Vzpomínky ze stínu sakur: Wisterie (Fuji)

Wistérie Slavnosti aneb Fuji フジ...samozřejmě je lákavá představa fotit Fuji s Fuji-san na obzoru, nicméně peněženka měla jiné plány, tak jsem se rozhodla pro dostupnější variantu v Kameido. Což o to na plakátu se psalo že slavnosti trvají až do konce GW (Golden Weeku) tzn. do 5. května a já jsem se tam vydala 3. května. Ověřila jsem si, že loni Wisterie ještě kvetly a jela jsem natěšená stejně jako stovky Japonců na Fuji Matsuri.

Je velmi zajímavé, jak je počasí každý rok jiné a načasování slavností stejné a dost často se stane, že už je lidově po všem, tak jako v Kameido, ale teď už opravdu předbíhám. Kameido je časově i cenově dostupné a místní chrám je velmi oblíbený nejen pro želvy, Wisterie, ale i pro Tokyo SkyTree v pozadí. Takže fotky tohoto chrámu v záplavě modrofialové, to je prostě sen. Neváhala jsem ani minutu.

Přijeli jsme na místo a hned mi bylo jasné, že se jedná o top spot ale taky jsem vycítila, že návštěvníci vracející se ze slavností jsou jaksi skleslejší, chybělo obvyklé vyprávění jak skvělé a jaký to byl krásný pohled. Takže mi bylo jasné, že tam bylo lidí jako švábů a nebo že nic nekvete.

Lidí tam bylo opravdu požehnaně, takže prorážení si cesty s kočárkem zabral čas, hlavně jsem se musela potýkat s pomalu jdoucími lidmi, kteří zásadně chodí prostředkem, takže je není možné obejít. Jestli něco nesnáším, tak to je jíst stejnou rychlostí s další stovkou lidí. Jsem na to alergická. Zastavím se, když si chci zastavit a měním rychlost podle libosti...takže nejsem ten pravý typ pro top slavnosti v Tokyu. Tuhle jsem přežila jen díky tomu, že už vlastně nic nekvetlo...takže spousta lidí jak přišla, tak i odešla.

Přestože vše už bylo odkvetlé, protože letos bylo hodně špatné počasí, které Wistérii vůbec nesvědčilo, tak se mi podařilo najít pár pěkných spotů (rozuměj za dané situace, protože jinak to byla bída, bída, vážení) Vyfotila jsem pár fotek a pak už jsem zamířila na nákupy a ke spotu s vlajícími kapříky zvanými Koinobori. A. si to užil a budil hodně pozornosti svým oblečkem, který jsem připravila ku příležitosti GW. Lidi se zastavovali a žádali o možnost si nás vyfotit. Musím přiznat, že slýchává tolik "kawaii", že tomu slovu rozumí a vždy když někdo řekne "kawaii", tak vždy vykouzlí americký úsměv...

Cestou za nákupy jsme zachránili malou želvu ležící na cestě a lidi, kolem ní jen chodili. Tak jsem chuděru zvedla a donesla k rybníčku. Pocit z dobrého skutku vystřídal pocit "snad mě nikdo neviděl" protože jsem si všimla kamenné nádrže před restaurací odkud želva patrně zdrhla. Haha...jj někdy je lepší nedělat nic...podle hesla: kdo nic nedělá, nic nezkazí...a ještě jedno heslo by tyhle slavnosti sedlo: Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí...Trefné!