pátek 4. května 2018

Začátek akademického roku...novinky...

A to na všech frontách... 

Získala jsem vytoužený transfer do jiné školky. Pryč od líného šéfa...Jsem opravdu moc ráda...Nový tým je super dvě Japonky starší než já a jedna ambiciózní Filipínka. Tu už stihl nazlobit fakt, že jsem získala pod sebe třídy 3, 4, 5 let celkem je to jen 13 dětí, takže paráda. Nicméně čeká mě výuka na vyšším levelu než jsem byla do této chvíle zvyklá.
V Čechách jsem učila předškoláky, ale v Japonsku jsem tíhla a tíhnu spíše k třídám 0, 1, 2...Takže teď prožívám něco jako debut v Japonsku.  Třídy KPR (jsou to první písmena jmen tříd) jsou lehčí akademickou výuku ale těžší na obsluhu. Třídy MBL nejsou těžké na obsluhu, ale výuka Angličtiny musí na vyšším levelu. Moje filipínská kolegyně si brousila zuby na MBL třídy, ale vedení rozhodlo, že demo lesson pro rodiče stejně jako třídnictví dostanu já...Já bych si to s ní ochotně a ráda vyměnila...Nicméně vedení rozhodlo, že to budu já, kdo dostane třídnictví, takže se nedá nic dělat. Snažím se s ní vycházet jak jen to jde, i když se mi nelíbí jak okatě upozorňuje na všechno, co dělám špatně...Ve společnosti pracuje pouze 4 měsíce zatímco já  o dva roky déle...Jsem ráda, že je to učitelka se zaměřením na předškolní výchovu...protože co se týče zhovadilostí, které vymýšlejí některé naše kolegyně bez učitelského background nebo s učitelským background ale středoškolským zaměřením, máme stejný názor, takže je čas se ozvat...


Protože moje nové působiště je daleko do školky, kam malej chodil dostal se do nové školky. Musím říct, že tohle jsem nekvitovala s nadšením. Nemám ráda tu konkrétní školku, protože někteří cizinci, tam měli velké problémy. Nicméně nedá se nic dělat. Pokud budu mít štěstí, malej se odsud za rok dostane a půjde do státní školky. 

Po rozhovoru s ředitelkou školky se mi zvedl kufr, protože mi bylo řečeno, že se nebudou snažit dávám malému hranice s ohledem na jeho diagnózu (autismus  a ADHD), že prý nerozumí, co učitel říká...spadla mi sanice, protože rozumí moc dobře a to v Japonštině i Angličtině...za jeden den, co tam malý byl, jsem se dozvěděla, že mého syna nechájí dělat, co se mu zlíbí...na to jsem ji řekla, že se nemáme, co říct, protože s ní názor nesdílím. Syn je vzdělavatelný, autismus má, ale jen velmi mírnou formu ale je silná osobnost, takže se s ním musí pracovat jinak (jsem na něj přísná, ale nedá se jinak, pokyny řečené mírným hlasem prostě ignoruje, musí se mu říct důrazně) další věcí je, že má stejný temperament jako já...tzn.
"když nechce, tak nechce" to ale neznamená, že to neumí...
Moji rodiče byli v mém raném dětství velmi frustrování, protože "slyším, ale poslouchat nebudu" "umím, ale dělat se mi to nechce..." takže asi tak...motivace zvnějšku nefunguje...tam musí být důsledný rodič nebo učitel...


Jakmile slyším, že ho do ničeho nutit nebudou, tak se mi zvedne kufr a je mi to celkem jasné "pojďme si usnadnit svou práci, jak jen to půjde" ve speciálním centru, kam chodil rok mi ho rozmazlili tak, že jakmile byl ospalý nechali ho spát od 10.00 do 11.30 aby se vzbudil před obědem...WTF! Dala jsem ho do centra s vidinou, že je tam méně dětí a více učitelů, kteří se ho budou snažit vést k normálnímu dennímu režimu...Místo toho jsem viděla jak můj syn vleče učitelku od auta s botou napůl obutou, pak před školkou válel sudy, to už jsem nevydržela a vylezla jsem před školku a říkám mu: " Co to děláš?" V tu chvíli se postavil a šel do třídy normálně...Pak místo pozdravu učitelce ji plácnul do obličeje. Paní učitelka na to? Nic! Neřekla mu nic! Nevypadala ani překvapeně...Takže je to tam zřejmě takto na denním pořádku...Grabla jsem ho a vyčinila jsem mu za ni. Když jsem skončila, tak šel a paní učitelce omluvit....Tohle teda ne...Vychovávají mi z něj asociála, protože jsou neodborné, neškolené, pouze mají své vlastní děti a ty (ne)vychovávají. Můj syn potřebuje vedení, potřebuje mantinely a pokud ho vychovávají tímto způsobem, tak není divu, že se z něj stává malé zvíře. Používám slovo vychovávání, protože malej je ve školce od 8.00 do 19.00 to znamená, že je tam víc než doma...Není to nic speciálního...V Japonsku jsou děti často od 7.00 do 20.00 ve školce. Někteří rodiče používají 24h školky. Takže od 8 do 19 je standart dítěte jehož rodiče pracují od 8.30 do 18.30... V specialním centru, které patří školce, kam malej chodí mi ho prostě zkazili a to hodně...Rozmazlili ho...Stačilo aby jim řekl "Ne" "Tohle chci" a dostal vše co chtěl...Doma tímto způsobem rozhodně fungovat nemíním...Takže první co musím udělat se synem, když ho jdu vyzvednout je "postavit ho do latě", protože se chová hrozně....je rozjívený a divoký... 

V podstatě mu musím říct, že takhle se může chovat ve školce, když mu to paní učitelky dovolí, ale doma se tak nechováme...Jsem na malého sama a tzn. že pokud nebude spolupracovat, tak náš život bude jen nekonečné peklo. Vím, že má Autismus, ADHD a je vizuální typ, ale není hloupý a nevychovatelný a nezvladatelný...jen potřebuje vědět, že to není on, kdo to tu vede...

Miluju svého syna a chci pro něj jen to nejlepší....Asociál není to nejlepší ani náhodou. Jsem zodpovědná za jeho výchovu a vzdělávání. A jsem zodpovědná za to, že z něj bude plnohodnotný člen společnosti, který se o sebe bude umět postarat a bude stát na svých vlastních nohou. 

V tuhle chvíli se musím smířit, že ho ještě rok budou rozmazlovat, ale se speciálním centrem jsem skončila. Dala jsem ho do běžné třídy, protože kdybych to neudělala měl by plíny do 5 let...Byl bez plín od roku a půl, ale ve školce ho do plín oblíkali, když jsem je upozornila, že už plíny nenosí, tak ho neposílali na záchod a já měla za jeden den i třeba 5 počůraných kalhot. Zvláštní bylo, že byly dny, kdy to 5krát nedal, a pak dny kdy byl v suchu celý den...Zvláštní... No není každý den posvícení...

Prostě ač je to školka, kterou provozuje moje firma, tak nejsem spokojená, vím jak to tam chodí, kdo jsou učitelé apod. V tuhle chvíle čekám na telefon, až mi zavolají, že můžu svého syna umístit do školky v místě bydliště. V tuhle chvíli jsem spokojená s pracovním zařazením a na školku pro malého čekám. Na cestě ke spokojenosti si můžu odškrtnout další bod... Takara

2 komentáře:

  1. Je mi velmi luto, ze ma tvoj syncek zdravotne problemy. Az mi slzy tecu pri pisani tychto slov... No ale nakolko si velmi silna osobnost a vies co chces a hlavne vies ako na to, tak verim, ze sa vam bude darit a ze vas problemy budu obchadzat velkym oblukom!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co se dá dělat...je mi jasné, že dědičnost zafungovala a vím přesně z čí strany...vysvětluje to spoustu věcí...
      Doufám, ale já jako bych byla magnet na maléry...

      Vymazat