sobota 30. června 2018

Odawara v modrofialovém

Je tu červen a období deště a také daně. Letos se mi daně zvýšily. Z 3600 jsem se dostala na 7400yenů měsíčně...Nevadí...nejsou to zase takové peníze...Letos jsem se rozhodla, že si splním své sny, takže poslušně hlásím 16. června mě čeká "ajisai vláček" povedlo se mi získat rezervaci a pojedu navečer...takže ajisai budou nasvícené. To mě teprve čeká. A teď hurá do Odawary.


Na výlet jsem vyrazila s indickou rodinou. Znám se s paní a jejím synem. Paní je moje nejlepší kamarádka v práci. Je vystudovaná učitelka, takže máme shodné názory na spoustu věcí. Nakonec obě máme děti ve stejné škole. Jejího manžela neznám, nicméně můj syn ho má hodně rád. Pokud někam s kolegyní jdeme, tak její manžel jde s námi (snad dobrovolně) :-) 


Nejprve jsme se šli vyřádit do dětského parku, kde se děti svezly na různých vozítcích. Pak jsme dali oběd a nakonec hurá na ajisai matsuri. Bylo horko, opravdu peklo. Myslím si, že letošní léto bude peklo na zemi. Opravdu bych se měla zamyslet nad svojí váhou...:-)


Ajisai aneb Hortenzie je nádherný keř. Kvete v mnoha barvách od bílé, přes modrou, růžovou a fialovou a tak nějak rezonuje s obdobím dešťů. Prostě to k sobě pasuje. Sama miluju slunečnice, ale ajisai je pro mě druhá nejoblíbenější rostlina. 



Prohlídku ajisai jsme zvládli během hodiny, vzhledem k vedru a blížícím se deštěm jsme si udělali takový půldenní výlet...Příště společně vyrazíme na Tanabatu (star festival) 7. července :-)
Dalším spotem, který můžu doporučit je Enoshima, Kamakura- Hasedera, Hakusan i zde můžete najít ajisai v plné kráse, ale pospěště si, letos je tepleji, než loni a ajisai budou rychle odkvétat, už jsou v plném květu, takže pokud se chystáte na ajisai matsuri, tak je lépe jít dřív, 
bude platit: kdo pozdě chodí... Takara

čtvrtek 21. června 2018

Ajisai Vláček...konečně...ale...


Povedlo se, po třech letech čekání, kdy loni jsem nebyla schopná udělat rezervaci a letos jsem měla štěstí zavolala jsem dva dny po otevření rezervací (už bylo plno, ale jedno místo u okna by se nešlo). Jako správná "ameonna"  (ame-déšť, onna- žena ) jsem si zařídila déšť. Lístek jsem měla na večer, kdy ajisai budou nasvícené. 


Rezervace se provádí po telefonu, zapíší si jméno a telefon, a pak si přímo na místě vyzvednete lístek. Lístek si můžete vyzvednout hodinu předem a 30 minut před odjezdem. 


Vyjeli jsme Romancecar z Machida a za hoďku jsme byli v Hakone Yumoto. Jede se do hor, takže lehčí bunda by se hodila. Byla nám trošku zima, ale ve vláčku bylo teplo a i okna měli vyhřívaná, takže se dalo pěkně koukat ven a i v dešti to bylo OK, protože se okna nemlžila.


Pohled na ajisae byl nádherný i přes zapatlané okno :-) Nicméně fotky se daly udělat pěkné. Light up spots byly ovšem poskrovnu. Takže večerní vláček máme za sebou, ale výlet do Gory si určitě zopakujeme, protože ta malá ajisajová zahrada vypadala z okna opravdu nádherně, lidi s deštníky si to jistě mysleli také. :-) Doporučovala bych spíše normální vláček a vystoupit u ajisai spotu ve dne nebo i v noci obojí můžu doporučit...ajisai vláček je pěkný, ale žádné terno...výlet si můžete užít i bez něj a možná, že i lépe....však co by člověk taky chtěl za 310 yenů...


Dvakrát jsme zastavili a fotili se na nádraží. Nicméně doporučuji zastávku v Oohiradai, je tam krásná ajisai zahrada. Tu jsme viděli jen z okna a já jsem kolem 9. večer přemyšlela zda vystoupit nebo ne...Ale představa návratu s cvrčkem kolem 1 a.m. nebyla moc lákavá. Takže výlet do Gory se příští rok bude konat znovu...ale tentokrát běžným vláčkem. Celá cesta trvá cca 40 minut. S dvěma zastávkami na cestě je to výlet na cca 2-3 hodiny.

 

V oblasti se vyskytovaly i další matsuri s nasvíceným mostem, ale co to bylo nemám tušení a nevydali jsme se to zkoumat, ale most vypadal opravdu pěkně nasvícený...


V každé zastávce byly naaranžovaná ajisai a vypadalo to tam moc pěkně. Po Slunečnicích jsou Ajisai mojí druhou nejoblíbenější květinou, sakury mám až na třetím místě. Déšť, ajisai, žáby a hlemýždi takový je červen...


Hodný strojvůdce nás vyfotil, kdy viděl jak spolu zápasíme a půjčil nám svoji čepici. Takže máme jednu typicky japonskou fotku, jakou mají úplně všichni, kteří tam s námi byli. Všichni staff byli milí a ochotní. Na začátku jízdy se nám přišli představit. A pěkně se o nás starali. Nicméně pokud jedete na ajisai, tak za mě tam bylo trošku zklamání čekala jsem více nasvícených spotů, byly tam zhruba 2-3 spoty nasvícené, ale spousta ajisai kvetla kolem kolejí, ty ale nedaly vyfotit a když tak rozmazaně, takže to za focení nestálo.



Ajisai aneb Hydrangea aneb Hortenzie, ale stejně Ajisai na tenhle květinový keř sedí nejlépe...Miluju tyhle pohledy modrofialové, bílorůžové jsou jako z pohádky. Ajisai jsou prostě nádherné. 



Náš výlet byl ukonce cca kolem 9.00 hodiny večerní a domů jsme se dostali kolem 10 večer, opět jsme se svezli Romance-car což nám usnadnilo cestu zpátky...Malej ztropil scénu v suvenýr shopu, kdy hodný pán, který tam pracoval mu věnoval vláček v hodnotě 400yenů...sakra, to Japonsko...učí děti: chovej se jako spratek a dostaneš vláček...hahaha




Příští rok se vydáme do Gory znovu, ale tentokrát běžným vláčkem se zastávkou v Oohiradai. Nicméně pro letošek máme splněno. Ještě přemýšlím o výletu na Enoshimu a do Kamakury za ajisai, ale musím přiznat, že peníze docházejí v začátkem července chci jet do Hiratsuki na Tanabata matsuri. Takže uvidíme, jak to vyjde. Takara


sobota 16. června 2018

2 hodiny v Disneylandu

Ano, čtete správně.


Tentokrát se ozývám z Disneylandu. V podstatě není moc času ani peněz a ani vhodná doba pro vlez do Disneylandu, ale situace se měla takto. Moje filipínská kolegyně dostala náhle transfer do jiné branch školky. Věděla jsem, že jejím snem je se podívat do Disney, tak jsem se rozhodla, že jí ten sen splním...Není to tak, že bych změnila svůj pohled na filipínské kolegy...98 procent učitelů z ciziny je právě z Filipín a z těch 98procent je pouze 30 procent " v pohodě" zbytek darmo mluvit a platí: čím chudší poměry, tím víc je pomlouvání, nožů v zádech apod. Občas je to ke zblití, protože ve jménu závisti se pomlouvá na příslušných místech, šíří se lži apod...Stýkám se s Filipínci, kteří pocházejí ze střední vrstvy nebo jsou finančně zajištění (manžel: starý, bohatý Japonec) protože od těch nic nehrozí. Od těch ostatních ruce pryč...Hrabou jen na sebe, líbou zadky managementu a běda, jak zjistí, že máte něčeho víc, než oni...to vše za záře amerických úsměvů.


Tím, že jsem odmítla jednu Filipínku nominovat na managera English Teacher jsem se dostala na černou listinu a tato paní dělá vše, co může aby mě v očích ostatních očernila...Nicméně jsem v klidu, dokud si na mě nedošlápne prezidentka společnosti, tak budu OK. Nicméně pomluvy jsou typu: jak mě nikdo nemá rád, jak nikdo neoceňuje mou práci a všichni si na mě údajně stěžují té bréce...Nemyslím si, nikdo s ní nemá vztah takový, že by za ní šel konzultovat moji osobu nebo práci...nicméně útočí na mě a na mou práci a to tak, že své myšlenky sděluje učitelům, o kterých ví, že jsou mým přáteli, tzn. já se to dozvím, ale nemůžu s tím nic dělat, protože je to info z druhé ruky...Tím, že jsem opustila apartment, který je společnosti, jsem vzbudila o to víc závisti, takže ležím v žaludku těm, kteří tam zůstávají, což jsou: ona zmíněná bréca, její bratr, její nejlepší kamarádka, a ještě jedna kolegyně, protože ta si je vědoma, že je lépe být na straně silnějšího tzn. na straně skupiny tvořené brécou a jejími miniony. Minions jsou učitelé, kteří si bojí otevřít pusu, a tak radši mlčí, protože se nechtějí dostat na černou listinu...



Moje zkušenosti s filipínskými kolegy jsou vesměs negativní: nevracení zapůjčených materiálů, jen natahování rukou: "dej mi, dej mi, dej mi...ale já nic já muzikant..." Nicméně existují bílí sloni. V mém případě byla první filipínskou kolegyní Nora, která je opravdu skvělá, ale nicméně musím říct, že se potvrzuje teorie o tom, že je šťastná, vdaná, nedávno koupili domeček...Další kolegyní, ke které jsem si našla cestu je moje dosud poslední kolegyně...ta která dostala transfer...



Transfer dostala, protože jsme byly spolu až moooooooooc happy a zmíněná bréca měla problém s naší evaluací, která vyšla velmi negativně. V podstatě jsme se ozvaly proti faktu, že 4 leté děti jsou nuceny dělat workbooks, které jsou určeny pro základní školu. Jo kdyby ty děti byly, tak dobré tak OK. To ale nejsou. Neumí ani pořádně držet tužku a my je nutíme psát celé věty...Dva dny po naší evaluaci přišla zpráva, že moje kolegyně bude přeřazena do jiné škol. Je jasné, kdo to zařídil a je mi z toho smutno...


Moje kolegyně měla sen podívat se do Disneylandu. Já jsem přemýšlela, že jí ten sen splním....Protože transfer přišel ze dne na den, a tak jsem zakoupila vstupenky po šesté hodině na pátek. Nicméně do šesti makáme a já jsem musela ještě vyzvednout syna, takže jsme se do Disneylandu dostali až kolem 20:00 a Disneyland  ve 22:00 zavírá...Takže to bylo takové letem světem. Ale i tak to bylo fajn. Navštívili jsme "Small World", čajové šálky u Kloboučníka a Pinocchia. Domů jsme jely posledním vlakem. Takže takové bylo naše rozloučení...Snad se M.A. daří dobře v nové škole...Vím, že je super učitelka, tak bude OK. Bylo fajn mít třídu s někým, kdo rozumí problematice předškolní výchovy a vzdělávání...Takara














sobota 9. června 2018

Létající kapříci aneb Koinobori

Úplně jsem zapomněla, že tenhle článek chci napsat...krátkodobá ani dlouhodobá pamět mi nějak neslouží...Tak tedy se zpožděním. Koinobori se vystavují od poloiny dubna do 5. května a o co jde. Jedná se o 3 a více válců dekorovaných jako kapr. Mají různá zbarvení černé, červené a modré, ale najdou se i růžové a oranžoé varianty...Symbolika je jednoduchá, existuje legenda o kaprovi, který chtěl létat a tak skákal a skákal až se převtělil a stal se z něj drak. Symbolika je: z kapra na draka, což je přání rodičů dětem mužského rodu. Koinobori je oslavou "malých samurajů" a přáním aby se z kapříků stali silní draci. 5. května je v kalendáři značen jako den Dětí, ale historicky se jedná o tzv. Tango no Sekku což je den Dětí, ale pouze pro chlapce. Dívky nejsou samozřejmě ochuzeny mají "svůj den" Momo no Sekku 3. března, což jsou Hina Matsuri (festival panenek).


Ku příležitosti Tango no sekku se vystavují dlouhé tyče na balkónech a nebo se zapichují před domy na zahradách. Dříve mi bylo řečeno, že Otec je černý největší kapr, Matka je červená menší kapr a nejmenší modrý kapr symbolizuje děti a přidávají se podle počtu dětí v rodině. Řazení je od shora: černý-největší, červený-menší a modrý- nejmenší. Nicméně nad kapry se ještě nachází něco jako střapec, který je zavěšený nad kapry. Podle starší kolegyně ze školky, právě ten střapec symbolizuje "matku" a kapříci jsou otec a děti. Význam je ten, že matka je srdce domu a vše zastřešuje...Nicméně musím říct, že teorie matka-střapec se mi nelíbí, za mě matka coby červený kapr se mi líbí víc...


Koinobori-kapři se vystavují venku. Samurajská zbroj se vystavuje v domě. Většinou se jedná jen o přilbu, luk a šípy a další serepetičky. Celá zbroj se vystavuje navolno a přilba ve skleněné vitrínce. Tyto předměty se dědí, ale pokud se kupují, pak je kupují prarodiče jako dar svým vnukům. Levné verze se dají koupit za 40000 yenů (8 000 Kč) dražší se vyšplhají na 200 000 (40 000 Kč) Vystavují se na čestném místě a uklízejí se nejpozději 5. května večer. 

My jsme letos vystavovali jen Koinobori z 100yenshopu (něco na způsob jako "vše za 39" a výstavku zbroje jsme letos nedělali, protože tu levnější variantu mi syn rozsekal. Rozhodl se, že na to vyleze a sklo prasklo a aranžovaná přilba praskla také. Divila jsem se, že syn vyvázl bez zranění. Opravdu. No výstavku jsem vyhodila a příští rok koupíme novou. Stejně tak Koinobori jsou na nákupním lístku.


Ohledně Koinobori jsem dostala i další poučení od japonké kolegyně, která mi vysvětlila, že Kapříci se nesmějí míchat se samurajskou zbrojí v případě výtvarných prací apod., protože zbroj se vystavuje uvnitř domu a kapříci jsou venkovní dekorací. No člověk se pořád učí, nicméně se ukazuje, že i Japonci zapomínají své tradice, protože na googlu lze najít spoustu kapříků z papíru, kteří mají nasazenou samurajskou přilbu. Kolegyně se zdála být opravdy smutná z faktu, že ani učitelky ve školce toto neznají a přitom by měly....pro mě je tato kolegyně poklad, protože se s její pomocí dovídám více o japonské kultuře...rozhodně přínos.

Letos jsme vyrazili na Koinobori k Sagamigawa. Počasí bylo pěkné až bych řekla, že bylo vedro, ale teď už to nebude jinak. Léto je na cestě...a období deště s ním, i když to v Čechách mate teď taky, takže nic speciálního...:) Takara