Čas letí jako splašený, ani jsem si neuvědomila, že už mám vlastně doma podle českých poměrů tříleťáka a tedy robátko, které v ČR už chodí do školky (když má štěstí)...Na prahu 3let jsme změnili školku, ne že bych chtěla...spíše šlo o to, že díky transferu do jiné školky přesunuli i mého syna do jiné školky. (z důvodu lepšího dojezdu) Za to jim patří mé díky.
Z počátku jsem z nové školky byla rozpačitá. Je to nintei hoikuen, což znamená, že bych měla dostávat příspěvek za docházku do soukromé školky. Toto funguje po celém Japonsku. Pokud umístíte dítě do ninka hoikuenu státní jesle-školka, máte to zdarma. Pokud je to nintei hoikuen máte nárok na příspěvek dvakrát do roka cca 120 000yenů cca 24 tisíc Kč...Tím, že jsem se ovšem přestěhovala z města Kawasaki na tento příspěvek ztrácím nárok, musela bych umístit malého v místě trvalého bydliště, ale to bych se nedoplatila, protože platby v soukromých školkách se pohybuje od 80 000 - 110 000 yenů měsíčně, což jsou skoro dvě třetiny mého platu, takže bez šance...Čert vem prachy...
Nicméně hned ze začátku byli opravdu otravní. Trohúhelníková tužka? Ne! Ručník s Hungry Caterpillar? Ne! Rozměr 60cm na 35cm! Dokument sem a dokument tam...:-( Docela jsem zuřila...Ale po měsíci musím říct, že jsem spokojenější s novou školkou, protože s malým nejednají v rukavičkách, za což jsem vděčná...dále máme méně počůraných kalhot... předchozí školce během 3 hodin se stihl počůrat 5krát...takže jsem je začala podezřívat z toho, že na malého kašlou a neposílajího na záchod...Teď se nepočůrává a když tak je to za celý den dvakrát max...
Nicméně v nové školce už stačil pokousat učitelku, ta si to nenechala líbit a kousla ho taky...Jsem ráda, protože můj syn potřebuje pevnou ruku, jinak jim vypukne peklo na zemi...V předchozí školce táhl učitelku za sebou, plácal je apod. A jejich reakce? Jen úsměv a tak jsem malýho musela drapnout a seřvat ho na doby...Prostě svojí laxností mi ze syna vyráběli asociála. Doma zlobí, samozřejmě ale chová se doma lépe, než ve školce...mělo by to být naopak...ale důvod je jasný zatímco já jsem na japonské poměry přísná a důsledná, tak ve školce si může dělat, co chce a tak to taky dělá. V nové školce toto nehrozí, tak jsem ráda...
Ráno začínámé brzo. Vstávám v 5.30 a malej v 6.00 abychom byli v 6.30 z domu. Nejdříve na kole asi 6 minut a pak vláčkem hodinu a něco. Pak 7 minut do školky a 7 minut na nádraží. Pak 5 minut vlakem a 8 minut do práce. Začínám v 9.00 a končím v 18.00 (8 hodin práce a hodina přestávka papírově...9hodin v práci) pak 8 minut na nádraží, 5 minut vlakem, 7 minut do školky a 7 minut na vlak. Něco kolem hodinky vláčkem, a pak 6 minut na kole. Samozřejmě čas od času sebou malej plácne na zem a odmítá se hnout (unavený zpravidla nespolupracuje). Takže návrat domů je něco kolem 20.30, pak už jen najíst, vykoupat, nachystat na druhý den sebe a malého.
V 22.00 spát...jinak druhý den nevstanu. Žádné vzrůšo od pondělí do pátku...
Celkem hardcore, ale tohle je prostě Japan Life. Já mám štěstí: žádné přesčasy a soboty a neděle mám volno. Jsou lidé, kteří mají volno jednou měsíčně...Takže nic pro "línou" Češku... Nicméně mám štěstí, že mě práce baví, protože jinak bych těžko zvládala režim práce-spát...O kvalitě života, kdy má člověk čas jít si nakoupit, k lékaři, ke kadeřníkovi, do kina či za koníčky se nedá mluvit PROTO se snažím využít svůj volný čas, co nejlépe jak můžu. Neflákám se, neležím jen tak na kanape...A to je něco, co mě Japonsko naučilo. Využívat smyslplně svůj volný čas, kterého je jako šafránu. Takara
Žádné komentáře:
Okomentovat