Už jsem zmiňovala, že moje práce obnáší cestování a často se dostanu do lokalit, kde je mrtvo a nic zajímavého k vidění, ale sem tam narazím na opravdové skvosty či perly a většinou je to náhoda. Tentokrát jsem zaparkovala na místě zvaném Musashi Kosugi, tak jako xkrát předím, protože moje předchozí zaměstnání obnášelo každý měsíc meeting v jedné ze škol v Musashi Kosugi. Zvláštní pocit být znovu zde, ale příjemná nostalgie se rozhodně nekonala. Napůl jsem se modlila, aby mě nepotkal nikdo koho znám, protože je velmi obtížné v Japonsku bavit se s bývalými kolegy.
Jakmile jste "out" tak jste prostě "out" a už není možnost udržet si přátelství, i když přiznám, že se to týká většinou Japonců...pro ně většinou přestanete existovat. Ne ovšem pro cizince, mám řadu přátel cizinců z předchozích zaměstnání a pokud se jednou za čas setkáte, dá se přátelství udržet na příjemné úrovni, kdy si ještě stále máte, co říct a přítomnost druhého vám je příjemná. Vím, že to zní hrozně, ale po už nejsem děcko, které by se chtělo zalíbit všem...Pravdou je, že některá setkání jsou pouze o potvrzení, že si s tím druhým už nemáte, co říct a je vám vlastně oběma lépe, bez toho druhého...po takové schůzce už další kontakt většinou nehrozí a přirozeně se tím eliminuje okruh přátel a známých...
FB je toho dobrým příkladem, k čemu je třeba mít 400 a více kontaktů, když většinou komunikujete intenzivněji, tak maximalně s 20-ti...k čemu mít v kontaktech někoho s kým jste si léta nevyměnili ani sms...v minulosti jsem to tak cítila a dělala jsem velký úklid mezi kontakty a v součastnosti se pyšním číslem 45...pár přátel jsem dokonce přidala...:-) nemyslím si, že jsem introvert, ale sem tam inrovertní sklony mívám to nepopírám. Super introvert jsem hlavně na lidmi přecpanými místy...turistické spoty...tento chrám s liškami nebyl tak hojně zalidněn, takže jsem si ho náležitě užila.
Kitsune čili liška je většinou v dvojí podobě jako dobrá liška a posel božstva zvaného Inari nebo také liška ničitel. V podstatě ta druhá verze lišky je podobná naší lišce z pohádky o Budulínkovi. Lišky jsou magická stvoření, která mohou žít až tisíc let a ocasů mívají povícero. S věkem moudří a sílí. Ocasy značí jak silná liška je, takže mladá - slabá liška bude mít jeden ocas, opravdu silná liška bude mít až 9 ocasů, podoba s liškou z Naruta tedy není až taková náhoda...Kishimoto-san opravdu čerpal hodně z japonské mytologie...
Samotný chrám v klasické červenobílé kombinaci a lišky vypadají velmi nově až přerestaurovaně řekla bych, ale to množství a různé pózy jsou opravdu zajímavé, tak mi to nedalo a fotila jsem jako divá...:-) Mini ulička z červených bran byla jen třešničkou na dortu a dále zajímavá svatyňka pro Fuji-san, která působila trošku kýčovitě, ale proč ne Fuji-san je hodna svatyňky kýč-nekýč...
Jako krátká zastávka před prací musím říct, že super, i když chrám je jen 5 minut chůze od nádraží, tak jsem si chrámu nikdy dříve nevšimla, ke své škodě musím dodat. Chrám je blízko nádraží během poledne, tam není ani noha, takže pokud budete v Mushashi Kosugi přestupovat, protože se jedná o přestupní stanici pro Nambu Line a Toyoko Line, tak bych určitě zavítala sem. Je na co se tu dívat. Takara
Žádné komentáře:
Okomentovat