Setsubun aneb japonský čert

Oni wa soto fuku wa uchi....aneb špatné ven a dobré sem...

Setsubun symbolizující přelom zimy a jara, první jarní den podle lunárního kalendáře. Slaví se 3. únoru. (zpravidla kolem Setsubunu nebo po něm v Kanagawa pref. vydatně nasněží, ale jinak začínají kvést ume ( kříženec aprikotu a švestky, často ztracen v překladu jako plum což je švestka, ale plody ume mají blíže k aprikotu o tom žádná) ale symbolem pro Setsubun jsou spíše Kamélie (tsubaki), které mají řadu druhů a poddruhů a výzdoba pro čajové obřady si velmi považuje červených kamélii...

Setsubun je také jedna z tradic, která připomíná české čerty a princip je podobný...čert příjde a děti brečí nebo v japonském případě ty statečnější zahánějí čerty házením "mame" což jsou pražené sójové boby...Tato aktivita se nazývá Mamemaki...Boby se házejí se slovy "oni wa soto" což znamená čerti ven a dále se říká "fuku wa uchi" což znamená štěstí do domu...Celkem jednoduché...

Provedení je různé, v poslední době převládá názor děti neděsit, takže starší děti se stávají Oni a "straší" mladší děti...Dále Oni na plakátu, či Oni vyrobený z krabice a pražené boby jsou nahrazeny barevnými balónky. 

Kromě toho se vyrábějí různé masky, či nádoby na mame-pražené boby. Pražené boby se jedí a zde se ukazuje rozdíl mezi kansai a kanto, protože v Kansai oblasti se jí pražené boby podle pravidla "váš věk plus 1" což je věk počítaný od početí čili v době narození už vám je 1 rok...

V Kantou oblasti se jí mame jen podle vašeho věku...

Mame nejsou jediným, co se konzumuje. Dalším co přišlo do Kantou z Kansai jsou "ehoumaki" obří válce rýže zabalené v řase a uvnitř je 7 náplní (většinou) symbolizují 7 šťastných Bohů...Ehoumaki se jedí potichu, nesmí se mluvit a jste natočeni směrem k šťastné světové straně, což v roce 2019 byla 東北東 východ-severo-východ...

Letos jsem zažila svůj devátý setsubun a aktivitu s házením sojových bobů zvanou "Mamemaki" a musím říct, že v případě malých dětí jsem pro aby se děti neděsily...nechápou o co jde, neumějí házet mame, takže jde o akt, kde jsou malé děti jen strašeny, u větších děti plus 3 nevidím problém. Většina z nich ví o co jde, umí házet mame, takže vědí, že je házení "mame" ochrání. Můj syn letos brečel jako protrženej a ještě týdny po té stačilo říct, že zavolám Onimu jestli nesní co má na talíři nebo neuklidí si hračky a bylo po problému.:-) 

Ať už čerty máte rádi nebo ne...v Japonsku se stále najde spousta míst, kde Oni berou velmi vážně, nicméně Japonsko se mění a přístup k dětem též. V poslední době se mluví o důležitosti hudební výchovy jakožto nástroji k potlačení šikany, údajně s dobrými výsledky (Saitama pref) Tak si dovolím zmínit dvě písně: 

"Oni wa soto" https://www.youtube.com/watch?v=ygDRvEqYR3Y 

"Oni no pantsu" https://www.youtube.com/watch?v=MjQQQW2R1WM

Setsubun ohlašuje příchod jara (podle lunárního kalendáře) a co je japonského jara týče, tak je na co koukat a kam vyrážet. Doporučuju Atami švestkový háj, Yugawara švestkový les, Kawazu s kvetoucímu sakurami, nebo Shin- Matsuda s kvetoucími kawazu zakurami a výstavou origami a Hinamatsuri (dívčí svátek spojený s výstavou panenek) no, a pak samozřejmě japonská bílá sakura, za kterou nejvíce jezdí turisté do Japonska...tak či tak...jaro se blíží...:-) Takara

Shishimai aneb tančící lev

Lví tance pocházejí z Číny, ale během času se rozšířily po celé Asii. Ústřední postavou je člověk v masce lva, který tancuje za zvuku bubnů, tamburín, flétny a rytmických nástrojů. Tento tanec se začíná objevovat po novém roce. Shishimai se objevuje v shintou chrámech, ale i ve školkách.  Nicméně děti z těchto tanečníků mají děti velký strach. 

Shishimai tancuje a na závěr "kouše" lidi do hlav pro štěstí. Děti mají strach z jeho zubů, některé hystericky pláčí a proto je pro ně vymezeno místo, kam se mohou schovat. Děti v Japonsku se snaží příliš nestresovat, protože hned další měsíc je tu Secubun a s ním japonští čerti. A to je teprve mazec. 

Shishimai je doprovázen i postavou v masce, která vypadá nemocně, někdy má i nakreslené pupínky a je velmi špinavá. Hlavu má obvázanou šátkem, tak to vypadá jako babičky za mých dětských let. Tato postava se nazývá "byottoko" má symbolizovat neštěstí, nemoci a pohromy...

Dalším symbolem shishimai tance jsou i mikan (japonské mandarinky), které jsou kromě ozdoby a sezónní plodinou, také spojovany se štěstím a zdravím...

Ve školce jsem tento tanec viděla poprvé a byla jsem překvapená, kolik dětí se hrozně rozbrečelo, myslím, že za to mohla špatná příprava. Více se soustředili na připravení vhodného místa pro útěk, než na vysvětlení, o co jde a připravení půdy pro tuto událost...

Souborů zabývající se shishimai existuje povícero a existují velmi profesionální soubory...nicméně profesionální nebo ne amatérský soubor stále jde o silný prožitek spojený s japonskou hudbou a kulturou. Můj syn toto zažil poprvé ve své školce a nebyl vyděšený ani nebrečel dokonce si šel lva pohladit. Zjevně jeho paní učitelky zvládly přípravu na jedničku. 

Za sebe můžu říct, že šlo o zajímavou podívanou, kterou jsem zažila jen dvakrát za těch 8 let, co tu jsem. Bylo mi dovoleno vyfotit se se souborem navzdory faktu, že jsem byla v práci, za což samozřejmě všem zúčastněným moc a moc děkuji...Takara

Yabusame aneb umění střelby z koňského hřbetu

Dnes to bude o jednom tradičním umění, které stále přežívá ikdyž adeptů na jeho provozování je po málu a většinou jde o generační dědictví...Yabusame to střelba z luku z koňského hřbetu....

V dávných dobách se mezi samuraji pohybovalo jen málo lidí, kteří uměli vládnout lukem a šípy, pro tento nedostatek často menší bitvy prohrávali a proto se zformovala skupina a cvičení Yabusame, kde se samurajové zdokonalovali ve střelbě z koňského hřbetu. Yabusame se pojí se jménem Minamoto no Yoritomo. 

V Japonsku existovaly dvě školy...Takeda, která je vůbec první školou v Japonsku vůbec, a pak škola Ogasawara jejíž zakladal byl jak jinak Ogasawara, ale plnil pouze příkaz už zmíněného Minamoto no Yoritomo (byl shógunem)

Yabusame školy a cvičení se zakládalo v blízkosti Shintou chrámů. Obojí se prolíná. Před soutěží ve střelbě na terče přichází kněz z Shintou svatyně a provádí tradiční rituály.

Do dnešní doby se tato dovednost dochovala a v dnešní době je k vidění na pláži Zushi, Hachimangú v Kamakura, a dále samozřejmě v Kyótu. Ukázky umění yabusame jsou k vidění po celý rok ku příležitosti oslav a tradičních ceremonií...

Já jsem měla štěstí, že jsem viděla yabusame v Odawaře ku příležitosti ume-matsuri. Ta rychlost, ve které byli schopni zasáhnout terč, byla neuvěřitelná. Dalším překvapením byly i dámy v týmu. Bylo jich méně než chlapců, tak jak to v takových aktivitách bývá, ale střílely lépe, než pánové. Je vidět, že emancipace proniká do všech aspektů života Japonců a je to jen a jen dobře...pomalu...ale jistě....Takara

O mochi tsuki aneb jak se vyrábí mochi

Rýžové bochánky jsou jedním z dobře známých neoficiálních symbolů Japonska. Vyrábí se během roku několikrát. Na nový rok, v době GW, pak při slavnostech Měsíce apod. Výroba není nijak těžká. Potřebujete pouze speciální druh rýže a vařič rýže zvaný suihanki. Rýže má mléčně bílou barvu. A pokud se uvaří, tak je lepivější než běžná rýže, což je pravděpodobně účel.

Tato rýže se uvaří až bych řekla rozvaří a pak se dá do dřevěného hmoždíře a za postupného přidávání vody se do té hmoty tluče palicí. Voda se přidává po troškách, protože pomáhá vytvořit těsto a navíc brání těstu přilepit se na dřevěno palici, to je žádoucí, protože se to blbě škrábe dolů. Proto při úklidu dbejte na čas, nenechte nic zaschnout jinak se pěkně nadřete při odstraňování nečistot.

Mochi se tluče palicí a lidé hlasitě povzbuzují: "yoisho-yoisho", ti co tlučou palicí se po určité době musejí vystřídat platí asi 10 úderů a střídačka. Palice je totiž těžká...

Malé děti do 3 let by mochi měly jíst jen opatrně a staří lidé též. V době Nového roku dochází k několika výjezdům kvůli lidem, kterým zaskočilo. Doporučuje se mochi krájet na menší kousky, protože hrozí zaskočení mochi a zadušení. Proto velmi opatrně. Ve školkách se většinou děti do tří let mochi nekrmí, protože je to velký risk. A provádí se tzv. o mochi cuki gokko...Jakmile je něco gokko tak je to "jen jako".

Mochi se dává do zeleninových polévek v době Nového roku. Dále jako dezert, který se plní různými pastami: anko, kurumi, goma aj. Dezert mochi má velmi jemnou konzistenci a myslím si, že místo rýže dělají těsto z mouky zvané mochiko, protože palicí se vám nepodaří vytvořit tak jemná konzistence a tak jemné těsto. Takže si myslím, že se rýže nahrazuje rýžovou moukou.

Je mochi, které má viditelné zrna rýže a zabalené v sakurovém listě, který se jí, je naložený v solném nálevu, tohle moči se dá najít celoročně v supermarketech, ale nejlepší je, když kvetou sakury. V dubovém listě zabalené je kashiwa mochi, které se jí v době Golden Weeku ku příležitosti dětského dne 5.5. Ten list se nejí! :-) a to zelené mochi je tvz. kusamochi a těm růžovým se říká sakuramochi. Mochi je dezert, tak se jím rozhodně nepřecpávejte...i když je chutné, tak všeho s mírou:-) Takara