Máme tu červenec...prší, prší jen se leje...
nikde netrajdám, ale přesto se pár věcí událo, takže psát je o čem, i když teď spíš v rovině osobní tzn. jak se mám a co dělám :-D
Prší a prší to už jsem psala ale letošní období deště přišlo o něco později. Většinou proprší celý červen a od poloviny července hlásíme horko a pařáky. Letos prší i v polovině července, což vítám (neříkám to nahlas haha, protože je čas dovolených) Poslední výplatu jsem měla 25. června a další výplata mě potká až 15. srpna. Takže propršený červenec mi nijak nevadí...počasí zjevně spolupracuje s mojí peněženkou...:-)
Co se hmyzu týče, tak jsem se potýkala s černými mravenci, ale jen asi dva dny. Nicméně dostali se do zdí až do druhého patra. Divné je, že se vyrojili v ložnici, kde nic k jídlu není a kuchyň vynechali. Zvláštní, ale každá zvláštnost mívá vysvětlení a tím bylo, že můj drahý synek vylil kakao pod postel a dostalo se to až do spár. Bohužel jsem si toho všimla, až když si toho všimli i mravenci. Naštěstí v Japonsku mají různé postřiky a poprašky, takže za dva dny bylo po mravencích...šváby jsem letos nezaznamenala. Viděla jsem pouze jednoho a ten stihl zdrhnout, prostě smůla...šváb to ovšem viděl jinak...:-)
Změnila jsem práci a naštvala hodně lidí svým nenadálým odchodem, ale musela jsem...opět jsem si potykala s léky na nervy :-) divné je, že loni touhle dobou jsem byla na zoloftu...že by to bylo horkem?!:-D Ne,teď vážně, přiznám se, že teploty vyšší 25 nesnáším, nedělají mi dobře, opravdu ne...A tropiko v Japonsku snáším rok od roku méně dobře. Možná je to tím, že jsem rok od roku tlustější, čert ví. Ale jako jeden z důvodů by to projít mohlo.
Získala jsem novou práci ale s jedním velkým ALE hodně firem v Japonsku vyžaduje člověka, který se za vás zaručí v případě nějakého průseru. Je to papír ohledně "ručitelství" v podstatě se zaručujete za člověka. A případě této kokrétní firmy se ručitel zavazuje až na 5 let po skončení pracovního poměru, kdyby dodatečně našli nějaký problém mnou způsobený...Je to formalita, ale v mém případě takový člověk, který by to podepsal není. Takový papír dáte max členům rodiny ne jen známým nebo kamarádům. Většinou jsem se z toho papíru nějak vykecala, ale tentokrát se mi to asi nepodaří...Tak hraju o čas a dělám mrtvého brouka, což mi nebude procházet věčně...nicméně bez toho papíru pro ně nemůžu pracovat, technicky vzato...
Práce je to jednoduchá. Ráno odučím 5 tříd a časově to vychází na plus mínus 110 minut a odpoledne též 110 minut plus mínus mezitím je přeprava ze školy do školy. Přestávka. Samozřejmě člověk musí být na telefonu a posílá kotel emailů všude možně, ale práce je to zábavná a nenáročná a dobře finančně ohodnocená. Polepším si o cca 14 tis Kč, což vítám. Zbavím se placení sociálního a zdravotního a dostanu se do systému tzn. budu platit méně. Navíc nabízejí různé příležitosti ke studiu, což opět jen vítám...Usmálo se na mě štěstí, ale to bude trvat jen do doby, než zjistí, že nemám člověka, který by za mě one zpropadený papír podepsal...
Nejprve jsem se vypravila za tchýňovci, ale to jsem neměla dělat. Většinou nikdy po nikom nic nechci. Nemám v povaze žádat o pomoc, ale v minulosti jsem o pomoc žádala jednou a to při vybavování rozvodu v ČR...To byl jediný případ, kdy jsem musela poprosit o pomoc, jinak všechno ostatní si zařizuji sama. Nebylo mi lehko u srdce, když jsem za nimi šla a to z několika důvodů. Nemám je ráda, jejich syn má důvod proč se s nimi nebaví a já s nimi kontakty zachovávám jen kvůli malému, což je na japonské poměry k podivu, protože většinou po rozvodu dítě ztratí polovinu rodiny a stýká se jen s rodinou toho, kdo ho má v péči. Já jsem se s nimi snažila vycháze v zájmu malého, protože si myslím, že prarodiče jsou důležití v životě dítěte. Niméně faktem je, že pomoci se mi od nich nikdy nedostalo. Vždy když jsem potřebovala pohlídat malého z důvodu, že jsem byla někam pozvaná, tak nikdy nebyli k sehnání. Výjimkou bylo, když jsem musela do práce v sobotu, to byli ochotní hlídat, ale někam se jít bavit, tak to ne:-) Peníze jsem od nich nikdy žádné nevzala, i když se snažili mě přesvědčit abych malýmu udělala konto u banky...To jsem neudělala...je malej a nepotřebuje mít účet v bance...Nicméně, teď jsem je šla poprosit o věc, o kterou zpravidla žádáte rodinu a v Japonsku nejbližší "rodinou" jsou bohužel oni. Když jsem jim vysvětlila, co a jak...tak je zajímal, proč jsem skončila v práci....v podstatě to vypadalo jako, že nejsem oprávněna dávat výpověď z práce a tvářili se jako bych si od nich chtěla půjčit miliardu. Požadovali detailní informace o společnosti (což je v pořádku), ty jsem neměla (ale daly se dohledat), dále tchýně se snažila vyfotit moji pracovní smlouvu (v Japonsku se výše platu nezveřejňuje a nemluví se o tom) v tom jsem jí zabránila, protože je to můj kontrakt a do toho kolik vydělávám jí nic není, taky nemám zájem aby měla moji adresu. Začali se ptát na důvody, proč jsem skončila a já jsem jim řekla, že o tom mluvit do detailů nehodlám a nesouvisí to s tím papírem. Otázky na novou firmu jsou v pořádku, ale na to proč a za jakých okolností jsem skončila na to jim měla stačit stručná základní odpověď. Nechci jim odkrývat svoje slabá místa, protože bych se mohla dočkat soudu s prarodiči o svěření malého do péče a o to nestojím. Nezapomněla jsem jim, jak mi sdělili, že po rozvodu mám nechat malého jim a vrátit se do Čech.
Po 5 minutách mi došlo, že jsem udělala chybu, že jsem za nimi přišla...až do této chvíle jsem se snažila udržovat vztahy pro syna a hlavně kvůli němu...Nikdy jsem od nich nic nechtěla a darům jsem se snažila vyhýbat a odmítat je ještě před koupí a měla jsem sakra dobrý důvod: ne že bych o to stála, ale v době, kdy jsem byla vdaná, mi tchýně dala LV a použité parfémy Chanel...nejsem fanda LV, kdybych si fixkou napsala LV na tašku, tak to vyjde naprosto stejné, ale zní to dobře: " podívejte se dala jsem snaše LV a parfémy Chanel..." :-D o tom v jakém stavu byly parfémy se pochopitelně nezmínila a já jsem jí to všechno ráda vrátila...protože toto pronesla na rodinné sešlosti (cca 30 lidí) a to znělo, jako že jsem obdarovávana drahými věcmi a ani si toho nevážím....takže i když je to super rude a Japoncům se dary zásadně nevrací...v tomto případě jsem vyhodnotila situaci jako nutnou...
Po té, co jsem dostala přednášku o tom, jak si dovoluji skončit v práci, tak jsem se rozhodla, že tyhle lidi kolem sebe nechci...Nic pozitivního do našeho života nepřináší, že mají syna rádi a syn je má rád taky...ano, ale malej má rád naprosto každého a nerozlišuje zda je to cizí člověk nebo rodina...nikdy mi ho nepohlídali, zvlášť když jsem potřebovala já, pokud byl pracovní důvod, tak byli ochotnější, ale pokud důvod byl "něčí narozeniny atd." tak to ani náhodou...pokud se mi nedařilo, tak jako loni, kdy jsem neměla školku pro syna a hledala jsem práci jako divá, tak jediné na co se tchýně zmohla bylo, že mi posílala sms o tom jak jsem nemožná, že přijdu o syna i o barák...milá paní...nehledě na to, že nestojím o to aby malýmu cpali do hlavy nesmysly (z jedné návštěvy přišel se slovy "mama warui" špatná máma) já tohle nedělám nemluvím špatně o ex ani o jeho prarodičích před malým, vlastně o nich nemluvím vůbec, až se zeptá jsem si jistá, že budu mluvit slušně a bez negativních emocí, ale jsem si jistá, že oni tolik slušnosti nemají...Prostě sečteno podtrženo...udržováním vztahu s nimi nic pozitivního nezískávám naopak negativa převažují, takže po 4 letech jsem se rozhodla, že je odříznu, jsem ochotná změnit si příjmení na své rodné (i malýmu) nebo se popřípadě vdát...šance tu je...(tím se dostávám k další osobě, která by mohla ten papír s ručitelem podepsat...)
Ano, on by se někdo našel a je ochotný i ten papír podepsat, ale je to někdo úplně nový v mém životě a já nemám žaludek ho o to požádat, i když asi budu muset, pokud mi dají nůž na krk...Naše online seznámení je tak trošku záhada. Na FB mi přišla žádost o přátelství od chlapíka, které jsem nikdy neviděla a nemáme ani společné přátele. Koukla jsem na profil a zaujal. Umělec - tvoří výtvarné práce něco jako japonské staré obrazy, ale v novém kabátě a tvoří a designuje a učí v Japonsku. Na cizince slušný úspěch a rozhodně má talent. Kromě toho vypadá jako slušný člověk. Zvláštní je, jak mě našel. Já se přiznám bez uzardění, že můj život se sestává z práce a domova a cestování, takže příležitostí potkat někoho nového je minimum, takže jsem do jedné skupiny zaměřené na seznamování lidí ať už kamarádství, cestování nebo hledání životního partnera vlezla. Díky tomu jsem obdržela velké množství žádostí o přátelství od převážně mužů z Blízkého východu. :-D Ale on údajně v této skupině není a je pravda, že mezi členy jsem ho nenašla. Že by FB dohazoval a seznamoval lidi a posílal jim žádosti o přátelství bez vědomí toho člověka, to snad nedělá...netuším...
Jak jsme se našli je tedy záhada, nicméně jsme v kontaktu, no a vypadá to, že to posuneme někam dál. Takže jsem se "vyndala" ze seznamovací skupiny a dostala jsem důvod konečně utnout ten "vztah nevztah," co jsem vedla na dálku a přes postel víc než 3 roky...Byla to jen ztráta času a energie, které jsem se dopustila na někom, kdo o mě vlastně vůbec nestál a koho jsem si z větší části vysnila...Víte, brala jsem to asi tak, že v mé situaci je lepší "něco" než "nic" ale teď jsem potkala něco lepšího a pokud ne lepšího, tak zajímavějšího...takže jsem tu kapitolu uzavřela a otevřela novou...když ta nová bude OK a vše jak má být ( tentokrát do toho jdu s vyššími kritérii), mohla bych skončit u stěhování z Japonska...uvidíme...
Stěhovat se mi moc nechce :-) zatím budu dělat mrtvého brouka a zařizovat si domeček, jak to půjde...v každém případě si dům si chci nechat, vždy se hodí mít místo, kam se dá utéci, když se něco podělá...a podělat se toho může hodně...
Samozřejmě mám opět problém platit všechny daně, protože poslední plat jsem měla v červnu 25. a další plat budu mít až polovině srpna, takže měsíc a půl jsem bez přísunu financí, což znamená, že jsem musela volat na úřad aby mi posunuli splanost u daní u domu, to pro mě udělali, takže bych měla být ok. Pak co se penzijka týče, tak od července jsem měla platit 16900yenů měsíčně, ale protože jsem zaměstnaná od 7.3. tak to snad platit nebudu muset a už se mi to bude srážet z platu (asi o polovinu levněji) co se zdravotka týče, tak jsem zavedená v systému pro pracující lidi shakai hoken, ale protože nemám ještě kartičku pojištěnce, tak musím platit. Vzhledem k tomu, že nechci platit stejnou věc dvakrát rozhodla jsem se neplatit státní zdravotní pojištění a počkat na vypočítání, kolik budu muset platit...takže to později. Také se mi nebudou strhávat 6700 měsíčně z platu, protože jsem změnila práci, ale zkusím si to vyjednat aby mi to strhávali z platu, jinak mi zase přijde složenka před Vánoci a zase to budu horkotěžko platit.
Nicméně pokud se na to kouknu zpětně a srovnám, tak je to poprvé, kdy se mi zadařilo na poli pracovním a partnerském současně...a je to zvláštní...vždy to bylo buď jedno nebo druhé, takže jsem se naučila nebýt nenažraná a spokojit se buď s jedním nebo druhým. Naopak byly časy, kdy se nedařilo ani v jedné oblasti, takže čekám, co se podělá a v koutku duše doufám, že se nic nepodělá (haha) protože by bylo opravdu fajn, kdybych měla to čemu říkám "domácí štěstí" tzn. doma chlapa, o kterého se můžu opřít a práce, která mě nes...pardón, práci, ve které jsem spokojená...Takara :-)
