Hanami 2014

 

Ve stínu sakur aneb O Hanami お花見

4. dubna 2014 v 2:47 | Takara |  Místní zajímavosti

Šťastnější z nás, kteří mají volno, tak ti vytáhnou modré plastové plachty či deky, zabalí nějakou tu svačinku a alkohol (kombinace: dango http://zestinusakur.blog.cz/1403/dango-aneb-3-a-vice-kulicky-na-spejli a o bento- oběd v krabičce a o sake je běžná) a obvolají přátele. No a co, že se to chystá? Jde se na "o hanami". O hanami お花見, hanabi花火 slova jsou si podobná, ale v prvním případě se jdeme kochat květy a v druhém případě se jdeme rozplývat nad ohňostrojem.

Reklama

Plachtu umístíme na nějaké dobré místo v parku a pak už jen užíváme záplavu bílých a růžových květů. Tzv. "O hanami"お花見、jak už kanji napovídá: hana-květ mi/ru/-vidět, jedná se o pozorování květů, koukání na květy. A co že kvete teď na jaře? No nejvíce jsou to sakury, které už v některých oblastech začínají opadávát, protože minutý a tenhle týden se teploty v Kanagawě a i jinde pohybovaly kolem 20 stupňů, takže bylo zhruba o 5 stupňů tepleji než loni...(očekávám vedro k padnutí v létě :() Plachta je umístěná, nyní se všichni usadíme a postupně se projídáme zásobami, které jsme si přinesli. Kolem pobíhá velké množství lidí s foťáky, kteří se snaží zachytit krásu sakur, z co nejlepšího úhlu. V tuhle dobu školy s oblibou pořádají pikniky pod sakurami. Má to něco do sebe: záplava květů, dobré jídlo a sluníčko k tomu, to je prostě paráda. Hanami je o užívání si květů, ale hlavně o setkání s přáteli, a protože v Japonsku toho času na setkávání se s přáteli není tolik, o to víc si to člověk užije.

Ale nejsou to jen sakury, které je možné obdivovat. V tuhle roční dobu jen zřídka potkáme kvetoucí švetsku (ume) či kamélii (tsubaki) , protože obojí kvete v chladnějších časech. Kamélie (tsubaki) začíná kvést koncem listopadu a kvete přes celou zimu. Švestka kvete nejvíce v únoru, pak už předává žezlo, co se kvetení týče růžovým odrůdám sakury, které začínají kvést rychleji, než bílé a také rychleji odkvétají. Po růžových sakurách začínají kvést odrůdy sakury s bílými květy, té nejvíce obdivovanější a nejvyhledávanější k provozovaní "o hanami". Zároveň se sakurami květou i broskve (momo) a s nimi zápava květů od rudé či tmavě růžové, přes růžové po bílé.

Kawazuzakura Odawara 2014

ume Kanazawa 2014

Momo Yamato shi 2014

tsubaki v horách 2014

Ume Kanazawa 2014

V TV nás zásobovali různými předpověďmi, jak sakury budou kvést (tzv. sakura zensen) a dnes, když už sakury kvetou, nás zásobují sakurovými reporty (denně) a reportážemi, jak si lidé užívají sakury do pozdních večerních hodin, zvláště na místech, kde jsou sakury podsvíceny tzv. večerní sakury 夜桜 yozakura, takže má cenu zůstat v parku, např. v Kanagawě takto podsvícené sakury se nachází v Ueno Parku. Navzdory dešti, tak někteří Japonci stojí před parky třeba i dvě hodiny před otevřením parku, jen aby mohli zabrat nejlepší místo v parku. Rovněž TV nabízí různé typy, kam jet na výlet za sakurou a doporučují se nelepší "hanami spotto" tedy místo, ze kterého lze nejlépe obdivovat květy sakury. Často se sakury nacházejí na březích řek či tvoří sakury. Obojí je prostě nádherné. Nejlepším místem na sakury je podlemě oblast v Kyótu, ale v Kanagawě na ulici sakury nalezneme také a můžu říct, že lidí je zde o poznání méně.

piknik v parku...o hanami...se stany či modrými plachtami a "sváčou" Sagamihara shi 2014

sakura Zama shi 2014

Mám ráda tenhle čas mezi březnem a dubnem, kdy je jaro v plném proudu a my se můžeme těšit ze záplavy květů v ulicích a parcích, i když přiznám, že na sakury (ty s bílými květy) si zajedeme do Kyóta. Růžové "kawazuzakury" jsme obdivovali v Odawaře a Hakone, ty ale z větší části odkvetly http://zestinusakur.blog.cz/1403/kawazuzakura-3-2013 , takže je čas na tradiční, japonské sakury. Bílé sakury kvetou po celém Japonsku a například v Ueno Parku, už jsou v plném květu (asi týden), takže kdo se nacházíte kolem, tak určitě neváhejte.

Keř s bílými a fialovými květy...zde Zamashi 2014

Momo Yamato shi 2014

Jaro je v rozpuku a kvetoucí cokoli je na každém rohu, takže jen málokdy vyrážím ven bez fotoaparátu, protože v ulicích je pořád co fotit: sakury, momo, různé zlaté deště, cosi s velkými bílými a fialovými květy a pak keře, které připomínají kamélie (tsubaki), ale jedná se o keře z čeledi sasankovitých a na cedulích naleznete jméno "sasanka". Sasanky kvetou od února, přes březen až do konce dubna, ale musím přiznat, že informace o kvetení, které podávám mohou být dosti variabilní v závislosti na počasí.

Sakura Yamato shi 2014

sakura Yamato shi 2014

sakura Yamato shi 2014

V tuhle chvíli si užíváme záplavu bílých květů a v horských či severněji položených oblastech i růžových květů sakur a také květů broskví (momo). O tu krásu se s vámi trošku podělím, zatím jen s tou krásnou z ulic. Na Kyóto si budeme/te muset počket. Takara

Dango

 

Dango 団子 aneb "3 kuličky" na špejli

16. března 2014 v 12:59 | Takara |  Z japonské kuchyně

花より団子。。。Hana jori dango...

Reklama

Dnes vás seznámím s první pochutinou, kterou jsem si zakoupila v Japonsku, když jsem poprvé přijela. Tuším, že to bylo v roce 2011, což není tak dlouho a já jsem tehdy byla natěšená na japonskou kuchyni, ke které jsem se v Čechách nedostala...V supermarketu vám bylo věcí...těžko vybrat, co koupit dřív a nakonec jsem sáhla po plastové krabičce, která obsahovala 3 barevné koule o průměru 2 cm, napíchané na špejli a balené po 3 špejlích. 3koule 3 špejle, to dá rozum, ne? :) :) :) Dango bývá o 3 koulích, ale není výjimkou že na špejli najdete i 4 kuličky v tomto případě záleží na velikosti...velké koule bývají 3, menší koule z rýžového těsta (mouky) bývají 4.

Donesla jsem si to domů a tehdy jsem nevěděla, jak se to jmenuje, znaky jsem přečíst v té době neuměla, i když jsou to jedny z jednodušších. Přinesla jsem si domů (o)dango 3barev (sanshokudango 三色だんご) Bylo to lehce gumové a sladké. Později jsem se dozvěděla, s čím jsem měla tu čest. Dango je vyráběno ze stejného druhu rýže jako mochi. Rýžové koláčky či bochánky chcete-li. Na výrobu mochi se používá speciální druh rýže určené přímo na vyrábění mochi. Není možné použít jakoukoli rýži z důvodu chuti a konzistence.

V případě mochi se rýže uvaří až do rozvařeného stavu, kdy připomíná více kaši, ale hutnější konzistence. Tahle kaše se nalije do hmoždíře či misky, to záleží na tom, zda děláte mochi na festivalu nebo doma či ve školce, kdy se rýže na mochi dá do suihanki, což je přístroj, který uvaří bez toho, že bychom museli rýži hlídat a promíchávat. Musím přiznat, že tohle udělátko se mi hodně líbí a přemýšlela jsem, že bych s tím obšťastnila svého tátu, protože tohle šetří čas. Rýži dáte do suihanki kolik rýže tolik vody (dva kelímky rýže a vody na rysce s čísly, bude sahat po číslo dva. Pak přístoj zaklapnete zapnete a čekáte asi 40 minut, než se rýže udělá, ale nijak rýži nehlídáte, prostě až je rýže hotová, jen vypnete přístroj a můžete servírovat. Užitečná věc to jednoznačně.

Ze suihanki tuhle rozvařenou (z pohledu Evropana) rýži dáte do misky či hmoždíře a dál už závisí, kde se nacházíte, na festivalu budete mlátit palicemi do těsta v hmoždíři, až bude těsto vláčné a dá vám to zabrat, doma máte maličká udělátka, kterými rýži postupně drtíte, až dostanete vláčné těsto. Nezapotíte se u toho tolik, ale zabere vám to dost času a to je nejspíš důvod, proč si řada lidí (o) mochi raději koupí, než aby se s ním dělali.

Těsto máme a nyní je třeba vymodelovat taštičky nebo bochánky, podle toho zda chcete (o) mochi mít plněné či obalované. (O) mochi, které je plněné, je nejčastěji plněné hnědou sladkou pastou zvanou Anko, která se vyrábí z červených fazolí, jež jsou nazývány Azuki. Pokud chcete domácí mochi mít jen obalované, pak máte více možností, ale základní jsou dvě Anko nebo žlutý nasládlý prášek zvaný Kinako ("žlutá mouka", která se získává pražením sójových bobů). Pokud použijete kinako (, pak nezapomeňte polít kinako sirupem, protože prášek nasucho vyvolává stejnou reakci jako jedení skořice nasucho, sirup určitě doporučuju.

(O) mochi může mít různé barvy, ale nejběžnější je čistě bílá, rýžová barva. Dále (o) mochi se sakurovou příměsí bývá růžové. Záleží kdo co do těsta přimíchá. Asi jste si všimli, že článek je o Dango a já pořád melu o (o) mochi. Máte pravdu, ale pochopení jednoho vede k pochopení druhého.

Cesta jak vyrobit dango je jednodušší koupíme si mouku ze stejného druhu rýže, jako je na mochi. Tato mouka se nazývá Joshinko a za pomocí vody vypracovat těsto. Z těsta nadělat malé knedlíčky a 25 minut vařit na páře (mají na to speciální košíky) nebo vám postačí dvě misky a talíř k improvizaci. Po 25 minutách se z knedlíčků vymodelují kuličky, které se napíchnou na špejli a je hotovo.

To co je na špejli, tak to není mochi, ale dango, to je asi hlavní rozdíl...To jste nečekali, že? :D :D :D ale můžeme najít i další, tak například: Dango je vyráběno ze stejného rýže a liší se pouze způsobem výroby, tvarem a větší barevností od bílé,žluté, přes růžovou až po zelenou. Co se tvaru týče, tak jsem zaznamenala jeden z nejběžnějších a to jsou koule z rýžového těsta na špejli, ale v Odawaře jsme narazili na dango, které mělo kruhový tvar, ale byla to placka a barevnost byla také zajímavá: brčálově zelená a slunečnicově žlutá. Ta žlutá bylo rýžové těsto s příměsí kabocha, což je dýně. To zelené dango si už nepamatuju, protože už je to nějaký ten pátek zpátky.Kupovali jsme ho v pouličním stánku, kde plátolal malý ohýnek a dango se nad ním ohřívalo a připékalo. Takto připravované dango se nazývá yakidango.

Pokud přijdete do supermarketu a budete si chtít dango koupit, zaplatíte zhruba 100yenů za krabičku, která bude obsahovat celkem 9 (až 12) koulí z rýžového těsta na 3 špejlích. A do třetice si v supermarketu moci vybrat ze základních druhů. Proč píšu základních? protože typů danga je spousta a mně se je všechny ještě nepodařilo ochutnat...Tak proto...

1) sanshoku dango 三色団子

O tom jsem psala výše. Jsou to 3 koule, bez omáčky, bez dochucování, ale ve veselých barvičkách: bílá, růžová a zelená.

Chuť to má jako kdybyste si dali rýži s cukrem. Ale není to přeslazené, jen lehce sladké. Mě na první pohled zaujaly barvičky. Někdy nazývané Hanami dango, protože připomíná svojí barevnosti květy.

2) mitarashi dango みたらし団子 (někdy se na etiketách dočtete たれ団子)

Tohle je moje nejoblíbenější dango. Díky typické spálenině (ta spálenina je tam schválně, některé druhy danga se schválně připékají například nad ohněm) uprostřed každé koule, mám pocit, že to vypadá jako oční bulva. A přes celou špejli je nanesená sladkokyselá omáčka či sirup, ne nepodobná medu, konzistencí i barvou, jen chuť je trošku odlišná, protože je vyrobená z cukru, škrobu a sójové omáčky (shouyu). Chuť je specifická, pokud už jste někdy mitarashi omáčku jedli, pak ji bezpečně poznáte znovu. Tenhle typ je můj nejoblíbenější, ale pamatuji si, že když jsem dango s matarashi chutnala poprvé, tak jsem z něho dvakrát nadšená nebyla. Jak se zdá, chutě se mění...

3) an dango あんだんご

Je dango s již zmiňovanou pastou z červených fazolí zvanou Anko. Anko jsem měla ráda hlavně první rok, přijde mi sladké nebo i sladší, než je čokoláda a já jsem se toho první rok v Japonsku nemohla nabažit, teď už mě to neláká, protože jsem se zjevně Anka přejedla.

4) tsubuan dango つぶあん団子

Tsubuan je chuťově dost podobný předchozímu typu. Chuťově a barevně se jedná o to samé, jen konzistence je jiná. V podstatě jde o to, že zatímco v Anku nejsou patrné ty červené fazule (azuki) na pohled, tak v pastě, která se používá na Tsubuan dango jsou tyto fazole patrné. Je to prostě méně rozmixované a o něco méně sladké, než předchozí typ. Prostě nejdříve máte tsubuan a pokud tuhle pastu vyšleháte do hladka budete mít výše zmíněné Anko.

5) Goma dango ごま団子 (na etiketách můžete najít i jiný název: surigomadare団子)

Rozdrcená sezamová semínka v omáčce, která se podobá mitarashi (tare) a to konzistencí i chutí, ale je černá od sezamových semínek (goma). Kdybych měla chuť k něčemu přiblížit, tak by to byly šišky z mákem, ale šišky by musely být z rýžového těsta a musel by se do nich nějak dostat takový sladko-slano-kyselý ocas na konci...hádá, že i zde je to o cukru, sójovce...Každopádně chuťově je to mé odedneška druhé nejoblíbenější dango. Ano správně tohle je dnešní úlovek. Dnes (pondělí 17.3) jsem zašla do supermarketu, kde jsem už tak rok nebyla a našla jsem to v regále. Super!!!

Závěrem jen malé shrnutí: jak dango tak mochi se vyrábí ze speciálního rýžového těsta. Rozdíl mezi mochi a dangem je v tom, že v případě danga je nutná špejle většinou vytvarované do kuličky (ale výjimky existují...většinou jde o kuličky). To co je na dangu to jedinečné, jsou omáčky a pasty (mitarashi, goma, anko aj.) a různé zpracování jak barevné, tak chuťové. Většina (o) dango má nasládlou chuť nebo její kombinaci sladko-kyselou, sladko-slanou. (O) dango si můžete zakoupit běžně i na ulici, kde si v pouličním obchodě můžete zakoupit tzv. yaki dango, kde můžete sledovat i část přípravy. To je ode mě vše a já jen doufám, že vás můj článek o této svačince zaujal. Takara

Z pohádky do pohádky 1

 

Kaguya Hime

20. dubna 2015 v 8:22 | Takara |  Z japonské pohádky do pohádky

Dávno, dávno tomu, co v chaloupce v blízkosti bambusového háje žil stařeček a stařenka. Stařeček byl velmi čilý a každý den chodíval do bambusového háje, aby tam nařezal pár bambusů aby vyrobil košík pro stařenku. Když přišel do bambusového háje a všiml si, že jeden z bambusových stromů se zlatě rozzářil. Stařeček se opatrně přiblížil k bambusu a pomalu začal kmen řezat. Když tu ho zaplavilo oslňující světlo vycházející z bambusového pařezu.

V záplavě světla si stařeček všiml, že uvnitř v bambusovém pařízku sedí krásné děvčátko. Stařeček byl neschopen slova, tak bylo děvčátko překrásné. "To je ale krásné děvčátko, princeznička malá." Stařeček se sehnul ke spícímu děvčátku a opatrně princezničku vytáhnul z pařízku. Děvčátko vzal do dlaní, a že ho vezme ke stařence domů.

Od toho dne děvčátko žilo se stařečkem a stařenkou v jejich chatrči a stařeček den za dnem chodil do bambusového háje, kde prořezával bambusy, ze kterých vyráběl košíky. Každý den nacházel v jednom z bambusů, které pokácel zlatý poklad. V jednom bambusu našel stařeček penízky a v jiném cennosti. Za čas se stali ze stařečka a stařenky bohatí lidé.

Stařeček a Stařenka nazvali děvčátko, které se narodilo v bambusovém háji nazvali Kaguya hime (Měsíční Princezna). Princezničku s láskou vychovávali a chovali jako svoji jedinou drahocennou dcerušku. Dceruška rostla a byla dnem za dnem krásnější. Jak děvčátko rostlo do krásy, Stařenka a Stařeček v ní viděli princeznu více a více. Ale nejen oni.

Pověsti o krásné princezničce se rozlétly po kraji a do panského domu, kam se Stařeček a Stařenka přestěhovali z chatrče na kraji bambusového háje přicházeli nápadníci z celého kraje s žádostí o princezninu ruku. Princeznička ale všechny žádosti o ruku odmítala se slovy: " Já chci zůstat navždy s Babičkou a Dědečkem." Jenže časem princeznu začali i Stařenka se Stařečkem přemlouvat, aby se princezna vdala.

Prvnímu nápadníkovi proto princeznička řekla: " Daleko na východě roste vzácná zlatostříbrná květina, přineseš-li mi ji, pak se za tebe vdám." Tak princezna slíbila. Čas plynul a princeznin nápadník se vrátil. "Podívej se, zde je květina, o kterou jsi žádala, projel jsem kvůli ní několik moří, až jsem ji konečně našel a přivezl Ti ji." Pravdou ovšem bylo, že mladý nápadník květinu nechal vyrobit na zakázku za velké peníze. Princezna nápadníka prohlédla, věděla, že úkol, který nápadníkovi zadala se nedá splnit, a tak věděla, že se nejedná o "pravou květinu". Proto prvnímu nápadníkovi řekla, že svůj slib nesplnil.

Druhému nápadníkovi řekla, aby jí přivezl kobereček utkaný z paprsků slunce a jen tehdy, že se za něj vdá. I druhý nápadník se vrátil s koberečkem, za který dal hodně peněz, ale tentokrát princezna měla připravenou zkoušku pravosti. Nechala zapálit oheň a poručila druhému nápadníkovi, aby do něj kobereček vložil. Nápadníkovi se do toho moc nechtělo, protože výroba koberečku ho přišla na velké peníze, ale nakonec krásnou princeznu poslechl. Koberček v ohni shořel. "Oklamal jsi mě, kobereček utkaný z paprsků slunce, by v ohni určitě neshořel, proto se za tebe nevdám," odmítla princezna nápadníka.

Objevil se už v pořadí 3. nápadník a i on dostal úkol. Měl přinést 5barevný míč zavěšený na krku Draka. 3. nápadník se sice vydal hledat draka, ale Drak byl tak strašlivý, že třetí ženich vzal raději do zaječích. Auž se neukázal.

Zvěsti o Kaguya Hime se donesly až k Císaři, kterému se Princezna zalíbila. A tak požádal princeznu o ruku. Kaguya Hime si zoufala: "Jakým způsobem lze odmítnout Císaře této země." Jak se večer snesl na Zemi princezna byla vždy sklíčená. Ten den za Princeznou přišel Stařeček a Stařenka. Princezna se zamyšleně dívala na Měsíc a povídá: " Jsem z měsíčního světa. Jakmile bude Měsíc v úplňku, příjdou pro mě Služebníci Měsíce a vezmou mě zpět odkud jsem přišla."

Stařeček a Stařenka tohle pověděli císaře a ten vyslal k panskému domu Měsíční Princezny své nejlepší samuraje, aby zabránili Měsíčním Služebníkům Měsíční Princeznu odvést zpět na Měsíc. Až konečně nadešla noc, kdy měl být Měsíc v úplňku. Byla to velmi tichá noc, když se na nebe vyhoupl zářívý Měsíc v úplňku. Císařští vojáci a samurajové začali na Měsíc střílet z luků, ale Měsíci nemohli ublížit. Z Měsíce se vinul most a po něm přijel kočár. Přišel čas se rozloučit.

Měsíční Princezna se obrátila ke Stařence a Stařečkovi: " Dědečku, Babičko, můj čas přišel. Oba se opatrujte a buďte oba zdrávi!" Princezna se rozplakala, ale navzdory tomu, že Stařečka a Stařenku milovala, věděla, že její Osud už není s tím jejich svázán. Postavila se. Měsíční Služebníci jí na přivítanou dali napít nestárnoucího nápoje, po kterém už Princezna nezestárla ani o jedinou vteřinu, a pak jí pomohli do kočáru a celý průvod i s princeznou Kaguyou se vrátil na Měsíc.

Stařeček se Stařenkou smutně sledovali Měsíční Princeznu, jak i s celým průvodem opouští Zemi. Oba byli velmi smutní, že jejich jediná Dcera už s nimi není, a tak o příštím úplňku společně zapálili oheň, do kterého přihodili "nestárnoucí koření", které na počest Měsíční Princezny zapálili. Z ohýnku se linul kouř, který se nesl vysoko, vysoko až k Měsíci dával vědět Měsíční Princezně, jak moc ji Stařeček se Stařenkou milovali a jak moc ji postrádají. A jestli jim nestárnoucí koření ještě nedošlo, pak ho sypou do ohně za Měsíce v úplňku. Oshimai.

Zlatý týden aneb Golden Week aneb Co to je?

 

8. května 2015 v 3:25 | Takara |  Kalendář

Zlatý Týden je záležitostí od 29. dubna do 5. května :-)

Pokud čtete vášnivě mangu na internetu, pak většinou před GW všechny weby hlásí, že tento týden manga nebude, protože v Japonsku je týden státních svátků. Na GW se všichni pracující moc těší, protože během roku si o dovolené člověk může nechat jen zdát. Během GW v Japonsku nastane něco jako stěhování národů a v tuto dobu se vyráží na cesty. 

GW je zhruba týden. 29. dubna je volno, tak 30. a 1. května mají někteří lidé volno a jiní jdou do práce a letos je 2. a 3. víkend. 4. května a 5. května jsou sváky, takže se dá říct, že šťastlivci mají volno od 29.4. do 5.5. tzn 7 dní v kuse. Můj manžel má smolíka, volno měl jen 29. dubna takže jsme vyrazili na Zelené Slavnosti Ryokka matsuri 緑化（りょっか、りょくか) o tom až později, no a 30. a 1. šel do práce. Takže měl jeden den, pak dva dny práce a nakonec 4 dny volna, které strávíme mini výlety s malým.

29. dubna Showa no Hi Showa den

- do roku 2006 Midori no Hi みどりの日 , den zeleně,

- od roku 2007 Showa no Hi 昭和の日)

- tento den se pořádají zelené matsuri, prodávají kytičky a pořádají zemědělské trhy.

3. května Kenpó Kinenbi Den Ústavy

憲法記念日 Konstituční Památný Den (den Ústavy)

-tento den patří roku 1947, kdy Japonsko započalo svoji éru demokracie došlo k změně vlády v Japonsku, kdy se státní moc přenesla z císaře na vládu Japonska. Popravdě tato změna neproběhla úplně mírumilovně. Popravdě Japonsku "demokracii" vnutilo USA, jako poválečné vyrovnání. Nabídli jim, že buď přijmou ústavu a parlament nebo jim uvězní císaře (a podle některých pramenů) popraví císaře. To bylo pro Japonce nemyslitelné, protože císař je nedoknutelný. Takže demokracie v Japonsku byla spíše vynuceným aktem, ale v kontextu dnešní doby, tento tlak byl Japonsku prospěšný, takže je co slavit.

4. května Midori no Hi みどりの日

- den zeleně, který se přesunul z 29. dubna od roku 2007

- oslava přírody, zeleně a poválečného míru

5. května Kodomo no Hi Dětský Den

- dětský den kodomono hi こどもの日 pro malé samuraje

- tzv. Tango no Sekku 端午の節句

- k tomuto dni se váže tradice věšení kapříků tzv. koinobori a vystavování samurajské zbroje v rodinách, kde mají chlapce tzv. go gatsu ningyou 五月人形 květnové panenky

K jednotlivým dnům se rozepíšu podrobněji. Kromě Golden Weeku existuje i tzv. Silver Week a jedná se o podzimní prázdniny. Stříbrný týden zahrnuje 3 sváteční dny

1) Den respektu pro seniory 敬老の日 Keirō no Hi 3. pondělí v září

2) Podzimní Rovnodennost 秋分の日 Shūbun no Hi 22/23. září

3) Veřejné prázdniny 国民の祝日 Kokumin no shukujitsu jako výpln, kdyby předchozí dva svátky vyšly na st, čt tak v pátek bude náhradní volno, totéž pokud by připadl jeden těch svátků připadl na neděli, jedná se o takové náhradní volno.

Zatímco pojem Golden Week je velmi rozšířený a známý, tak Silver Week je méně známý a já jsem o něm za 3 roky, co tu jsem nezaslechla nic. Poprvé jsem se o něm dozvěděla až letos, když jsem hledala nějaké to cestování na Golden Week, protože i na Silver Week se hodně cestuje, když je možnost.

Stěhování v Japonsku

Článek z roku 2016, kdy jsem udělala tečku za životem vdané paní a rozhodla jsem se být svobodnou matkou s ročním synem. V retrospektivě jsem si tenhle mini-článek užila, protože od té doby jsem řadu věcí už zapomněla. 

Pamatuji si na poslední noc v domě. Spali jsme v tatami pokoji, dveře jsem blokovala tyčemi na záclony, protože japonské dveře nemají zámky...(kromě toalet) Věci jsem měla nashromážděné ve stejném pokoji a obnášely: tašky s oblečením, fotoknihy, dokumenty a dětskou postýlku. Moc jsem toho nenaspala, protože jsem nevěděla, zda se mě ex pokusí zastavit. V emailech se vypisoval hodně. Ale když přišel den D, tak odešel do práce, já odstěhovala s akabou a hodila klíče do schránky...a bylo...Nelitovala jsem...ani tehdy...ani teď, bylo to správné rozhodnutí a jediné možné...

Vím, jak se lidé dívají na svobodné matky...jako na ženy, které někdo zahodil, od kterých někdo utekl...nicméně mám pocit, že velké procento tvoří, ženy jako já...které si nevybraly dobře partnera a raději zvolily tuhle cestu, než být single vdanou matkou...Věřte mi, že o se týče domácích prací a mentálního zdraví, tak se mi hodně ulehčilo a jediné na co si můžu stěžovat jsou finance a nemožnost být s dětmi, tak jak bych chtěla a potřebovala...To je jediné, co si nemůžu dovolit v domácnosti s jedním platem...

A jak tu tak píšu, tak jsem si vybavila jednu vzpomínku :-)Pamatuju si rozhovor s řidičem Akabou, který mě litoval (potichu) a nevzal si ode mě všechny peníze, co měl...ˇříkal, že budu teď peníze potřebovat víc...a že měl sakra pravdu...

Stěhování v Japonsku

3. dubna 2016 v 9:30 | Takara |  Japonsko radosti a starosti běžného života.

Pokud chcete změnit bydliště v Japonsku, pak první co musíte udělat je zajít v místě bydliště na městský úřad. Tam se musíte odhlásit a vydají vám papír o tom, že jste se odhlásili, ten papír donesete na městský úřad v novém místě bydlišti. Novou adresu musíte nechat zapsat do "my number" karty a taky do vaší cizinecké karty. Začít měnit adresu můžete s předstihem, protože v dokumentech je kolonka s "datem platnosti". A nezapomeňte nahlásit změnu bydliště na poště a vypsat dokumenty na poště aby vám pošta chodila na nové bydliště.

sbalíme a zvedneme kotvy 26.března 2016

Pokud utíkáte a nechcete aby vám manžel či manželka či její nebo jeho rodina v Japonsku našla, pak musíte toto nahlásit na městském úřadě, tam vyplníte příslušné dokumenty a díky nim se o vašem novém bydlišti nikdo nedozví, nicméně policie, či obsílka od soudu pro rodinu si vám samozřejmě najde.

Dále je třeba sbalit si věci. Krabice se dají obstarat v každém supermarketu, zpravidla je najdete na viditelném místě k dispozici. Je to bezplatné, tak proč to nevyužít. Další věcí je vlastní stěhování. Stěhovat se můžete za pomoci kamarádů, nebo profesionálů. Nicméně profesionálové se trošku prodraží. V ceně jsou balící servisy, vykládka, nakládka, úklid. Některé společnosti vás přestěhují, tak že už jen přijdete a můžete bydlet. Běžná cena je od 60 000 yenů. Do ceny se započítavají i patra, schody, které je třeba sdolat při stěhování.

Pokud je váš plat spíše nižší a věcí ke stěhování není až tolik. Nemáte žádnou velkou elektroniku, nestěhujete žádné velké kusy nábytku. Pak je tu ještě jedna možnost.

Ta se jmenuje Akabousha. http://www.geocities.jp/akabouninja/akabousha.html

Jedná se o malý náklaďáček, kam se vejde zhruba 10 krabic. Běžné vybavení, věci denní potřeby jsou OK. A cena je více než pěkná 15 000 yenů.

Maskot Zama City Zamarin

Moje zkušenost: Zavolala jsem na číslo z internetových stránek. Stěhování Zama-Kawasaki. Co se Akaboushi týče, tak tady je třeba přiložit ruku k dílu. V mém případě jsem si snesla všechno po schodech dolů, což jsem se zapotila. Pak jsem pomáhala věci složit do auta. Když bylo narvané k prasknutí. Vydal se náklaďáček na cestu. Já jsem přijela se zpožděním asi hodinu. Nicméně pán na mě počkal a pak jsme společně věci složili do Mikrobytu. Akce zabrala celkově 3-4 hodiny a bylo hotovo. Takže za mě dobrý!

Oyakodon: kuře a slepice

 

Z japonské kuchyně: Oyakodon 親子丼

10. dubna 2014 v 5:04 | Takara |  Z japonské kuchyně

Dnes se hlásím s dnešním obědem a také velmi jednoduchým receptem. Tenhle oběd není problém zvládnout v českých podmínkách, většina surovin je v Čechách hojně zastoupena snad až na mentsuyu (dochucovadlo, které se používá při výrobě soba) Oyakodon patří k jednodušším jídlům, proto to zvládne i antitalent jako já. Základem jídla je kuřecí maso a vejce. oya je výraz pro rodiče, ko zase výraz pro dítě, takže název je víceméně k věci. Slepice (kuře) a vejce. Vazba mezi "slepicí" a vejcem byla prokázaná a proto je toto jídlo nazýváno Oyakodon.

Co potřebujeme kuřecí prsa, cibule, 3 vejce, dochucovadlo, které vypadá jako sójovka, ale které se používá pro "soba" nudle (mentsuyu). Tahle "omáčka" voní po rybách. Pak potřebujeme vodu a pažitku či jarní cibulku, kterou nakrájíme jako ozdobu. Dále potřebujeme pánev, bez té by to nešlo, protože budeme smažit.

Kuřecí prsa nakrájíme na kostičky (už jsem vysvětlovala, že někteří Japonci kuře nečistí a nechávají, tak jak je...já z něj vyřezávám šlachy a zbavuju ho kůže...tak mě to naučili doma, tak to tak dělám) Kuře je na kostičky. Začneme krájet cibuli na půlkroužky. Hotovo, nakrájeno.

Nyní si na pánvičku připravím mentsuju, svým složením a konzistencí připomíná sójovku, ale vůně je jiná, taková rybí. Na pánvičku nalijeme množství tak akorát, aby v tom kuře neplavalo, ale přesto nějaký nálev tam byl. A můžeme smažit.

Na pánvičku poklademe kousky kuřecího masa a smažíme. Manžel tvrdí, že to můžeme dávat na pánvičku ve stejnou dobu i s cibulí, jenže mě se zdá, že cibule je tímto způsobem někdy přesmažená a jindy nedosmažená, a protože mi ani jedno nechutná, smažím nejprve maso a pak teprve cibuli.

Když je maso skoro hotové přidáme cibuli a přiklopíme pokličkou. V tu chvíli smažíme a dusíme kuře s cibulí v omáčce mentsuyu a jakmile máme pocit, že cibule už je do sklovita osmažená a kuře řádně osmažené, vezmeme si 3 vejce.

Vejce vyklepneme do malého hrníčku a rozmixujeme. K míchání bílku se žloutkem se hodí kuchařské hůlky (jsou delší než běžné jídelní hůlky). Jakmile jsou vajíčka smíchaná, můžeme je posolit, ale se solí pozor samotné mentsuju (to dochucovadlo podobné sojovce, je slané samo o sobě, takže sůl není potřeba).

Vejce nalijeme na směs kuřecího masa a cibule. Opět zakryjeme pokličkou a nemícháme. V případě, že jste to přehnali s mentsuyu a máte tam moc "vody" tak přebytečné mentsuyu prostě vylijte z pánvičky. Oyakodon nemá plavat, k tomu aby se osmažil, udusil, upekl, je mentsuju potřeba, ale ne moc...takže když to neodhadnete, máte možnost svůj omyl napravit hned z kraje.

Jakmile se vejce řádně osmaží, můžeme říct, že je Oyakodon hotový. Servíruje se v misce s rýží a na vrch se dává pažitka či cokoli zelené například jarní cibulka. Já ji na fotce nemám, protože jsem žádnou doma nenašla, ale jarní cibulka či pažitka je pouze pro dekoraci vypadá to s ní lépe...já mám raději bez přízdoby...Zde je můj dnešní výtvor...Dobrou Chuť! Takara