Zaháníme ďáblíky aneb Setsubun v Japonsku (článek z únoru)

...pilně dopisuji jeden článek za druhým...

Jeden z opožděných článků o festivalu, při kterém se hází pražené sójové boby, které se nazývají  fuku mame nebo jen mame. Těmi zaháníme neštěstí z domu. Neštěstí symbolizují stvoření zvaná Oni. Ti jsou různých barev, ale nejčastěji je máme v červeném a modrém provedení, ale můžeme se setkat i se zelenými a žlutými. Jejich vzhled připomíná české čerty a jejich funkce "strašit děti" je stejná, ale přece je zde pár odlišností. Oni mohou mít jeden roh ale i klidně tři, dva rohy jsou běžné. Dále mají kalhoty vyrobené z tygří kůže a nosí většinou kyj. Obývají podzemí, ale i některé ostrovy. Například ostrov Mejima, který má kanji vytvořenou z kanji žena a ostrov. Tzn. jedná se o ostrov žen a zjevně vše špatné pochází od žen a tak tedy i Oni.

"Oni" nemají rádi "fuku mame" šťastné sójové boby, ale také pichlavé větvičky cesmíny, na které se napichuje  hlava sardinky, které slouží jako talismany. Těm se říká "hiragi iwashi". To nehorázně smrdí a tato kombinace údajně odhání Oni, protože je štípe v očích. Hází se pražené sójové boby a říká se: " Oni wa soto, fuku wa uchi " a znamená to volně přeloženo: "neštěstí z domu a štěstí do domu".

Ale to zdaleka není vše: Setsubun vychází na 3. února a jedná se o oslavu přechodu ze Zimy do Jara. Po Setsubunu nám začíná Jaro "risshun kyou" možná ve starém Japonsku bývalo Jaro dříve nebo je to díky lunárnímu kalendáři, pro mě osobně začíná jaro s rozkvetlou kawazuzakurou a nebo méně romanticky s prvním zabitým švábem...

Jak se Setsubun slaví různě a v poslední době převládá názor děti příliš neděsit a nepůsobit jim trauma, ale pořád se najde dost rodičů či učitelů, kteří si Setsubun užívají. Takže místo človíčka přestrojeného za Oni se používají plakáty, krabice a pražené boby, které se používají k zahánění ďáblíků jsou nahrazovány barevnými balónky a to z důvodu, že malé děti si mohou strčit sojový bob kamkoli (ucho, nos, atd...), změna je tedy z bezpečnostního důvodu...Pro házení sójových bobů tu mají název "mamemaki" tento název uslyšíte ve školkách, kdy se rodičům říká, že se budou dělat "mamemaki" spíše než Setsubun, protože Setsubun je název časového úseku, přechodu ze zimy do jara.

Doma se slaví tak, že se nad dveře zavěsí větvička s rybí hlavou. Připraví se krabička se sojovými boby. Oni většinou přichází ráno, ale není to pravidlem. Hází se na ně sójové boby se slovy "Neštěstí ven a štěstí do domu."  Někdy si děti nasazují masky ďablíků a mají z toho srandu.

Sójové boby se také konzumují. Nicméně zde se pravidla rozcházejí. Zatímco v Kansai je jedí podle pravidla "váš věk plus 1", shintou počítání věku od početí, kdy v době narození už vám je jeden rok. V Kantou je baštíme většinou jen podle svého věku. Pokud je vám 5 let, tak sníte 5 sojových bobů. Pokud je vám 100, tak vám potrvá nějakou chvíli, než 100 sojových bobů zbaštíte...

     

Dalším kulturním přenosem jsou takzvané Ehoumaki. Což jsou rýžové rolky obsahující 7 ingrediencí a zabalené v řase. Těchto 7 ingredienci je referenci k "7 šťastným bohům" v Japonštině se jim říká "shichi fuku jin". Konzumace Ehoumaki má svá pravidla. Každý rok se rozhoduje světová strana pro daný rok, která je šťastná pro daný rok. Většinou je to kombinace např. loni to byl východ-severo-východ. Takže Japonec se posadí a obličejem na "šťastnou stranu" a sní celou rolku bez jediného slova. Nesmí se mluvit.

Sníte mame, sníte Ehoumaki a pokud jste si nenadělali do kalhot, tak máte povětšinou Setsubun za sebou. Někteří lidé se vydávají na kukandu do švestkových hájů, ale japonská švestka není úplně přesný název. Mnohem přesnější je nazývat ume jako ume, protože se jedná o speciální odrůdu křížence švestky a aprikotu. Tvar stromu je jako švestka, květy též, ale plody ume jsou zeleno-žluto-červené a po usušení růžovo-oranžové a jsou to ty slavné umeboshi, které mají sladko-slanou chuť nebo sladko-slano-kyselou chuť a tu mám raději. Navíc se nedají jíst za syrova, musí se nakládat. Japonci je používají k výrobě "umeshu", což je druh saké nebo také ume džus, kdy se ume nakládají do cukru a nechají se tak po týden až dva. Během procesu uvolňují šťávu a ta se obohacuje o kopřivě podobným listím. Ume džus je velice chutný, ale nikdy jsem ho nevyráběla, ač výroba vypadá snadně.

Tím bych zakončila opožděný článek o Setsubun, který měl vyjít už v únoru. Za těch pár let, co jsem tady, jsem o Setsubunu článek psala snad každý rok, ale pravdou je, že už k Setsubunu nemám jako laik, co moc dodat. Novou informací byla talismanová větvička cesmíny s nabodnutou hlavou sardinky...jinak všechno víme a všechno známe. :-)  Takara