Nagano, Iiyama 2014

 

Zápisky z GW: den třetí

26. května 2014 v 9:47 | Takara |  Japonsko křížem krážem

Ráno už jsme věděli, že nás nečeká hezké počasí ani náhodou. Deštníky ani pláštěnky jsme neměli, takže jsme přemýšleli, co budeme dělat a kam pojedeme. Zapůjčili jsme si v Naganu auto a hned první cíl byl chrám Zenkoji. Musím přiznat, že z Nagana jsem byla unešená. Nagano je velmi moderní město s kulturním vyžitím a s krásnou přírodou. Ať se vydáte v Naganu kamkoli, tak hory vždycky uvidíte. A místní chrám to byla krása. Jednak v tomto chrámu objevíte pohromadě nejvíce rituálů: počítadlo na kameny, kamenné kolo v sloupu, různé omývání soch bohů a bohyň. Různá forma očisty příchozích: voda, kouř, oheň. Shodou okolností naše chrámová kniha do které si necháváme psát chrámová moudra v každém chrámu, kam přijdeme se po dvou letech zaplnila moudry a bylo potřeba si koupit novou knihu. Tak se stalo v Zenkoji.

Zenkoji má místní superstar, kočku chrámovou. Každý se s ní mazlil a fotil a kočka, jak na ní bylo vidět, to nesla dobře. Zdá se, že je na to zvyklá a dokonce se jí to líbí, protože některým návštěvníkům skákala do náruče. Kromě kočky jsou zde i různé obchůdky se suvenýry, pochutinami z daného regionu (omiyage) a také s talismany (omamori) a věštbami pro rok koně (omikuji). Zenkoji má i nádhernou zahradu kolem, která v tomhle ročním období hraje růžovými a fialovými tóny. Fotek máme zase kotel a suvenýrů také.

Vydali jsme se do Iiyamy, ale po cestě jsme se několikrát zastavili například v mamutím muzeu nebo v Jablečném Muzeum. A propo Jablka, ty v Nagano pref. najdete často, protože se zde ve velkém pěstují. Nagano prefektura vyrábí z Jablek spoustu věcí, jak jsme viděli na omijage (suvenýrech určených ke konzumaci). Jablko je jeden ze symbolů Nagano Prefektury. Cestou jsme míjeli spoustu jablečných sadů. Jak o tom píšu, tak mám chuť na jablko...bohužel žádné doma nemáme :(

Dalším bodem na naší cestě bylo městečko iiyama, které je známé svými chrámy 7 bohů. Tyhle chrámy jsou celkem populární a najdete jich v Japonsku spoustu. Těchto 7 bohů se objevuje i v čase oslav Tanabaty a Nového Roku, kdy přijíždějí na Lodi Pokladů 宝船 TakaraBune (ha, teď víte, co znamená Takara, protože bune je jiné čtení fune, což znamená loď) a jsou symbolem štěstí a prosperity v nadcházejícím roce. Slyšela jsem, od svých žáčků, že na Nový Rok dostali do obálky se sedmi Bohy peníze, ale sama jsem tu obálku neviděla, tak opravdu nevím... No kterých 7 to je? Tyhle bohy je dobré znát, protože se s nimi setkáte častěji, než s jinými. Původem se jedná o mix bohů z Indie a Číny, ale někteří se vyškrtli a jiní se přidali jako například: Bůh Rybář a Bůh Obchodník. Zde se potkávají bohové z hinduismu a shintoismu na "jedné lodi". :-)

Bráno od shora a zleva do prava: válečník je Bishamonten, vedle něj stojí Bohyně Benzaiten, Fukurokuju. Pokračujeme spodní řadou opět zleva: Juroujin, vedle něj Bůh Rybář: Ebisu, vedle něj je Bůh štěstí a hojnosti: Hotei a nakonec bůh obchodník: Daikokuten

Sedm (Šťastných) Bohů:

-Hotei je tlustý, plešatý chlapík s pupkem. Symbolizuje hojnosti, zdraví a štěstí.

-Ebisu Tenhle bůh je bohem rybářů a obchodníků, často je vyobrazován s prutem v ruce. Rybářství je v Japonsku důležitým odvětvím, proto je zde zastoupen i Bůh Rybář, který nahradil původního šintoistického boha štěstí

-Daikokuten I tento bůh je obchodníkem- řemeslníkem. Obchod, řemeslo a bohatství, toje oč tu běží. Často bývá zobrazován v páru s Ebisu, protože oba zastupují obchod.

-Benzaiten Je jediná dáma mezi sedmi bohy, i když dříve byly mezi 7 bohy, dámy dvě. Benten sama jak se jí někdy taky říká, je moje oblíbená :) Bývá zobrazována s šamisenem v ruce. Mezi sedmi bohy zastupuje umění, krásy a vědění. Skvělá to Bohyně! :)

-Bishamonten naopak Bůh válečníků, je mým neoblíbeným, nelíbí se mi jeho výraz ve tváři. Nicméně kult bojovníků je v Japonsku zastoupen skrze samuraje. a tak nemůže v sestavě chybět, tak jako nechybí Bůh války Ares v antické mythologii.

Následují dva starci, kteří se často pletou, pocházejí z taoismu a vznikli rozdělením původního taoistického. A v některých oblastích symbolizují prakticky to samé, ale jak jsem pochopila je mezi nimi rozdíl:

- Fukurokuju Bůh štěstí a dlouhověkosti, bohatství (zkušeností)

- Juroujin Bůh dlouhověkosti a moudrosti

Jistě jste si mohli všimnout, že vesnické chrámy nejsou tak upravené, jako chrámy ve větších městech, není vzácností, že hned vedle chrámu je opřený složený stůl, či nahromaděný šrot z vesnice. Prostě na vesnici se s tím nemažou. Přesto mají i tyto malé vesnické chrámy svoje kouzlo. O tom, že to chodí ve vesnických chrámech jinak, mám důkaz na fotkách, kdy mě správcová chrámu nutila, abych si chrám vyfotila i zevnitř.

Dalším skvostem, který naleznete v Iiyamě jsou "zlaté toalety". Ne vážně nedělám si srandu. Protože jsem zvyklá, že na venkově naleznete záchody západního stylu (záchody, na které se dá sednout) jen zřídka a běžné jsou "Japonské záchody" nebo záchody "východního stylu", kdy se potřeba vykonává v podřepu. Lidově řečeno "turecký záchod". Pod pojmem "zlatý záchod" jsem si na venkově představila lecos, ale byla jsem překvapená. Místnost pro toaletu a umytí rukou byla vymalovaná zlatě a záchod, byl to nač jsme z Evropy zvyklí....Opravdu "zlatý záchod"!!! :) :)

Každý z chrámů má i vlastní razítko, která sbírám. Ano, čtete správně: mám knihu pro razítka a moudra chrámů a pak mám ještě jednu, do které sbírám všechna možná razítka. V Japonsku mají vlakové stanice svá razítka, významné památky, muzea, hrady atd. Svá velká a velmi krásně zpracovaná razítka, což je fajn zpestření cesty, kdy se snažíte razítko ulovit. Na téma chrámové knihy a razítkovací knihy se rozepíšu více později v sekci "Co mi dělá radost" Takže razítka z chrámů 7 bohů jsme sesbírali a hůrá do opičího onsenu.

Opičí onsen je velmi známým místem a pro nás je to už podruhé, co jsme se do něj chystali a nedojeli jsme. V prvním případě nám nezbyl čas a v druhém případě jsme skončili před branami, protože jsme přijeli po zavíračce. Říká se do třetice všeho dobrého a zlého...Yamanouchi je park, kde žijí bílé opice a ty se v zimě drží při onsenu, kde je horká voda. Zima v Yamanouchi je tuhá a opice ohřívající se v onsenu jsou místní atrakcí a sjíždějí se na ně podívat z celého Japonska. My jsme měli podruhé smolíka, tak snad příště...

Po neúspěšné návštěvě Yamanouchi jsme se vrátili do Nagana, abychom vrátili auto a vlakem jsme se přesunuli do Matsumota. Původní plán byl, že počkáme do rána v internetové kavárně a vydáme se do Kamikochi prvním vlakem. Dva roky zpátky jsme tuhle možnost zvolili také, ale tehdy jsme přespali na nádraží v Matsumoto (bez spacáku, jen s karimatkou a teplotami plus 13stupňů) poslední dvě hodiny jsme se ohřívali v místním MCDonaldu, protože se to nedalo vydržet. Na Matsumoto nádraží s námi tehdy přespávalo dalších 8 lidí. Zde to jinak nejde. Dorazíte kolem půlnoci a na 4 až 5 hodin si brát hotel se nikomu moc nechce, takže se to řeší internetovou kavárnou nebo přespáním na vlakovém nádraží.

Už první den, po výstupu z autobusu) jsem pocítila příznaky angíny a postupně se to zvrhlo v nachlazení (nevím kde, když mi bylo pořád vedro, ale kašlu a mám rýmu a bolí mě hlava) takže nebylo možné vstávat ve 4 ráno, bdít v internetové kavárně. Už jsem z toho, že nejsem v pořádku a cestování je sice zábavné, ale energeticky náročné, takže už jsem byla dost unavená, takže jsme se rozhodli pro hotel a vstávat až v 7 ráno. Za což jsem byla hodně vděčná. Na noc jsme tedy zakotvili v hotelu v Matsumotu. Dobrou Noc! Takara :)