálky. V Japonsku platí, že čím hlučnější, tím lepší! Nemusejí mít ani silné stroje a v podstatě nejhlučnější motorku, kterou jsem viděla, byl neidentifikovatelný muzejní kousek. Tito Japonci se baví tím, že ostatní lidé si jich všimnou (je nemožné si jich nevšimnout) a často jezdí po silnicích sem a tam, jinak si neumím vysvětlit, že jsme jednu dvojici viděli projíždět směrem od Fujisan a v dalších 5 minutách, už se zase vraceli zpátky k Fujisan. Zde přikládám video projíždějící skupinky:

https://www.youtube.com/watch?v=Kv1P9FfMuGc&feature=youtu.be

My jsme neměli motorku ani prut, takže jsme se vydali na cestu kolem Kawaguchiko a doufali jsme, že uvidíme Fujisan v celé své kráse...Bohužel to se nestalo. Došli jsme do prvního spotu, odkud se dá fotit Fuji san a přišlo velké zklamání. Přímo před Fujisan byl obří šedý mrak, který Fujisan plně zakryl a Fujisan byla díky tomu vidět jen velmi málo. Vyfotila jsem si Fujisan mrak a doufala, že v počítači, se tam ta Fujisan nějakým zázrakem objeví. Bohužel.

Přesto jsme se rozhodli pokračovat na cestě kolem jezera, fotili hory tyčící se kolem jezera a navštívili jsme evropský obchod v Kawaguchiko, ano slyšíte správně, v Kawaguchiko nabízejí evropské produkty jako: parfémy, dopisní papíry, hrací skříňky, obrázky a dekorace a navštívili jsme místní muzeum hracích skříněk a loutek. Sortiment obchodu byl převážně francouzský, protože francouzské produkty v Japonsku jsou nazdobené, kytička sem a kytička tam a osobně já na takové věci nejsem, ale Japonci jsou na to ujetí, takže se tenhle obchod s muzeem uživí. Kolem muzea jsou rozmístěné vlajky a dokonce jsem objevila i tu naši českou vlajku, která ve mě vzbudila naději, že se v obchůdků najdou i nějaké české produkty. Bohužel moje přání nebylo vyslyšeno, ale přece jen dnešní den, nebyl tak špatný, protože během doby, kterou jsme strávili v muzeu se nebe trošičku vyjasnilo a Fujisan jsme konečně mohli vyfotit, ne sice v plné kráse, ale už byla na fotkách v kamerách patrná, což beru maximálně pozitivně. Samozřejmě odraz Fujisan na jezeře jsme neviděli a nevyfotili, protože ten se dá vyfotit pouze za jasného nebe, jinak si vyfotíte Fujisan s jezerem, i to je krásné, o tom žádná, ale přece jen lítost nad tím, že jsme blbci nevyrazili už v sobotu byla. Zde je video s Fujisan a horami kolem:

http://youtu.be/hfIB1IhklIk

Proto si neodpustím doporučení: v případě, že jedete na výlet za Fujisan, chce to pořádně zkontrolovat počasí, protože kolem 5 jezer, se dájí vyfotit různá panoramata: polední slunce na vrcholku Fujisan, obraz Fujisan zrcadlící se v jezerní hladině. Fujisan s různými druhy květů atd. atd. To co jsme vyfotili my, je trošku nebe a dudy, chtělo by se říct...

no nic snad někdy příště...doufám... Takara

Bydlení v Japonsku

 Zdravím vás ze stínu sakur. Blog který si žil svým životem na Blog.cz od roku 2011. Blog.cz zmizel a s ním, zmizelo zhruba 8 let psaní, bohužel. Na Blogspot jsem už přibližně stejnou dobu, ale musím říct, že nepřispívám tak často. Je to dáno tím, že nemám náladu a občas, když náladu mám, tak se objeví technické potíže v podobě rozflákaného notebooku apod. 

Teď náladu mám a nový (staronový) notebook mám k dispozici, takže výmluvy nejsou...Dnešní článek bude věnovaný bydlení a to ze dvou důvodů: byla jsem požádána na mám youtubu, abych udělala video na téma bydlení a taky slavím 8 let placení hypotéky...Zbývá 27let...:-) Jak jsem začínala v Japonsku s bydlením, jaké jsou pravidla, jak se vede cizincům v realitních kancelářích a jak se kupuje dům v Japonsku, tak o tom vám popovídám dneska. 

Do Japonska jsem přijela v roce 2011 a bydlela jsem v mansion. Mansion je něco jako panelák, má výtah, klec na odpadky, kamerovým systémem, a recepcí s človíčkem, který řeší problémy a stará se o budovu. Tomu človíčkovi se říká kanrinin a je započítán v ceně nájmu. Smlouvy o nájmu se liší. Některé jsou na 2 roky a jiné na 5 let. Zpravidla máte možnost smlouvu obnovit, pokud s vámi nejšou problémy. Nájmy se liší podle: lokality (jak daleko je zastávka, jak daleko je nemocnice, obchod, školy atd.) , výše patra (čím výše, tím víc zaplatíte) dále je to samozřejmě velikost. Nejmenší jsou R1 jednopokojový byt s kuchyňkou uvnitř , 1K je jedna místnost s kuchyňským koutem, 1DK je jeden pokoj, kuchyň větší, 1LDK obyvák, pokoj, kuchyňský kout, pak už se liší počty pokoju. Můžete mít 4DK což bude kuchyň a 4 pokoje, 4LDK budou 4 pokoje, obyvák a kuchyň. 

Já jsem žila v 1K, což byla minikuchyň a jedna místnost. Prostor se dal rozdělit posuvnými dveřmi. Byl tam malý balkón a to bylo vše. Žila jsem v 5. patře, takže jsme nevídali šváby tak často a ani komáři, tak vysoko nelétali. Nicméně v čase zemětření bydlení na topu budovy nedoporučuju. Nedostanete se ven, když to spadne. Za vyšší patro se připlácí, přotože je hezčí výhled. Mno, v našem případě jsem si říkala, že co je hezký výhled je věčí názoru. Když vypršela smlouva, tak jsme uklidili s nadějí, že získáme část peněz, která se skládala jako záloha. Většinou ji nevrátí celou, část použijí na úklid bytu po odstěhování. 

Nejčastěji se lidé stěhují na jaře a stěhovací firmy jsou dražší. Můžete to obejít tím, že si pronajmete akabou, které vám věci naloží a odveze, ale stěhujete si sami. Cena je dobrá. Nebo si lidé půjčují auto z práce a stěhují si sami. 

Stěhovali jsme se do rodinného domu. 4LDK. Měli jsme tatami pokoj. Obyvák s kuchyň a 3 pokoje v horním patrem. Dostali jsme hypotéku na dům a já jsem skládala zálohu cca 800 000 yenů. Dům byl psaný na mého manžela, protože je to zvykem. Moje jméno v dokumentech nikde nebylo, takže v případě rozvodu, bych se o dům musela soudit (to už tušíte, že se mi nechtělo) pokud se můj ex manžel neožení, pak dům bude dědit velkej, po zaplacení daně z dědictví...Platili jsme asi 80000yenů měsíčně. Dům byl nový, ale měl pár much, které zpětně hodnotím, že jsme se nechali nachytat. Jednou z takových much bylo schodiště, příkré schodiště s asi 40 schody, když jsem byla těhotná, tak jsem si musela dávat sakra majzla a později jsem si říkala, že až zestárneme, tak to bude dobrý masakr...

No po 5 letech jsem se rozešla a po roce a půl i rozvedla. Sla jsem žít do jednopokojového bytu, který jsem měla dojednáný od firmy, kde jsem pracovala, takže jsem zabila dvě mouchy jednou ranou. Platila jsen jen 30000yenů a v tom byly ceny energií, takže se mi podařilo přežít a udělat úspory, i když jsem odešla jen dvěma taškami oblečení, dětskou postýlkou a nulou na bankovním kontě. 

1R je malý pokoj s malou skřínkou s dřezem a plynovým přívodem. Vařič si musíte koupit. Protože jsem se plynu bála, koupila jsem si vařič elektrický. Koupelna a záchod je spojený. To mě vadilo hodně. Když se člověk sprchoval, tak si osprchoval i záchod, i když tam měl sprchový závěs. Stěny tenké, že jste přes ně slyšeli úplně vše. A těch švábů, no raděj nemluvit. Volala jsem zaměstnavateli několikrát, že máme zamoření, kupodivu zamoření jsem hlásila jen já. Ostatní podnájemníci neviděli nic, ani když jim to přeběhlo před nosem...Jeden pokoj s dítem bylo docela psycho, takže jsme se naučili chodit ven a v pokoji se jen spalo. 

Po 3 letech jsem našetřila a chtěla změnit práci a tím jsem se dostala do situace, kdy jsem poprvé musela jednat s realitní kanceláří a hovory probíhaly následovně. 

A) Děkujeme za váš zájem a můžeme se zeptat na vaší národnost?

Já) Chekojin desu....Jsem Češka

A) Chuugokujin dame desu. Čiňané nejsou povoleni. 

Já) Já jsem Češka...

A) No ale já vám vysvětluju, že Čiňané nejsou povolení

Já) Děkuji. Nashledanou ...

K tomu přičťete ješte nutnost mít garantora, které ho jsem neměla a bylo vymalováno. Pak jsem kde si viděla inzerát na Flat35, že půjčují peníže na 35 let. Tak jsem do toho šla. trvalo to zhruba měsíc všechno papírování. Dodala jsem veškeré doklady o daních a příjmech. Měla jsem k předložení výplatnice za 3 roky. na to hodně koukali, že mám trvalý pobyt, že dělám víc jak 3 roky u jedné firmy, že nemám nikde dluhy (žádný nezaplacený telefon) prostě měla jsem vše bez poskrvnky a to byl jediný důvod, proč jsem nakonec hypotéku dostala. Koupila jsem starší dům z roku 1996.

Proběhlo to následovně.  Našla jsem si inzerát, který nabízel splátky hypotéky v mém platovém levelu. Kontaktovala jsem realitní kancelář a sjednala si schůzku. První, co jsem musela doložit byl můj status: permanent resident. Dále zaplacené daně. Další co je zajímalo bylo moje zaměstnání. Minulé a současné. Doložila jsem zmíněné výplatnice domluvila se prohlídka nemovitostí. Bylo mi ukázáno 5 nemovitostí. Všechny byly starší a některé po rekonstrukci a jiné ne. Nakonec jsem zakotvila u domu, který měl pár minut chůze malou lokální svatyni a byl po kompletní rekonstrukci. Měl školku a školu hned za rohem, velký obchodní komplex a supermarkety kolem s nemocnicí jen pár minut od domu...Jediné, co se mi nelíbilo byl exteriér domu, mini zeď, která bloku denní světlo do kuchyně, žádná zahrada, ale jinak za tuhle cenu jsem dostala, to nejlepší, co jsem mohla. 

Rozhodla jsem se dům koupit a začal koloběh schůzek a papírovaní. A že těch papírů bylo potřeba. Nejdřív se zjisťovalo, zda mi nějaká banka vůbec půjčí...vělké banky mě odmítly, ale to se stalo i mému ex-manželovi, přestože měl dvojnásobný plat. Nakonec mě vzal program Flat35 který rozdělil moji půjčku do 3 částí. 60% byl Saison a 40% bylo rozděleno mezi Saison dceřiné společnosti. Celkově jsem si půjčila 25 000 000 yenů Na 35let tzn. budu splácet až do penze. 

Od banky jsem dostaly zelenou a následoval pohovor s prodejcem. Jednalo se o firmu, která dům rekonstruovala. Dala 2 roky záruku na opravy. Novostavby mají záruku 5 let. Popravdě drolení barvy apod začalo hned po vypršení záruky, ale jinak jsem s domem spokojená. Předmětem diskuze byla záloha. Neměla jsem nasysleno moc, ale poslední dobou se do nákupu domu moc Japonci nehrnou, takže se rozhodli akceptovat menší zálohu než je běžně zvykem. 

Následoval výběr pojišťovny, protože ze zákona musíte platit pojištění na katastrofy. V případě požáru, který je nejčastější příčinou, je třeba být pojištěný nejen pro vlastní sake ale pro sake vašeho souseda. No a taky jsou tu zemětřesení. Být pojištění neznamená, že budete moci postavit nový dům...je to spíše na proplacení úklidu a možnosti prodat půdu. Většina lidí nemá možnost koupit další dům, pokud se něco potentočkuje.

Po kontrole všech dokumnetů, smlouvy s notářem, registrace mé hanko, což je razítko s vašm jménem. Podepsání smlouvy s bankou se šlo do bankomatu. Banka převedla celou částku na můj účet a z toho účtu se postupně odeslala cena nemovitosti prodejci, suma pro realitku, a pojistění na 5 let. A mohli jsme se stěhovat. Bylo hotovo. 

Doufám, že se vám dnešní článek líbil, tak zase příště. Takara

Wisterie 2016 aneb kdo pozdě chodí...

 

Květen 2016

Wistérie aneb kdo pozdě chodí...

7. května 2016 v 14:50 | Takara |  Místní zajímavosti

Wistérie Slavnosti aneb Fuji フジ...samozřejmě je lákavá představa fotit Fuji s Fuji-san na obzoru, nicméně peněženka měla jiné plány, tak jsem se rozhodla pro dostupnější variantu v Kameido. Což o to na plakátu se psalo že slavnosti trvají až do konce GW (Golden Weeku) tzn. do 5. května a já jsem se tam vydala 3. května. Ověřila jsem si, že loni Wisterie ještě kvetly a jela jsem natěšená stejně jako stovky Japonců na Fuji Matsuri.

Je velmi zajímavé, jak je počasí každý rok jiné a načasování slavností stejné a dost často se stane, že už je lidově po všem, tak jako v Kameido, ale teď už opravdu předbíhám. Kameido je časově i cenově dostupné a místní chrám je velmi oblíbený nejen pro želvy, Wisterie, ale i pro Tokyo SkyTree v pozadí. Takže fotky tohoto chrámu v záplavě modrofialové, to je prostě sen. Neváhala jsem ani minutu.

Přijeli jsme na místo a hned mi bylo jasné, že se jedná o top spot ale taky jsem vycítila, že návštěvníci vracející se ze slavností jsou jaksi skleslejší, chybělo obvyklé vyprávění jak skvělé a jaký to byl krásný pohled. Takže mi bylo jasné, že tam bylo lidí jako švábů a nebo že nic nekvete.

Lidí tam bylo opravdu požehnaně, takže prorážení si cesty s kočárkem zabral čas, hlavně jsem se musela potýkat s pomalu jdoucími lidmi, kteří zásadně chodí prostředkem, takže je není možné obejít. Jestli něco nesnáším, tak to je jíst stejnou rychlostí s další stovkou lidí. Jsem na to alergická. Zastavím se, když si chci zastavit a měním rychlost podle libosti...takže nejsem ten pravý typ pro top slavnosti v Tokyu. Tuhle jsem přežila jen díky tomu, že už vlastně nic nekvetlo...takže spousta lidí jak přišla, tak i odešla.

Přestože vše už bylo odkvetlé, protože letos bylo hodně špatné počasí, které Wistérii vůbec nesvědčilo, tak se mi podařilo najít pár pěkných spotů (rozuměj za dané situace, protože jinak to byla bída, bída, vážení) Vyfotila jsem pár fotek a pak už jsem zamířila na nákupy a ke spotu s vlajícími kapříky zvanými Koinobori. A. si to užil a budil hodně pozornosti svým oblečkem, který jsem připravila ku příležitosti GW. Lidi se zastavovali a žádali o možnost si nás vyfotit. Musím přiznat, že slýchává tolik "kawaii", že tomu slovu rozumí a vždy když někdo řekne "kawaii", tak vždy vykouzlí americký úsměv...

Cestou za nákupy jsme zachránili malou želvu ležící na cestě a lidi, kolem ní jen chodili. Tak jsem chuděru zvedla a donesla k rybníčku. Pocit z dobrého skutku vystřídal pocit "snad mě nikdo neviděl" protože jsem si všimla kamenné nádrže před restaurací odkud želva patrně zdrhla. Haha...jj někdy je lepší nedělat nic...podle hesla: kdo nic nedělá, nic nezkazí...a ještě jedno heslo by tyhle slavnosti sedlo: Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí...Trefné!