Daily Life Japan: Může být eikaiwa nebezpečná?

Přemýšlíte o práci soukromého učitele na volné noze?

Máte profil s fotkou na největší website FindStudents.net, tak dobře čtěte.

Tento web je určitě dobrá věc a můžete příjít k dobrým penězům, nicméně risk v případě, že jste žena, není dle mého názoru úměrný zisku. Problém je, že zatímco vaši studenti profil mít nemusí, a tak tedy nevidíte ani s kým si píšete, přes email (email není veřejný, z website vám přijde email, že ten a ten chce zkusit trial lesson a jeho kontakt, takže si můžete vybrat, zda ho kontaktujete a někdy vám napíše student přes zmíněnou stránku sám. Jakmile spolu komunikujete, tak můžete být překvapení, že očekávajíc studentku na vás čeká student, což je způsobeno tím, že v Japonsku existuje spousta tzv. unisex jmen takže Yuki může být jak muž, tak žena. Takže pokud se nezeptáte, můžete být velmi nepříjemně překvapení.

Tak a teď už se dostávám ke své zkušenosti. Studentů jsem měla pár, ale většinou byli tak zaměstnaní, že z učení sešlo, protože vyučování angličtiny kolem půlnoci není opravdu můj styl. A řadu jsem odmítla už na emailové bázi. Brala jsem spíše ženy, ale učila jsem i pár vysokoškolských studentů. Někteří se stali mými kamarády, některé vedu na FB mezi přáteli, ale dosud se mi nestalo, abych měla problém s nějakým studentem, až dosud. Přiznávám, že jsem ve své dobrotě udělala xchyb, kterým jsem si tento problém vykoledovala, takže ano jsem vinna svou blbostí.

Přišel email od člověka Hiromi celý email byl psán v AJ a jméno bylo psáno latinkou (takže jsem se mylně domnívala, že ono "mi" bude tahle kanji 美, která se používá v dívčích jménech) Připravená jsem byla tedy na studentku, které jsem tedy dala svoje číslo. Jaké bylo moje překvapení, když se mi v telefonu, jak jsme se hledali na nádraží ozval mužský hlas. A na zastávce na mě čekal velký chlapík kolem 40tky. "No nic, stane se," pomyslela jsem si a vyrazili jsme do Starbucks. Ještě že tak.

Měla jsem s sebou Ayata, tak jako vždy. A jakmile jsme tam přišli, tak pán začal, že za mě zaplatí to a ono, což jsem odmítla. Nenechávám za sebe platit nikoho ani své BF jsem nikdy nenechávala za sebe platit (ne že bych byla nějak extra feministka, to vůbec, ale co se peněz týče, tak si myslím, že pořádek dělá přátele a prostě mám ráda, když si své účty platím sama. Co se placení v restauraci týče, tak je super, když ženy volající po rovnoprávnosti, nejsou ochotny zaplatit půlku účtu...to mi přijde celkem vtipné, ale to jsem hoooodně odbočila) Takže pozvání jsem odmítla.

Měla jsem připravenou lekci na slovíčka, gramatiku a jednalo se o světové zprávy, takže vcelku zajímavá témata, ale tohohle pána zajímalo jen to, jak to mám: rodinný stav, jestli nechci manžela opustit apod. Takže jsem ho musela několikrát napomenout, že o tom se nehodlám bavit a už jsem věděla, že tohoto studenta už po druhé vidět nemusím. Ale mělo být hůř.

Tak na mě začal "jen tamk mimoděk" sahat. Ač veřejné místo, tak se snažil mě osahávat. Nohy pod stolem, pač stůl je malý a hosté u něj sedí celkem blízko. Už to bylo ke konci hodiny, tak jsem nedělala scény, ale důrazně jsem řekla, že se mi to nelíbí a ať přestane. Pak jsem se rozloučila a odešla s tím, že příští hodinu jsem nedomluvila. Jenže udělala jsem chybu a v domnění, že jde o ženu, tak abychom se snáze našli na naši první lekci, jsem mu dala svoje číslo. A skutečně první hovor přišel hned ten večer.

Během hovoru jsem se snažila být slušná a sdělit mu, že další hodinu s ním nemám v plánu. On, že by mě rád viděl, že můžeme jít na večeři. Odvětila jsem, že jsem vdaná a že nemám zájem. On začal: "proč jsem tak chladná, že by mě na rukou nosil apod." "No dopr..," pomyslela jsem si...Celkově telefon trval 16 minut a já jen opakovala: " ne, že nemám zájem." A on, že mě zve k sobě domů apod. Pročpak asi?! (řečnická otázka) Tenhle chlap očividně neví, že ne znamená ne. Nakonec hovor skončil, ale k mé "velké radosti" mi sdělil, že zase zavolá. :-( Což samozřejmě splnil. :-(

Tentokrát jsem vzala rozum do hrsti, jeho číslo jsem si uložil,a a když volá, tak to nezvedám. Blokovat ho nemůžu, protože kdyby zjistil, že ho blokuju, tak mi bude volat z jiného čísla a je risk, že mu to zvednu. Ten risk je tam i tak, protože už dva měsíce mu telefony nezvedám a jeho hovory se stupňují. Zatím rekord je 12 hovorů za jeden den plus 3 zprávy na email ten samý den. Takže pokud mi volá číslo, které neznám, tak ho raději nezvedám, pokud mi něco chce zavolá znovu. Nicméně celá situace je velmi nepříjemná. Brečet nemůžu navezla jsem se do té situace sama.

Je pravda, že někteří Japonci si pletou eikaiwu (hodiny aj konverzace) s romantickou schůzkou a nebo žijí v přesvědčení, že cizinky je snadnější dostat do love hotelu, čemuž hojně přispívají některé ruské dámy, které se tak opravdu chovají...:-(

V mém případě jsem chráněná před takovými nabídkami, protože s sebou beru vždy malého. A s malým dítětem na love hotel jít prostě nemůžete, ale ani přítomnost mimča mě neochrání před Japonci, kteří hledají lásku, ale na špatném místě...Od známých-žen jsem slyšela mnoho příběhů o tom, jak byly obtěžovány na hodině, dostávaly nabídky k sňatkům apod. Ale zpravidla tyto nabídky přicházely od mužů, o které by ani Japonky neopřely kolo, takže šance najít přítele, pokud jsem mladá a svobodná cizinka, tu určitě je, ale sama to nevidím moc růžově :-)

Do problému jsem se navezla sama, takže čtěte a poučte se z mých chyb. Fotka na profilu je cesta do pekel, i když tady jsem neměla na výběr protože website fotku vyžadovala a já jsem zoufale chtěla práci. Nicméně profil jsem po této zkušenosti zrušila a založila na stránce, kde fotka není potřeba. Dále jsem se nezeptala, zda Hiromi je žena nebo muž a automaticky jsem předpokládala, že se jedná o ženu. To byla velká chyba a úplně největší blbost byla, že v zájmu snadnějšího "najití se na nádraží" jsem sdělila svůj telefon. To jsem neměla dělat, protože jsou cesty, jak se dá z telefonního čísla zjistit adresa apod. Záleží na tom koho znáte...Takže moje blbost.

Takže co dělat v případě, že jste soukromá učitelka AJ

1) žádná fotka na profilu!!!! (kdo chce studovat aj vaši tvář vidět opravdu nepotřebuje)

2) nesdělovat telefonní číslo (dostupnost komunikace, snažžší komunikace k tomu svádí, ale cena je vysoká...)

3) pokud nepotřebujete nutně peníze, tak brát pouze studentky (od studentek vám pravděpodobně nebezpečí nehrozí)

4) pokud berete muže, tak chodit vždy na veřejná místa (knihovna, kavárna apod.) nikdy nezvat k sobě domů a nechodit ke studentovi domů...(abyste pak neposkytovaly i jiný servis, než je ten lektorský)

5) pokud už z nějakého důvodu student na vás číslo má (zpravidla dřív či později mu číslo dáte, kvůli jednodušší komunikaci "sorry přijedu později" nebo tak něco) a zjistíte, že je "divnej",tak si uložte jeho číslo (blokace nemá smysl a akorát ho blokací rozdráždíte a bude vám volat z jiných čísel nebo vaše číslo dá na nějakou porno stránku apod...nikdy nevíte)

6) archivujte hovory, emaily apod. (jako důkaz pro policii, ta už bude vědět, co s tím)

7) jakmile těch hovorů bude víc než je zdrávo a přibudou i výhružky, tak se vydejte směr policie. Nenechejte to zajít do

situace, že bude čekat před vaším domem...to už je pozdě...

V Japonsku je stalking trestný a je není ojedinělou situací...je těžké udělat typologii stakerů, v novinách se často píše o lidech bez práce, kteří si vyplňují stalkingem volný čas, ale rozhodně si nemyslím, že "žádná práce"=stalker...někteří stalkeři jsou jen po lásce zoufale toužící muži, kteří prostě nemají štěstí, jenže můžete narazit na někoho hodně nemocného a nebezpečného, takže si dávejte pozor. Co se mě týče, tak jsem s eikaiwou skončila. Ten risk, že udělám chybu a dám své číslo někomu, kdo by ho mít rozhodně neměl, je příliš vysoký a raději si budu vydělávat peníze jinou cestou. Co se mé zkušenosti s daným člověkem týče, tak zatím probíhá vše JEN obtěžujícími hovory a emaily, protože ten můj je celkem busy a má práci :-D :-D :-D Nicméně pokud by hovory přesáhly 20 za den, tak se vydám na policii. Zatím je to snad ještě dobrý...Snad...

Na závěr bych chtěla říct, že tohle je první případ za 4 roky, co mám vedený profil, ale je pravda, že řadu studentů jsem ani neviděla a odmítla rovnou v emailu, protože jsem v tu dobu měla práci na plný úvazek. Takže jsem se touto cestou sešla s 10 studenty během 4 let, takže to není dost studentů na to, abych mohla dělat závěry, zda můžete nebo nemůžete narazit často na člověka, který se stane vaším stalkerem...Story o tom, že se to děje jsou časté, ale studie na tohle téma nikdo nikdy nedělal, takže těžko říct, zda je šance, že se potkáte s někým takovým vysoká nebo ne. Pokud vyučujete "eikaiwu" tak přeji hodně štěstí! A hlavně štěstí na běžné studenty, kteří od vás budou chtít jen a jen Angličtinu. Vyučování "eikaiwy" má určitě své kouzlo a jedná se o velmi zábavný způsob obživy, pokud je vše v pořádku, takže hodně štěstí. Takara

Jak se rodí v Japonsku (vzpomínka z roku 2015)

Už je to 5 let, co se mi narodil syn ve 36 týdnu těhotenství. Byl maličky 45cm/2810g. Porod to byl můj první, před tím jsem za sebou měla jedno zamlklé těhu, ze kterého jsem si odnesla trauma, protože doktor mi řekl, že jsem "zabila" své dítě tím, že jsem pracovala a můj ex-manžel mu věřil, protože když to říká pan doktor, tak to musí být přece pravda, že...

       

Další těhu se zadařilo asi půlroku poté...těhu jsem snášela v pohodě po fyzické stránce. Kontroly byly v prvním trimestru co 4 týdny, v druhém trimestru co 3 týdny a ve třetím trimestru co 2týdny. Od 36.tt měly být co týden, ale tam už jsem se nedostala. Fyzicky jsem na tom byla velmi dobře, jen mi chutnalo a výsledkem bylo, že test na cukrovku jsem musela dělat dvakrát, ale nakonec jsem těhu cukrovku neměla. No a z 63kg jsem se dostala na váhu přes 80kg a pak už jsem se přestala vážit. 

Při každé návštěvě vás zváží, změří vám tlak a dáváte moč. Testují vás na chlamydie a také na protilátky na zarděnky. Měří cukr v krvi. Screeningy se tu nedělají. Pokud ho chcete musíte si zažádat a zaplatit. Běžně se nedělají. O tom zda máte postižené dítě se dozvídáte v průběhu těhotenství, ve chvíli kdy už potrat není možný. Nebo až po porodu. I kdybyste termín pro potrat náhodou stihly, tak vám ho nemusí provést, protože z tohoto důvodu se potraty v Japonsku neprovádí. K potratu musíte mít i souhlas otce, což vám znemožní mít potrat v případě znásilnění (leda, že byste zfalšovaly podpis násilníka). Proto řada Japonek si raději porodí doma, a pak dítě vyhodí do smetí...Finanční stránka hraje svou roli též. Za potrat zaplatíte cca 50000Kč. Záleží v kterém týdnu na  něj jdete a zda zůstanete v nemocnici nebo jdete ten samý den domů. 

V 15tt vám berou krev a zjisťují zda nemáte anemii, cukrovku atd. Ve 25 tt. vám miminko zváží a změří a můžete mít 3D ultrazvuk. V pokročilém těhu vás dávají na monitor a měří se srdeční ozvy, také kontrolují čípek, zda se nic nechystá. 

Nicméně v mém případě mě toto nespasilo. Ráno jsem šla na kontrolu a doktor říká: "nic se neděje porodíte v termínu" jojo...ještě ten den navečer jsem byla zpět. Prošla jsem se. Nakoupila jsem, uklidila jsem celý barák a když se natáhnu k filmu, tak mi praskla voda. Byly 3 PM. No a program na daný den byl daný. 

Zavolala jsem ex a do nemocnice. Kolem 5PM jsem se dostala do nemocnice. Nic se nedelo. Dala jsem si večeři. Pořád se nic nedělo, tak jsem poslala ex domů. Poslouchala jsem si hudbu a chodila si po předporodním pokoji. Nikdo tam nebyl, takže pohoda. Došla jsem si na záchod a zase chodila. Pak už to začalo trošku bolet kolem 9. večer, ale sestra říká, že nic, že jsem na jeden cm...Začalo to svinsky bolet bylo asi kolem 11. večer Ale když sestra přišla, že nic že se nic nechystá. Nabyla jsem dojmu, že je obtěžuju...Že zjevně jsem přecitlivělá. Pořád nic. Zavolaly mého manžela, protože přecitlivěla cizinka dělá scény. Nemohla jsem ležet, nemohla jsem stát. Několikrát jsem se rolovala na zemi bolestí. Řvala do polštáře, protože v Japonsku se u porodu neřve. (Nejsem si jistá čím to je, zda sebekontrolou. Jistě ne medikací, protože epidural se v nemocnicích nedostane. Můžete jít na kliniku, která se specializuje na bezbolestný porod, ale za epidural si připlatíte cca 50 tisíc Kč.) 

Jenže, když mě pak sestra zkontrolovala, tak zjistila, že od poslední kontroly jsem se otevřela na 6cm a za dalších 30 min jsem byla otevřená na 9 cm. Najednou kolem mě začaly běhat. Najednou měly pochopení, že to asi fakt bolelo, protože jsem se za ani ne hodinu otevřela z 1 cm na 9cm. To zoufalství, když jsem byla pořád 1 cm a ony mi říkaly, že se nic neděje, ten si pamatuju do teď. Nemyslím si, že jsem přecitlivělá na bolest, prostě to bolelo jako čert. 

Pomalu jsem se měla přesunout na porodní sál. V tu chvíli jsem cítila, že hlavička sestoupila, tak mě popadly a dovlekly na sál, kde byl malý asi na 3 zatlačení venku. Tahle fáze nebolela, nebo si to nevybavuju, ale zařvala jsem si u toho. Nikdo mi nebránil, porod postupoval jak měl a já do každého zatlačení dávala vše. (Už jsem to chtěla mít za sebou) řekli mi abych netlačila, ale malej prostě vyšel aniž bych cokoli dělala, ale patrně to byl důvod xstehů, které jsem měla. Ty stehy byly to nejnepříjemnější, protože člověk si dva týdny pořádně nesedl a hemoragicky kruh se stal nejlepším přítelem na měsíc...

Malej přišel na svět v 1.41 a byl opravdu malej :-) 

Po porodu jsem směla mít malého u sebe asi hodinku, pak ho odvezli a já se měla vyspat po porodu. V Japonsku je tohle normální, že rodička si potřebuje odpočinout. Nicméně nespalo se mi dobře a nelíbilo se mi, že malého nemám u sebe. To je asi jediné s čím jsem měla problém.

Shrnutí: 

Rodila jsem v Japonsku, Kanagawa Pref, Yamato City, ve veřejné nemocnici. To je ta nejlevnější varianta. Japonský systém vám proplácí 420 000yenů cca 85 000 Kč. Můžete si vybrat, zda je zaplatíte předem a oni vám pak ty peníze vrátí a nebo variantu, že oni peníze pošlou přímo nemocnici. Nicméně za každou speciální úkon si připlatíte. Malej potřeboval slunit, protože byl trošku žlutější a to stálo plus 10000Kč. Ale ve výsledku jsem platili jen asi 30 000Kč. 

Žádná medikace, epidural, klystýr, holení, můžete se volně pohybovat po pokoji. V posteli musíte být jen, když monitorují. Manžel s vámi může být, ale děti na návštěvy nesmí. Pokoje jsou po 4-5 oddělené závěsy kolem postelí. Můžete si vybrat nadstandart, ale za ten si samozřejmě připlatíte. 

Pokud půjdete do soukromé kliniky, tak samozřejmě dostanete proplaceno 420 000yenů, ale za porod tam si výrazně připlatíte. Nabídnou vám různé procedury, spa, pomůcky i luxusní župany. Po porodu vám přinesou dort a nabídnou vám masáž obličeje apod. Za porod zde zaplatíte cca 300 000Kč. A pokud budete chtít epidural, tak i víc. Některé kliniky nabízejí i možnost přespání celé rodiny na klinice, což se hodí, když nemáte kam dát starší dítě.

Za mě soukromá klinika jsou to vyhozené peníze, leda že by nabízeli nějakou speciální care o spodek. Protože já si ze všeho nejvíc přála jít domů a mít klid. S druhým těhu jsem uvažovala o soukromé klinice z důvodu, že přítel žije 500 km daleko a než sem dojede budu muset čekat. Malého nemůžu nechat samotného. Takže to je jediný důvod proč bych o soukromé klinice uvažovala. Měla jsem tak přirozený porod jaký byl v nemocnici možný (na porod doma nemám "koule" a porodní asistentky v Japonsku nejsou k mání. Vždy je třeba jít do nějaké instituace mateřské centrum, klinika nebo nemocnice)

Z důvodu Covid-19 porody jsou bez přítomnosti manžela a s maskou na obličeji. Navštěvy jsou zakázány jen ve ve speciálních případech 5 minut. 

To je zhruba vše, co bych mohla napsat k prvnímu porodu v Japonsku.