Venku nám prší, takže jsme náš letošní výlet do Yokohamy, abychom se podívali na festival (dvoutýdenní) k oslavě Čínského Nového Roku. Smůla. V rámci festivalu probíhá i fotografická soutěž, které se mé lepší polovička pravidelně účastní, ale konkurence je veliká, takže šance, že vyhrajete se rovná šancím jaké máte, když chcete vyhrát Sportku.
Do Yokohamy jezdím ráda, shodou okolností to bylo první místo, které jsem v Japonsku navštívila po absolvování xhodin letu z Čech. Poprvé jsem se do Japonska podívala v roce 2010 v létě a důvod byl jediný, s mým tehdejším přítelem jsme byli ve fázi rozhodování, kde budeme bydlet, zda v Čechách nebo v Japonsku, takže jsem se přijela "na kukačku", abych věděla kde budu bydlet, jak budu bydlet a jak to tady "funguje". "Na kukačku" jsem měla pouze 2 týdny a za 2týdny člověk Japonsko rozhodně nepozná, je schopen vnímat jen minimum věcí a můj první dojem z Japonska byl typický pro turistu: všude čisto, super wc, super servis, ve kterém jsou ochotní se pro vás rozkrájet. Nicméně taky mě překvapily dráty elektrického vedení, velmi malý prostor mezi domy a takřka miniaturní pásy "zahrady" o šířce 50cm kolem domu, díra v zemi zvaná washiki (toaleta ve starém stylu, nejvíce se to blíží tureckému záchodu se splachováním. Osobní setkání se švábem, kterého jsem do té doby viděla jen na obrázku nebo v TV, mě přesvědčilo o tom, že Japonsko je země krásná, ale taky je to země plná paradoxů. Nicméně ty paradoxy jako turista nejste schopen vnímat, protože kolem je to tak jiné, tak zajímavé, tak krásné, že mozek nasadí filtr, aby se z toho přívalu nových věcí nezhroutil.
Takže dnes to bude o Yokohamě. Přítel mě vyzvedl na letišti Narita a odtud jsme jeli autobusem přímo do Yokohamy. Zavazadla jsme zamkli v místním nádražním "coin locker", kterých je v Japonsku dost a dost, jen na některých frekventovanějších místech se nenajde volná skříňka. My jsme měli štěstí a tak jsme vyrazili do víru Yokohamy. Nejdřív jsme se museli prodrat masami lidí a já jsem měla zpočátku problém chodit jen "vlevo" nebo podle šipek, takže mě přítel často posunoval doleva nebo mě drapnul za ruku a strhnul mě na cestu vyznačenou šipkami ("to byl vopruz" upřímně, protože v Čechách si člověk chodí vlevo, vpravo, uprostřed...) Nicméně brzy jsem zjistila, že pokud budu chodit podle šipek, tak si ušetřím energii, protože proti mě nikdo nepůjde, systém chození podle šipek zjevně funguje (nicméně funguje jen v té chvíli, než se rozhodne nějaký Japonec jít v protisměru a většinou se nestydí si cestu "prorážet") První den v Japonsku byl u mě o zvykání si chodit podle šipek, řadit se do dvojstupů na nádraží a byla jsem překvapená, že na vyznačených místech "tady se otevřou dveře" na podlaze opravdu, když vlak zastavil, tak tam ty dveře byly...srovnání s Čechami, kdy autobus často zastaví až za zastávkou trošku pokulhává, že...Poučení první: chodit podle šipek se rozhodně vyplatí.
Nejprve jsme zašli do místní čínské čtvrti, která je největší čínskou čtvrtí v Japonsku a zde jsem dostala svoji lekci z kultrury. Před obchůdky s pochutinami čínští prodavači drželi tácy s pečenými kaštany nebo nějakým druhem pečených ořechů a tvářilo se to jako klasická "ochutnávka". Přítel mě od nich tahal pryč a vysvětloval, tohle není jako v Evropě nebo v japonských krámech "bezplatná ochutnávka", pokud ochutnáš jeden budeš si muset koupit celý sáček. Mno, zajímavá obchodní praktika, o které jsem se přesvědčila bezbolestně na příkladu jiného cizince. U jiného prodavače ochutnal jiný turista nabízený ořech a prodavač mu anglicky začal vysvětlovat, že ten jeden ořech, který snědl byl z toho to pytlíku, a že si tedy ten pytlík musí koupit celý. Turista se zkoušel bránit (zjevně mu ten ořech nechutnal) nicméně to už se na ulici objevilo více čínských prodavačů, takže turista to vzdal a raději pytlík koupil...Zajímavá obchodní praktika, jejíž úspěšnost je 100%. Měla jsem štěstí, že přítel do čínské čtvrti chodí, v Číně nějakou dobu žil a měl čínskou přítelkyni, takže o čínské kultuře něco málo ví a čínsky se domluví...takže lepšího průvodce jsem si nemohla přát :-) Poučení druhé: V čínské čtvrti nic neochutnávejte, bezplatné ochutnávky zde pravděpodobně nevedou.
Čínská architektura se mi moc líbí, ze začátku se mi líbila víc než ta japonská, která se pohybuje v odstínech: bílé, červené, hnědé, černé, s doplňky zlaté. Naproti tomu čínské stavby hrají barvičkami a je jedno zda se jedná o restauraci nebo chrám. V Asii jsem byla poprvé a chtěnechtě jsem musela přiznat, že u mě Čína vede a to nebylo to jediné. Čína u mě vedla i co se jídla týče. V Yokohamě jsem dostala možnost ochutnat pokrmy obsahující nudle. Bylo to "soba" a "rámen". "O Soba", které jsem jedla mi přišlo velmi dietní a popravdě mi nevonělo ani mentsuyu, které jsem si na nudle nalila. O to víc jsem byla nadšená z rámenu. V některých anime (alespoň v tom mém jediném oblíbeném) často ukazují, jak hrdinové navštěvují rámen shop, až to v člověku zanechává pocit, že rámen je vlastně japonské tradiční jídlo. Chyba lávky. Rámen pochází z Číny a v Japonsku byl nazýván dlouho dobu shina-soba (čínské soba). Nicméně rámen vyráběný v Japonsku už nemá úplně stejnou recepturu, zlidověl a dnes se pro něj drží název chuuka soba nebo jen ramen. Je to stejné s jakoukoli kuchyní, která se vaří v cizích zemích. V Čechách často nabízená Itálie má s Itálií společný často jen název. Takhle horké to v Japonsku není Takže tvrzení Rámen=čínské jídlo a Soba=japonské jídlo není úplně špatně, ale v dnešní době ani úplně správné, protože v Japonsku rámen společně s gyouzou opravdu hodně zlidověl. Pokud chcete ochutnat ten pravý čínský rámen, pak to chce zajít do čínské restaurace. Poučení třetí: O soba z jednoho nejmenovaného obchůdku voní jako sloní toaleta, ať žije rámen!
Z čínské čtvrti jsme vyrazili do přístavu v Yamashita Parku. Yokohama je přístavní město v Kanagawa prefektuře, jehož přístav byl otevřen po velkém zemětřesení v Kantou (1923). V dnešní době přístav slouží, jak k přepravě věcí, strojů apod. tak z přístavu vyplouvají různé výletní lodě, a tak jsme si mohli prohlédnout místní lodičky. Kromě obvyklých výletních lodí, zde kotví i mega černá loď se zajímavou historií zvaná Hikawa Maru. Tato oceánská loď plula na trase Yokohama, Kobe-Seattle ale i Vancouver na počátku 20. století a dnes je zakotvená v přístavu Yamashita Parku. Původně byly tyto lodi 3, ale dvě byly ztraceny v 2. světové válce. Kromě Hikawa Maru to byly Heian Maru a Hie Maru. Zvláštní jména, co říkáte? Jsou to jména 3 hlavních chrámů (shintou).
Z přístavu jsme se vypravili na místní a podle mého tehdejšího přítele jediný kopec v Yokohamě. Vyhlídkový kopec je součástí parku 海の見える公園 "umi no mieru koen" a má to být údajně jediný vyhlídkový kopec v Yokohamě. Místní park byl nádherný, ale protože jsem přijela v srpnu v těch největších vedrech a vlhkosti vzduchu, tak pro mě bylo celkem utrpení šplhat i ten mini kopec. Za sebe návštěvu Japonska v srpnu příliš nedoporučuju, pokud se nejdete válet k moři. Nebo nejste zvyklí na delší pobyt ve skleníku. Poučení číslo 4: pokud vám vysoké teploty nedělají dobře, pak v srpnu do Japonska raději, ne :-)
Jako poslední jsme se vydali na místo zvané Ósanbashi Terminal ( 大さん橋 ターミナル) zde se pořádají koncerty, najdete zde obchody se suvenýry a Terminál funguje jako přestupní stanice pro výletní lodi, ale hlavně je zde promenáda s výhledem na panorama moře, ruské kolo, vyhlídkovou věž Yokohama Royal Park Hotelu, velkou budovu postavenou z červených cihel, která dříve fungovala jako sklad známou jako Yokohama Red brick Warehouse - Yokohama Aka Renga Souko(横浜赤レンガ倉庫) -v jehož okolí se pořádá OctoberFest a v domě bývají časté instalace děl místních umělců či studentů uměleckých škol. Takže funguje něco jako přechodná galerie.
Tím jsme ten den završili moji první návštěvu Yokohamy, protože jsem se potřebovala už vyspat. Nicméně, co jsme nestihli ten den, jsme napravili následující rok, kdy jsme se vydali do Yokohamy znovu, protože to máme coby kamenem dohodil, zhruba necelou hodinku od baráku. Takže se přiznám, že v Yokohamě jsem byla mnohokrát a pokaždé jsem tam našla něco nového, zajímavého, ale nezapomněla jsem se podívat i na stará a dobře známá místa, protože pro nás oba mají určitý význam. :-)
Na Vánoce 2012 jsme zamířili do zábavního parku: Yokohama Sea Paradise. A co zde můžete najít? Zde jsem poprvé viděla delfíní show, ale nepředváděli jen delfíny, ale i lachtany a mrože. Bylo to zajímavé, hlavně protože to bylo moje poprvé, ale že bych chodila pravidelně, tak to si nemyslím. Dále tu mají sekci z vodním ptactvem a samozřejmě různé atrakce: kyvadlová loď, opilé sudy, water splash, věž o výšce 50 metrů, že které lze slétnout dolů (za mě: nikdy víc...) a také sjezd divoké řeky, ten byl super! A mnohem, mnohem víc...různá muzea, restaurace apod. My jsme zde strávili celý den a bylo to tak akorát, abychom se vrátili na štědrovečerní večeři.
V zimě jsme se vydali do místního muzea iluzí, kde jsme si užili hodně legrace, i když já běžně tyhle atrakce nevyhledávám a vydali jsme se i do místního muzea čínských tradic, které bylo otevřeno ku příležitosti oslavy Čínského Nového Roku. V čínské čtvrti jsme tentorkát prošli místní obchůdky a musím říct, že ceny zboží jsou poněkud vyšponované, asi pro turisty nicméně s Číňany se dá smlouvat o ceně :-) Kromě obvyklých restaurací a krámků se suvenýry, si zde můžete nechat věštit z ruky a nejen z ruky za zhruba 1000yenů (na české cca 200Kč)
Neopomněli jsme navštívit festival k Čínskému Novému Roku, který se slavívá v periodě mezi 21. lednem a 20. únorem a letos připadl Čínský Nový Rok na 19. února, od toho dne se v Yokohamě začal pořádat dvoutýdenní festival. Jehož součástí jsou čínské lidové tance, vystoupení čínských uměleckých skupin a hromada odpálených petard. My jsme navštívili festival v roce Draka, a pak v roce Hada, v roce Koně jsme na festivalu nebyli a letos v roce Kozy (podle japonského kalendáře Ovce) to taky nedopadlo, no nic snad příště. Součástí festivalu je i zmíněná fotografická soutěž, která je mezi Japonci velmi populární a myslím si, že pro porotu bývá velmi obtížné vybrat pár fotek z toho množství fotek znázorňující prakticky to samé...:-)
V průběhu roku jsme navštívili Sankeien Garden 三溪園, kde můžete nakrmit dravé kapry. Tím jsem přišla o iluzi, že kapr je vlastně takový dobrák od kosti, kterého na Vánoce řada domácností klepne po kebuli a pochutná si na něm...Mám na mysli, běžného rybníkového kapra určeného na talíř. Kapři z čajových zahrad nejsou určeni ke konzumováni naopak je vám dopřáno potěšení z jejich krmení. A při té příležitosti můžete občerstvit i sebe v zahradě jsou různé stánky nabízející čaj a dango či jiné pochutiny.
Po návštěvě čajové zahrady jsme si z busu všimli velké cedule, upozorňující na akci: "sochy z písku", takže jsme neváhali a vyrazili jsme tam. Sochy vystavené na expozici byly dílem čínského umělce, proto i tématika byla v drtivě většině čínská nicméně zlatým hřebem expozice bylo vytvoření vlastní menší sochy sochy, kdy nás naučili postup, jak se taková socha vyrábí a nějakou menší jsme si měli vyzkoušet. Byla to opravdu legrace. Hlavně jsme zjistili, že my dva jsme opravdu dobří parťáci a týmoví hráči, což ve vztahu je velká výhra :-)
V Yokohamě se pořádá takových expozic celá řada a je tu i řada muzeí z nich jedno bych opravdu chtěla navštívit, ale je tam vždycky velký nával. Vedle malého zábavního parku se nachází CupRamen Museum, kde si můžete vyrobit vlastní CupRamen. Loni jsme tam zkusili jít, ale bohužel byl nával, protože muzeum nabízí interaktivní továrnu na cup rámen zvanou: " My chicken ramen", takže je to něco pro rodiny s dětmi, a tak jsem se protentokrát musela spokojit jen se suvenýrovým shopem, kde jsem si koupila kuřecího maskota v plyšové formě :-) Tak jsme bohužel muzeum nenavštívili, ale zašli jsme do mini zábavního parku, kde tím nejlepším z celého parku se ukázala být ledová jeskyně s teplotou -30 v létě tuhle teplotu celkem oceníte :-)
V Yokohamě se toho dá najít prostě od každého kousek. A ač jsem byla v Yokohamě už tolikrát, tak pokaždé jsem přišla domů s novými zážitky, proto doporučuju Yokohamu ve vašich cestovních itinerářích určitě nevynechávat. Tak to byly v kostce výlety do Yokohamy za cca 4 roky. Navštívili jste v Yokohamě jiná, než mnou zmíněná místa? Pak neváhejte a podělte se o svůj tip na výlet v komentářích. Takara
