Bydlení v Japonsku

 Zdravím vás ze stínu sakur. Blog který si žil svým životem na Blog.cz od roku 2011. Blog.cz zmizel a s ním, zmizelo zhruba 8 let psaní, bohužel. Na Blogspot jsem už přibližně stejnou dobu, ale musím říct, že nepřispívám tak často. Je to dáno tím, že nemám náladu a občas, když náladu mám, tak se objeví technické potíže v podobě rozflákaného notebooku apod. 

Teď náladu mám a nový (staronový) notebook mám k dispozici, takže výmluvy nejsou...Dnešní článek bude věnovaný bydlení a to ze dvou důvodů: byla jsem požádána na mám youtubu, abych udělala video na téma bydlení a taky slavím 8 let placení hypotéky...Zbývá 27let...:-) Jak jsem začínala v Japonsku s bydlením, jaké jsou pravidla, jak se vede cizincům v realitních kancelářích a jak se kupuje dům v Japonsku, tak o tom vám popovídám dneska. 

Do Japonska jsem přijela v roce 2011 a bydlela jsem v mansion. Mansion je něco jako panelák, má výtah, klec na odpadky, kamerovým systémem, a recepcí s človíčkem, který řeší problémy a stará se o budovu. Tomu človíčkovi se říká kanrinin a je započítán v ceně nájmu. Smlouvy o nájmu se liší. Některé jsou na 2 roky a jiné na 5 let. Zpravidla máte možnost smlouvu obnovit, pokud s vámi nejšou problémy. Nájmy se liší podle: lokality (jak daleko je zastávka, jak daleko je nemocnice, obchod, školy atd.) , výše patra (čím výše, tím víc zaplatíte) dále je to samozřejmě velikost. Nejmenší jsou R1 jednopokojový byt s kuchyňkou uvnitř , 1K je jedna místnost s kuchyňským koutem, 1DK je jeden pokoj, kuchyň větší, 1LDK obyvák, pokoj, kuchyňský kout, pak už se liší počty pokoju. Můžete mít 4DK což bude kuchyň a 4 pokoje, 4LDK budou 4 pokoje, obyvák a kuchyň. 

Já jsem žila v 1K, což byla minikuchyň a jedna místnost. Prostor se dal rozdělit posuvnými dveřmi. Byl tam malý balkón a to bylo vše. Žila jsem v 5. patře, takže jsme nevídali šváby tak často a ani komáři, tak vysoko nelétali. Nicméně v čase zemětření bydlení na topu budovy nedoporučuju. Nedostanete se ven, když to spadne. Za vyšší patro se připlácí, přotože je hezčí výhled. Mno, v našem případě jsem si říkala, že co je hezký výhled je věčí názoru. Když vypršela smlouva, tak jsme uklidili s nadějí, že získáme část peněz, která se skládala jako záloha. Většinou ji nevrátí celou, část použijí na úklid bytu po odstěhování. 

Nejčastěji se lidé stěhují na jaře a stěhovací firmy jsou dražší. Můžete to obejít tím, že si pronajmete akabou, které vám věci naloží a odveze, ale stěhujete si sami. Cena je dobrá. Nebo si lidé půjčují auto z práce a stěhují si sami. 

Stěhovali jsme se do rodinného domu. 4LDK. Měli jsme tatami pokoj. Obyvák s kuchyň a 3 pokoje v horním patrem. Dostali jsme hypotéku na dům a já jsem skládala zálohu cca 800 000 yenů. Dům byl psaný na mého manžela, protože je to zvykem. Moje jméno v dokumentech nikde nebylo, takže v případě rozvodu, bych se o dům musela soudit (to už tušíte, že se mi nechtělo) pokud se můj ex manžel neožení, pak dům bude dědit velkej, po zaplacení daně z dědictví...Platili jsme asi 80000yenů měsíčně. Dům byl nový, ale měl pár much, které zpětně hodnotím, že jsme se nechali nachytat. Jednou z takových much bylo schodiště, příkré schodiště s asi 40 schody, když jsem byla těhotná, tak jsem si musela dávat sakra majzla a později jsem si říkala, že až zestárneme, tak to bude dobrý masakr...

No po 5 letech jsem se rozešla a po roce a půl i rozvedla. Sla jsem žít do jednopokojového bytu, který jsem měla dojednáný od firmy, kde jsem pracovala, takže jsem zabila dvě mouchy jednou ranou. Platila jsen jen 30000yenů a v tom byly ceny energií, takže se mi podařilo přežít a udělat úspory, i když jsem odešla jen dvěma taškami oblečení, dětskou postýlkou a nulou na bankovním kontě. 

1R je malý pokoj s malou skřínkou s dřezem a plynovým přívodem. Vařič si musíte koupit. Protože jsem se plynu bála, koupila jsem si vařič elektrický. Koupelna a záchod je spojený. To mě vadilo hodně. Když se člověk sprchoval, tak si osprchoval i záchod, i když tam měl sprchový závěs. Stěny tenké, že jste přes ně slyšeli úplně vše. A těch švábů, no raděj nemluvit. Volala jsem zaměstnavateli několikrát, že máme zamoření, kupodivu zamoření jsem hlásila jen já. Ostatní podnájemníci neviděli nic, ani když jim to přeběhlo před nosem...Jeden pokoj s dítem bylo docela psycho, takže jsme se naučili chodit ven a v pokoji se jen spalo. 

Po 3 letech jsem našetřila a chtěla změnit práci a tím jsem se dostala do situace, kdy jsem poprvé musela jednat s realitní kanceláří a hovory probíhaly následovně. 

A) Děkujeme za váš zájem a můžeme se zeptat na vaší národnost?

Já) Chekojin desu....Jsem Češka

A) Chuugokujin dame desu. Čiňané nejsou povoleni. 

Já) Já jsem Češka...

A) No ale já vám vysvětluju, že Čiňané nejsou povolení

Já) Děkuji. Nashledanou ...

K tomu přičťete ješte nutnost mít garantora, které ho jsem neměla a bylo vymalováno. Pak jsem kde si viděla inzerát na Flat35, že půjčují peníže na 35 let. Tak jsem do toho šla. trvalo to zhruba měsíc všechno papírování. Dodala jsem veškeré doklady o daních a příjmech. Měla jsem k předložení výplatnice za 3 roky. na to hodně koukali, že mám trvalý pobyt, že dělám víc jak 3 roky u jedné firmy, že nemám nikde dluhy (žádný nezaplacený telefon) prostě měla jsem vše bez poskrvnky a to byl jediný důvod, proč jsem nakonec hypotéku dostala. Koupila jsem starší dům z roku 1996.

Proběhlo to následovně.  Našla jsem si inzerát, který nabízel splátky hypotéky v mém platovém levelu. Kontaktovala jsem realitní kancelář a sjednala si schůzku. První, co jsem musela doložit byl můj status: permanent resident. Dále zaplacené daně. Další co je zajímalo bylo moje zaměstnání. Minulé a současné. Doložila jsem zmíněné výplatnice domluvila se prohlídka nemovitostí. Bylo mi ukázáno 5 nemovitostí. Všechny byly starší a některé po rekonstrukci a jiné ne. Nakonec jsem zakotvila u domu, který měl pár minut chůze malou lokální svatyni a byl po kompletní rekonstrukci. Měl školku a školu hned za rohem, velký obchodní komplex a supermarkety kolem s nemocnicí jen pár minut od domu...Jediné, co se mi nelíbilo byl exteriér domu, mini zeď, která bloku denní světlo do kuchyně, žádná zahrada, ale jinak za tuhle cenu jsem dostala, to nejlepší, co jsem mohla. 

Rozhodla jsem se dům koupit a začal koloběh schůzek a papírovaní. A že těch papírů bylo potřeba. Nejdřív se zjisťovalo, zda mi nějaká banka vůbec půjčí...vělké banky mě odmítly, ale to se stalo i mému ex-manželovi, přestože měl dvojnásobný plat. Nakonec mě vzal program Flat35 který rozdělil moji půjčku do 3 částí. 60% byl Saison a 40% bylo rozděleno mezi Saison dceřiné společnosti. Celkově jsem si půjčila 25 000 000 yenů Na 35let tzn. budu splácet až do penze. 

Od banky jsem dostaly zelenou a následoval pohovor s prodejcem. Jednalo se o firmu, která dům rekonstruovala. Dala 2 roky záruku na opravy. Novostavby mají záruku 5 let. Popravdě drolení barvy apod začalo hned po vypršení záruky, ale jinak jsem s domem spokojená. Předmětem diskuze byla záloha. Neměla jsem nasysleno moc, ale poslední dobou se do nákupu domu moc Japonci nehrnou, takže se rozhodli akceptovat menší zálohu než je běžně zvykem. 

Následoval výběr pojišťovny, protože ze zákona musíte platit pojištění na katastrofy. V případě požáru, který je nejčastější příčinou, je třeba být pojištěný nejen pro vlastní sake ale pro sake vašeho souseda. No a taky jsou tu zemětřesení. Být pojištění neznamená, že budete moci postavit nový dům...je to spíše na proplacení úklidu a možnosti prodat půdu. Většina lidí nemá možnost koupit další dům, pokud se něco potentočkuje.

Po kontrole všech dokumnetů, smlouvy s notářem, registrace mé hanko, což je razítko s vašm jménem. Podepsání smlouvy s bankou se šlo do bankomatu. Banka převedla celou částku na můj účet a z toho účtu se postupně odeslala cena nemovitosti prodejci, suma pro realitku, a pojistění na 5 let. A mohli jsme se stěhovat. Bylo hotovo. 

Doufám, že se vám dnešní článek líbil, tak zase příště. Takara