Znovu jsme se vypravili na hvězdný festival. Letos se Hikoboshi a Orihime nesetkali. Odděleni Mléčnou dráhou a pokud prší, tak k setkání milenců prostě nedojde. To je v kostce příběh o Orihime a Hikoboshim, pokud byste se chtěli dočíst více, pak mohu doporučit svůj starší článek. Je to o dvou milencích, kteří neplnili své povinnosti a tak je otec Orihime rozdělil mléčnou dráhou. Mohou se setkat jen jednou ročně, když je jasná obloha. Pokud prší, tak mají smůlu. To je velmi ve stručnosti příběh semi-bohyně Orihime a pastevce Hikoboshiho.
Kromě přání, která se píší na pruhy papíru zvané "tanzaku" (přání by měla být nesobecká něco ve smyslu "přeji si světový mír" nebo "nakrmit všechny lidi na planetě Zemi" nebo "zastavit globální oteplování" ale ruku na srdce tohle tam píše málokdo)...další výzdobou bývají hvězdičky, ale také různé ozdoby typické pro léto jako například rozkrojený meloun. Ale i další střapce a stuhy, které ani nevím, jak se jmenují bez toho abych si to nevyhledala, takže tu ze sebe nebudu dělat chytrou...:-)
Starší článek stojí určitě za přečtení...:-)
http://zestinusakur.blog.cz/1407/tanabata
Jsem o něco starší a taky línější. Festival Hvězdiček nevynechávám a zpravidla dorazím alespoň do Hiratsuki. Nicméně mám sen podívat se do Sendai na Tanabatu, která je v srpnu. Už teď můžu říct, že ani letos se nezadaří, protože musím makat. S novou práci přichází i nový začátek a člověk se musí snažit...Jinak to nejde...
Letos byla Hiratsuka o něco prázdnější, protože mělo odpoledne pršet, takže pouze odvážní se sem vypravili a já s nimi. Nicméně letos bez tradičního oděvu. Byla to škoda, protože poprvé nebylo takové dusno. Smůla no. Dále jsem se tam vypravila jen s malým a užili jsme si to tam parádně.
Obešli jsme různé obchůdky a já jsem byla natáhnuta o prachy. Došlo k tomu kuriózním způsobem u stánku s balónky plněnými heliem. Koukám, žádná cena. No snad to bude do 1000... Jo kéžby...Brouk (létající) mě přišel na 3000 a ještě k tomu vydržel jen pár hodin, protože pak do něj malej udělal parádní díru. No nekupte to za ty prachy...Fakt že jo...
Princip je jednoduchý. Nedat cenovku a mít balóny různých velikostí. Ty velké výše než malé, takže při pohledu ze spodu se zdají stejně velké. No a pak už se čeká na človíčka, který po vyslovení ceny už nebude mít sílu říct ne...malej už se z brouka radoval, takže vracet ho zpátky mi přišlo kruté...Na procvičení asertivity rozhodně dobrý stánek. :-)
Červenec je měsícem, kdy jsem totálně bez peněz. Poslední výplata byla koncem června a další výpata mě potká až v půli srpna...Opět nedá se nic dělat. Nicméně budu muset poplatit vše co se týká července a srpna z jedné výplaty...Už se nemůžu dočkat...haha...V srpnu se musím také dostavit do oblasti Kansai ze soukromých důvodů...
Přání ke hvězdám bylo stejné jako v předchozích letech. Rodina (úplná) a dobrá práce. Obojí je na dobré cestě. Nemůžu si stěžovat. Stačí jen přežít tohle období "no money" a jsme v cajku. Takara
Žádné komentáře:
Okomentovat