Vzpomínky ze stínu sakur: Wisterie (Fuji)

Wistérie Slavnosti aneb Fuji フジ...samozřejmě je lákavá představa fotit Fuji s Fuji-san na obzoru, nicméně peněženka měla jiné plány, tak jsem se rozhodla pro dostupnější variantu v Kameido. Což o to na plakátu se psalo že slavnosti trvají až do konce GW (Golden Weeku) tzn. do 5. května a já jsem se tam vydala 3. května. Ověřila jsem si, že loni Wisterie ještě kvetly a jela jsem natěšená stejně jako stovky Japonců na Fuji Matsuri.

Je velmi zajímavé, jak je počasí každý rok jiné a načasování slavností stejné a dost často se stane, že už je lidově po všem, tak jako v Kameido, ale teď už opravdu předbíhám. Kameido je časově i cenově dostupné a místní chrám je velmi oblíbený nejen pro želvy, Wisterie, ale i pro Tokyo SkyTree v pozadí. Takže fotky tohoto chrámu v záplavě modrofialové, to je prostě sen. Neváhala jsem ani minutu.

Přijeli jsme na místo a hned mi bylo jasné, že se jedná o top spot ale taky jsem vycítila, že návštěvníci vracející se ze slavností jsou jaksi skleslejší, chybělo obvyklé vyprávění jak skvělé a jaký to byl krásný pohled. Takže mi bylo jasné, že tam bylo lidí jako švábů a nebo že nic nekvete.

Lidí tam bylo opravdu požehnaně, takže prorážení si cesty s kočárkem zabral čas, hlavně jsem se musela potýkat s pomalu jdoucími lidmi, kteří zásadně chodí prostředkem, takže je není možné obejít. Jestli něco nesnáším, tak to je jíst stejnou rychlostí s další stovkou lidí. Jsem na to alergická. Zastavím se, když si chci zastavit a měním rychlost podle libosti...takže nejsem ten pravý typ pro top slavnosti v Tokyu. Tuhle jsem přežila jen díky tomu, že už vlastně nic nekvetlo...takže spousta lidí jak přišla, tak i odešla.

Přestože vše už bylo odkvetlé, protože letos bylo hodně špatné počasí, které Wistérii vůbec nesvědčilo, tak se mi podařilo najít pár pěkných spotů (rozuměj za dané situace, protože jinak to byla bída, bída, vážení) Vyfotila jsem pár fotek a pak už jsem zamířila na nákupy a ke spotu s vlajícími kapříky zvanými Koinobori. A. si to užil a budil hodně pozornosti svým oblečkem, který jsem připravila ku příležitosti GW. Lidi se zastavovali a žádali o možnost si nás vyfotit. Musím přiznat, že slýchává tolik "kawaii", že tomu slovu rozumí a vždy když někdo řekne "kawaii", tak vždy vykouzlí americký úsměv...

Cestou za nákupy jsme zachránili malou želvu ležící na cestě a lidi, kolem ní jen chodili. Tak jsem chuděru zvedla a donesla k rybníčku. Pocit z dobrého skutku vystřídal pocit "snad mě nikdo neviděl" protože jsem si všimla kamenné nádrže před restaurací odkud želva patrně zdrhla. Haha...jj někdy je lepší nedělat nic...podle hesla: kdo nic nedělá, nic nezkazí...a ještě jedno heslo by tyhle slavnosti sedlo: Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí...Trefné!

Kalendář: Festival panenek aka Hinamatsuri 3.března

Pokud přijedete do Japonska koncem února uvidíte výstavky na schodech s červeným kobercem, na kterém jsou vystaveny panenky. Dneska vás seznámím s jednotlivými stupínky a co je na nich vystaveno. 

Hinamatsuri je dívčí dětský den. Slaví se 3.3. a jiný název pro svátek je Momo no Sekku. Nebojte se chlapci mají svůj den také ale v květnu (5.5. Tango no Sekku). Patří mezi mé oblíbené festivaly, i když nemám dceru. A do budoucna už další děti nechystám. Přesto se chodíme koukat na panenky. Jedno z nejoblíbenějších míst je v Shin Matsuda k vidění současně s růžovými sakurami a nové jsem našla u lokální svatyně, kde byla vystavena asi stovka možná víc těchto panenek. 

Březen je zde a s ním jeden z mých nejoblíbenějších festivalů, ač nemáme v rodině holčičky, protože Hinamatsuri jsou oslavou dívek. Je to takový dívčí dětský den. Každá dívka má svůj set s panenkami, který je větší či menší, ale vždy obsahuje císařovnu a císaře. Pak už záleží na movitosti rodiny jak velkou výstavu panenek mají doma. 

Jak takový set vypadá a co všechno obsahuje? 

Set se vystavuje na stupních nebo schodišti chcete-li a je pokrytý kobercem. Panenky se řadí podle hierarchie od shora. To znamená, že na prvním patře se setkáme s Císařem (Obina) a Císařovnou (Mebina), kteří sedí před dvěmi zlatými japonskými stěnami, které se nazývají "byóbu". První stupeň nebo patro bývá doplněno o lampiony stojící po stranách "bonbori". Lampiónový papír je zdobený většinou ume nebo momo zdobením. 

Na druhém schodu nalezneme 3 panenky zvané San nin kanjo. Tyto jsou dámy od dvora a každá drží v ruce jiný předmět. Tyto předměty jsou typické pro výrobu saké. Většinou dvě panenky stojí a panenka uprostřed sedí. Po stranách panenky, která sedí, se  někdy umisťují kulaté stolečky s cukrovím, ale ne hishimochi, to má své místo na jiném schodu. 

Na třetím schodu se nalézá 5 muzikantů a všichni jsou muži. Go nin bayashi. Stojící muzikant s ručním bubínkem zvaným "Kotsuzumi", další sedící muzikant hraje na malý buben "Taiko", dále tu máme stojící muzikant s větším bubnem Otsuzumi. Pak tu máme sedícího flétnistu, který hraje na "Fue" a zpěvák "Utaikata", ten u zpívání stojí pochopitelně. Muzikanti v Japonsku a umělci všeobecně jsou v Japonsku velmi uznávání, a tak tomu bylo i dříve, a tak jim patří po zásluze třetí schod. Existuje řada stylů, jak se muzikanti řadí: např. stojící-sedící-stojící-sedící-stojící. Ale někteří lidé řadí například: sedící-stojící-sedící-stojící-stojící. Někdy jsou 3 muzikanti stojící a v jiných setech jsou 3 sedící. Záleží na tom, jaký set zrovna potkáte.

Dostáváme se ke 4. schodu, kde jsou panenky pouze dvě. Jedná se o ministry. Daijin. Ministr vlevo se jmenuje Sadaijin a Minister vpravo Udaijin. Udaijin má červenou tvář údajně, protože se opil. Mezi nimi jsou různé stolečky. Přesně pod ministry  na 5. stupni se nalézají dva stromy: pod Sadaijinem je Sakon no Sakura (sakurový strom) a pod Udaijinem se nalézá Ukon no tachibana (na tom roste ovoce podobné citrusu a někteří říkají, že se jedná o strom plodící mikan...ale ruku do ohně bych za to nedala).

5. stupeň či schod obsahuje kromě dvou stromů, také tři dvorní sluhy někdy se uvádí, že se jedná o ochranku z řad samurajů. Mají znázorňovat určité emoce a jejich jména jsou specifická: Nakijógo (naku znamená plakat), Okorijógo (okoru-hněvat se) a nakonec Waraijógo (warau-smát se).

Tím jsme se dostali k posledním stupňům 6. a 7. obsahuje výstavku majetku Císaře a Císařovny. Spousta setů toto patro vůbec nemá. Opravdu záleží na setu a movitosti dané rodiny. Jedná se o skříně, stojany na kimona, set pro čajový obřad, luxusní povoz z období Heian, koše či krabice na tradiční jídlo a nosítka pro šlechtu.

Březen je čas Hinamatsuri, White day (Valentýn pro dámy aneb Marshmallo day), a pak tu máme zahájení sezóny "ohanami" kvetoucí sakury budou k vidění na každém kroku. Bohužel vinou korona-chan řada festivalů bude zrušena. Stejně tak závěrečné ceremonie pro konec školního roku se posouvají ruší v závislosti na daném zařízení. Co zůstává stejné jsou různé jarní pamlsky. Toaletní papír, vložky, rýže, papírové kapesníky, masky a desinfekce nejsou k mání, tak si alespoň obalíme nervy cukrem. Většinou se jedná o různé cukříky, speciální mochi, sakurové pamlsky. Např. Hinaarare či Hishimochi nebo sakura okoshi...

Netuším, zda to letos bude stačit. Nicméně vína a saké je všude dost...asi bych měla koupit flašku, dokud je co kupovat...:-)  Pro mě osobně je březen měsícem, kdy se připravuju na návrat do práce. A že mám, co řešit a připravovat, ale o tom zase příště. Mějte se co nejlépe. Krásné Hinamatsuri přeji! Takara