Daily Live Japan: Pracovní úřad

Dnes to bude pár tipů, pokud se chystáte v Japonsku pracovat, ale nemáte zajištěnou práci a chystáte se hledat na vlastní pěst. Existuje samozřejmě řada web stránech jako je gaijin pot, town work (ten vychází i jako magazín) craig list apod. Ale kromě těchto tu máme i něco jako úřad práce zvaný " Hello Work" Haró wáku ハロ－ワ－ク.

fotografie stazena z webu Sagamihara City  

Mezi cizinci se traduje, že chodit sem nemá smysl, pokud neumíte pořádně Japonsky. To je pravda, ale záleží na tom kam jdete. Po roce žití v Japonsku jsem se vypravila na "úřad práce" a byla jsem fascinovaná až nevlídným přijetím, prostě mi ukázali počítač a řekli: " hledej si práci"...po roce v Japonsku jsem tedy rozhodně neměla v malíku všechnu kanji, která je potřeba pro přečtení informací z počítače, tak jsem počítač vzdala a vydala jsem se k přepážce, kde byl chlapík ve středních letech, který mi bez obalu sdělil, že s takovou Japonštinou nemám šanci a ať jdu domů... (zvláštní, že po celou dobu jsme komunikovali v Japonštině :-D ) já se s ním tehdy nehádala, pochopila jsem, že tenhle človíček je příliš vysazený na cizince, takže by mi nepomohl ani kdybych mluvila plynule a hledal by si důvody, proč nepomoci. Od té doby jsem na "úřad práce" ani nepáchla a hledala na internetu. Až do dneška...

Na měststkém úřadě jsem se bavila s úřednicí o tom, že bych si ráda sehnala práci, ale že na úřad práce můžu zapomenout a vyložila jsem jí, jak jsem pořídila v Yamatu. Úřednice se podivala nad tím jednáním a řekla mi, ať jdu na úřad práce v Atsugi, že tam mají sekci pro pracující matky dokonce pro cizince. No konenckonců proč to nezkusit. Vyrazila jsem tam.

Přístup byl jiný, hned jak jsem přišla, jsem byla uvedena do sekce pro cizince, kde byli dva úředníci. Jeden zrovna vybavoval práci jednomu cizinci, který Japonsky nerozumněl a bavil se s ním ve Španělštině. Pak na mě přišla řada a já jsem vyložila úředníkovi proč chci pracovat a v jakém oboru bych pracovala, našel mi tři místa s tím, že jedno jsem odmítla protože učení dospělých mi nic neříká a další při telefonickém ověřování mi sdělili, že chtějí rodilého mluvčího. Takže zbyla jedna možnost (a tam jsem byla odmítnuta taky, protože chtěli človíčka z VB nebo USA) mno nic zkusím příště jiný obor, i kdyby to měl být úklid nebo továrna na pár hodin denně.Nicméně mi doporučili bezplatný kurz Japonštiny ve večerních hodinách od JIEC. JIEC funguje po celém Japonsku a nabízí vzdělání cizincům. Jedná se o kurz pro pracující lidi nebo pro ty, kteří se v Japonsku pracovat chystají. Kurz je zdarma a je placen z peněz daňových poplatníků, náklady na jednoho studenta přesahují 200 tis yenů (40 tis Kč) takže pravidla kurzu jsou velmi přísná. Docházka více než 80%, žádné pozdní příchody, zkoušky a testy

 v průběhu 4 měsíčního kurzu a kurz dotáhnout do konce, nekončit v polovině i to je důležité. Řekla jsem si že to zkusím a protože jsem byla schopná komunikovat v Japonštině slušně, tak mě dali do jejich nejvyššího kurzu L3 (L1 je nejnižší, pokračuje L2 a po L3 máte možnost přihlásit se do bezplatného rekvalifikačního kurzu např. pečovatelka, programátor apod.)

Kurz začal 10. června a je od 18.45 do 20.45 je tedy 2hodinový a bude končit 

v polovině září. Po splnění závěrečného testu a docházky se budu moci přihlásit do rekvalifikačního kurzu zdarma. Jsem zvědavá jaký bude výběr. Každopádně, pokud bych skončila v polovině kurzu, pak mám smolíka a už nebudu do žádného kurzu od JIEC znovu přijata a taky vypíší report pro úřad práce a tam si pravděpodobně taky neškrtnu, takže ve vlastním zájmu bych kurz měla dokončit a úspěšně.

Náplní kurzu je keigo tzv. formální zdvořila Japonština, která se používá při pracovním styku. Kanji. A také zvyky a pravidla v japonských společnostech. Dále se budou věnovat našemu profesnímu růstu a představám o zaměstnání. Což nezní vůbec špatně. Level L3 je o něco níž než je JLPT N3, kterou jsem složila s odřenýma ušima, takže po týdnu studia můžu říct, že bych tento kurz měla ukončit úplně v pohodě. Celkem se těším na rekvalifikační kurzy, protože celkem vážně uvažuju o práci v jiné sféře než je vyloženě školství. Na sféru školství potřebuji japonský certifikát pro učitele (je v plánu) a perfektní Japonština (jsem na půli cesty), takže než zvládnu tyhle dvě věci, tak bych se mohla mrknout i na něco jiného. Nemám kam spěchat.

Takže jak je vidno ne každý úřad práce je na pytel. Jen záleží na tom kam jdete a koho tam potkáte. Jinak od osoby z JIEC jsem se dozvěděla, že na toho chlapíka

 v Yamatu si hodně cizinců stěžovalo, a že byl odejit, takže jistá škodolibá radost z mé strany tam určitě je :-) Dobře mu tak :-) Pokud hledáte práci v Kanagawa Ken, pak doporučuji jít do Atsugi. Yamato se údajně zlepšilo a od jedné Rusky mám info, že i Hello Work v Sagamionu je OK. Tak přeji hodně štěstí s hledáním práce nebo se studiem Japonštiny. Takara

Vzpomínky ze stínu sakur: Shibazakura (skalnička)

článek ze šuplíku...

Ač jsem v Japonsku už 4. rokem (už 10) , tak stále mám, co objevovat a co se učit o japonské kultuře, společnosti, historii, architektuře, přírodě atd. Tohle mě na Japonsku opravdu baví a díky tomu se mi Japonsko ještě neokoukalo, nevím, zda se mi kdy okouká, tak aby mě to tu začalo nudit, protože je toho tu tolik, co jsem ještě neviděla/neslyšela/nevyzkoušela. No a dnes vás seznámím s další slavností a tentokrát půjde o slavnosti zahrnující kytičku zvanou shibazakura.

Shibazakura je květina známá jako Phlox subulata a česky plamenka šídlovitá. Jedná se o trvalku pocházející z východu USA, která se často vysazuje do skalek nebo jako obruba či částečná náhrada trávníku. Je oblíbená pro svou nenáročnost.

Za Shibazakurou se dá na dvě místa. První je Fuji-san a oblast 5 jezer  Je to opravdu nádhera, rozkvetlá louka v odstínech bílé, růžové a fialové a jako panoráma Fuji-san. Letos jsme si nechali zajít chuť, protože pro nás je cesta k Fuji komplikovanější a zahrnuje brzké vstávání, což pro lidi, kteří momentálně nespí není problém, ale další věcí je x-přestupů při cestě vláčkem, takže letos jsme si řekli, že si to schováme na příští rok.

Nicméně oblast 5 jezer není jediná velká oblast, kde kvetou shibazakury. Další je v Saitama prefektuře, u města Chichibu, v Hitsujiyama parku. Cesta tam pro nás znamenala 2 a půl hodiny vlakem a dva přestupy na cestě tam. Cesta ve dvou není problém, cesta ve třech, to už je něco trošku jiného...nicméně jsme to prubli.

Návaznosti spojů nejsou nejlepší, na jeden přípoj se čekalo až 30 minut, což pro nás Čechy je prd, protože jsme vycvičení od našich ČD (čekej dlouho), Japonci z měst, kde jezdí vlaky co 5 minut, pro ty je to horší. I můj manžel nervózně stepoval na nádraží a co minutu koukal na hodinky.

Hitsujiyama Park je trošku do kopce, ale jen mírně, cesta je lemována suvenýr shopy, stánky se zmrzlinou a cedulemi, že poslední záchod je asi 500 metrů před parkem, v parku žádný není, tak nás informují, abychom si laskavě došli na wc včas. V Japonsku se pečuje o vše, i o váš plný močový měchýř. To nekritizuju, protože je to určitě dobrý servis.

Shibazakura podle plakátů k akci kvete od poloviny dubna do konce května, ale letos přišly vyšší teploty dříve. Konstantně tu máme 26 stupnů -psáno 17.května- a v Saitamě bylo dokonce několikrát 30 stupnů. Takže ač jsme vyrazili 1. týden v květnu, tak až na jednu oblast byly shibazakury odkvetlé, což přináší poučení, že je lépe vyjet dříve podle počasí, než se spoléhat na info z plakátů, protože Příroda má často jiné plány.

V té jediné oblasti se shromáždila většina návštěvníků ve snaze ukořistit nejlepší foto a ani my jsme nebyli výjimka. Opět jsme si procvičili naše umění, jak vyfotit fotku bez lidí na místě, kde se to lidmi jen hemží. Výsledky našeho snažení m§žete posoudit sami. Takara

Japonský "pinocchio"

Když se vydáte na návštěvu chrámu Kurama v Japonsku. Přivítá vás při výstupu z vlaku socha nosatce. Nosatec má pouze vyobrazenou tvář a nos, tak dlouhý, že bychom v něm mohli spatřit konkurenci pro Disney Pinocchia. 

Nosem to začíná a nosem i podobnost končí, protože dnes vám chci představit jednu folklórní postavu, která má své zastoupení i v Shintou jako God nebo joukai (kreatura s nadpřirozenými schopnostmi). Jmenuje se Tengu a jeho jméno znamená "nebeský dog" pochází z čínské mytologie. Většinou byl znázorňován jako drahý pták s velkým zobákem, ale pro tendence tato strašidla či duchy zlidšťovat, byl často zobrazován s opravdu dlouhým nosem.

Budhismus měl Tengu za symbol destrukce a symbol války. Postupem času jejich existence dostala pozitivní význam: stále nebezbeční, ale ochránci lesů a hor. Tengu jsou spojování s tradicí Shugendou a jejich následovníky zvanými yamabushi. 

První zmínka o Tengu pochází ze svitku Tenguzoushi Emaki z roku 1296. V té době byli Tengu hodně zobrazováni jako obří ptáci,ale i třeba mnishi. Jedná se o dva typy: 

Daitengu: semi-člověk, s velkými křídly a dlouhým nosem. Žijí hluboko v lesích. Dokáže používat meč a ovládá magii. Lidé ho občas vyhledávají, ale většinou zjistí, že to není dobrý nápad. Jejich úkolem je způsobovat přírodní katastrofy a války, takže se dá říct, že tengu je třeba uctívat, ale nechodit moc blízko.

Poddruh tengu je tzv. Kotengu nebo také karasutengu. Jak už název karasu (havran) napovídá, tenhle Tengu má hlavu havrana. Mívají oblečené mnišské hábity, ale jejich chování je zvířecí a v dnešní době se říká, že kotengu je služebníkem tengu. 

Kotengu nemá tak velký vliv na lidskou společnost a na stupni síly je rozhodně pod tengu. Dá se dokonce i ošálit. To se vám s tengu nepovede. Tengu jsou hrdí, silní skoro bohové se kterými je neradno si zahrávat.  

 

Pokud se vypravíte za Tengu doporučuju chrám Kurama v Kyóto. Zde přebývá král všech Tengů, tak nezapomeňte projevit respekt a úctu. Takara

Ajisai v Kaisei

Kaisei je jedna z nejméně zalidněných oblastí v Kanagawa Prefektuře. Je to to čemu se dá říkat venkov. S populací kolem 20000lidí a pouze 3000lidí na km čtvereční, což je na japonské poměry velmi malé pokrytí. 

Kaisei je město, které leží mezi Matsuda City a Odawara City, takže je perfektní pro návštěvu. Na jaře lidi jezdí za kawazu zakurami, které jsou jen 2km vzdálené od Kaisei vlakového nádraží a dále jezdí do Odawary na Ume matsuri, Ajisai matsuri a samozřejmě na Odawara hrad. 

Letos Kaisei nemělo tradiční ajisai festival, protože korona, tak jako loni. Nicméně i tak jsme si to moc užili. Trošku jsem se připálila, protože jsem zapomněla, že sluníčko v červnu taky pálí. Jela jsem jen s J. (malým), protože A. (velký) byl ve škole. Takže to byl jen výlet ve dvou. S velkým jsem byla v Kaisei několikrát, takže pro něj už je to spíš nuda a pojedeme na nějaké zajímavější místo. Říkám zajímavější, ale Kaisei je zajímavé svým způsobem. 

Je to venkov, takže narazíte na rýžová pole, která společně s kvetoucími ajisai a horami kolem dokola vytvářejí nádherná panoramata, která ocení spíše dospělí, než děti, ale nicméně v době festivalu děti mají o zábavu postaráno. Letos bohužel, je to jen pro dospělé a malého jako malá ochutnávka, co ho čeká a nemine, když je synem Takary ze stínu sakur. 

Náš výlet byl velice poklidný, nebylo tam moc lidí, takže jsme sundali maska a fotili a uživali ajisaje kolem. Jo, jo, rýžová pole a ajisaje mají něco do sebe. Nebudu lhát. Mám to tu ráda. Tahle lokalita, je lokalita, kde to "nežije" je tu klid a mír. 

Dva roky zpátky jsme tu narazili na partu seniorů, kteří popijeli vedle rýžového pole a prodávali vařené takenoko. A. velkej  měl hlad, takže jsem to koupila a dali jsme se do řeči a už jsme tam zůstali. Dostala jsem se do kontaktu s japonským nihonshu, které jsem nebyla schopná odmítnout. Celá skupina byla dobří pijani, ale já od doby, co se narodil A. nepiju, takže jsem měla co dělat. Bývaly doby, studentská léta, kdy jsem neměla zábrany, ale tohle přijde s věkem a zkušeností. Od té doby, co jsem matkou, tak alkohol vedu minimálně a dá se říct, že jsem 99% abstinent. 1% obsahuje pivo na omatsuri dva roky zpátky. Nihonshu dva roky zpátky a to je vše:-)  Takže jsem alkohol prolévala vodou a hodně jedla. Ve zdraví jsem to přežila. A patří to do krabice s nápisem: neočekávaná interakce s místními. :-) 

Pokud do Kaisei zavítáte uvidíte, že jsou tu super milí lidé a můžete očekávat nějakou zajímavou interakci s místními. Ale to bude až korona šílenství skončí. Teď se musíme spokojit s vesnickou romantikou a bez lidí. Ale i to má své kouzlo. 

　
Tak to je celé ke Kaisei, pokud máte cestu do Odawary. Určitě vystupte v Kaisei a pokochojete se místním venkovem. Je tu klid a mír, který v Kanagawě najdete jen málo, protože Kanagawa je celkem rušná prefektura. 

Určitě zkoukněte vlog: 

Mějte se krásně a přeji hezké léto. Takara

Ashiya

Zdravím vás všechny. Nejprve bych vám chtěla poděkovat za podporu na IG a Youtube. Moc děkuju! Cíl 100 000 subscriberů na Youtube pořád stojí. V současné chvíli Ze stínu sakur má ještě volná místa pro 99795 subscriberů, tak pokud ještě nesledujete, tak určitě kliknout na odběr. Vlogy mám 5krát do týdne a různá témata z Japonska, takže si tam určitě každý něco najde :-) Tak a dneska se podíváme do města zvaného Ashiya. 

Ashiya je město s velkou koncentrací celebrit. Je to město, které má status. Celebrity, sportovci, ale i třeba vlastníci velkých subjektů jako je třeba Glico. Ashiya jako taková byla založena 1940 a stala se reprezentativním městem Hyógo Prefektury. Každý, kdo v Kansai něco znamená bydlí většinou v Ashiya. Samotné město není nijak velké má pouze 100 000 obyvatel. A kde Ashiyu naleznete?

Ashiya se nalézá v Kansai oblasti, Hyógo Prefektuře mezi městem Nishinomiya a Kóbe. S Ashiyou se pojí dokonce současná guvernérka Tokya: Yuriko Koike. A koho ze známých lidí tu najdete? Například Ryóji Noyori (vyhrál Nobelovu cenu), Haruki Murakami (spisovatel) Tsumasaburó Bandó (kabuki), nebo Takakeshó Mitsunobu (sumo) a spousta dalších. Ashiya je o statusu. Samozřejmě je tu i běžná populace, ne že ne, ale v jaké čtvrti se zrovna nacházíte je zjevné z budov kolem vás. 

Žijí zde, malíři, designeři, hudebníci, návrhaři, šéfkuchaři, herci, zpěváci, modelky, sportovci. Ashiya je o kultuře a umění. Také je to místo, kde lidé umí anglicky a francouzky plyně. Řada z nich studovala v zahraničí. 

Pokud patříte k vyšší společnosti, pak Ashiya pro vás bude to pravé, pokud jste spíše low key, tak si Ashiyu moc neužijete a budete si myslet, že se jedná o snobské město. A budete mít do určité míry pravdu. Pravidla, jak se chovat, a jak ne. Pořád myslet na osobní image. Pokud jdete do určitého supermarketu, tak se musíte obléct jako když jdete na svatbu a též manikura a udělané nehty a make up jsou běžný standart. Kosmetiky a kadeřnictví tady jedou a stejně tak květinářství a design s květinami.

                      

Jednotlivé byznysy spolu spolupracují, takže můžete najít kolaboraci například houslista a šefkuchař, kteří dají dohromady večeři na kterou se objednává a platí velké peníze. Dále se pořádají různé párty, kde se všichni tito umělci, sportovci, modelky, vlastníci byznysů setkávají ve velkém. Teď s koronou se nesetkávají, tak často a ve velkém, ale sem tam nějaká párty se pořádá...

Tak co myslíte, žili byste na takovém místě. Podělte se o své názory do komentářů a mějte se, co nejlépe. Takara

Ajisai Train

Poslušně hlásím Ajisai densha jede...Po dvou letech je ajisai densha zpátky a co, že to je. Densha znamená vlak. Ajisai vlak je vlak, který jezdí v čase, kdy kvetou ajisaje (hortenzie) nicméně jezdí celý rok, protože spojuje Hakone Yumoto s Gorou. Z Gory se jede dál do Hakone za černým vejcem, které najdete v Owadakuji a dál ještě dál. 

Na ten výlet se chystám v červenci nebo spíše v září. Tak nebudu nic prozrazovat dopředu. 

Dnes jsem se vydala s dětmi do Hakone za ajisai. Bohužel jak už to tak u mě bývá vyjela jsem dříve, než jsem měla. Ještě to tam nekvete. Pokud do Hakone vyrazíte, pak je to lépe v červenci (začátkem) aby byla jistota, že pokvetou. Kvetly, ale tak na 30 %. Na druhou stranu je pravděpodobně lepší, že jsem jela trochu mimo sezónu, protože korona jede a vakcinace se sice rozjela, ale nejde tak rychle, takže my se na řadu dostaneme až bůhví kdy. 

Na cestě ajisai vláčkem je zhruba 5 zastávek. Když vystoupíte hned v 1. tak spatříte malou svatyni, kde se dají rituálně omýt peníze aby se rozmnožily. Je tam také krásná socha s žábí mámou a lucerny v chrámu jsou zarostle mechem až působí prastaře...

Malej výlet prospal, takže nemám žádné super fotky a superhvězdou z dnešního výletu byl velkej. Nafotili jsme pár opravdu dobrých snímků, tak jsem ráda. Fotky do alba, to musí být. Nejde jen o to se pochlubit na IG, ale spíš o emocionální hodnotu. Sentiment. Asi to o mě víte, ale založením jsem minimalista. Mám naprosté minimum věcí doma a nenakupuju zbytečnosti. To se netýká fotek. Fotek a alb s fotkami musím mít tuny. Až umřu, tak si na smrtelné posteli projdu alba a budu spokojená, že jsem něco za ten život viděla, vyzkoušela a že jsem si ten život užila. Možná to vidím moc romanticky, ale tak to chci...

Počasí bylo přesně takové jaké má být v červnu. Rainy season aneb tsuyu aneb období deště. Ajisaje rozkvetlé, žáby (kaeru), hlemýždi (katatsumuri) a deštníky s pláštěnkami. Jo a tak to má být. Otaku přes vlaky se vyrojilo taky hodně a docela jsem se vztekla, když přímo přede mě napochodoval jeden chlápek... Bylo to na přejezdu a fungovalo to tam, že kdo dřív přijde, tak dřív fotí. Takže jsem to tak podala chlapíkovi. Pochopil velmi rychle.

První zastávkou na cestě je Tounosawa a zde se nachází malý chrám. Podělím se s vámi o pár fotek z chrámu. Ta atmosféra tam je opravdu speciální, takže určitě vystupte a projděte se. Daleko nepůjdete, protože je to hned vedle zastávky. 

Popojedete do Ohiradai. Zde je nejlepší spot na ajisaje a vláček. Fotíte projíždějící vláček na vlakových přejezdech, kterých je tam několik a podel vlakové trasy je pás asi 500metrů, kde kvetou ajisaje. Po kolejích se chodit nesmí, ale z vlaku tenhle pás jde natočit a nafotit. Speciálně z ajisai vláčku, který jede super pomalu. 

Další zastávkami jsou zastávky, které směrují lidí do Hakone Open Air Museum, kde najdete art work třeba Picassa. No a také se přestupuje do Sengokuhara, kde se nachazí velké lány susuki, které vypadají jako moře. Nicméně na susuki až na podzim vážení. ( Samozřejmě pojedeme) Miyanoshita nabízí slavný Onsen.

Kowakudani je další zastávka, ze které se dá zajet do místního spa resortu zvaného Yunessun. Vřele doporučuji mají tam vodu, která nadnáší, tak jako voda v Mrtvém moři (snad to teď nemotám). 

Poslední zastávkou před Gora je Chokoku no mori. Odtud se dá jít do Hakone Open Air museum. V Gora se přestupuje na lanovku, ale je to lanovka, která jede po kolejích nevím, jak to nazvat v angličtině tomu říkají: "cablecar", které vás vezme hlouběji do Hakone. Dnes jsme jeli jen na ajisaje, takže jsem v Goře dali oběd a jeli zase zpátky. Výlet se povedl, takže naprostá spokojenost. 

Bohužel nejlepší ajisaje kvetou vedle kolejí. Kam se nesmí, pár lidí to zkoušelo, ale zaměstnanci Tozan Hakone Line na ně pískali a na přejezdech jsou cedule s nápisy, že se to nesmí. 

Tak to je vše a já se budu těšit příště. Příště pojedeme do Odawary nebo do Hakusan jen s malým a další víkend máme v plánu Kamakuru s paní učitelkou ze školky, kam chodil velkej. Byla to jeho oblíbená paní učitelka, takže se těší a já taky. Takara

Oslava malého samuraje: 100 dní

Toto letí, toto letí...

Malej je na světě už 100dní. Nemůžu tomu uvěřit, ale oblečení říká, že je to realita, můj little prince roste jako z vody. No a budeme slavit 100 dní. V Japonsku je to druhá oslava po Omiyamairi (první návštěva chrámu v životě Japonce). Tato oslava se nazývá: hyaku nichi oiwai 100日お祝い a nebo taky Okuizome お食い初め (okui jídlo zome start) tzn. slaví se přechod z mléčné stravy na pevnou stravu. Rozhodně to neznamená, že děti v Japonsku začínají s příkrmy na 4 měsících. Ne, ne pouze se to slaví v čase 100-120 dní. Slaví se "první jídlo" v životě Japonce. 

Tradice je datována do éry Heian a bylo tradicí "nakrmit dítě" aby nikdy v životě nebylo hladové. Při oslavě se používají speciální sety nádobí. Červené jsou pro chlapce a černé jsou pro dívky a jsou zdobené s jeřáby, vrbovým proutím, borovice a znak pro ceremonii. 

A jaké je slavnostní menu? Tak se na to podíváme podrobněji:

1) sekihan - je rýže s červenými fazolemi (azuki) 赤飯 funguje jako amulet a uplácejí se jí zlí duchové

2) tai - pražma mořská　鯛 je symbol jednoho ze šťastných bohu zvaného Ebisu

3) polévka s mušlemi　Osuimono お吸い物

4) vařené pokrmy nimono 煮物

5) nakládané pokrｍy Koumono

6) hagatame ishi - kamínek, který dostanete při Omiyamairi na ten se ťuká hůlkami a je v tom symbolika aby dítě mělo zdravé silné zuby

7) umeboshi - aby žili dlouho, až jejich pleť bude zvrásněná jako ta umeboshi

8) růžové a bílé mochi

                       

Okuizome je samozřejmě rodinná oslava, takže jsme byli všichni pohromadě. Vytvořila jsem i krátký vlog věnovaný Okuizome, tak ho určitě zkoukněte, pokud se o tyhle věci zajímáte. https://www.youtube.com/watch?v=4BEeiedDjQo

A jaký je postup při "krmení":

rýže-polévka-ryže-ryba-polévka

rýže-vařené jídlo-rýže-polévka-rýže-nakládané jídlo

rýže-polévka-rýže-hagatame ishi-rýže

Pokud máte děti v Japonsku určitě Okuizome vyzkoušejte. Celý set vás bude stát cca 10000 yenů tzn. 2000Kč. Objednala jsem to přes Amazon a přišlo to jako mražený set. Žádné vaření, jen příprava podle návodu a zvládnete to úplně v pohodě. Tak určitě zkuste a dejte vědět jaké to bylo. Z Japonska zdraví Takara

Modrá je dobrá...aneb Ajisai

TENHLE ČLÁNEK je mixem několika předešlých článků, obohacený o videa z roku 2021. Ajisai zbožňuju. Je to moje "sakura season". Letos už jsem byla v Kaisei a plánuju Hakone, Kamakuru, Odawaru a možná Hakusan nevím jistě. Jisté je, že o Kaisei napíšu až později, protože mě čekají jiné články...

Tak tedy modrá je dobrá...

ale růžová, bílá a fialová samozřejmě taky. Máme tu zase červen a to kromě zvýšeného výskytu deštů a obálek, které vás vyzývají k zaplacení daní pro letošní rok, je to měsíc ajisae nebo také hortenzie chcete-li. Musím říct, že název ajisai mi k té kytce nebo keři (nejsem botanik, takže mi mou nevědomost jistě prominete :-) ) sedí víc. Ajisai kvete v Japonsku jak volně na každém roku, vedle obchodních domů, parkovišť nebo činžáků, tak se prodává i v květinářství za zhruba 1500yenů (zhruba 300Kč) a také se s ním ve větší míře můžete setkat v parcích.

V parcích se pořádají různé ajisai matsuri (slavnosti hortenzií), kdy se nabízejí různé věci, pokrmy spjaté s ajisai a někdy i bez spojitosti s ajisai. Jde o to se pokochat kvetoucími ajisai a něco si zobnout a osvěžit se. Matsuri nejsou ale jen o kochání a žranici, jde především o společenskou akci, kam chodí lidé z okolí a tak si berete svoje sousedy s sebou. S tím musíte rozhodně počítat v případě, že se rozhodnete zúčastnit se nějaké lokální slavnosti. Vzdáleněji provozované slavnosti, u těch vám toto nebezpečí nehrozí. Tam je to bez obav.

                                 

Já jsem navštívila Ajisai Matsuri v Sagamihara Parku a v Yakushi Ike Parku. V prvním případě byly Ajisae už v plném květu a v tom druhém to byla bída, bídoucí, protože ještě kvést ani nezačaly. Zvláštní rozdíl na jednu prefekturu, ale může se stát, protože hodně záleží, kdy Ajisai zasadili. Většina Ajisajů v Kanagawa pref. kvete v červnu, ale můžete se s nimi setkat už od května.Zvláště s těmi, které jsou ze supermarketu. Supermarketové ajisae kvetou o něco dřív, protože se jedná o zboží, které se musí prodat před sezónou ne v sezóně, kdy jsou ajisae na každém roku. To vysvětluje případy brzy kvetoucích ajisajů.

Pořád mám resty a ráda bych vyrazila na nějaké opravdové Ajisai Matsuri, ale přiznávám bez mučení, zatím jsem neměla mnoho štěstí, tak mi držte pěsti abych ho příští rok měla více. Takara

EDIT z 13.6.2015 Zadařilo se!

Vyrazili jsme na ajisai matsuri do Sagamihara Kita Koen

Kromě kochání se modrou/růžovou či fialovou klasikou jsme si prošli výstavku s různými druhy ajisajů, a že jich bylo požehnaně. Každý nádherný a se zajímavým jménem...původně jsem se chystala vyfotit celou rostlinu i s popiskou, ale nakonec jsem to vzdala, protože na ajisai je to nejkrásnější nahoře, takže vás zvu na prohlídku různých druhů ajisaiů, ale bohužel se u mě nedozvíte jejich odborné názvy, přesto doufám, že si tuto prohlídku i tak užijete.

Červen je měsícem tsuyu, tak se nazývá období dešťů, hmyzu (o dni brouků se rozepíšu příště) a taky placení daní z nemovitostí a osobních daní také. Ale je to také měsíc, kdy kvetou Hortenzie, které v mají v Japonštině o dost pěknější jméno. Ajisai. Ajisai je znakem města Sagamihara, takže není divu, že Ajisai matsuri jsou právě tam, nicméně jsem se rozhodla letos Sagamiharu vynechat a jet na nová místa. Prvním místem je Hakusan a druhé by měla být lahůdka pokud se mi podaří zarezervovat si vláček. Půjde o vláček do Hakone, kdy budu moci obdivovat ajisai v noci a pěkně nasvícené. Jsem natěšená jak malé dítě na Vánoce, tak hlavně ať to klapne.

Vydali jsme se s A. na výlet v neděli. Poslední dobou chodíme každou neděli na ušní (ano některé kliniky mají otevřeno i v neděli, ale s tím, že třeba úterky mají zavřeno). Zánět středního ucha postupně odeznívá a já jsem za to moc ráda. Dnes jsme skončili kolem 11 tak jsem si řekla, co doma? Jedeme na výlet a jeli jsme.

Vyjeli jsme ze Saginumy a přestupovali jsme v Shibuye, abychom nastoupili do Hanzomon Line a jeli směr Jimbouchou, zde opět přestup a směr Hakusan. V Hakusan je krásný chrám, ale hlavně měly by zde kvést tsutsuji a ajisae. Tsutsuji už nestihneme, tím jsem si byla jistá, ale ajisai matsuri bychom stihnout mohli. Letos jsou matsuri od 5. června do 6. července, takže jsme si pospíšili. Co se ajisai vlaku týče, ten se odehraje až v červenci, tak snad to klapne.

V Hakusan jsme vystoupili, vylezli východem A3, proběhlo samozřejmě obvyklé hledání východů, výtahů, jak už si člověk zvykl, když jde na výlet s kočárem a prckem. Nicméně už jsem si na to zvykla…

Lidí bylo jako much, ale musím říct, že to stálo za to. Přišli jsme brzy, takže Ajisai ještě nekvetly v celé kráse, ale co co jsme viděli stálo rozhodně za to. Snad se vám fotky budou líbit. Kvalita fotek nic moc, tak jen pro představu. 

Další týden jsme přece jen vyrazili do Sagamihary a dobře jsme udělali. Poprvé v životě jsem si vystála frontu na něco v Japonsku a už chápu, co k tomu ty lidi vede...přesvědčení, že bez té či oné akce se jejich dítě neobejde :-) Vystáli jsme si frontu na morčata. Nicméně pobyt s morčetem jsem zkrátila v zájmu záchrany morčete a taky předejítí případné ostudy. Malej má zvířátka rád, ale taky jim rád strká prsty do očiček a to by morče vidělo hodně černě. Bylo vyloženě šťastné, že je zpátky v koši. To kohout to byla jiná. Páni ten ocas. A tak měl kohout svého stalkera. Byl pronásledován na každém kroku.

Po nabažení se zvířátek jsme se vydali na Ajisae. Musím říct, že letos je to celé nějaké divné. Fotila jsem na jednou specifickém spotu každý rok, ale letos ten spot seschnul, takže se tam fotit nedalo. Zvláštní paralela...dá se říct...Vzhledem k tomu, že malej je opět nemocný, tak si vláček jako takový asi letos odepřeme a podíváme se do oněch míst sami na vlastní pěst, jen nebudou tak nasvícené. Nedá se nic dělat, protože poslední dobou jsem opravdu busy... Ajisai máme pro letošek celkem splněné a budeme se těšit na Tanabatu.