pátek 21. května 2021

Co se skrývá za úsměvem Kannon z Ofuny


Z Odawary se přesuneme do Ofuny. Ofuna je jen, coby kamenem dohodil. V Odawaře stačí přestoupit na JR Tókaido směr na Hiratsuka. Vystoupíte v Ófuna a dočkáte se velkého překvapení. Pokud nějakým nedopatřením vylezete ze stanice severním východem zjístíte, že se vám nepodaří obejít nádraží ani za 30 minut. Rozhodnete se tedy jít zpět a projdete severním turniketem a vylezete jižním turniketem a...podržete se tato cesta po vlastních vás bude stát 20Kč. Ano, zaplatíte za zkratku. :-D 

Teď už jsem si zvykla, ale poprvé jsem byla v šoku za co že to platím. Platit za to, že se projdu z jednoho turniketu do druhého mi přišlo ujeté, ale ve finále je to dobrý byznys, protože lidí, kteří vystoupí špatným turniketem je spousta. Takže je to něco jako mítné. :-) 

Žerty stranou. Do Ófuny jsem se vypravila poprvé mnoho let zpátky. Při jízdě vlakem jsem si všimla obří sochy na konci a říkala jsem si:" To musím vidět!" tak jako už mnohokrát za tu dobu, co jsem tady. 

Socha bílá skoro jako sníh se tyčí na kopci, který je plně zalesněný a vypadá to jako, že socha shlíží dolů na město, i když má oči zavřené a na tváři jí hraje mírný až tajemný úsměv. Celkový výraz sochy je velmi mírumilovný. A co že je to za sochu?

Je to socha Kannon. Kannon je socha japonské bodhisattva, budhistické "bohyně"  milosrdenství. V 17. století bylo zakázáno křesťaství v Japonsku. Nicméně tajně se pořád uctívala Madonna s dítětem. Řada Kannon se nachází v podzemí a někteří sochaři tvořili Madonny, tak že jim dali budhistický look a zakódovali kříže a symboly křesťanství jako šperky, které Kannon zdobily. Těmto Madonnám se říká Krypto Křesťanské Madonny (v angličtině: Crypto Christian Kannon) Takovéto Kannon se dají najít po celém Japonsku. Nicméně nejoblíbenější teorií o Kannon je teorie, že Kannon je ženským ekvivalentem Buddhy. Ať je to jakkoli Kannon v Ófuně, patří k nejkrásnějším v Kanagawě. 

V krátkosti zmíním historii chrámu, kde se nachází. Chrám nese jméno: Ófuna-Kannon-ji. První myšlenka o tom vytvořit chrám s Kannon vzešla ze skupiny lidí: jménovitě Kentarou Kaneko, Mitsuru Toyama, Keigo Kiyoura, Tensho Hamachi a Hansuke Hanada. Chtěli pomocí učení Kannon  očistit společnost a když se na to podíváte v historickém kontextu, tak byli v podstatě nadčasoví, protože to opravdu zlé mělo teprve přijít a taky přišlo. 


Nicméně kontrukce Kannon uvázla na mrtvém bodě, protože nebylo dost sponzorů. Konstrukce sice započala v roce 1929 ale díky krachu na newyorské burze (Black Tuesday) nebylo možné sehnat dostatek peněz a stavba se zastavila na dlouhých 23let. 


Po 23letech se v listopadu 1954 byla založena Ofuna-Kannon Asociace. Tuto asociaci založil zen mnich z Rosen Takashima. Jeho jméno bylo Masazumi Ando. Ten oslovil pár lidí, kteří se podíleli na vzniku Kannon v Ófuně. Mezi nimi byl sochař Toyoichi Yamamoto. Dále profesor umění a architektury na Tokyo Univerzitě Isohachi Yoshida. Dále architek Junzo Sakakura a malíř Sanzo Wada.


Pracovat se na Kannon začalo v roce 1957 a stavba byla kompletní 1960. Celá akce stála 40 000 000yenů. V roce 1981 byl chrám certifikovaný na Soto Zen Budhismus a tím se chrám stal Ófuna Kannon-Ji. V průběhu času lidé žádali o relokaci sochy na nějaké lepší místo, ale k tomu nikdy nedošlo. 


Pokud sochu Kannon obejdete dostanete se do místnosti, kde jsou stovky sošek Budhů. Lidé se tam modlí za duše lidí, kteří zemřeli za druhé světové války, ale hlavně za oběti nukleárního útoku. Hiroshima a Nagasaki.


Jak procházíte kolem Kannon kolem dokola minete "matchmaking" stromy, je to místo, kde se lidé modlí za své vztahy, partnerství nebo manželství, je to jedno prostě se modlí ke Kannon. Snad jejich přání vyslyší...ale všichni víme, jak to je, někdy se modlit nestačí...


Najdete zde i Jidoko Hall, kde se pořádají meditace každou neděli. Jméno haly znamená: záře lásky osvěcující druhé.  Dále tu najdete Jizo, tento jizo je zasvěcen dětem. Tento jizou není zaměřený na andílky (děti, které na světě byly pouze krátký čas). V Japonsku je spousta míst, kde se dá modlit za duše těchto dětí, ale tohle místo určené pro modlení za příští generace, za vzdělání a výchovu. 


Poslední zastávkou v chrámu byl Kenotaf (tady jsem musela udělat malou research, protože jsem netušila, co to cenotaph je, měla jsem nějakou základní ideu) Kenotaf je "prázdná hrobka" nebo též "čestný hrob".

V roce 1970 se rozhodla Kanagawa prefektura zbudovat v Ofuna Kannon-ji misto, kde se budou moci lidé modlit za lidi z Hiroshimi a Nagasaki. Základní kámen byl darován Nagasaki´s Urakami Katedrálou. Tento kámen byl přímo pod atomovým výbuchem a slouží jako Kenotaf. 


Také byl darován Jizou (Ksitigarbha) z Saireijin Chrámu, který se nacházel v místě výbuchu atomové bomby. Dále je tam k vidění Atomic Bomb Flame Laterna, ve které hoří oheň z Hiroshimy. Příběh toho ohně je zajímavý. 


Celý příběh se točí kolem muže jménem Tatsuo Yamamoto, který žil ve vesnici Hoshino. Měl velký strach o svého strýce žijícího v Hiroshimě. Tam byla shozena atomová bomba a tak se jeho obavy zdály být na místě. Vydal se tedy do Hiroshimi. Strýc byl po smrti a tak pan Yamamoto hledal něco, co by se dalo použít jako památka na strýce a našel oheň, který hořel po výbuchu atomové bomby. Rozhodl se tento oheň vzít domů a tam ho držel při životě 23 let na rodinném oltář. 


Vesnici Hoshino navštívil novinář v rámci psaní článku o čajových obřadech, když slyšel příběh, postaral se aby se tento příběh pana Yamamota dostal na veřejnost. 

Oheň byl o dva roky později přemístěn z Yamamotova domu do Věže míru, která byla postavena ve vesnici Hoshino a o něco později byl oheň rozdělen na půl a polovina ohně byla poslána přes celé Japonsko do Kanonnji v Ófuna. Každý rok v srpnu se zde drží mše za zemřelé z Hiroshimy a Nagasaki. 

Tak takový byl výlet do Ófuny. Vlog z tohoto výletu naleznete na Youtube. Určitě si můj Youtube přidejte, pokud jste tak už neudělali. A já se budu těšit zase příště. Pravděpodobně to bude z Shikoku, protože se musím se vrátit k sepsání výletů, které jsem z nějakého důvodu nepublikovala. Mějte se krásně a přeji hezký pracovní týden.


Zápisky z cest: Odawara

Odawara město s dlouhou a velmi pohnutou historií. Město samurajů a ninjů. Dále město shintoismu a chrámů. Je to město, které se nalézá v Kanagawa prefektuře. Město má populaci kolem 200tisíc obyvatel.


Lokalita byla osídlená už v prehistorických časech éry Jómon. Od Nara éry město bylo částí Ashigarahimo v Sagami provincie. Město bylo kontrolováno několika samurajskými rody. Převážně Hatano klanem a jeho vedlejšími větvemi. Během Sengoku periody byl ve městě vybudovaný hrad. Na tomto hradu panoval rod Hojó, ano ten znáte z předchozho článku o Enoshimě. 


Bohužel "dračí" Hojó byl poražen Toyotomi Hideyoshi a Odawara se tak dostala pod kontrolu Tokugawa Ieyasu. Od té doby hrad v Odawaře pouze vzkvétal. Když teď už víte, letem světem historii hradu, tak vám povím, jak se tam dostat. 

Odawara je vyhledávaná v čase ume a ajisai. Tzn. v únoru a v červnu. Dostanete se tam pomocí Odakyuu Line. Pojedete směr Odawara, protože je to konečná stanice, tak se rozhodně neztratíte.  Kromě Odawara hradu můžete spojit tento výlet i s výletem do Atami, protože pro Atami budete také přestupovat 
v Odawaře.

Odawara je oblíbeným místem, kde se pořádají různé matsuri. Letos jsem promeškala Yabusame Matsuri, oslavující samurajské časy. Zlatým hřebem je střelba z luku z koňského hřbetu. Tuto akci jsem navštívila dva, tři roky zpátky
v Shin-Matsuda. Nicméně letos je ve znamení korony, tak jako loni. Bohužel. 

V únoru jsem se kochala ume, což jsou kříženci švestky a aprikotu. Začínají kvést od ledna. Též jsou symbolem Odawary.  S ajisai je to trošku jinak. 

Odawara Ajisai matsuri jsou velmi oblíbené. Součástí matsuri je i noční osvětlení. Bohužel hrad Odawara s ajisai nelze pěkně vyfotit. Hrad totiž zakrývají místní borovice. Nicméně kopec, na kterém hrad stojí, tak je pokrytý kvetoucí hydrangeou a je to opravdu nádhera. Hydrangea je v česky hortenzie, nicméně já dávám přednost japonskému názvu: ajisai.  Celý hrad a ajisai nasvícené vypadají jako z pohádky. 

Po návštěvě chrámu jsem se vydala na hrad. Musím říct, že oproti minulým letům se Odawara změnila. Je zde více angličtiny k mání a také se zvýšil počet cedulí se zákazem focením. Proto pokud pojedete do Japonska, než začnete zběsile fotografovat lidi v yukatách, zboží na pultech, je slušnost se nejdřív zeptat. Nechci moralizovat, ale je to opravdu problém a to až takový, že se v některých obchodech např. v Roppongi setkáte s vulgárními nápisy, protože focení bez dovolení vadí...



Po návštěvě hradu jsem se pěkně prošla po zahradě a kochala se ajisai. Pak už jen menší občerstevení a čekání na to, až se setmí, abychom se mohli kochat o něco déle. Kromě hydrangeí je zde k vidění i kvetoucí kosatce. Odstíny od modré, přes růžovou až po fialovou. Zkrátka jako z pohádky. Pokud cestujete směrem Hakone v červnu určitě doporučuji vystoupit i v Odawaře. 


Ajisaje začínají kvést. Letos rychleji. Ale bohužel ruku v ruce s tím jde i korona, takže do hradu se nedostanete a ajisai vláček také nepojede. To se nedá nic dělat. Nicméně i tak si sezónu s ajisai můžete užít na mnoha místech v Japonsku.
Já se ji plánuji užít rozhodně. Krásný konec května. Takara 

čtvrtek 13. května 2021

Enoshima Love story aneb příběh Gozuryu a Benzaiten

Enoshima je malý ostrov spojený mostem s pevninou. Na tomto miniostrůvku se nachází jeden z nejkrásnější svatyňových komplexů v Kanagawa prefektuře. Už za Edo časů bylo toto místo velmi populární, i když bývá někdy opomínáno, protože pláže na Enoshimě lákají víc, pokud ale zapomenete na pláže a vydáte se se mnou do kopce na Enoshima Island, pak vězte, že vstoupíte do dračího světa.

Legendy praví, že v časech, kdy Enoshima ještě nebyla Enoshimou byla v dané lokalitě vesnice zvaná Koshigoe. 

Tato vesnice byla sužovaná přírodními pohromami, zemětřesení, přívalové deště, tsunami a když bylo pustošení Koshigoee u konce oblaka se otevřela a na zem se snesla bohyně Benzaiten, ta vyzvedla z moře malý ostrov a ten se stal Enoshimou a domovem bohyně Benzaiten.


Drak, který měl významný podíl na pustošení Koshigoe viděl příchod bohyně a bláznivě se do ní zamiloval. 

Tak bláznivě, že jí hned nabídl sňatek. Benzaiten se ale ostýchala. Věděla, že drak má v sobě hodně zla a pustoší, tak jak už to 5hlaví draci dělávají. Řekla mu, že se za něj vdá, pokud bude ochraňovat lidi Koshigoe. 

Drak tohle slíbil, a jak slíbil, tak i konal. Když Benzaiten viděla, že Gozuryu (5hlavý drak) má v sobě dobro a plní, co slíbil, provdala se za něj.

 A Koshigoe region prospíval pod dvojí ochranou. 

Žili spolu šťastně, ale i drakův život, i když dlouhý přišel ke svému konci. Drak byl tak obrovský, že se jeho posledním odpočinkem stala Kamakura (dříve Fukusawa). No a místní legendy tvrdí, že lze spatřit siluetu draka na vrcholech hor kolem z Enoshimy do Kamakury, tak zkuste koukat kolem sebe. Třeba draka uvidíte.

Tak to byla legenda o Gozuryu a Benzaiten. První zmínky o této lovestory spadají do doby kolem roku 1000, kdy mnich Kokei zapsal poprvé příběh o hrozivém pětihlavém draku pustošící Koshigoe. Samotný název vesnice je opravdu zajímavý. V některých kanji zápisech znamená "dětská-smrt-překonání" zjevně se drak ládoval dětmi jako o senbei (japonský snack) 

Ovšem legenda, též říká, že ač Enoshima je svatyní lásky a najdete zde hodně love spotu (i se zámečky a klíčky) nesezdané páry by sem neměly chodit, protože Benzaiten bude na ně žárlit a rozhádá je. No na někoho se problémy ve vztahu hodit musí že? :-) 



Teď už nám zbývá jen vyrazit na Enoshimu, která je spojená z main land pomocí mostu. Ten se nazývá Benzaitenbashi aneb most Benzaiten. Budeme pokračovat uličkou zvanou nakamise, ta je lemována obchůdky, takže pokud se zadýcháte, tak můžete zastavit a obejít ochůdek, pak zase pokračujete nahoru. 


Přijdete k hlavní, obří, červené torii (bráně) a zde se můžete rozhodnout, zda budete líní a nebo nebudete. Pro líné je tu eskalátor a pro nelíné tu máme schody. Doporučuju schody, protože vám ujde spousta výhledů. Nicméně cesta zpět je bez eskalátoru, takže o ně nepříjdete úplně, protože se vracíte po schodech. 


Enoshima je svatyně, tzn. shintou. a je to poměrně zajímavý komplex s draky na každém rohu (skoro). Dnešní Enoshima má tři menší chrámy. 
Jsou to:
1) Hetsunomiya

2) Nakatsunomiya

3) Okutsunomiya

 Její historie se datuje kolem roku 500. A je spojená s prvním regentem Kamakura shógunátu. Hojo Tokimasa. Jeho rodinný znak má 3 dračí šupiny. Jak k tomu došlo? Údajně když Hojo Tokimasa navštívil svatyni, potkal záhadnou ženu a ta mu dala 3 dračí šupiny. Tou ženou byla pravděpodobně Benzaiten a rod Hojo se stal protektora oblasti kolem Enoshima a Kamakury. Osobně si myslím, že tohle v podstatě PR příběh pro klan Hojo, kdy řekli, že mají vazby na daný region (3 dračí šupiny) a proto tu vládnou. Nicméně legenda je to pěkná. 


Po vystoupení po schodech a projiti Zuishinmon uvidíte reliéf Benzaiten vyrobení ku příležitosti 1450 výročí svatyně na Enoshimě. Pokud vystoupíte po schodech dál dostanete se do Hetsunomiya. U něj se nachází speciální kolo s trávy, zvané Chinowa, kterým když projdete jste očištěni. 

Minete dračí jezero, kde se dá provést: Zeniarai, což je mytí mincí. Mince se vloží do ošatky a omyjí se v jezírku, pak se tyto mince hodí do kasičky Benzaiten. Někteří lidé si umyté peníze rozdělí na: půlku bohyni a půlku sobě. Ovšem hrozí nebezpečí, že jimi někde zaplatíte. Pokud je očistíte ve vodě, tak je "rozmnožíte". Můžete zkusit a dejte mi vědět, zda byl nějaký účinek. Následuje svatyně Nakatsunomiya a pokud vystoupíte ještě výš, tak už vás přivítá Enoshima Candle, což je místní maják a za ním Okutsunomiya poslední ze svatyní. 


Kromě svatyní můžete navštívit i dračí jeskyně. Enoshima Iwaya Cave. Projdete kolem majáku po schodech dolů a cesta vás navede na most přilehlý ke skaliskům až k jeskyním. V jeskyních se nachází srdce svatyně a samořejmě draci. Jeskyně jsou dost tmavé, takže dostanete svíčičku a budete si s ní svítit na cestu. 

Jakmile projdete jeskyněmi, tak určitě zavítejte na skalnaté pobřeží, protože tam v různých prohlubních můžete najít zajímavé mořské potvory. Pro děti je to zábava jako stvořená. No a pokud chcete něco lepšího, pak doporučuji navštívit místní spa hotel s výhledem na Fuji-san, ale jen když je krásné počasí a nebo na místní pláž na main land. 

Enoshima se hodnotí, jak špinavá a je pravda, že pláže jsou hodně zanešené. Sem tam nějaký ten odpad. Nicméně na sezónu se pláž uklízí a staví se plážové domy, takže v létě určitě na Enoshimu, protože je to nejjednodušší přístup k moři. No a pokud se vám tam nebude líbit, tak vždycky můžete zajet do Atami. Z Enoshimy už to není až tak daleko. 

S blížícím se létem se na Enoshimu určitě vrátím, protože zde proběhne Obon Festival, což bude lampionový festival a pokud se vám Enoshima líbila ve dne, tak 
tak v noci ji budete mít ještě raději. To vám můžu slíbit. Takara