Život ve dvou...není to vůbec špatný...

Život ve dvou si nemůžu vynachválit...žijeme si v klídku a bez hádek. Máme bezvadně sladěný rytmus a kromě účtů a školky malého si nemůžu na nic stěžovat. Bydlení v novém je super. Postupně se zabydlujeme, ale jde to pomalu, protože finance jsou omezené. Takže v březnu jsem koupila jen to nejnutnější dvě světla, pračku a kolo. Bez kola se neobejdeme, protože pěšky je to na vlak 25 minut chůzí no a prát a svítit se taky musí. V dubnu má přijít pohovka a jidelní stůl a taky lednice. Přiznám se, že ten měsíc bez lednice byl hrozný...Opravdu bez lednice už neumím fungovat...A taky bych chtěla vyměnit zámky u vchodových dveří...Seznam věcí už mám...

Koncem dubna je tu GW a letos bych si chtěla vzít 2 dny navíc... Takže bych mohla mít až 10dní volna na nějaký ten výlet...Snad se zadaří, ale chce si to nechat finance bokem. Bez toho to nepůjde...Plán je Koinobori u Sagamihara River a dále se chci vypravit do Ashikawa Flower Park a také Hitachi Kaihin Park. Což bude chtít nějaké peníze...

Kromě zvelebování a cestování bych chtěla taky začít zase studovat Japonštinu. Během dvou let jsem se moc neposunula. Můj level je N3 (s odřenýma ušima) ale letos bych chtěla zkusit N2 asi bych ji zkusila v prosinci. Červencový termín totiž nedávám...

Myslím, že to docela stačí...Péče o syna o sebe a o dům je celkem na jednoho dost si myslím. Sem tam dostávám otázky na manželství. Ne, nechystám se vdát znovu. Takhle je mi lépe, protože mám svobodu, nemusím se s nikým dohadovat o tom, kdo je víc unavený a kdo vynese koš atd. Také můžu jít kam chci, kdy chci a s kým chci. Mohu mít kamarády, jak muže tak ženy...

Zkoušela jsem být ve vztahu a vydrželo mi to dva měsíce a chtěla jsem to ukončit. Protějšku se to nelíbilo a žádal o další šanci...ale nefungovalo to, takže jsem to ukončila. Rozchod neproběhl hladce, trval cca 14 dní, kdy mi vypisoval, že chce další šanci. To už jsem nechtěla riskovat. 

Důvod? Byl příliš mladý a nezkušený...na fotkách to bylo zjevné, že mám svůj věk a to není nic pro mě...Navíc jsme si nerozumněli na více frontách. Můj syn ho zbožňoval a on ho měl rád...nicméně u mě to zamilování nebylo takové. Jsem hodně opatrná a když mi udělal scénu, že jsem se ve vlaku zakecala s jinou cizinkou ve vlaku a jeho jsem si nevšímala (nemluví anglicky, takže bylo těžké se na něj při hovoru obracet) a taky si stěžoval, že mu moc nevolám a nepíšu...Došla jsem k názoru, že si musí najít nějakou mladší, protože já se z něj na zadek nesednu. U mě na prvním místě prostě být nemůže...A pokud se mu to nelíbí, na což má právo, tak jediným řešením je najít si někoho, kdo si ho na to první místo postaví....Já nemůžu a nechci se s někým pořád dohadovat...Prostě zjevně v mém životě není na přítele místo...

To neznamená, že jsem sama...Nejsem sama, je tu můj syn...a taky T., se kterým jsem se rozešla po dvou letech na dálku...T. má hodně rezerv, nemyslím si, že se chce v dohledné době ženit, je děsně busy s budování kariéry, takže píše s velkými prodlevami a nevolá...Nicméně jsem si na to zvykla a pochopila jsem, že mi to vlastně vyhovuje. Od tohoto vztahu-nevztahu neočekávám nic...

V podstatě mi to vyhovuje, když má čas, tak píše, když ho nemá, tak ne...Na romantiku a schůzky atd. už prostě nemám chuť a popravdě ani čas...

Do budoucna bych ráda ještě jedno dítě, ale to závisí na stavu "svobodná" nebo "vdaná" jako svobodná se do dělání dětí rozhodně nehrnu...Je to jen papír, ale stejně ten papír považuji za velmi důležitý. Takže bez něj žádné další dítě :-)

Myslím si, že můžu být se svým životem spokojená...Máme vše, co potřebujeme. Střechu nad hlavou, co jíst, kulturní a vzdělávací vyžití máme taky, takže ne nemůžu i na nic stěžovat snad jen kromě své váhy, ale i na té pracuji, pomalu ale jistě...pomalu ale jistě...Stanovený cíl není sci-fi, tak mi držte pěsti...

Myslím, že jsem měla vlastně velké štěstí, že se mi podařilo ze svého životního karambolu vyjít s co nejmenšími ztrátami. Mám za co být vděčná...:-) Takara