Nagano, Iiyama 2014

 

Zápisky z GW: den třetí

26. května 2014 v 9:47 | Takara |  Japonsko křížem krážem

Ráno už jsme věděli, že nás nečeká hezké počasí ani náhodou. Deštníky ani pláštěnky jsme neměli, takže jsme přemýšleli, co budeme dělat a kam pojedeme. Zapůjčili jsme si v Naganu auto a hned první cíl byl chrám Zenkoji. Musím přiznat, že z Nagana jsem byla unešená. Nagano je velmi moderní město s kulturním vyžitím a s krásnou přírodou. Ať se vydáte v Naganu kamkoli, tak hory vždycky uvidíte. A místní chrám to byla krása. Jednak v tomto chrámu objevíte pohromadě nejvíce rituálů: počítadlo na kameny, kamenné kolo v sloupu, různé omývání soch bohů a bohyň. Různá forma očisty příchozích: voda, kouř, oheň. Shodou okolností naše chrámová kniha do které si necháváme psát chrámová moudra v každém chrámu, kam přijdeme se po dvou letech zaplnila moudry a bylo potřeba si koupit novou knihu. Tak se stalo v Zenkoji.

Zenkoji má místní superstar, kočku chrámovou. Každý se s ní mazlil a fotil a kočka, jak na ní bylo vidět, to nesla dobře. Zdá se, že je na to zvyklá a dokonce se jí to líbí, protože některým návštěvníkům skákala do náruče. Kromě kočky jsou zde i různé obchůdky se suvenýry, pochutinami z daného regionu (omiyage) a také s talismany (omamori) a věštbami pro rok koně (omikuji). Zenkoji má i nádhernou zahradu kolem, která v tomhle ročním období hraje růžovými a fialovými tóny. Fotek máme zase kotel a suvenýrů také.

Vydali jsme se do Iiyamy, ale po cestě jsme se několikrát zastavili například v mamutím muzeu nebo v Jablečném Muzeum. A propo Jablka, ty v Nagano pref. najdete často, protože se zde ve velkém pěstují. Nagano prefektura vyrábí z Jablek spoustu věcí, jak jsme viděli na omijage (suvenýrech určených ke konzumaci). Jablko je jeden ze symbolů Nagano Prefektury. Cestou jsme míjeli spoustu jablečných sadů. Jak o tom píšu, tak mám chuť na jablko...bohužel žádné doma nemáme :(

Dalším bodem na naší cestě bylo městečko iiyama, které je známé svými chrámy 7 bohů. Tyhle chrámy jsou celkem populární a najdete jich v Japonsku spoustu. Těchto 7 bohů se objevuje i v čase oslav Tanabaty a Nového Roku, kdy přijíždějí na Lodi Pokladů 宝船 TakaraBune (ha, teď víte, co znamená Takara, protože bune je jiné čtení fune, což znamená loď) a jsou symbolem štěstí a prosperity v nadcházejícím roce. Slyšela jsem, od svých žáčků, že na Nový Rok dostali do obálky se sedmi Bohy peníze, ale sama jsem tu obálku neviděla, tak opravdu nevím... No kterých 7 to je? Tyhle bohy je dobré znát, protože se s nimi setkáte častěji, než s jinými. Původem se jedná o mix bohů z Indie a Číny, ale někteří se vyškrtli a jiní se přidali jako například: Bůh Rybář a Bůh Obchodník. Zde se potkávají bohové z hinduismu a shintoismu na "jedné lodi". :-)

Bráno od shora a zleva do prava: válečník je Bishamonten, vedle něj stojí Bohyně Benzaiten, Fukurokuju. Pokračujeme spodní řadou opět zleva: Juroujin, vedle něj Bůh Rybář: Ebisu, vedle něj je Bůh štěstí a hojnosti: Hotei a nakonec bůh obchodník: Daikokuten

Sedm (Šťastných) Bohů:

-Hotei je tlustý, plešatý chlapík s pupkem. Symbolizuje hojnosti, zdraví a štěstí.

-Ebisu Tenhle bůh je bohem rybářů a obchodníků, často je vyobrazován s prutem v ruce. Rybářství je v Japonsku důležitým odvětvím, proto je zde zastoupen i Bůh Rybář, který nahradil původního šintoistického boha štěstí

-Daikokuten I tento bůh je obchodníkem- řemeslníkem. Obchod, řemeslo a bohatství, toje oč tu běží. Často bývá zobrazován v páru s Ebisu, protože oba zastupují obchod.

-Benzaiten Je jediná dáma mezi sedmi bohy, i když dříve byly mezi 7 bohy, dámy dvě. Benten sama jak se jí někdy taky říká, je moje oblíbená :) Bývá zobrazována s šamisenem v ruce. Mezi sedmi bohy zastupuje umění, krásy a vědění. Skvělá to Bohyně! :)

-Bishamonten naopak Bůh válečníků, je mým neoblíbeným, nelíbí se mi jeho výraz ve tváři. Nicméně kult bojovníků je v Japonsku zastoupen skrze samuraje. a tak nemůže v sestavě chybět, tak jako nechybí Bůh války Ares v antické mythologii.

Následují dva starci, kteří se často pletou, pocházejí z taoismu a vznikli rozdělením původního taoistického. A v některých oblastích symbolizují prakticky to samé, ale jak jsem pochopila je mezi nimi rozdíl:

- Fukurokuju Bůh štěstí a dlouhověkosti, bohatství (zkušeností)

- Juroujin Bůh dlouhověkosti a moudrosti

Jistě jste si mohli všimnout, že vesnické chrámy nejsou tak upravené, jako chrámy ve větších městech, není vzácností, že hned vedle chrámu je opřený složený stůl, či nahromaděný šrot z vesnice. Prostě na vesnici se s tím nemažou. Přesto mají i tyto malé vesnické chrámy svoje kouzlo. O tom, že to chodí ve vesnických chrámech jinak, mám důkaz na fotkách, kdy mě správcová chrámu nutila, abych si chrám vyfotila i zevnitř.

Dalším skvostem, který naleznete v Iiyamě jsou "zlaté toalety". Ne vážně nedělám si srandu. Protože jsem zvyklá, že na venkově naleznete záchody západního stylu (záchody, na které se dá sednout) jen zřídka a běžné jsou "Japonské záchody" nebo záchody "východního stylu", kdy se potřeba vykonává v podřepu. Lidově řečeno "turecký záchod". Pod pojmem "zlatý záchod" jsem si na venkově představila lecos, ale byla jsem překvapená. Místnost pro toaletu a umytí rukou byla vymalovaná zlatě a záchod, byl to nač jsme z Evropy zvyklí....Opravdu "zlatý záchod"!!! :) :)

Každý z chrámů má i vlastní razítko, která sbírám. Ano, čtete správně: mám knihu pro razítka a moudra chrámů a pak mám ještě jednu, do které sbírám všechna možná razítka. V Japonsku mají vlakové stanice svá razítka, významné památky, muzea, hrady atd. Svá velká a velmi krásně zpracovaná razítka, což je fajn zpestření cesty, kdy se snažíte razítko ulovit. Na téma chrámové knihy a razítkovací knihy se rozepíšu více později v sekci "Co mi dělá radost" Takže razítka z chrámů 7 bohů jsme sesbírali a hůrá do opičího onsenu.

Opičí onsen je velmi známým místem a pro nás je to už podruhé, co jsme se do něj chystali a nedojeli jsme. V prvním případě nám nezbyl čas a v druhém případě jsme skončili před branami, protože jsme přijeli po zavíračce. Říká se do třetice všeho dobrého a zlého...Yamanouchi je park, kde žijí bílé opice a ty se v zimě drží při onsenu, kde je horká voda. Zima v Yamanouchi je tuhá a opice ohřívající se v onsenu jsou místní atrakcí a sjíždějí se na ně podívat z celého Japonska. My jsme měli podruhé smolíka, tak snad příště...

Po neúspěšné návštěvě Yamanouchi jsme se vrátili do Nagana, abychom vrátili auto a vlakem jsme se přesunuli do Matsumota. Původní plán byl, že počkáme do rána v internetové kavárně a vydáme se do Kamikochi prvním vlakem. Dva roky zpátky jsme tuhle možnost zvolili také, ale tehdy jsme přespali na nádraží v Matsumoto (bez spacáku, jen s karimatkou a teplotami plus 13stupňů) poslední dvě hodiny jsme se ohřívali v místním MCDonaldu, protože se to nedalo vydržet. Na Matsumoto nádraží s námi tehdy přespávalo dalších 8 lidí. Zde to jinak nejde. Dorazíte kolem půlnoci a na 4 až 5 hodin si brát hotel se nikomu moc nechce, takže se to řeší internetovou kavárnou nebo přespáním na vlakovém nádraží.

Už první den, po výstupu z autobusu) jsem pocítila příznaky angíny a postupně se to zvrhlo v nachlazení (nevím kde, když mi bylo pořád vedro, ale kašlu a mám rýmu a bolí mě hlava) takže nebylo možné vstávat ve 4 ráno, bdít v internetové kavárně. Už jsem z toho, že nejsem v pořádku a cestování je sice zábavné, ale energeticky náročné, takže už jsem byla dost unavená, takže jsme se rozhodli pro hotel a vstávat až v 7 ráno. Za což jsem byla hodně vděčná. Na noc jsme tedy zakotvili v hotelu v Matsumotu. Dobrou Noc! Takara :)

Toyama, Kobuchizawa, Suwa 2014

 

Zápisky z GW: den druhý

21. května 2014 v 7:08 | Takara |  Japonsko křížem krážem

Tehle den jsme neměli v plánu nic speciálního a jeli jsme pouze kam nás vlak zavedl. Vyrazili jsme do Suwy, kde se nacházely dva velmi zajímavé chrámy a sochy typické pro tento region. Dále jsme vystoupili v Kobuchisawě, kde jsme si prohlédli vesnici a spatřili jsme v dálce Fujisan a hory kolkolem. Další zastávkou na naší cestě bylo Komoro a Karuizawa. O Komoru jsem dříve neslyšela, ale o Karuizawě ano, je mezi tipy na výlet na "japanguide".

Kobuchisawa je malebná vesnička se starou čtvrtí, kterou jsme nenavštívili, protože jsme měli pouze hodinu na prohlédnutí vesničky. Ve vesničce jsme čekali na přípoj vlaku, takže jsme se šli projít. Z vesničky je vidět v dáli Fujisan a kolem Kobuchisawy se tyčí vysoké hory. V Kobuchisawě stále kvetou švestky a sakury. Na vesničce je patrné jak se liší vesničky od města, kde předzahrádky ve městech jsou opravdu naklizené a trávníky střižené na milimetr, zatímco na vesnici si lidičkové se zahradami nelámou hlavu. Pokud nemají tradiční japonskou zahradu, pak na zahradě místních naleznete různé kolekce šrotu, nářadí apod. Cítila jsem se na vesnici tak nějak lépe...tak trošku česky :) :) :) Tím, nechci nikoho urážet, jen se snažím napsat, že jsem se cítila fajn.

Po Kobuchisawě byla Karuizawa a to byl náš velký omyl. Jak to tedy bylo? Karuizawa je rekreačním místem jak na jaře, tak v létě, i na podzim a v zimě. Oblíbená bohatými Japonci, kteří zde mají chatičky a ti chudší si zde mohou chatičku pronajmout. Ceny vám nepovím. První co mě neuchvátilo bylo, že jsme strávili asi 4 minuty vycházením z východu Karuizawa nádraží. Vchod byl úzký, takže vedle sebe mohli projít pouze dva lidé a navíc nádraží je příliš malé aby mohlo koordinovaně pojmout takovou masu turistů. Mínus bod. Půjčili jsme si kola s tím, že se budeme prohánět po malebné Karuizawě za 500yenů na den, to je za plus bod, jenže po chodníku se pro spoustu lidí nedalo jet a silnice tam mají plné výmolů a úzké, že člověka přejde chuť. Uznávám, že Karuzaizawa je krásná, ale velká záplava turistů výsledný dojem ničí. Karuizawa je plná obchůdků se suvenýry, v podstatě celé městečko je sítí obchůdků a restaurací a tím se vysvětluje ta záplava lidí. Pro mě nic moc, po pravdě po prázdné Toyamě a Suwě byl o tohle mraveniště šokem. Něco jako návrat "zpět do civilizace". Pokud máte pevné nervy, rádi chodíte s lidmi rameno na rameni, pak krásy Karuizawy jezera, lesy, parky a obchůdky doceníte. Já se v mraveništi moc necítím, takže jsem manželovi řekla, že to chci zabalit, vydržela jsem 2 hodiny a i to bylo moc...

Zamířili jsme do Owary, kde jsme navštívili muzeum tance, naživo jsme tanečnice a tanečníky bohužel neviděli. Abychom je viděly museli bychom přijet na Obon Week nebo na nějaké větší slavnosti. Tanečníci mají typické klobouky, které vypadají jako střecha. Poprvé jsem se s tímto tancem setkala v Shikoku, ale zatím jsem měla možnost navštívit pouze muzeum. Vidět je tančit naživo, mám na seznamu: "co musím určitě vyzkoušet nebo vidět"

Jak jsme míjeli vesnické domky, všimla jsem si ještě jedné zvláštnosti a tou byly střechy některých domů. Tyto střechy jsem nikde jinde v Japonsku neviděla, proto se domnívám, že takto tvarované střechy se nacházejí v prefektuře Nagano a okolních prefekturách jako je Toyama a Ishikawa. Střechy jsou sedlové a už na pohled bytelnější a silnější. Pravděpodobně konstrukce střech odpovídá místním podmínkách, kdy střecha musí něco vydržet, když v oblasti Hokuriku (Fukui, Ishikawa a Toyama) a Koushinetsu (Nagano, Yamanashi, Niigata) je sněhu dost a dost...rozhodně takové množství, že v každé domácnosti 100% naleznete věci potřebné k odklízení sněhu, ne jako tady u nás v Kanagawě, kde je nakupujeme až ve chvíli, kdy opravdu nasněží nebo hůř už nasněžilo.:-)

Navštívili jsme místní pláž, ale také park s tulipánů, tisíc barev a tvarů. Byla to opravdu pastva pro oči. Celý park byl opravdu krásně upraven, taktéž obchody se suvenýry nabízely široký sortiment a byly to věci, které jinde nakoupíte. Takže i zde jsme nakoupili. Nemohli jsme si pomoci. Dnešní den byl opravdu od všeho trošku: Tanec v Owaře, Tulipánový Park, Chrám a krásná panoramata s horami, lesy a vesničkami. Moře, kde jsme na pláži dohnáněli spánkový deficit. Spali jsme asi něco kolem dvou hodin, jak tam byl klídek a pohodička.

Po putování po tam a támhle jsme se vrátili do Nagana (města, známého zimní olympiádou) na hotel a tím náš den druhý skončil. Dneska to byla všehochuť. Takara

Tateyama, Kurobe, Matsumoto 2014

 Edit z 2026

Tohle je jedno z mých oblíbených míst, kam doufám budu moci vzít děti jednou. Kamikochi, Tateyama, Okinawa a Ookunoshima jsou místa, kam se nejezdí "jen jednou"...bohužel ale platí, že se jedná o oblíbené spoty tzn. očekávejte návaly turistů...

Vyrazili jsme už ve čtvtek v 11 večer a 10 minut z Tokya autobusem. Musím přiznat, že poslední dobou mám na busy smůlu, buď netopí nebo cestující mají nějaké virózy jako suvenýr na palubě. V tomhle případě se topilo až hrůza a já jsem seděla v šortkách a tričku s krátkým rukávem a škvařila se ve vlastním sádle. Horší byl muž, který kašlal jako tuberák...s mojí oslabenou imunitou a nevyspáním se jsem za 7 hodin strávených v pekelné výhni autobusu byla jasná. Ráno už jsem mohla přivítat návštěvou "conbini store" a koupit si mentolové bonbóny, které by mi alespoň trošku ulevily od rozjeté angíny.

V Toyamě jsme si půjčili auto za 10tisíc yenů na den a vyjeli jsme do okolí Toyamy. Navštívili jsme Himi, Hamaharashi, Owara, Tonami. Na hotel jsme přijeli asi v 5 p.m. totálně vyšťavení a měli jsme vstávat příští den v 5 ráno! Měla jsem pocit, že umřu. K bolesti v krku se přidala i horečka, no super! Docela jsem trnula, jak budu vypadat další den.

Druhý den jsem vstala bez větších problémů, tedy ne větších, než jsem měla předchozí den. Vyjeli jsme brzy ráno z Toyamy a pokračovali jsme autobusem, který nás vyvezl do výšky 2 500 metrů. Cestou jsme míjeli různé sněhové kaňony a na Tateyamu jsme dojeli v 8 ráno. Přivítala nás zima a sníh. V tu chvíli jsem zjistila, že jsem jeden z mnoha tupců, kteří si na internetu přečetli, že na Tateyamu je OK si vzít tenisky...autor článku zjevně zapomněl říct, že tohle platí pro léto a podzim, ale nikoli pro jaro. Tateyama je oblíbeným místem pro hiking, ale pokud jste líní, tak zaplatíte pouze pouze kolem 10tisíc yenů a přes Tateyame do Kurobe a dál vás povezou: vlakem, trelejbusem, busem, lanovkou, lanovkou na kolejích. Vystřídá te řadu prostředků, ale dobrou zprávou je, že na sebe navazují, takže jsme nikde nečekali dlouho.

Na Tateyamě, jsme byli oblečeni naprosto nevhodně stejně jako kotel dalších ubožáků, takže jsme se po Tatyamě trošku prošli, obdivovali jsme zasněžené štíty, různé průchody ve sněhu a zamrzlé a zasněžené jezírko. Rovněž cestou nahoru na Tateyamu jsme byli upozorněni na jedny z nejdelších vodopádů v Japonsku. Byla to nádhera. Tateyama má v podstatě 3 období: zima je časem sněhu a zimních sportů, jaroléto je zeleň všude, sakur jsme příliš neviděli a to ani odkvetlých. Ale podzim se to tu červená zvlášť v okolí přehrady pod Tateyamou. Když jsme si dostatečně zmáčeli boty a nabažili se sněhu, kterého není mnoho v Kanagawě, kde žijeme máme sníh max. 2krát do roka a většinou je rychle po něm. Z Tateyamy se dostanete trolejbusem na další vyhlídkové místo Kurobedaira.

Užijete si spoustu krásných pohledů na vysoké hory a myšlenku, že jste pro tu krásu nemuseli udělat ani krok, když nepočítám asi 30 schodů na vyhlídku, po kterých byla cedule s omluvou, že vás po těch 30 schodech čeká ještě dalších 5 schodů J Z Kurobedaira se dostanete do Kurobeko lanovkou. Z lanovky si můžete užít různé pohledy na hory a přehradu pod vámi. Dále následuje lanovka na kolejích a samotná Kurobe Damu, jedna z nejznámějších v Japonsku. Přesto však Kurobe Damu a Aikawa Damu, kterou jsem navštívila na podzim, dávám přednost té v Aikawě, je krásnější, hlavně vodní plocha je větší. Dále už jsme si užívali jen a jen různá horská panoramata a postupně jsme vystřídali různé autobusy, trolejbusy aj. Tenhle den byl ve znamení krásných horských panoramat a návštěvy jedné z japonských přehrad.

Pozdní odpoledne jsme dojeli do Matsumota, kde jsme měli hotel a navštívili jsme místní suvenýrovou uličku a chrám, před kterým jsem si sedla a dodělala nikki, co máme za domácí úkol z jazykovky. Před chrámem jsme měli štěstí, že jsme viděli svatbu. Nevětsta měla sice tradiční kimono, ale ve vlasech měla nějakou ozdobnou rostlinu místo tradičního "kloubouku" který má za úkol zakrýt rohy žárlivosti budoucí manželky. Tuhle novou módu vítám, nevěsty tak vypadají lépe, sama na svoji svatbu v Japonsku ještě čekám, protože jsem se vdávala pouze v Čechách a proto bych si ráda svatbu zopakovala i v Japonsku s tím, že by to bylo na podzim za červeného listí....Uvidíme...Od chrámu jsme šli jen a pouze na hotel, bylo kolem 4 odpoledne a my jsme byli už prostě mrtví, takže jsme spali až do 6 ráno.

A tak začal GW 2014...Takara

Golden Week 2017

 

Den 1.: aneb Fuji-san a Shibazakury

11. května 2017 v 4:15 | Takara |  Japonsko křížem krážem

Dnes jsem zpět s jednou z místních perel. Už jsem se na to chystala delší dobu, ale vždy jsem ztroskotala na svém strachu z míst, kde jsem ještě nebyla (nakonec se ukázalo, že naprosto zbytečně :-) ) nebo na financích, jak už to tak bývá. Letos jsem hodně přemýšlela, kam se vypravit v době Golden Weeku. Letošní byl speciální, protože po 3 dnech volna v kalendáři navazoval víkend, takže rovnou 5 dní volna. Super, ale opět finance se ukázali limitující, takže jsem se rozhodla pro následující plán: den první Kawagukiko, den druhý místní chrámy v lokalitě Nogawa, den třetí Sagamigawa. Víkend už bude jen o parku a práci a úklidu. Takže žádná víkendová hitparáda.

Vyhledala jsem nejlevnější vlakové spoje a vyrazili jsme. V Japonsku se vyplatí vyhledávat spoje, jak už jsem zmínila, protože rozdíl může být až 3000 yenů (vydělte 5 na české) nicméně čím levnější spoj tím více času strávíte ve vlaku nebo je zde více přestupů. Nicméně vyrazili jsme vlakem už 6.45 a ve vlaku a autobusu jsme strávíli zhruba 3 hodiny a nebýt toho, že autobus byl nechutně přetopený, takže A. bylo horko a posledních 10 minut v busu proječel svlečený do půli těla a rudý jako rak.

S radostí jsme vystopili v oblasti, kde kvetou Shibazakury aneb plaménka šídlovitá, s výhledem na Fuji. Aneb oblast 5 jezer a konkrétně Kawagukiko. Co si přát více? Lidí tam bylo dost, ale na to, že byl GW, tak se cestovalo naprosto na pohodu. Součástí oblasti byly i stánky s místními specialitami, ale nějak jsem na ně neměla chuť, takže jsem skončila u "Fish and Chips" haha.

Shibazakura kvete v různých barvách a má řadu druhů. U Fuji kvete celkem 6 druhů: 3 jsou růžové Mc'Daniel's Cushion, Autumn Rose a Scarlet Flame. Dále bílá je Little Dot a fialová Oakington Blue Eye. A pak míx bílo-růžová s čistě japonským jménem. Tama no nagare. Hádám, že půjde o nějaké křížení typu "Made in Japan". Musím být upřímná, že moje fotky nedosahují plakátový. Během naší návštěvy kvetlo o dost méně Shibazakur a popravdě ani neumím poradit, kdy je nejlepší doba pro návštěvu. Nicméně i tak, ten pohled stál za to.

Jako výlet určitě doporučuji stejně jako všudypřítomné plakáty v Tokyu. Opravdu to stojí za to a i když je pod mrakem, protože Fuji je už tak blízko, že šance, že ji uvidíte je téměř 99 procentní. Ne jako u vzdálenější jezer z oblasti 5 jezer. Závěrem bych jen doporučila vzít dobrý fotoaparát, protože když je podmrakem, tak Fuji z fotek mizí a není tak vidět. Takže lidičkové volili různé pózy, tak aby se jim podařilo Fuji zachytit. Hezký lov! Takara

---

Den druhý: Tsutsuji Dera aneb království Azael

5. května 2017 v 6:54 | Takara |  Japonsko křížem krážem

Dnes jsme se vydali na výlet do Kawasaki shi, Miyamae-ku. Část zvaná Shiboku-Honchou je hustě obydlená oblast. Sem tam soukromá políčka s cibulí a salátem nebo opravny aut či restaurace. Jedná se o klidnou čtvrť vhodnou k procházkám. Z Miyazakidai, kde bydlím to pěšky vyjde na 2 hodiny chůze (velmi pomalu se zastávkami: park, záchod atd.) občas sem tam nějaký ten kopec, ale jinak pěkná procházka. :-)

Cílem naší cesty byl chrám zvaný Tsusujidera. Tsutsuji je název pro Azaleu. Pravděpodobně keř než květina. No a koncem dubna se tyto keře obsypají květy (bílé, růžové různých odstínů, fialové). Jednou z vyhledávaných oblasti na Tsutsuji je Hakone nebo Tokyo. To je v tuhle chvíli pro mě nedostupné, takže jsem zvolila něco dosažitelnějšího. Já jsem vybrala Tougakuin 等覚院 aneb Tsutsuji dera. Jedná se o malý budhistický chrám. Historie mi není známa, nic moc kromě toho, že se jedná o původní chrám. Nicméně svým stářím netrumfne Yogoji chrám s 1200letou historii, který se nachází ve stejném městě.

Protože jsme se přiblížili GW, tak jsme vyrazili 29.4. na cestu. Ten den je státní svátek tzv. Shouwa no Hi den oslavující éru předchozího císaře. Protože státní svátek vyšel na sobotu, což je v Japonsku pracovní den, tak se nepřenáší ze soboty na pondělí. V případě, že by státní svátek vyšel na neděli, tak se z pondělí stane "náhradní volno" a získá se tak prodloužený víkend, protože neděle se bere jako volný den, zatímco sobota je v mnohých firmách pracovním dnem jako každý jiný.

Počasí nám přálo, nikde jsme nezabloudili. Prostě byla to jen cesta z bodu A do bodu B. Přišli jsme v době, kdy některé květy už byly odkvetlé a jiné ještě nezačalu kvést, takže dá se říct, že jsme vystihli dobrý čas. Pro mě má tento chrám ještě jeden význam. Můj syn zde začal chodit. Byla to premiéra. :-) Od minulého roku se zde nic moc nezměnilo a můžu říct, že jsem byla ráda, že jsme vyrazili. Myslím, že napřesrok zase vyrazíme. Takara

Den 3.: Sagamigawa a Koinobori

26. května 2017 v 3:10 | Takara |  Japonsko křížem krážem

Poslední zastávkou na naší cestě byla Sagamigawa. Řeka, která protéká oblastí Sagamihara City. Kromě BBQ a jiných kratochvílí se zde pořádají různé slavnosti jako pouštění draků aj. My jsme se vydali k Sagamigawě z důvodu Kodomo no Hi (dětský den pro chlapce, ale slaví ho všechny děti, tzv. "tango no sekku", dívčí dětský den je 3. 3. jedná se o Hina matsuri tzv. momo no sekku) Protože mám syna, takže koinobori a výstava samurajské zbroje a výroba koinobori je na seznamu "co musíme udělat a navštívit" každý rok.

Nejprve jsme se vydali vlakem do Sagamihary. Ze Sagamihary jsme nastoupili na vlak a začalo peklo v busu. Cesta, která měla trvat jen 30 minut, tak trvala hodinu. Díky dopravní zácpě v době GW. Nakonec jsme vystoupili o něco dřív a došli jsme ten kus cesty pěšky. Dorazili jsme na místo, kde byla pomalu hlava na hlavě. Nejprve jsme se vydali ke stánkům a obešli jsme místní speciality. A. se líbil banán v čokoládě, a pak samozřejmě zlaté rybičky. Zlatou rybičku jsem nekoupila, protože by umřela na cestě domů. Většinou kingyou (zlaté rybky) zakoupené o slavnostech nežijí moc dlouho, díky stresu z přepravy...

Pak jsme šli k řece a A. si užil studenou vodu a cákaní, nicméně Sagamigawa je mělká jen asi metr od břehu, pak jde strmně do hloubky, takže z dětí nesmíte spouštět oči, protože k tragédii může dojít jedna dvě. Koinobori zavěšené na pěti silných ocelových lanech jsou opravdu nádherné, Je zde pověšeno zhruba 1000 kapříků. Podle legendy (jen velmi volně a vynechám detaily) jeden kapřík skákal tak vysoko, až se proměnil v draka. Právě ta filozofie proměnu mírumilovného kapra v silného draka je vlastně přání Japonců pro jejich syny. Přerod "nakimushi" (uplakánka) v silného muže. Což o to tohle přání docela chápu.

Od výstavy Koinobori jsme se přesunuli k místnímu akvárku. U akvárka je brouzdaliště, takže pro A. další místo, kde vybije baterky. Dále zde byla nová atrakce a to malý vláček, na kterém se mohli svést malí i velcí. A. jsem na tuto atrakci nepustila, protože je ještě moc malý a nechtěla bych se s ním prát na vláčku, kdyby se rozhodl předčasně vystoupit. Tím jsme završili náš Kodomo no Hi a vrátili jsme se stejnou cestou zpátky, ale tentokrát bez dopravní zácpy. Cesta uběhla rychle a já jsem byla ráda, že tentokrát jsme si splnili plán, tak jak jsem ho naplánovala. Tak zase napřesrok. Takara

---

Den 4.: Nogawa aneb putování po místních chrámech

19. května 2017 v 2:22 | Takara |  Japonsko křížem krážem

Dnes nic vzdáleného geograficky. Kawasaki-shi, Miyamae-ku a oblast Nogawa. Zjistila jsem, že v lokalitě, kde bydlím se nachází hodně starých chrámů. A jeden z nich, konkrétně Yogoji (jehož kanji zápis nepřečtou správně ani Japonci, kteří místo neznají) je jeden z nejstarších v Kawasaki City. Takže se není čemu divit, že na původně malou a nevýznamnou pouť po místních chrámech jsem se neplánovaně vydala s větším počtem lidí se stejným plánem.

Vyrazila jsem z oblasti Maginu, která má svůj Maginu Jinja (tam jsem slavila Nový rok a chodím tam pravidelně, takže jsem tento shrine přeskočila, jedná so Shintou chrám.) V Nogawě jsem šla výhradně po "tera" tedy temple. Tera jsou budhistické a platí pro ně jiná pravidla. Co se týče překračování trámů ve vstupních branách i další rituály.

Hledání může začít. Bez internetu v mobilu jen s letmým pohledem do Google maps před odchodem. Bylo to docela vzrůšo musím říct...Ale našla jsem nakonec všechny chrámy, které jsem chtěla navštívit...

Saifukuji, malý chrám s přilehlým hřbitovem. Patří k těm novějším a slouží k modlitbám za mrtvé nicméně se zde odehrávají kulturmní akce, jako soutěž v kaligrafii, nebo čajový obřad pro začátečníky a dobrá zpráva pro lidi, kteří nechodí pěšky, autobus staví přímo před chrámem.

Yogoji chrám s historii sahající 1200 let zpět, opravdová perla mezi baráčkovou zástavbou. Procházky ve vilové čtvrti mají své kouzlo, nečekejte upravené předzahrádky, v této oblasti žije hodně starých lidí v hoooooooooooooooodně starých domech. Takže zarostlé zahrady, haldy šrotu (který by se mohl hodit), křivolaké cestičky mají své kouzlo. Zvlášť pokud máte rádi bloudění. A my jsme bloudili, ze 30 minutové cesty byla 4 hodinová pouť, na které jsem se čas od času ptala, kde se nachází ten a ten chrám a lidičkové mi ochotně cestu vysvětlili (to je důvod, proč nemám internet v mobilu a nepoužívám mapu...stačí mi vědět kde se co přibližně nachází, a dál už se ptám.

Nicméně musím říct, že řada lidí, které oslovím se tváří doslova vyděšeně, pravděpodobně očekávají, že se jich budu ptát anglicky...Popravdě angličtinu jsem v Japonsku vzdala, nemám potřebu mluvit anglicky, protože už se domluvím slušně japonsky. Trvalo mi 5 let dostat se na tuto úroveň, ale spokojená ještě nejsem, to zdaleka ne. Se zlepšením komunikačních dovedností se vytratil strach, který nazývám "ztracena kdekoli". Ten jsem získala v průběhu dospívání díky své mamince, která zbožňovala bloudění, takže výlet (cesta z bodu A do bodu B) zahrnoval bodu C, D, E, F, G, H a to v lepším případě...Získala jsem díky tomu panickou hrůzu z bloudění a pokud se někam šlo na výlet, tak jsem nevytáhla paty z domu dokud jsem si nebyla jistá, že to je cesta z bodu A do bodu B a kolik času zabere cesta (a běda když jsme se odchýlili do kurzu a zamířili do bodu C) S jistým uspokojením můžu říct, že tohoto strachu jsem se zbavila. Takara