Omiyamairi aneb když se narodí Japonec

 

Omiyamairi

3. května 2015 v 10:10 | Takara |  Místní zajímavosti

Omiyamairi je jeden z obřadů šintó. Slaví se narození miminka ale i první návštěva chrámu. Zpravidla se slaví v rozmezí měsíc od porodu až 100dní od porodu. 100 dní je limit, protože 100dní od porodu se slaví další mezník a tím, je přechod mimča na "pevnou stravu". Ale zpátky k omiyamairi. Když se rozhodnete oslavit omiyamairi, tak bává dobře zarezervovat si chrám (šintó), zakoupit nebo zapůjčit kimono a objednat fotostudio. Omiyamairi je záležitostí i širší rodiny, takže babička s dědečkem budou přítomni, protože zvláště babička má velkou roli. Cizinky-matky bývají překvapeny, že se jim při focení babička sápe po miminku. To je ovšem správně, protože v Japonsku je zvykem, že se o malé děti starají babičky (v některých rodinách tento zvyk je uveden do extrému a v jiných rodinách babičku zase k dětem nepouštějí, záleží na dané rodině). Ovšem při focení na omiyamiri drží miminko v kimonu právě babička.

Ráno se vypravíte do chrámu, vyplníte žádanku, zapůjčíte v chrámu kimono a začnete strojit miminko. Jakmile je vše tipťop, tak vás uvedou do místnosti, kde se servíruje zelený čaj a chrámové cukrovinky. Zde počkáte, až na vás přijde řada. Samotný obřad vypadá stejně jako obřad k novému roku. Kněží žádají bohy o přízeň pro malé miminko, aby ho ochraňovali a přáli mu.

Po obřadu miminko dostane dárek, který obsahuje: talismany, užitné věci pro miminko a certifikát. Po té co obřad skončí se fotí fotky před chrámem a babička drží miminko. Po focení před chrámem, se vrátí kimono a následuje návštěva ve foto studiu. Fotky ve foto studiu se fotí celkem 3 (minimálně) miminko-samostatně, miminko s rodiči, a celá rodina (širší). Celkově je omiyamairi určené pro všechny, bez rozdílu vyznání, protože se jedná o tradici a každý rodič ví, že se přízeň bohů může hodit :-D

Omiyamairi je celkem drahá záležitost: zaplatíte 5 až 10 tisíc yenů za obřad, 5 až 8 tisíc yenů za zapůjčení kimona, které si můžete samozřejmě koupit, ale mimčo si ho obleče jen jednou a cena tomu odpovídá 35 až 40 tisíc yenů, takže je to na zvážení. Kimono je dvou vrstvé: spodní vrstva je bílá a horní vrstva má nějaký zajímavý motiv. Kimono pro chlapečky je v černé, modré, zelené, šedivé, fialové barvě zatímco kimono pro holčičky je v bílé, žluté, oranžové, červené, růžové barvě. Dále fotky ve fotostudiu vyjdou na 10 tisíc yenů jedna, takže minimálně zaplatíte 30 tisíc za fotky a často i víc. Když se to sečte vyjde to na 50tisíc yenů a více samozřejmě (na české to vyjde na 10tisíc)

Mlhy v Hakone

 

Mlhy v Hakone

23. srpna 2017 v 3:58 | Takara |  Japonsko křížem krážem

Cíl Hakone! Zastávky: Odawara, Owakudani, Ashinoko. Výhled na Fujisan, tak takový byl plán na první den Obon Week. Jak už to s plány chodí, tak ty jsou od toho aby se měnily. To v praxi znamená, že výhled na Fujisan se nekonal a vše zahalila mlha, mlhoucí. Nicméně zážitek jsme měli za všechny peníze. Mělo to neskutečnou atmosféru. Nejprve jsme nasedli na vlak do Odawary. Se zakoupeným Hakone Pass jsme se dostali všude, kam jsme chtěli za rozumnou cenu. V Odawaře jsme přestoupili a jeli do Hakone Yumoto.

Z Hakone Yumoto do Goura jsme jeli vláčkem. Ano, asi tušíte správně je to onen slavný "ajisai vláček" a já jsem dostala možnost vidět v demo-verzi o co každoročně přicházím. Na vláček je třeba rezervace a je to podle: kdo dřív zavolá, ten jede. Ajisai sezóna sice skončila, ale sem tam něco stále kvetlo, takže jsem si udělala představu. No a příští rok se budu více snažit. Z Goura do Souunzan jsme se dostali narvaným "ke-buruka-" a odtud jsme se nechali vynést lanovkou do Owakudani. Tato oblast je cítit sírou a jednou ze specialit, kterou zde nabízejí, je černé vejce.

Mlha byla všude a stěží bylo vidět na 10 metru. Cesta lanovkou probíhala v "bílé tmě", takže jsme přišli o vyhlídky po kraji, které jsou pro Hakone přízračné, ale co se zážitků týče, tak ty jsme si odnesli. Vystoupili jsme v Owadakuni a prošli jsme si místní krámky. Hakone je proslulé vulkanickou aktivitou a díky této skutečnosti bylo možné vidět sirné pole pouze z dálky. Nicméně pach síry byl všudypřítomný...

Z oparu síry jsme opět sedli na lanovku a nechali jsme se zavést až do přístavu. Tam jsem se setkali s tlačenicí jako na Vánoce a byli jsme rádi, že máme Hakone pass, takže nemusíme stát o frontu navíc. Nastoupili jsme na lodičku, co připomíná pirátskou loď, která brázdí hladiny Ashinoko. Jezero je velké a všude kam oko dohlédne jsou hory a v našem případě i mlha. Z jezera bývá vidět Fujisan, ale ta nebyla v pláno. Jezero Ashinoko by mohlo z fleku být jedním z exterérových míst pro LORD, konkrétně pro jezerní město Esgaroth.

Na lodičce na nás někteří Japonci koukali jako na blázny, když jsem na malého dávala bundu a na sebe též. Už jsem poučení z předchozích plaveb, že jakmile se loď dává do pohybu, tak je na ní zima. A to se stalo. Během 10 minut se paluba vylidnila a zůstalo, jen pár lidí (v bundách). Ostatní se šli schovat do uzavřených prostorů lodi. Byla zima a k tomu začalo zase pršet, ale pršelo maličko. Japonci mají různé názvy pro déšť. Ten co padal, když jsme byli v Hakone se nazývá "kirisame" přeložila bych to neobratně jako "mlhový déšť", pokud padá z nebe jen tohle, tak se dá cestovat poměrně bez problémů.

Prošli jsme si městečko, a pak jsme navštívili místní chrám s červenou bránou na jezeře. Chrám je vybudován v lese a stromy rostou všude kolem. Chrám navštěvuji pravidelně a každá návštěva je jiná. Dnes to mělo takový mystický nádech, že by byla šance spatřit nějakého toho Ducha Lesa? Rozhodně to byl den k setkání jiného druhu jako stvořený. Takara.

Zaplava destníku v Nikko

 

Záplavy deštníků v Nikko

13. září 2017 v 9:31 | Takara |  Japonsko křížem krážem

Poslední den našeho Obon Weeku byl ve znamení perly mezi perlami - Nikko. Nikko Národní Park je prostě klenot. Jedním z největších zajimavostí je mauzolemu Tokugawy Ieyasu, které je také jedním z nejzdobnějších chrámů zvaný Toshogu Shrine. Ale to není vše, proto rozhodně nestačí jen jeden den. Ideální jsou alespoň 3 dny. První oblastí je oblast MĚSTO. Další oblastí je PERIFERIE Nikka (jezero, chrám, hiking trasy apod.). No a posledním jsou různé ZÁBAVNÍ věci jako: horké prameny, Edo museum, uličky se suvenýry aj. Protože pro oblast mimo město, nám nepřálo počasí a ani nejsme v kondici, kdy bychom mohli šplhat do výšek. Malej chodí, ale čas od času se unaví, takže se stává dalším batohem na zádech.

Rozhodla jsem se obejít-objet místní chrámy v Nikko. Tzn. oblast MĚSTO. Zakoupila jsem si celodenní pas za 500 yenů na autobus. Dále jsem si zakoupila vstupenky do všech chrámů, abych nemusela kupovat na místě (dobře jsem udělala) Co se jízdy autobusem týče, tak díky dopravní zácpě způsobené Obon Weekem. Tak jsme měli na výběr dvě možnosti. Strávit celý den v autobusu nebo si to v klídku, pomaličku obejít s deštníkem. Nakonec, jsem se rozhodla pro "deštníkovou" variantu. A vylezli jsme z busu. A hurá do deště s malým do deště :-)

Navzdory dešti bylo na chrámové tour spousta lidí a taky spousta deštníků. Déšť nám výlet rozhodně nezkazil, naopak to mělo výbornou atmosféru a musím říct, že Nikko je super. Zajet si do Nikko byl můj sen, protože se jedná o vyhledávané místo a skoro každá cestovní kancelář zastávku v Nikko nabízí. Celých 6 let jsem si neudělala na Nikko čas a o dost jsem přišla, proto se to chystám letos napravit.

Toshigu chrám (shrine) byl opravdu nádherný. Nepodobný japonských chrámům. Jsem víc na čínské chrámy a barevnost, takže jsem si tady přišla na své. Taiyuinbyo což je mauzoleum Ieyasuova vnuka. Rinnoji chrám (temple) byl další z našich zastávek. Futarasan chrám (shrine). V závorkách uvádím v AJ, co je co, protože v Nikko se setkávají směry budhismus a shinto. No a pak už jsme jen courali po městě. Pokud bych byla bez malého dokázala bych chrámy obejít v pohodě během půldenního výletu, ale nikam jsme nespěchali, takže jsme si to roztáhli.

Příští návštěva Nikko bude spadat na čas, kdy bude k vidění-focení momiji (červené javorové listí) Takže do té doby si budu muset plnit ještě další cestovatelské sny. Možná by mohlo konečně dojít i na SKYTREE?! Uvidíme. Takara