Vlnobití v Chigasaki

Dnes to bude trochu o cestování, trochu o počasí, trochu o síle přírodě a trošku o lidské hlouposti. Začneme počasím. V Japonsku se rozjelo peklo teploty kolem 33 a výš až ke 40 stupňům...smějete se? že v Čechách tohle máte taky?! Ano, ale...co tam nemáte je vlhkost vzduchu kolem 80% a to je sakra rozdíl. Člověk se potí jako prase, ale už se neochlazuje. Navíc spousta starých lidí a žen chodí nabalení (dlouhé rukávy, přehozy) jako by byl podzim. Je to ze zdravotního hlediska jako ochrana před UV zářením a také estetického důvodu, protože Japonky se nerady opalují, platí čím bělejší tím lépe (samozřejmě jsou ženy, které to neřeší, ale majorita dává přednost bílé, k tomu slouží různé bělící, krémy apod. které prodávají v každé drogérii)...

Nemám nic proti estetice, ale faktem je, že staří lidé už na teploty nereagují, tak jako lidé mladší, a tak jim hrozí přehřátí. Horko v Japonsku si často vyžádá nějaké oběti většinou jsou to staří lidé, ale ve zprávách bylo, že nějaký mladý kluk kolem dvaceti let se šel slunit na zahradu a zemřel na přehřátí na lehátku. Hrozné... 

Pokud pojedete do Japonska v létě, pak opalovací krémy jsou nutností, rychle se spálíte a různé slanější nápoje jako jsou Aquarius nebo Pocari Sweat rozhodně doporučuju. Dále na hlavu klobouk a sluneční brýle. Dále v obchodech nabízejí i různé ochlazovací spreje a malá osuška rozměr 20 na 20cm se hodí na utírání potu, protože tady z vás opravdu lije (v neposlední době bych investovala do deodorantu...to už jako detail...)

Kromě junglového klima si tu ale "užíváme" i tajfuny. Slabší byl č. 9 Lekima, ten Japonsko jen lízl, proto byl "slabší" ale v Číně si zařádil. V zápětí si potýká část Japonska Shikoku, Kyuushu, a oblast Honshu (Kansai)  (tam, kde nebydlím) s tajfunem č. 10 zvaným Krosa. Shinkanseny a lety byly pro jistotu zrušeny. Vítr si hraje i s mořem a to doslova. Vlny dosahují nebezpečných výšek a to i v Kanagawě, která se super vzdálená od oblastí, kde zuří tajfun. Vlna v Kanagawě je ostatně název známého díla výtvarníka Katsushika Hokusai. Pokud se orientujete ve výtvarném světě, pak znáte cyklus Fuji na z 36 pohledů...(Fugaku sanjurokkei). Hokusai je výtvarník ukiyo-e což je výtvarná práce zahrnující dřevotisk a malbu. Ukiyo-e znamená "plovoucí svět" a tento směr byl populární v 17. až 19. století... Velká vlna v Kanagawě je znázornění oblasti dnešní Yokohamy s výhledem na Fuji. Vlna je obří a připomíná trochu velkou děsivou ruku. pod ní na moři bojují o přežití tři lodě.  

zdroj google

Nevím proč, ale tohle dílo jsem si vybavila, když jsem se vydala na místní pláž po dopolední a sledovala vlny narážejí na břehy pláže...Vlny byly větší než obvykle, takže bylo vydáno varování a s ním zákaz koupání a přibližování se k moři. Přesto se našli blbečci, kteří vesele ignorovali varování a ne náhodou v oblasti kolem Fujisawa, ale i Chiba se hlásí nezvěstní lidé a 4 mrtví včetně ženy, která se snažila zachránit svoji 11letou dceru, kterou strhl proud. Zachránila ji, ale sama zemřela. Oficiální zpráva mluví o tom, že v dané lokalitě bylo zakázané...Proč proboha, někdo ignoruje taková varování opravdu nechápu...Zbytečná smrt...dcera to přežila a za hloupost své matky nemůže, ale stejně bude žít s tím jakým způsobem o matku přišla...ženě bylo pouhým 44 let...dalšími adepty na Darwinovu cenu je skupina 18.-19.letých kluků. Ti se koupali ve skupině, když je smetla vlna 3 to zvládli a 2 jsou nezvěstní...Naprosto zbytečně...Varování bylo vydáno a tahle varování nejsou pro srandu králíkům.

I dnes jsem viděla surfaře-blbečka potýkajícího se s vlnami a záchranáře, který to pozoroval z břehu, protože to bylo velmi nebezpečné jít tam za ním a zachraňovat ho...Dalšími adepty na "přes držku" byla pěkná rodinka vedoucí svého ani ne dvouletého drobečka přímo do vln...na to snad jen "no coment" a přítomná "pobřežní hlídka" jim tenhle blbý úmysl rozmluvila...s horkem vylézají různé existence a i normální lidé se mohou vlivem horka přeměnit na bezmozky...nicméně pokud cestujete v Japonsku, tak neberte místní varování "s rezervou"...Japonci "rezervu pro blbé" nevedou...a pokud je to nebezpečné, tak je to nebezpečné a tečka...

          

Závěrem bych chtěla napsat, že moře v Chigasaki je krásné a má svou atmosféru, zvlášť když se do vody nesmí, jinak se jedná o destinaci, kde je hlava na hlavě. Dnes jsem měla štěstí. Cesta od školy na pláž mi zabrala 30 minut a slušně jsem se spálila (jj, radí a sama se svými radami neřídí, žádný klobouk, žádný krém a rajče je na světě :-( ) ale procházka po pláži stála za to...Našla jsem spoustu obřích mušlí, ale odér mrtvých mlžů mě odradil od potřeby odnést si je domů...cesta zpět byla totiž dlouhá...haha...ale pokud máte žaludek na čištění mušlí a odstraňování toho smrdutého, co tam zbylo, tak s chutí do toho :-) byly opravdu velké a pěkné...:-) Takara

Dovolenková demoverze

Tak jsem zase jednou nevycházela s penězi...jak už bývá mým dobrým zvykem haha...

No změnila jsem práci a poslední výplata byla v červnu a další výplata bude až 15. srpna no a do té doby musí člověk nějak přežít, takže letos jsme byli u moře jen jeden den. Vybrala jsem si ten nejlepší den na slunění, takže spálená jsem dost. Začínám si myslet, že ochranný faktor 50 nic neřeší. Malej je nespálenej a já jsem opět jako rajče...

Nevadí. Letos jsme se vypravili do Atami. K tomu místo mám blízko. Atami je spot, který se vyplatí navštívit kdykoli v roce. V létě jsou to pláže v zimě jsou to horké prameny. Navíc z Kanagawy je dostupnost velmi dobrá, za necelé dvě hodiny jste na místě a už se kocháte místními suvenýry. Co se pláží týče, tak rozhodně ve srovnání s Enoshimou se jedná o luxus. Ovšem i Atami se skloní před Shirahamou o tom žádná. Letos jsem měla rezervaci na Shirahamu, ale nakonec jsem ji zrušila z finančních důvodů.

V situaci, kdy musíte odložit platbu daní z nemovitostí (40 000), uhradit poslední poplatech za zdravotní pojištění (24 000) a dále hradit městské tax, které tentokrát přišly dříve a rozdělené do tří splátek (3krát 25000) sečteno podtrženo 140 000yenů k uhrazení do konce března, tak v této situaci nebude rozumné vyhodit 30 000 za hotel a víkend u moře. Zvolila jsem levnější variantu. Jednodenní výlet (vlak stál 3000 tam a zpět) takže pohodička.  Vedle jednoho dne u moře jsme provozovali bazén na zahradě. Takže celkově nenáročné volno. Já nevím, co to poslední dobou se mnou je, ale zbavuji se čím dál víc věcí a zjišťuji, že se dá žít takřka "bez věcí"... Prázdniny typu domácí bazén, jeden den v Atami a důkladný úklid, tak jsem strávila letošní Obon week. Byly to jen tři dny a z toho jeden den bylo slunečno, další den bylo zataženo a poslední den střídavě svítilo a pršelo. Takže jsem ráda, že jsme hned první den vyrazili do Atami.

Malej moře miluje. Už celý týden vyprávěl ve školce, jak pojede k moři až se učitelky začaly ptát zda opravdu pojede k moři...jj, moře bylo v plánu, ale takhle nadšeného jsem ho neviděla. Pravda, k moři jezdíme už od jeho půlroku, takže je zvyklý...

Jak jsem už zmínila, já jsem spálená, takže jsem se druhý den moc nehýbala a teď už jen píšu článek a uklízím. Plány jsem měla vskutku velkolepé, ale bohužel změna práce tentokrát přišla tak, že mi ruply nervy...a dala jsem výpověď ihned...a až pak jsem řešila zda budu mít práci a peníze...haha...

Jsem šílená...haha...ne vždy je to, "že štěstí přeje připraveným" naopak poslední dobou se ukazuje, že můžu bý připravená, jak chci a příležitost se stejně neobjeví..."happy go lucky" to asi nejlépe vystihuje moji povahu...ale přiznám, že tentokrát jsem měla opravdu super kliku...:-)

Teď už si jen přeji abych v této práci vydržela, protože plat je víc než slušný a já bych si ráda udělala nějaké finanční rezervy. Kromě toho bych si ráda konečně dovybavila domeček...velmi neskromná...v tuhle chvíli mám smlouvu na půlroku a budu se snažit dostat prodloužení smlouvy od ledna. Snad to klapne...Už se mi nic nového hledat moc nechce...

Malá Čína v Yokohama City

Opět na cestách za prací a tentokrát jsem zavítala do míst v Yokohama City. Konkrétně se jedná o část zvanou Motomachi-Chuukagai. Jakmile je něco Chuuka, tak si můžete být jistí, že je to spojeno s Čínou a ne náhodou je v Yokohamě velké zastoupení čínské menšiny a tak vybudování čínské čtvrti bylo jen otázkou času.

Yokohama je opravdu mezinárodní město a občas mi přijde, že mnohem mezinárodnější než samotné Tokyo, protože život místních národnostních menšin je tu více vidět. Jakmile vystoupíte na zastávce Motomachi-Chuukagai, tak pokud půjdete z exit 1 a zamíříte doprava, tak během 5 minut se octnete v přístavu a přilehlém parku zvaném Yamashita Park. Zde v portu parkuje jedna z největších lodí k vidění v Yokohama přístavu. Loď nese jméno Hikawa Maru Yokohama a její spuštění na vodu proběhlo 30. září 1929. 

Pokud ovšem půjdete vlevo, pak narazíte na modrou umně zdobenou bránu do čínské čtvrti. Brána se jmenuje Dobrá Vůle. Dobrý název pro bránu. Kromě ozdobných bran je tu také krásný chrám zasvěcený ženě, která se stala po smrti bohyní.  Chrám se jmenuje Kaihoutei a bylo to první místo, které jsem v Japonsku navštívila. Musím se přiznat, že se mi více líbí čínské chrámy. Barevnost a ozdoby, kombinace červené a zlaté, tu prostě můžu.  Chrám je zasvěcen Bohyni moří zvané Ma Zhu Miao a byl vystavěn do dnešní podoby během posledních 20 let. Ma Zhu je údajně historicky doložená postava (Narodila se ve Fujian jako dcera Mr. Lin a její rodina byla 7. generací po 6. prefekturálním guvernérovi, takže rozhodně ne chudá rodina)  malou zajímavostí, že má narozeniny ve stejný den...:-)

Ma Zhu se narodila jako "tichá dívka", protože nikdy neplakala ani jako novorozeně. Modlila se k Budhovi každý den ráno a večer, když jí bylo 10 a údajně, když jí bylo 16 byla vyškolena v náboženské doktríně a projevila mimořádný talent ve vykládání poselství od Bohů...(jako atheistka mám pouze mlhavou představu o tom, co tento talent znamená...) Byla také známá léčitelskými schopnostmi. Schopnostmi zbavovat lidi zla a ochraňovat je před neštěstím...Když jí bylo 28let zemřela a byla pozvednuta do stavu božského. A často byla spatřovaná v červeném oděvu letící přes moře. Má řadu titulů " Moudrá a duchaplná žena" "Nebesy pověřena duchaplná žena" po její smrti ji lidé začali uctívat a vystavěli ji několik svatyní. A k tomu přibyly další tituly " Nebeská Císařovna" nebo "Duchaplná Princezna" nebo také "Svatá Matka Nebes" nebo "Princezna Nebes"...

Ma Zhu se stala Bohyní z lidského bytí a byla vysvěcena za Bohyni Moře, proto mnohé lodě měly vystavěný malý svatostánek k jejímu uctívání. Nemodlili se ale jen za šťastnou cestu, ale také za absenci povodní, cholery,  ochranu před zloději, válkami a epidemiemi. Čili její působnost se nevztahovala jen na moře, i když řada neštěstí chodila od moře...Jakmile začali Číňané podnikat cesty do zámoří kult Ma Zhu se začal šířit a v současné době ho můžeme nalézt ve 26 dalších oblastech a počet věřících čítá přes 200 mil. věřících. (zdroj leták, který rozdávají u vchodu do chrámu)

Kromě čínské architektury zde můžete najít zajímavé aquarium, 3D muzeum a spoustu restaurací. Samozřejmostí jsou pandy na každém rohu a místní restaurace...Do čínského jídla nejsem blázen, popravdě kromě rámenu a gyózy jsem snad ani nic čínského nejedla, takže láska na první pohled se nekoná a co se budoucnosti týče, tak jsem spíš do Itálie...:-)

Čínská čtvrť pořádá i slavnosti Nového Lunárního Roku, které připadají mezi leden a únor. Přehlídka masek a místních tanečních souborů. Přehlídka zabere celý den a kromě nich je také na programu tančící drak či lev či pes. Ǔčastnila jsem se těchto oslav už dvakrát a musím říct, že to bylo náročné, protože lidí tam bylo vždy jako much. Program byl velmi nabitý a řada lidí se snažila ulovit super snímek do novoroční fotografické soutěže. Můj ex se o to snažil každý rok, ale nikdiy neuspěl...Fotografií se muselo sejít vždycky tisíce.

Co se mě týče, tak o Číně jako takové vím pouze ze zpráv, takže vím prd... (Zemanův zmizelý čínský poradce) nebo z japonských medií (zpráva, že údajně Čína manipuluje s měnou, osočení by Mr. Trump) samozřejmě jsou tu demonstrace a mlácení lidí vystupující z vlaku a nic nedělající policie...mediální masáž funguje i na mě a to nemám TV...Pokud zatoužíte pozna místní a běžnou kulturu každodenního života, pak hurá do China Town...Takara

Chrám, kde dávají kitsune dobrou noc...

Už jsem zmiňovala, že moje práce obnáší cestování a často se dostanu do lokalit, kde je mrtvo a nic zajímavého k vidění, ale sem tam narazím na opravdové skvosty či perly a většinou je to náhoda. Tentokrát jsem zaparkovala na místě zvaném Musashi Kosugi, tak jako xkrát předím, protože moje předchozí zaměstnání obnášelo každý měsíc meeting v jedné ze škol v Musashi Kosugi. Zvláštní pocit být znovu zde, ale příjemná nostalgie se rozhodně nekonala. Napůl jsem se modlila, aby mě nepotkal nikdo koho znám, protože je velmi obtížné v Japonsku bavit se s bývalými kolegy. 

Jakmile jste "out" tak jste prostě "out" a už není možnost udržet si přátelství, i když přiznám, že se to týká většinou Japonců...pro ně většinou přestanete existovat. Ne ovšem pro cizince, mám řadu přátel cizinců z předchozích zaměstnání a pokud se jednou za čas setkáte, dá se přátelství udržet na příjemné úrovni, kdy si ještě stále máte, co říct a přítomnost druhého vám je příjemná. Vím, že to zní hrozně, ale po už nejsem děcko, které by se chtělo zalíbit všem...Pravdou je, že některá setkání jsou pouze o potvrzení, že si s tím druhým už nemáte, co říct a je vám vlastně oběma lépe, bez toho druhého...po takové schůzce už další kontakt většinou nehrozí a přirozeně se tím eliminuje okruh přátel a známých...

FB je toho dobrým příkladem,  k čemu je třeba mít 400 a více kontaktů, když většinou komunikujete intenzivněji, tak maximalně s 20-ti...k čemu mít v kontaktech někoho s kým jste si léta nevyměnili ani sms...v minulosti jsem to tak cítila a dělala jsem velký úklid mezi kontakty a v součastnosti se pyšním číslem 45...pár přátel jsem dokonce přidala...:-) nemyslím si, že jsem introvert, ale sem tam inrovertní sklony mívám to nepopírám. Super introvert jsem hlavně na lidmi přecpanými místy...turistické spoty...tento chrám s liškami nebyl tak hojně zalidněn, takže jsem si ho náležitě užila.

Kitsune čili liška je většinou v dvojí podobě jako dobrá liška a posel božstva zvaného Inari nebo také liška ničitel. V podstatě ta druhá verze lišky je podobná naší lišce z pohádky o Budulínkovi. Lišky jsou magická stvoření, která mohou žít až tisíc let a ocasů mívají povícero.  S věkem moudří a sílí. Ocasy značí jak silná liška je, takže mladá - slabá liška bude mít jeden ocas, opravdu silná liška bude mít až 9 ocasů, podoba s liškou z Naruta tedy není až taková náhoda...Kishimoto-san opravdu čerpal hodně z japonské mytologie...

Samotný chrám v klasické červenobílé kombinaci a lišky vypadají velmi nově až přerestaurovaně řekla bych, ale to množství a různé pózy jsou opravdu zajímavé, tak mi to nedalo a fotila jsem jako divá...:-) Mini ulička z červených bran byla jen třešničkou na dortu a dále zajímavá svatyňka pro Fuji-san, která působila trošku kýčovitě, ale proč ne Fuji-san je hodna svatyňky kýč-nekýč...

Jako krátká zastávka před prací musím říct, že super, i když chrám je jen 5 minut chůze od nádraží, tak jsem si chrámu nikdy dříve nevšimla, ke své škodě musím dodat. Chrám je blízko nádraží během poledne, tam není ani noha, takže pokud budete v Mushashi Kosugi přestupovat, protože se jedná o přestupní stanici pro Nambu Line a Toyoko Line, tak bych určitě zavítala sem. Je na co se tu dívat. Takara