Ko...ko... koronavirus aneb panika až na prvním místě...

Koronavirus sem...koronavirus tam...
masky pryč...desinfekce vtahu...toaletní papír...rýže už není...zavřený supermarket kolem poledne... ano vážení, situace je vážná...

Sagamihara City je město cca 30 min od Yokohamy...pěkně se nám to rozneslo...

Dovolte mi nejprve shrnutí, jak se to vyvíjelo, než jsme se dostali sem...

Nejprve proběhla médii zpráva, že se něco rozšířilo v Wuhan z místního trhu, kde nabízeli polívku z netopýrů ovšem poslední zprávy mluví o luskounovi. Ať je to netopýr nebo luskoun, faktem je, že v Číně se konzumuje vše, co neuteče. Zda je to opravdu nutné nebo ne, je težké říct. Rázem se ale vyrojila teorie o uměle vyrobeném viru s názvem Wuhan 400. Oficálně se ovšem k této teorii nikdo nehlásí...Mě je celkem jedno, zda je to uměle vyrobeno nebo někdo žere něco, co by žrát nutně nemusel...chleba s máslem a šunkou nebo polívka z netopýra?! Těžká to volba!:-) ...ovšem nejsem expert na Čínu, takže je dost dobře možné, že tato volba je luxusem, který nemají. 

Tak či onak byl vypraven speciál pro japonské občany. Bravo! Jenže oni někteří odmítli testovat na COVID 19 (jak se tomuto viru módně říká...) a tady jsem si říkala, zda si dělají legraci. Prý že je nemohou nutit?????!!!! Proč by je museli nutit?!!!! Chceš do letadla? Testuj!!! Nechceš?! Tak zůstaň pěkně ve Wuhanu...Problém vyřešen...A jaké to překvapení o pár týdnů později se dozvíme, že tito "já netestuji" lidé to roznesli dál po Japonsku. Přivezli to jako dáreček svým rodinám a členové rodin to předali zase dál svým přátelům a známým. Výsledek? Školy zavřené na 14dní...před koncem školního roku a začátkem nového roku...

Zavřené školy po celém Japonsku, ale už ne tak školky a ne tak servisy nabízející after school. Nad tím zůstává rozum stát. Za celých 9 let jsem nic takového v Japonsku nezažila a to se tvrdí, že COVID19 je méně nebezpečný než chřipka. Úmrtí na COVID19 jsou úmrtí spojená s komplikacemi jako je pneumónie a tahle komplikace hraje roli i při úmrtí na chřipku. 5 úmrtí spojená s COVID19 jsou všichni do jednoho senioři ve vysokém věku. Nakažení jsou ale ze všech věkových skupin. Od dětí na Hokkaidu, přes řidiče autobusu, zdravotní sestru, nádražáky, průvodkyni ve věku 20-40 let...

Samotnou kapitolou byla loď parkující v Yokohamě, kde se nemoc pěkně šířila mezi lidmi. Karanténa byla hojně kritizovaná a jední kdo ji kritizoval byl expert ve svém oboru, který byl pomáhat na lodi a po jednom dni a xx připomínkách byl z lodě odejit. Ten kritizoval podmínky na lodi jako selhání. Nicméně po pár dnech svoje video stáhnul s tím, že podmínky na lodi byly okay a nikdo ho prý ke stažení videa nenutil...Well, můžeme tomu věřit, pokud chceme, ale já věřím, že to podělali...Proč?

Protože se objevila zpráva, že xx lidí nebylo vůbec testováno a šlo domů a cestovali veřejnou hromadnou dopravou. Protože řada těch, co testovali negativně v Japonsku testovala pozitivně u nich doma...Japonské testy údajně trvají až 6 hodin než ukáží výsledek a v Kanagawě vyvinuli test, který je rychlejší...Nicméně sousedé Korejci jsou schopni otestovat člověka a dostat výsledky do 30 minut...je otázkou pročpak se nespojí síly a pročpak se nesdílí info...ano máme bojkot Japonska na korejském poloostrově, ale to je o egu a penězích...

Ano peníze, kromě toho, že kupujete masky s vysokohorskou přirážkou a jedná se o masky, které se v Japonsku běžně používají a údajně před koronavirusem vůbec nechrání, protože jsou to ty papírové bez filtru....tak ani ty papírové už v obchodech nenajdete. Stejně tak desifekce. Vše zkoupeno...Všude posloucháme: noste masku, měřte teplotu, myjte ruce apod. A důvod proč to posloucháme je ten, že Japonci si ruce skoro nemyjí. Ano ve školkách probíhá osvěta, že si mají mýt prst po prstu, zápěstí apod. Nicméně pokud navštívíte veřejné toalety zjistíte, že řada Japonců si ruce vůbec nemyje a když, tak jen namydlit a spláchnout během cca 5s...a to mám přístup pouze na toalety pro dámy... 

Kašlou bez zakrývání úst nebo kašlání do ohybu lokte. To mě vyloženě drásá. Co se slavného popotahování týče, tak se začalo objevovat více lidí, kteří smrkají přímo v přecpaném vlaku, a pak se chytí tyče...Fuj...ve vlaku už se raději nedržím a spousta lidí má raději bavlněné rukavice...já uvažuji o rukavicích gumových...

Vzdělávací plakát, tak jako vždy s křížkem po funusu...Aneb jak správně kašlat...Jo pro spoustu Japonců úplná novinka...:-(

Co se kašle, teploty, průjem a zvracení týče, přišel email, že máme zůstat doma. Nicméně hned další email, co přišel nás upozornil, že máme vysoké absence a že se máme snažit přiští měsíc mít jich co nejméně. Zdá se vám to divné? Věrte mi není...Naopak...je to typicky Japonské. Japonce z práce omlouvá jen smrt, takže jsem si jistá, že pokud se fyzicky mohou dopravit do práce, tak to udělají. Teplota-neteplota, kašel-nekašel, COVID-neCOVID...proto relativně nízká čísla se musejí brát s rezervou, protože většina lidí netestovala a ani testovat nebude....Kdyby museli zůstat doma, tak za prvé nemocenská tu není tzn. dostanete velkou kulovou nulu a za druhé pokud jste nemocní častěji, tak se vystavujete riziku, že skončíte na dlažbě. Tahle kombinace je pro šíření viru ta nejlepší možná...Bohužel...

Karanténa škol nařízená Shinzou Abem se setkala s nevolí rodičů, kteří teď musí řešit, co s dětmi aby nemuseli řešit to, co jsem popsala o odstavec výše. Spousta médií se zmiňovala o zmatení rodin s dvěmi příjmy...jj, a co teprve rodiny s jedním příjmem...14dní bez platu, jo to zní jako sen...Další obviňují Abeho, že dělá pouze politická rozhodnutí, protože OH je už za dveřmi. 

OH!!! Ano, zatímco ve světě se mluví o zrušení, přesunutí apod. Japonci se tomu brání zuby, nehty...a důvody jsou následující: ego (obviňují, že rozhodnutí o zrušení OH jsou politická a mají zájem na poškození Japonska), peníze, které Japonsko investovalo a také očekávaný ekonomický boost, který Japonsko potřebuje po dalším zvyšení daní. Chápu jejich touhu po udržení OH...a je mi jich docela líto...ale patřím do klubu antiOH dokud je Fukushima není uklizená...a uklizená pořádně...ale pšššššššššššššt...můj názor je jeden z těch nejméně populárních v Japonsku...

Takže máme karanténu. Ve firmě, pro kterou pracuju jsme na dva týdny na "standby" režimu. tzn. že jsme placeni a čekáme na hovor z office, zda jít pracovat do Shinagawa nebo pracovat doma nebo assistovat v některé ze školek, které zavřené nejsou, ale učitelé mají děti na školách, které zavřené jsou a je třeba pokrýt stav...Se spoustou lidí doma tu máme i více lidí "nakupujících do roztrhání těla", a že to stojí za to...:-(

   

toaletní papír?...papírové kapesníky...už nejsou...VLOŽKY?!!!!to je žert...nebo ne????

rýže...už není...

Pravidlo platí: jeden balík na rodinu!!! To je univerzální pravidlo a zatímco jedni se ho drží, tak druzí ho porušují a dělají to fikaně. Máte 4 členou rodinu a větší děti. Pak se rozdělíte a platíte zvlášť. Výsledkem je o 3 balení víc než rodina, která poslouchá a odejde s balením jedním. Takto byly vykoupeny masky a desinfekce...Chápu lidi se bojí...Nicméně jde to dál...

tak ještě jednou pro hloupé...číslo 1 platí po celém světě...tak proč ne v Japonsku?

Vlezu do supermarketu a mám štěstí, že je otevřený. Přítel šel do supermarketu v Osace (město se statisíci obyvatel a pouze 2 nakažení) bylo poledne a supermarket byl zavřený z důvodu doplňování zásob...U nás rýže fuč, těstoviny fuč, chleba fuč a dokonce toaletní papír a papírové kapesníky...To už překračuje vše... protože COVID19 je slabší virus, než chřipka. Nakažených (potvrzených je kolem 250, ale netestovaných případů může být kotel, takže nejsem až tak optimistická) nicméně ani v karanténě "nežerete a neserete" víc než kdy jindy!!!Tzn. běžný nákup toho co vám zrovna došlo by měl být v pohodě...

Miluju český humor: Polovina lidí umře na přežrání a druhá polovina hlady ještě než do ČR koronavirus vůbec dorazí...jj a v Japonsku to bude dost podobné, i když tady už virus je...

No a jaká je situace u nás? Tokyo hlasí 36 případů, Chiba 13 a moje Kanagawa 27... TYHLE ÚDAJE UŽ NEPLATÍ!!!! Hned první foto znázorňuje pouze Sagamihara City. Nemocných už je ke 300...
Kanagawa je prefektura, kde parkovala lodička (Yokohama) takže fakt, že se tu COVID19 objeví byl jistý a se zpackanou karanténou lodi o tom nebylo pochyb. První případ v mém městě byla 80letá žena, která zemřela v Chuo Hospital. Netuším, zda byla z lodi nebo jak se k ní virus dostal, ale od ní to dostala zdravotní sestra 40 let, která měla masku bez filtru (v češtině tomu říkate rouška, ale maska zní lépe). Takže se zvedla otázka, zda masky opravdu chrání a byla přebita odpovědí, že si patrně nemyla ruce a nekloktala. Pravděpodobné, ale těžko říct, co přenos doopravdy způsobilo. Sagamihara Chuo čtvrť se začala bát. Máme celkem tři čtvrti: Minami, Chuo a Midori. Já bydlím v Minami-ku...a o pár dní později se dozvídáme, že dva pracovníci nádraží Sagamihara testovali pozitivně na COVID19. Sagamihara st. je druhá zastávka od nás směrem na Hachioji...Takže je jisté, že COVID19 se rozlezl a zdroj je samozřejmě lodička. Yokohama Line, jak už její název napovídá je dopravce spojující Yokohamu a Shin Yokohamu (zde vypravují shinkanseny) s ostatními částmi Kanagawa pref. Vzhledem k faktu, že v Sagamihara City testovali 4 lidé pozitivně a jsou to dva oddělené případy a s tím, že nejsme testovaní plošně si myslím, že je jisté, že nákaza už v Sagamihara City je...UPDATE: ano, měla jsem pravdu, případů už je tak moc, že už o jednotlivých případech neinformují...

když dojdou masky je čas vzít situaci do vlastních rukou...

Pro mě to znamená větší kontrolu nad malým: "maska, mytí rukou a ruce v kapse, když jsme ve vlaku" a moje nejčastější věta je "na nic nesahej!!!" žádné držení na eskalátoru, žádné mačkání tlačítek ve výtahu, žádné chození na záchod na veřejných toaletách a jídlo venku. Nesyslím, nechci to pak vyhazovat a modlím se aby "standby" pro mě znamenal "dva týdny práce z domova" protože pokud nemusím malého vodit do školy vlakem každý den, tak se toho ráda vzdám vzhledem k situaci...

Závěrem si troufnu říci, že tento začátek jara je poněkud nešťastný. Všechno kvete, super počasí, narozeninová párty pro mě a malýho se blíží (jsem zvědavá, zda budu moci koupit narozeninový dort...:-D :-D ) Zatím nejhorší jaro, které jsem tu zažila...Pohoda, klídek, žádné syslení, vitamíny a zůstaňme zdraví!!!!Takara 

Magický podzim v Japonsku 2019

Podzimní čas beru jako čas reflexe a sebereflexe především...

Spoustu chyb, které jsem učinila, některé jdou odčinit a jiné jsou nevratné a jiné byly nutné v zájmu katarze a očištění...

Podzim hýřící barvami a modrá obloha k tomu je něco, co je nepopsatelné a člověka to energii nabíjí. Nicméně v roce 2019 takových dnů bylo poskrovnu a do mého života se vkradla blbá nálada, ale i depresivní stavy. S komplexy, které mám a s vnitřní nespokojeností sobě vlastní se jedná o smrtelný koktejl. Těžko tomu odolat...Nutno říci, že já jsem se tomu plně poddala a ničila jsem co jsem mohla, pálila jsem mosty, ale s postupem času přišel čas, kdy jsem byla nejen ochotná poslouchat, ale poslouchat s porozumnění. Občas je těžké vidět svoji nezralost a diletanství...Zpravidla chodíte po světě s více či méně nebezpečnými myšlenkami.

Nikdy jsem se za sebe nestyděla. Nikdy jsem se nestyděla za to, že jsem učitelka a nikdy jsem neměla velké ambice ani kariérní sny až jsem potkala někoho, kdo mě motivuje udělat něco ze sebe něco více a být tou nejlepší možnou verzí samasebe...Zdá se vám to povědomé ano dá se říct, že tohle je NY mantra a já na to slyším...Nesnila jsem, protože jsem neměla odvahu jít za svými sny. V podstatě jsem se automaticky posadila na lavičku mezi poražené aniž bych to alespoň zkusila. Přehnaná kritika vlastní osoby, přehnaná skromnost, nedostatek víry ve vlastní schopnosti...to je to co mě formuje a pro co mám jméno "Ms. Mediocre" "Miss průměr"...Co se průměrnosti týče, tak v té jsme si libovala už od školních let. S oblibou jsem tvrdila: Nikdy nebuď v ničem první nebo poslední...

Pokud budeš první budou od tebe dobré výsledky očekávat pravidelně, a pokud zklameš bude z toho haló. Naopak pokud budeš poslední, tak tě každý uvidí jako blba a povede se spousta řečí: "proč se nesnažíš, kdyby ses trošku snažil..." otravné řeči. Takže pro mě byl průměr místo, kde jsem se cítila nejlépe...a když se náhodou ozvala ambice, tak z průměru to jde nahoru pořád ještě dobře. Soustředila jsem se ne na to být nejlepší, ale na to projít. Červený diplom?! Netřeba nikdo se mě nikdy nezeptá na barvu a taky, že nezeptal.

Co se talentu týče, tak jsem nadaná průměrně ve všem. Zacvičím gymnastickou sestavu, zazpívám Truverskou mši, vytvořím výtvarnou práci technikou Informelu, napíšu pohádku, zahraji na flétnu nebo na klavír, předvedu kata: heian nidan karate sestavu...ale vždy to bude průměrné nikdy to nebude nic z čeho si někdo sedne na zadek. V čem jsem dobrá a můžu to říct je: jsem dobrá učitelka (ale ne perfektní) pořád se vzdělávám a studuji. Ale kromě toho přišel čas se sebou něco dělat po všech stránkách. Nejsem na to sama, i když jsem mu dala pěkně zabrat a málem to bylo tak, že jsem na to byla sama. 

Podzim zafungoval jako katarze a očištění, stržení růžových brýlí, nastavení zrcadla a nocí bez spánku, kdy jsme mluvili a poslouchali a vysvětlovali. Pak přišel čas pálení mostů a měsíc mlčení během kterého jsme reflektovali konečně viděli své chyby. Popravdě jsem si myslela, že je konec, ale mýlila jsem se. Občas je naděje i tam, kde by ji člověk nehledal a i když s oblibou říkáme slovíčka "nikdy víc", tak pořád platí: "Never say never!" Takara

Happy Halloween na japonský způsob

Co si budeme vykládat. Každá země má svoje tradice a ty převzaté si upravuje podle sebe. Stejně tak jako Vánoce, tak i Halloween je modifikován. Slaví se většinou ve školkách, kroužcích nebo v sousedství. Jinak halloweenská dekorace na vás kouká z každé výlohy a jakmile skončí v Japonsku Hallowen, pak začínají Vánoce a lidi začínají plašit. Je to jako lusknutí prstem:mále Halloween lusknutí prstem a máme Vánoce...advent? nevedeme... Přiznám se, že mě to trošku irituje, ale jak roky běží, tak mi to hýbe žaludkem méně. :-)

Pro mě Halloween letos znamenal méně práce. Mám 5 tříd ráno a 5 tříd odpoledne. Třídy se scvrkly do jedné ráno a jedné odpoledne a měla jsem odpracováno něco kolem hodiny max. dvou denně. To není vůbec špatné. V porovnání práce 9 hodin denně 8 let za minimální plat. Letos jsem na tom jinak. Pracuji 4 až 5 hodin denně a zbytek trávím na cestách vlakem nebo chodím. 20 000kroků denně to není žádný problém :-) No a co byla náplň halloweenského dne? Přečíst příběh, zatancovat, zazpívat, a pak už jen trick or treat.

U malého ve školce vyrobili kostým. Letos to byl kostým ducha a party byla velmi decentní. Nic fancy a děti měly určitě radost. Co se našeho domu týče, tak zdobím podzimně. Nějak Halloween neřeším. Můj kostým je stejný jako předešlé roky. Jdu za čarodějnici a profil obličeje na to mám perfektní.

Japonci se příliš nezajímají o to, co je Halloween vlastně za svátek. Vše co je zajímá je výzdoba, cukrátka a párty. Děti se naučí "Trick or treat" a tím se hasne, i když letos jsem viděla drobnou změnu v tom, že se japonští učitelé snažili vysvětlit co je "trick or treat" a to vnímám jako krok dobrým směrem. V Japonsku ovšem "trick" part nevedou a něco mi říká, že z dobrého důvodu, protože malí Japonci jsou super kreativní...

七五三祝 Shichi-go-san aneb osobní zkušenost 11/15/2019

Čtenáři, kteří mě znají už déle a našli si mě na mém prvním blogu na Blog.cz v roce 2011 ví, že zásadně nedohledávám info na netu, protože pracuji s informacemi, které vím, slyšela jsem a nebo zažila na vlastní kůži. Důvod? Chytrého může dělat každý, stačí znalost Google a je hotovo. Nemám čas hrát si na chytrou či znalkyni japonské kultury. Vše co zde prezentuji jsou osobní postřehy a zkušenosti. Nic víc, nic míň...Dnes to bude shichi-go-san obřadu, který jsme absolvovali s malým.

7-5-3 oslava, kdy slavíme děti, které v tomto školním roce dosáhnou 7 (dívky pouze), 5 (chlapci pouze) a 3 (dívky pouze). Malýmu bude 5 let na jaře, takže spadá do skupiny dětí, pro které je připraven shintou obřad. Je to speciální den a vyžaduje speciální přípravu. Podobně jako Omiyamairi což je první návštěva Shintou chrámu v životě člověka (novorozené miminko 2měsíce).

Koncem září mi přišla přihláška, k účasti na obřadu. Obřad stojí 5000yenů (1000Kč) ale to nejsou jediné výdaje. Musím si zapůjčit nebo zakoupit hakamu. Nejlevnější stojí 15 000 yenů (3000 Kč) a nejdražší stojí až 150 000yenů (30 000 Kč). Rozhodla jsem se koupit ji za  15 000yenů nějak to nehrotím, protože rozpočet je daný. Dále kromě hakamy musím objednat fotografa. Studio Alice je jedno z nejlepších, takže půjdu tam stejně jako jsem byla když jsme fotili na Omiyamairi.  Velmi drahé, pamatuji si, že za dvě fotky v ozdobných deskách se platilo něco kolem 30000 yenů (6000Kč) takže bych si měla připravit něco kolem 50 000yenů (10 000yenů) na tuhle srandu. Samozřejmě se budu snažit vyřídit to co nejlevněji. Je to sice jen jednou za život, ale právě díky tomu jsou služby s tím spojené super drahé. Nic pro svobodné matky. Tak takový byl plán...Hakamu jsem objednala přes Amazon a studio bylo narvané k prasknutí, takže odsunuto na neurčito, ale definitivně budeme fotit letos.

Hakama byla největší challenge, co se oblékání japonských oděvů týče. Jestliže jsem měla pocit, že Yukata je obtížná, tak pár let cviku a oblékání podle Youtube mi dalo dobrou školu. Nicméně na hamamě jsem si pěkně vylámala zuby. Bílá vrstva a převaz pásem byl v pohodě. Na to přišla modrá vrstva a převaz. Sukně a malé ozdobné pásy, které se zakončují "motýlkem" ty mi daly...Než přišel den D měla jsem dva týdny čas. Takže jsem vázala a převazovala aby to vzpadalo k světu...

Den D přišel rychle a já jsem si raději přivstala abychom to zvládli. Byla jsem překvapená, že se malému hakama moc líbila a nefrfňal. Snažila jsem se pásy utahovat, jak jen to bylo možné, ale očividně jsem to neutáhla dostatečně, takže "sukně" mu sjížděla dolů a co 10 kroků jsem to musela popotahovat nahoru aby s tím nezametal chodník.

Naštěstí místo, kde se oslava 753 konala byla 5 min od baráku v místní svatyni, takže jsme nemuseli popotahovat až tak moc. Dorazili jsme do chrámu, kde už se shromažďovali rodiny oslavující 7leté a 3leté dívky a 5leté chlapce. Většina lidí bzla oblečená v černé pouze já a pár dam bylo oblečeno jinak než v černé. Já jsem si vybrala slavnostnější zelené šaty a tím jsem skončila. Ano, držím japonské tradice, ale přece jen to dělám po svém.

Přišli jsme do svatyně, postavili jsme se do fronty. Platili jsme 5000yenů za obřad. Dostali jsme chitose ame což je 1000leté cukrátko,  je to taková dlouhá, cukrová a velmi tvrdá tyčka, která se jí jako lízátko a dlouho to trvá, než to zkonzumujete. Dále jsme dostali talisman a tužky jako dárek. Vše uložené v papírové tašce vyrobené pro tuto příležitost. Tašku zdobí želvy a jeřábi. Obojí symbolizuje štěstí a dlouhověkost. Jakmile jsme zaplatili, byli jsme usazení a čekali jsme na začátek obřadu.

Obřad proběhl uvnitř v svatyně, která je většinou zavřená a otevírá se jen při určitých příležitostech jako je například Nový Rok. Posadili jsme se a kněz začal s obřadem, vyvolal jména všech přítomných aby jim bohové požehnali a potom jsme po jednou přicházeli k "oltáři" tam se pokládala zelená větvička s přáním všeho dobrého směrem k bohům, snad nás bohové vyslyšeli. 

Obřad skončil a my jsme se vydali zpátky domů. Celé to trvalo asi hodinu. Spousta lidí se vydala na focení pro tuto událost do specializovaného ateliéru. Já se chystám objednat v dubnu nebo v cervnu. Uvidíme, jak to vyjde. Focení je totiž velmi nákladná záležitost, což je pochopitelné, protože se jedná o událost jednou za život. Ano, vskutku 5 vám je pouze jednou za život...Takara