Golden Week 2017

 

Den 1.: aneb Fuji-san a Shibazakury

11. května 2017 v 4:15 | Takara |  Japonsko křížem krážem

Dnes jsem zpět s jednou z místních perel. Už jsem se na to chystala delší dobu, ale vždy jsem ztroskotala na svém strachu z míst, kde jsem ještě nebyla (nakonec se ukázalo, že naprosto zbytečně :-) ) nebo na financích, jak už to tak bývá. Letos jsem hodně přemýšlela, kam se vypravit v době Golden Weeku. Letošní byl speciální, protože po 3 dnech volna v kalendáři navazoval víkend, takže rovnou 5 dní volna. Super, ale opět finance se ukázali limitující, takže jsem se rozhodla pro následující plán: den první Kawagukiko, den druhý místní chrámy v lokalitě Nogawa, den třetí Sagamigawa. Víkend už bude jen o parku a práci a úklidu. Takže žádná víkendová hitparáda.

Vyhledala jsem nejlevnější vlakové spoje a vyrazili jsme. V Japonsku se vyplatí vyhledávat spoje, jak už jsem zmínila, protože rozdíl může být až 3000 yenů (vydělte 5 na české) nicméně čím levnější spoj tím více času strávíte ve vlaku nebo je zde více přestupů. Nicméně vyrazili jsme vlakem už 6.45 a ve vlaku a autobusu jsme strávíli zhruba 3 hodiny a nebýt toho, že autobus byl nechutně přetopený, takže A. bylo horko a posledních 10 minut v busu proječel svlečený do půli těla a rudý jako rak.

S radostí jsme vystopili v oblasti, kde kvetou Shibazakury aneb plaménka šídlovitá, s výhledem na Fuji. Aneb oblast 5 jezer a konkrétně Kawagukiko. Co si přát více? Lidí tam bylo dost, ale na to, že byl GW, tak se cestovalo naprosto na pohodu. Součástí oblasti byly i stánky s místními specialitami, ale nějak jsem na ně neměla chuť, takže jsem skončila u "Fish and Chips" haha.

Shibazakura kvete v různých barvách a má řadu druhů. U Fuji kvete celkem 6 druhů: 3 jsou růžové Mc'Daniel's Cushion, Autumn Rose a Scarlet Flame. Dále bílá je Little Dot a fialová Oakington Blue Eye. A pak míx bílo-růžová s čistě japonským jménem. Tama no nagare. Hádám, že půjde o nějaké křížení typu "Made in Japan". Musím být upřímná, že moje fotky nedosahují plakátový. Během naší návštěvy kvetlo o dost méně Shibazakur a popravdě ani neumím poradit, kdy je nejlepší doba pro návštěvu. Nicméně i tak, ten pohled stál za to.

Jako výlet určitě doporučuji stejně jako všudypřítomné plakáty v Tokyu. Opravdu to stojí za to a i když je pod mrakem, protože Fuji je už tak blízko, že šance, že ji uvidíte je téměř 99 procentní. Ne jako u vzdálenější jezer z oblasti 5 jezer. Závěrem bych jen doporučila vzít dobrý fotoaparát, protože když je podmrakem, tak Fuji z fotek mizí a není tak vidět. Takže lidičkové volili různé pózy, tak aby se jim podařilo Fuji zachytit. Hezký lov! Takara

---

Den druhý: Tsutsuji Dera aneb království Azael

5. května 2017 v 6:54 | Takara |  Japonsko křížem krážem

Dnes jsme se vydali na výlet do Kawasaki shi, Miyamae-ku. Část zvaná Shiboku-Honchou je hustě obydlená oblast. Sem tam soukromá políčka s cibulí a salátem nebo opravny aut či restaurace. Jedná se o klidnou čtvrť vhodnou k procházkám. Z Miyazakidai, kde bydlím to pěšky vyjde na 2 hodiny chůze (velmi pomalu se zastávkami: park, záchod atd.) občas sem tam nějaký ten kopec, ale jinak pěkná procházka. :-)

Cílem naší cesty byl chrám zvaný Tsusujidera. Tsutsuji je název pro Azaleu. Pravděpodobně keř než květina. No a koncem dubna se tyto keře obsypají květy (bílé, růžové různých odstínů, fialové). Jednou z vyhledávaných oblasti na Tsutsuji je Hakone nebo Tokyo. To je v tuhle chvíli pro mě nedostupné, takže jsem zvolila něco dosažitelnějšího. Já jsem vybrala Tougakuin 等覚院 aneb Tsutsuji dera. Jedná se o malý budhistický chrám. Historie mi není známa, nic moc kromě toho, že se jedná o původní chrám. Nicméně svým stářím netrumfne Yogoji chrám s 1200letou historii, který se nachází ve stejném městě.

Protože jsme se přiblížili GW, tak jsme vyrazili 29.4. na cestu. Ten den je státní svátek tzv. Shouwa no Hi den oslavující éru předchozího císaře. Protože státní svátek vyšel na sobotu, což je v Japonsku pracovní den, tak se nepřenáší ze soboty na pondělí. V případě, že by státní svátek vyšel na neděli, tak se z pondělí stane "náhradní volno" a získá se tak prodloužený víkend, protože neděle se bere jako volný den, zatímco sobota je v mnohých firmách pracovním dnem jako každý jiný.

Počasí nám přálo, nikde jsme nezabloudili. Prostě byla to jen cesta z bodu A do bodu B. Přišli jsme v době, kdy některé květy už byly odkvetlé a jiné ještě nezačalu kvést, takže dá se říct, že jsme vystihli dobrý čas. Pro mě má tento chrám ještě jeden význam. Můj syn zde začal chodit. Byla to premiéra. :-) Od minulého roku se zde nic moc nezměnilo a můžu říct, že jsem byla ráda, že jsme vyrazili. Myslím, že napřesrok zase vyrazíme. Takara

Den 3.: Sagamigawa a Koinobori

26. května 2017 v 3:10 | Takara |  Japonsko křížem krážem

Poslední zastávkou na naší cestě byla Sagamigawa. Řeka, která protéká oblastí Sagamihara City. Kromě BBQ a jiných kratochvílí se zde pořádají různé slavnosti jako pouštění draků aj. My jsme se vydali k Sagamigawě z důvodu Kodomo no Hi (dětský den pro chlapce, ale slaví ho všechny děti, tzv. "tango no sekku", dívčí dětský den je 3. 3. jedná se o Hina matsuri tzv. momo no sekku) Protože mám syna, takže koinobori a výstava samurajské zbroje a výroba koinobori je na seznamu "co musíme udělat a navštívit" každý rok.

Nejprve jsme se vydali vlakem do Sagamihary. Ze Sagamihary jsme nastoupili na vlak a začalo peklo v busu. Cesta, která měla trvat jen 30 minut, tak trvala hodinu. Díky dopravní zácpě v době GW. Nakonec jsme vystoupili o něco dřív a došli jsme ten kus cesty pěšky. Dorazili jsme na místo, kde byla pomalu hlava na hlavě. Nejprve jsme se vydali ke stánkům a obešli jsme místní speciality. A. se líbil banán v čokoládě, a pak samozřejmě zlaté rybičky. Zlatou rybičku jsem nekoupila, protože by umřela na cestě domů. Většinou kingyou (zlaté rybky) zakoupené o slavnostech nežijí moc dlouho, díky stresu z přepravy...

Pak jsme šli k řece a A. si užil studenou vodu a cákaní, nicméně Sagamigawa je mělká jen asi metr od břehu, pak jde strmně do hloubky, takže z dětí nesmíte spouštět oči, protože k tragédii může dojít jedna dvě. Koinobori zavěšené na pěti silných ocelových lanech jsou opravdu nádherné, Je zde pověšeno zhruba 1000 kapříků. Podle legendy (jen velmi volně a vynechám detaily) jeden kapřík skákal tak vysoko, až se proměnil v draka. Právě ta filozofie proměnu mírumilovného kapra v silného draka je vlastně přání Japonců pro jejich syny. Přerod "nakimushi" (uplakánka) v silného muže. Což o to tohle přání docela chápu.

Od výstavy Koinobori jsme se přesunuli k místnímu akvárku. U akvárka je brouzdaliště, takže pro A. další místo, kde vybije baterky. Dále zde byla nová atrakce a to malý vláček, na kterém se mohli svést malí i velcí. A. jsem na tuto atrakci nepustila, protože je ještě moc malý a nechtěla bych se s ním prát na vláčku, kdyby se rozhodl předčasně vystoupit. Tím jsme završili náš Kodomo no Hi a vrátili jsme se stejnou cestou zpátky, ale tentokrát bez dopravní zácpy. Cesta uběhla rychle a já jsem byla ráda, že tentokrát jsme si splnili plán, tak jak jsem ho naplánovala. Tak zase napřesrok. Takara

---

Den 4.: Nogawa aneb putování po místních chrámech

19. května 2017 v 2:22 | Takara |  Japonsko křížem krážem

Dnes nic vzdáleného geograficky. Kawasaki-shi, Miyamae-ku a oblast Nogawa. Zjistila jsem, že v lokalitě, kde bydlím se nachází hodně starých chrámů. A jeden z nich, konkrétně Yogoji (jehož kanji zápis nepřečtou správně ani Japonci, kteří místo neznají) je jeden z nejstarších v Kawasaki City. Takže se není čemu divit, že na původně malou a nevýznamnou pouť po místních chrámech jsem se neplánovaně vydala s větším počtem lidí se stejným plánem.

Vyrazila jsem z oblasti Maginu, která má svůj Maginu Jinja (tam jsem slavila Nový rok a chodím tam pravidelně, takže jsem tento shrine přeskočila, jedná so Shintou chrám.) V Nogawě jsem šla výhradně po "tera" tedy temple. Tera jsou budhistické a platí pro ně jiná pravidla. Co se týče překračování trámů ve vstupních branách i další rituály.

Hledání může začít. Bez internetu v mobilu jen s letmým pohledem do Google maps před odchodem. Bylo to docela vzrůšo musím říct...Ale našla jsem nakonec všechny chrámy, které jsem chtěla navštívit...

Saifukuji, malý chrám s přilehlým hřbitovem. Patří k těm novějším a slouží k modlitbám za mrtvé nicméně se zde odehrávají kulturmní akce, jako soutěž v kaligrafii, nebo čajový obřad pro začátečníky a dobrá zpráva pro lidi, kteří nechodí pěšky, autobus staví přímo před chrámem.

Yogoji chrám s historii sahající 1200 let zpět, opravdová perla mezi baráčkovou zástavbou. Procházky ve vilové čtvrti mají své kouzlo, nečekejte upravené předzahrádky, v této oblasti žije hodně starých lidí v hoooooooooooooooodně starých domech. Takže zarostlé zahrady, haldy šrotu (který by se mohl hodit), křivolaké cestičky mají své kouzlo. Zvlášť pokud máte rádi bloudění. A my jsme bloudili, ze 30 minutové cesty byla 4 hodinová pouť, na které jsem se čas od času ptala, kde se nachází ten a ten chrám a lidičkové mi ochotně cestu vysvětlili (to je důvod, proč nemám internet v mobilu a nepoužívám mapu...stačí mi vědět kde se co přibližně nachází, a dál už se ptám.

Nicméně musím říct, že řada lidí, které oslovím se tváří doslova vyděšeně, pravděpodobně očekávají, že se jich budu ptát anglicky...Popravdě angličtinu jsem v Japonsku vzdala, nemám potřebu mluvit anglicky, protože už se domluvím slušně japonsky. Trvalo mi 5 let dostat se na tuto úroveň, ale spokojená ještě nejsem, to zdaleka ne. Se zlepšením komunikačních dovedností se vytratil strach, který nazývám "ztracena kdekoli". Ten jsem získala v průběhu dospívání díky své mamince, která zbožňovala bloudění, takže výlet (cesta z bodu A do bodu B) zahrnoval bodu C, D, E, F, G, H a to v lepším případě...Získala jsem díky tomu panickou hrůzu z bloudění a pokud se někam šlo na výlet, tak jsem nevytáhla paty z domu dokud jsem si nebyla jistá, že to je cesta z bodu A do bodu B a kolik času zabere cesta (a běda když jsme se odchýlili do kurzu a zamířili do bodu C) S jistým uspokojením můžu říct, že tohoto strachu jsem se zbavila. Takara

Sakura Matsuri 2017

 

Duben 2017

Lokální Sakura Matsuri

30. dubna 2017 v 7:09 | Takara |  Místní zajímavosti

Jak už jsem zmínila v Kawasaki-shi mají spoustu zajímavých míst a slavností. Jedním s takových míst je Miyazakidai to je část čtvrti Miyamae-ku leží mezi Kajigaya a Miyamaedaira částí. Je tu několik školek, základních škol, několik lékařských center a kulturního a sportovního vyžití tu najdete taky spoustu. Taky je tu dost parků - pouze 10 minut chůze od zastávky vlaku. (Napočítala jsem alespoň 4.)

Letošní sakura masturi se pořádaly dříve, než stačily sakury plně rozkvést, takže oproti předpokladům sakury vykvetly o dost později - než bylo v plánu. No nevadí, i tak to bylo zajímavé. Hned vedle vlakové stanice byla stage, na které se vystřídaly různé soubory. Od Hula dance, přes hip-hop, po různé tanečky školkových dětí, taiko bubnování, aj. Opravdu zajímavý program.

Samozřejmě tu měli stánek policisté a hasiči. A. si vlezl do hasičského auta, ale strojit za hasiče se nechtěl.:-) A ani na shirobai - což je cool motorka dopravní policie- nechtěl. Ale baštit dango to se mu chtělo. Vybrala jsem mu "sanshokudango", což jsou tři kuličky rýžového těsta v barvě: bílá, růžová a zelená, na špejli. K sakurám se váže i jedna taková pěkná větička: "Hana yori dango". No a význam je prozický: I když sakury jsou krásné, stejně vyhraje pocit plného břicha :-) velmi volně přeloženo.

Spousta stánků s jídlem, ale i se zeleninou a květinami, to jsou slavnosti sakur. Také různé dílničky pro děti, nicméně A. je ještě malý, takže jsme dílničky obloukem obešli. Různé hry pro děti, aby daly rodičům, alespoň na chvilku pokoj. Prostě paráda. Ale lidí tam bylo jako mravenců, takže manipulace s kočárem nebyla ta z nejlepších. Vydržela jsem tam dvě hodiny, a pak už jsem pelášila domů :-) Matsuri stále nejsou nic moc pro mě. Ale jako zkušenost dobré. Takara

Yokohama

 

Yokohama (průřez od roku 2010-2014)

3. dubna 2015 v 3:51 | Takara |  Japonsko křížem krážem

Venku nám prší, takže jsme náš letošní výlet do Yokohamy, abychom se podívali na festival (dvoutýdenní) k oslavě Čínského Nového Roku. Smůla. V rámci festivalu probíhá i fotografická soutěž, které se mé lepší polovička pravidelně účastní, ale konkurence je veliká, takže šance, že vyhrajete se rovná šancím jaké máte, když chcete vyhrát Sportku.

Do Yokohamy jezdím ráda, shodou okolností to bylo první místo, které jsem v Japonsku navštívila po absolvování xhodin letu z Čech. Poprvé jsem se do Japonska podívala v roce 2010 v létě a důvod byl jediný, s mým tehdejším přítelem jsme byli ve fázi rozhodování, kde budeme bydlet, zda v Čechách nebo v Japonsku, takže jsem se přijela "na kukačku", abych věděla kde budu bydlet, jak budu bydlet a jak to tady "funguje". "Na kukačku" jsem měla pouze 2 týdny a za 2týdny člověk Japonsko rozhodně nepozná, je schopen vnímat jen minimum věcí a můj první dojem z Japonska byl typický pro turistu: všude čisto, super wc, super servis, ve kterém jsou ochotní se pro vás rozkrájet. Nicméně taky mě překvapily dráty elektrického vedení, velmi malý prostor mezi domy a takřka miniaturní pásy "zahrady" o šířce 50cm kolem domu, díra v zemi zvaná washiki (toaleta ve starém stylu, nejvíce se to blíží tureckému záchodu se splachováním. Osobní setkání se švábem, kterého jsem do té doby viděla jen na obrázku nebo v TV, mě přesvědčilo o tom, že Japonsko je země krásná, ale taky je to země plná paradoxů. Nicméně ty paradoxy jako turista nejste schopen vnímat, protože kolem je to tak jiné, tak zajímavé, tak krásné, že mozek nasadí filtr, aby se z toho přívalu nových věcí nezhroutil.

Takže dnes to bude o Yokohamě. Přítel mě vyzvedl na letišti Narita a odtud jsme jeli autobusem přímo do Yokohamy. Zavazadla jsme zamkli v místním nádražním "coin locker", kterých je v Japonsku dost a dost, jen na některých frekventovanějších místech se nenajde volná skříňka. My jsme měli štěstí a tak jsme vyrazili do víru Yokohamy. Nejdřív jsme se museli prodrat masami lidí a já jsem měla zpočátku problém chodit jen "vlevo" nebo podle šipek, takže mě přítel často posunoval doleva nebo mě drapnul za ruku a strhnul mě na cestu vyznačenou šipkami ("to byl vopruz" upřímně, protože v Čechách si člověk chodí vlevo, vpravo, uprostřed...) Nicméně brzy jsem zjistila, že pokud budu chodit podle šipek, tak si ušetřím energii, protože proti mě nikdo nepůjde, systém chození podle šipek zjevně funguje (nicméně funguje jen v té chvíli, než se rozhodne nějaký Japonec jít v protisměru a většinou se nestydí si cestu "prorážet") První den v Japonsku byl u mě o zvykání si chodit podle šipek, řadit se do dvojstupů na nádraží a byla jsem překvapená, že na vyznačených místech "tady se otevřou dveře" na podlaze opravdu, když vlak zastavil, tak tam ty dveře byly...srovnání s Čechami, kdy autobus často zastaví až za zastávkou trošku pokulhává, že...Poučení první: chodit podle šipek se rozhodně vyplatí.

Nejprve jsme zašli do místní čínské čtvrti, která je největší čínskou čtvrtí v Japonsku a zde jsem dostala svoji lekci z kultrury. Před obchůdky s pochutinami čínští prodavači drželi tácy s pečenými kaštany nebo nějakým druhem pečených ořechů a tvářilo se to jako klasická "ochutnávka". Přítel mě od nich tahal pryč a vysvětloval, tohle není jako v Evropě nebo v japonských krámech "bezplatná ochutnávka", pokud ochutnáš jeden budeš si muset koupit celý sáček. Mno, zajímavá obchodní praktika, o které jsem se přesvědčila bezbolestně na příkladu jiného cizince. U jiného prodavače ochutnal jiný turista nabízený ořech a prodavač mu anglicky začal vysvětlovat, že ten jeden ořech, který snědl byl z toho to pytlíku, a že si tedy ten pytlík musí koupit celý. Turista se zkoušel bránit (zjevně mu ten ořech nechutnal) nicméně to už se na ulici objevilo více čínských prodavačů, takže turista to vzdal a raději pytlík koupil...Zajímavá obchodní praktika, jejíž úspěšnost je 100%. Měla jsem štěstí, že přítel do čínské čtvrti chodí, v Číně nějakou dobu žil a měl čínskou přítelkyni, takže o čínské kultuře něco málo ví a čínsky se domluví...takže lepšího průvodce jsem si nemohla přát :-) Poučení druhé: V čínské čtvrti nic neochutnávejte, bezplatné ochutnávky zde pravděpodobně nevedou.

Čínská architektura se mi moc líbí, ze začátku se mi líbila víc než ta japonská, která se pohybuje v odstínech: bílé, červené, hnědé, černé, s doplňky zlaté. Naproti tomu čínské stavby hrají barvičkami a je jedno zda se jedná o restauraci nebo chrám. V Asii jsem byla poprvé a chtěnechtě jsem musela přiznat, že u mě Čína vede a to nebylo to jediné. Čína u mě vedla i co se jídla týče. V Yokohamě jsem dostala možnost ochutnat pokrmy obsahující nudle. Bylo to "soba" a "rámen". "O Soba", které jsem jedla mi přišlo velmi dietní a popravdě mi nevonělo ani mentsuyu, které jsem si na nudle nalila. O to víc jsem byla nadšená z rámenu. V některých anime (alespoň v tom mém jediném oblíbeném) často ukazují, jak hrdinové navštěvují rámen shop, až to v člověku zanechává pocit, že rámen je vlastně japonské tradiční jídlo. Chyba lávky. Rámen pochází z Číny a v Japonsku byl nazýván dlouho dobu shina-soba (čínské soba). Nicméně rámen vyráběný v Japonsku už nemá úplně stejnou recepturu, zlidověl a dnes se pro něj drží název chuuka soba nebo jen ramen. Je to stejné s jakoukoli kuchyní, která se vaří v cizích zemích. V Čechách často nabízená Itálie má s Itálií společný často jen název. Takhle horké to v Japonsku není Takže tvrzení Rámen=čínské jídlo a Soba=japonské jídlo není úplně špatně, ale v dnešní době ani úplně správné, protože v Japonsku rámen společně s gyouzou opravdu hodně zlidověl. Pokud chcete ochutnat ten pravý čínský rámen, pak to chce zajít do čínské restaurace. Poučení třetí: O soba z jednoho nejmenovaného obchůdku voní jako sloní toaleta, ať žije rámen!

Z čínské čtvrti jsme vyrazili do přístavu v Yamashita Parku. Yokohama je přístavní město v Kanagawa prefektuře, jehož přístav byl otevřen po velkém zemětřesení v Kantou (1923). V dnešní době přístav slouží, jak k přepravě věcí, strojů apod. tak z přístavu vyplouvají různé výletní lodě, a tak jsme si mohli prohlédnout místní lodičky. Kromě obvyklých výletních lodí, zde kotví i mega černá loď se zajímavou historií zvaná Hikawa Maru. Tato oceánská loď plula na trase Yokohama, Kobe-Seattle ale i Vancouver na počátku 20. století a dnes je zakotvená v přístavu Yamashita Parku. Původně byly tyto lodi 3, ale dvě byly ztraceny v 2. světové válce. Kromě Hikawa Maru to byly Heian Maru a Hie Maru. Zvláštní jména, co říkáte? Jsou to jména 3 hlavních chrámů (shintou).

Z přístavu jsme se vypravili na místní a podle mého tehdejšího přítele jediný kopec v Yokohamě. Vyhlídkový kopec je součástí parku 海の見える公園 "umi no mieru koen" a má to být údajně jediný vyhlídkový kopec v Yokohamě. Místní park byl nádherný, ale protože jsem přijela v srpnu v těch největších vedrech a vlhkosti vzduchu, tak pro mě bylo celkem utrpení šplhat i ten mini kopec. Za sebe návštěvu Japonska v srpnu příliš nedoporučuju, pokud se nejdete válet k moři. Nebo nejste zvyklí na delší pobyt ve skleníku. Poučení číslo 4: pokud vám vysoké teploty nedělají dobře, pak v srpnu do Japonska raději, ne :-)

Jako poslední jsme se vydali na místo zvané Ósanbashi Terminal ( 大さん橋 ターミナル) zde se pořádají koncerty, najdete zde obchody se suvenýry a Terminál funguje jako přestupní stanice pro výletní lodi, ale hlavně je zde promenáda s výhledem na panorama moře, ruské kolo, vyhlídkovou věž Yokohama Royal Park Hotelu, velkou budovu postavenou z červených cihel, která dříve fungovala jako sklad známou jako Yokohama Red brick Warehouse - Yokohama Aka Renga Souko(横浜赤レンガ倉庫) -v jehož okolí se pořádá OctoberFest a v domě bývají časté instalace děl místních umělců či studentů uměleckých škol. Takže funguje něco jako přechodná galerie.

Tím jsme ten den završili moji první návštěvu Yokohamy, protože jsem se potřebovala už vyspat. Nicméně, co jsme nestihli ten den, jsme napravili následující rok, kdy jsme se vydali do Yokohamy znovu, protože to máme coby kamenem dohodil, zhruba necelou hodinku od baráku. Takže se přiznám, že v Yokohamě jsem byla mnohokrát a pokaždé jsem tam našla něco nového, zajímavého, ale nezapomněla jsem se podívat i na stará a dobře známá místa, protože pro nás oba mají určitý význam. :-)

Na Vánoce 2012 jsme zamířili do zábavního parku: Yokohama Sea Paradise. A co zde můžete najít? Zde jsem poprvé viděla delfíní show, ale nepředváděli jen delfíny, ale i lachtany a mrože. Bylo to zajímavé, hlavně protože to bylo moje poprvé, ale že bych chodila pravidelně, tak to si nemyslím. Dále tu mají sekci z vodním ptactvem a samozřejmě různé atrakce: kyvadlová loď, opilé sudy, water splash, věž o výšce 50 metrů, že které lze slétnout dolů (za mě: nikdy víc...) a také sjezd divoké řeky, ten byl super! A mnohem, mnohem víc...různá muzea, restaurace apod. My jsme zde strávili celý den a bylo to tak akorát, abychom se vrátili na štědrovečerní večeři.

V zimě jsme se vydali do místního muzea iluzí, kde jsme si užili hodně legrace, i když já běžně tyhle atrakce nevyhledávám a vydali jsme se i do místního muzea čínských tradic, které bylo otevřeno ku příležitosti oslavy Čínského Nového Roku. V čínské čtvrti jsme tentorkát prošli místní obchůdky a musím říct, že ceny zboží jsou poněkud vyšponované, asi pro turisty nicméně s Číňany se dá smlouvat o ceně :-) Kromě obvyklých restaurací a krámků se suvenýry, si zde můžete nechat věštit z ruky a nejen z ruky za zhruba 1000yenů (na české cca 200Kč)

Neopomněli jsme navštívit festival k Čínskému Novému Roku, který se slavívá v periodě mezi 21. lednem a 20. únorem a letos připadl Čínský Nový Rok na 19. února, od toho dne se v Yokohamě začal pořádat dvoutýdenní festival. Jehož součástí jsou čínské lidové tance, vystoupení čínských uměleckých skupin a hromada odpálených petard. My jsme navštívili festival v roce Draka, a pak v roce Hada, v roce Koně jsme na festivalu nebyli a letos v roce Kozy (podle japonského kalendáře Ovce) to taky nedopadlo, no nic snad příště. Součástí festivalu je i zmíněná fotografická soutěž, která je mezi Japonci velmi populární a myslím si, že pro porotu bývá velmi obtížné vybrat pár fotek z toho množství fotek znázorňující prakticky to samé...:-)

V průběhu roku jsme navštívili Sankeien Garden 三溪園, kde můžete nakrmit dravé kapry. Tím jsem přišla o iluzi, že kapr je vlastně takový dobrák od kosti, kterého na Vánoce řada domácností klepne po kebuli a pochutná si na něm...Mám na mysli, běžného rybníkového kapra určeného na talíř. Kapři z čajových zahrad nejsou určeni ke konzumováni naopak je vám dopřáno potěšení z jejich krmení. A při té příležitosti můžete občerstvit i sebe v zahradě jsou různé stánky nabízející čaj a dango či jiné pochutiny.

Po návštěvě čajové zahrady jsme si z busu všimli velké cedule, upozorňující na akci: "sochy z písku", takže jsme neváhali a vyrazili jsme tam. Sochy vystavené na expozici byly dílem čínského umělce, proto i tématika byla v drtivě většině čínská nicméně zlatým hřebem expozice bylo vytvoření vlastní menší sochy sochy, kdy nás naučili postup, jak se taková socha vyrábí a nějakou menší jsme si měli vyzkoušet. Byla to opravdu legrace. Hlavně jsme zjistili, že my dva jsme opravdu dobří parťáci a týmoví hráči, což ve vztahu je velká výhra :-)

V Yokohamě se pořádá takových expozic celá řada a je tu i řada muzeí z nich jedno bych opravdu chtěla navštívit, ale je tam vždycky velký nával. Vedle malého zábavního parku se nachází CupRamen Museum, kde si můžete vyrobit vlastní CupRamen. Loni jsme tam zkusili jít, ale bohužel byl nával, protože muzeum nabízí interaktivní továrnu na cup rámen zvanou: " My chicken ramen", takže je to něco pro rodiny s dětmi, a tak jsem se protentokrát musela spokojit jen se suvenýrovým shopem, kde jsem si koupila kuřecího maskota v plyšové formě :-) Tak jsme bohužel muzeum nenavštívili, ale zašli jsme do mini zábavního parku, kde tím nejlepším z celého parku se ukázala být ledová jeskyně s teplotou -30 v létě tuhle teplotu celkem oceníte :-)

V Yokohamě se toho dá najít prostě od každého kousek. A ač jsem byla v Yokohamě už tolikrát, tak pokaždé jsem přišla domů s novými zážitky, proto doporučuju Yokohamu ve vašich cestovních itinerářích určitě nevynechávat. Tak to byly v kostce výlety do Yokohamy za cca 4 roky. Navštívili jste v Yokohamě jiná, než mnou zmíněná místa? Pak neváhejte a podělte se o svůj tip na výlet v komentářích. Takara