Vzpomínky ze stínu sakur: 26.3.2016 Stěhování v Japonsku

Pokud chcete změnit bydliště v Japonsku, pak první co musíte udělat je zajít v místě bydliště na městský úřad. Tam se musíte odhlásit a vydají vám papír o tom, že jste se odhlásili, ten papír donesete na městský úřad v novém místě bydlišti. Novou adresu musíte nechat zapsat do "my number" karty a taky do vaší cizinecké karty. Začít měnit adresu můžete s předstihem, protože v dokumentech je kolonka s "datem platnosti". A nezapomeňte nahlásit změnu bydliště na poště a vypsat dokumenty na poště aby vám pošta chodila na nové bydliště.

Pokud utíkáte a nechcete aby vám manžel či manželka či její nebo jeho rodina v Japonsku našla, pak musíte toto nahlásit na městském úřadě, tam vyplníte příslušné dokumenty a díky nim se o vašem novém bydlišti nikdo nedozví, nicméně policie, či obsílka od soudu pro rodinu si vám samozřejmě najde.

Dále je třeba sbalit si věci. Krabice se dají obstarat v každém supermarketu, zpravidla je najdete na viditelném místě k dispozici. Je to bezplatné, tak proč to nevyužít. Další věcí je vlastní stěhování. Stěhovat se můžete za pomoci kamarádů, nebo profesionálů. Nicméně profesionálové se trošku prodraží. V ceně jsou balící servisy, vykládka, nakládka, úklid. Některé společnosti vás přestěhují, tak že už jen přijdete a můžete bydlet. Běžná cena je od 60 000 yenů. Do ceny se započítavají i patra, schody, které je třeba sdolat při stěhování.

Pokud je váš plat spíše nižší a věcí ke stěhování není až tolik. Nemáte žádnou velkou elektroniku, nestěhujete žádné velké kusy nábytku. Pak je tu ještě jedna možnost. Ta se jmenuje Akabousha.

http://www.geocities.jp/akabouninja/akabousha.html

Jedná se o malý náklaďáček, kam se vejde zhruba 10 krabic. Běžné vybavení, věci denní potřeby jsou OK. A cena je více než pěkná 15 000 yenů.

#bydleni v jedne mistnosti s 18mesicnim ditetem a matka si dovolila zaspat.    

 

Moje zkušenost: Zavolala jsem na číslo z internetových stránek. Stěhování Zama-Kawasaki. Co se Akaboushi týče, tak tady je třeba přiložit ruku k dílu. V mém případě jsem si snesla všechno po schodech dolů, což jsem se zapotila. Pak jsem pomáhala věci složit do auta. Když bylo narvané k prasknutí. Vydal se náklaďáček na cestu. Já jsem přijela se zpožděním asi hodinu. Nicméně pán na mě počkal a pak jsme společně věci složili do Mikrobytu. Akce zabrala celkově 3-4 hodiny a bylo hotovo. Takže za mě dobrý!

Daily Life Japan: Jak dostat dítě do školky?

Předškolní vzdělávání malých Japonců je kapitolou samo o sobě, jako studovaná učitelka mám k řadě věcí výhrady ale na řadu věcí jsem změnila po letech svůj názor. Předškolní vzdělávání obsahuje jesličky hoikuen a školky youchien.         

Zatímco hoikuen je pro děti od 0 do 6 let, školka je pro děti od 3 do 6 let. Zpravidla platí, že do jesliček se umisťují děti starší 2 měsíců, což je ze zákona daná minimální mateřská dovolená a všechny firmy jsou povinny čekat na vás minimálně 2 měsíce. Ve statních firmách se dá čerpat mateřská až jeden rok, ale většinou to probíhá tak, že žena nastoupí do práce dva měsíce po porodu nebo nemá práci, a pak zůstává doma. Některé matky zůstávají doma do 3. let věku dítěte, a pak dají dítě do školky a pracují na částečný úvazek.

Musím říct, že nabídka částečných úvazků je v Japonsku vyšší než u nás v Čechách. Řada matek pracuje na částečný úvazek, rozváží zboží, letáky, dělají práci z domova (kompletace propisek atd) nebo pracují na částečný úvazek ve své původní práci. Většina matek je ale doma s dítětem, které od 2 až 3 let posílají do školky a jsou prostě doma. Více začínají matky pracovat až jejich děti začnu chodit do základní školy (shougakkou), ale většinou i tehdy zůstávají doma nebo maximálně pracují na částečný úvazek, tak aby nevydělaly více než 1 milion yenů ročně, protože tehdy by musely platit daně, které nejsou zanedbatelnou položkou. Dalším důvodem je, že na Japonkách leží většinou celá domácnost a pokud je chlap starší ročník, tak tradice velí, že doma nehne ani prstem. Takže si to představte mít celou domácnost na sobě, péči o dítě také a ještě chodit do práce na plný úvazek. A manžel by jen přišel z práce a dožadoval se jídla, sexu a odpočinku. Není divu, že řada Japonek se vdát nechce, takže se mladí muži začali adaptovat a někteří z nich dokonce ví, co s vysavačem. Ve svém okolí mám už ty muže, kteří ví, co s odpadkovým košem, co s vypraným prádlem, vysavačem a špinavým nádobím a vnímám to maximálně pozitivně. Protože ten tradiční styl nemůže fungovat, když žena chodí ještě ke všem svým povinnostem ještě do práce...Tradiční styl byl založen na určité rovnováze a sociálních rolích: žena doma a chlap v práci.

Mně osobně vyhovuje více: žena v práci, muž v práci a domácnost napůl... nicméně na tenhle model je v Japonsku stále brzo. Žena jde do práce hlavně v rodinách, kde muž dostatečně nevydělává nebo tam kde má dobrou kariéru, o kterou nechce přijít. Pro některé matky není snadné dát své dítě do jeslí, zatímco jiné si od něj velmi rády odpočinou. Ani jedno není špatně, každá žena je totiž jiná a i mateřský pud je u každé ženy vyvinut trošku jinak.                        　　　　　　　　　　　　　　　　　　V čem se liší jesle od školky?

Jesle-hoikuen: 0-6, pro pracující matky, v času od 7.00 do 20.00, od pondělí do soboty

Školka-youchien: 3-6 pro ženy na mateřské či na částečný úvazek od 8.00 do 15.00, od pondělí do pátku

Vzdělání učitelů je různé od univerzity, přes pouhý půlroční až roční večerní kurz, který je podle mých zkušeností naprosto nedostačující apod. Pokud má učitel kvalifikaci pro jesle, pak může pracovat i ve školce, ale pokud má učitel kvalifikaci jen pro školku, pak v jeslích pracovat nemůže. Proto si řada učitelů, chtě nechtě musí dopnit kvalifikaci. Certifikáty ze zahraničí například bakalář v oboru předškolního vzdělávání se zatím neuznávají, nicméně do budoucna bychom měli mít stejné možnosti jako zdravotní sestry, jejichž vzdělání z ciziny se začalo uznávat a musejí skládat jen testy z Japonštiny.

V budoucnu toto čeká i na učitele, ale než se to uzákoní, tak to potrvá, takže pro mě přichází v úvahu dodělat si vzdělání pro jesle v Japonštině. (jsem optimista, proto si myslím, že budu mít dříve japonský certifikát pro učitele, než tato změna k lepšímu bude uzákoněna.)　

Jesle-Hoikuen je určen pro pracující matky, ale protože existují, jak státní tak soukromé hoikueny, tak i nepracující matka může své dítě dostat do hoikuenu, ovšem to levná záležitost. Za dítě 0-1 rok zaplatíte mezi 60-80 tisíci yenů (12-14 tisíc Kč) Pokud chcete dostat své dítě do hoikuenu státního, tak pokud nepracujete, ale práci hledáte, tak dítě do hoikuenu můžete dostat, ale jen na tři měsíce, pokud si během té doby pracovní příležitost neobjeví, tak je vaše dítě z hoikuen vyřazeno.

Základní dělení hoikuenu podle druhu a typu financování

• státní, veřejné: státní kokuritsu 国立, veřejný kouritsu 公立、shiritsu hoikuen 市立(státní, městský hoikuen financovaný z daní)

*speciálním druhem je tzv. ninkagai hoikuen　認可外保育園, byouji hoikuen　病児保育園, nintei hoikuen　認定保育園

• soukromé hoikueny se dělí na:

1. kojin hoikuen　個人保育園, shiritsu hoikuen !!!stejné čtení, takže Japonci často říkají watakushiritsu hoikuen, aby odlišili význam shiritsu (protože shiritsu s jinou kanji má význam "veřejný" 私立　保育園soukromý (financují se z toho, co vydělají)
2. hoikuen polosoukromý (samofinancování, plus příspěvky od státu)

Základní dělení školek podle druhu-youchien 幼稚園

• veřejné školky 公立幼稚園
• soukromé, které nabízejí servis od 0-do 6 let věku dítěte　私立幼稚園
• • mezinárodní školky, kde hlavním jazykem je Angličtina　インタ-ナショナルスク-ル

Přijímací řízení do jeslí a do školky probíhá na městském úřadě (shiyakusho　市役所, kuyakushou　区役所), vyplníte formulář, váš manžel ten formulář musí potvrdit ve své práci a i vy musíte vzít formulář do své práce (pokud práci) máte. Formulář se v Kanagawě podává každý měsíc do 10., ale hlavní příjmací řízení na nový školní rok vyžaduje dokumentaci do 10.12. (protože školní rok začíná v dubnu) V případě dodatečného výběrového řízení trvá až měsíc, než o přijetí či nepřijetí rozhodnou a přednost mají matky samoživitelky, dále lidé ve svízelné životní situaci, pak pracující matky, a pak ti ostatní. Ve formuláři je sekce kam dopníte zda pracujete, zda práci hledáte, nebo zda jste žena v domácnosti, ta poslední zmíněná, má nejmenší šanci dostat své dítě do hoikuenu.

Kolik za hoikuen zaplatíte závisí na tom, kolik vyděláváte společně s manželem a nebo kolik vydělává váš manžel, pokud zrovna nepracujete. Platí, čím vyšší plat manžel má, tím více za hoikuen zaplatí měsíčně. Ceny státního hoikuenu se pohybují od 15tisíc po 70 tisíc měsíčně. Ceny za soukromý houiken se pohybují od 40 tisíc do 100 tisíc, zde se většinou připlácí za speciální výuku Angličtiny.

Přijmací řízení do státních jeslí probíhá tedy přes městský úřad, zatímco v případě soukromých jeslí, kam prostě přijdete a zeptáte se zda mají volné místo. Přijímací řízení do státních jeslí trvá asi měsíc, kdy se zkoumá: rodinná situace - matka samoživitelka, nebo žádná širší rodina, která by pomohla, pracovní situace a finanční situace, ale zájem je velký, takže přednost mají ti, kteří na to jsou v těchto oblastech nejhůř. V mém městě je nemožné dostat do jeslí dítě mladší 2 let.

Takže pokud chce člověk pracovat má na výběr už jen: společnost nabízející babysitting, ale to je velmi drahá záležitost a spíše je využívaná tehdy, když si matka nemůže vzít volno, dítě je nemocné a není nikdo, kdo by se o něj postaral. Další možností je získat práci v podniku, kde mají firemní jesle či školku tzv. hoikusho　保育所, ale zde platí, že příjímají děti od jednoho roku, někde až od roku a půl a i tyto jesle bývají narvané až k prasknutí.

Žádat o hoikuen či youchie můžete v místě bydliště nebo v oblasti, kde máte uzavřenou smlouvu o pracovním poměru. Žádost se dá podat každý měsíc do 10. a přijímací řízení trvá zhruba měsíc až dva. Hlavní příjímací řízení probíhá od 10.12. takže do 10.12. musíte vyplnit formulář a získat potrvzení o pracovním poměru a to vše musíte donést na městský úřad do 10.12. pak už se děj vůle boží, zda budete mít štěstí. 　Druhe kolo je pak do 10.unora. Kazde mesto to ma trosku jinak. V případě soukromého hoikuenu či youchienu nemusíte chodit na městský úřad, stačí zavolat přímo na jejich telefonní číslo a zeptat se, zda mají místo. Děti 0-2 budou problém všude s tím počítejte a taky počítejte s tím, že za dítě 0-2 si připlatíte, je to z toho důvodu, že čím menší děti jsou, tím více učitelů na třídě je potřeba. Nejlevněji vyjdou předškoláci. Ať už se rozhodnete pro jakýkoli typ školky či jeslí, mějte na paměti, že pokud se rozhodnete pro soukromý, můžete se setkat s nucením do jídla, zavíráním dětí do komor apod. (viděla jsem na vlastní oči) což je i v Japonsku hodnoceno jako týrání dětí. 

Takže pokud půjdete do privátní sféry dobře si pročtěte reakce na internetu, popovídejte s rodiči a poslochejte, co vám vaše dítko říká. V soukromých školkách je větší riziko, že se tam bude dít něco nepřístojného, protože tím, že nepobírají peníze od státu, tak nejsou tolik kontrolované a v Japonsku si může školku otevřít prakticky každý (občas to podle toho vypadá). Tím nechci říct, že všechny soukromé školky jsou špatné, to vůbec, jen to chce důvěřovat, ale prověřovat. Platíte za péči, ne za to aby tam vašemu dítěti bylo ubližováno...　　　　　　　　

Hodně štěstí, Takara　　　

Plum Garden v Atami

Plum Garden aneb Baien je "švetsková" zahrada, pokud budu vycházet z anglického předkladu a já z něj budu vycházet. Diskuze na téma ume nerovná se švestka, proběhla tuším loni nebo předloni, takže jen shrnu poznatky. 

Ano, ume je podobná spíše aprikotu a jedná se o křížence mezi švestkou a aprikotem. Dále plody, které nemají typicky švestkovou barvu, se nakládají a produkty z ume jsou různé: ať už to je ume shu nebo sušené či jen nakládané ume, jsou dost kyselé, ale většinou se jedná o směs chutí sladko-kyselá nebo slano-sladko-kyselá (té jsem nepřišla na chuť). V minulých letech jsem navštěvovala spíše sakura matsuri, ale letos bych se chtěla zaměřit právě na ume. 

První ume matsuri jsem navštívila v Atami, kde mají nádhernou zahradu. Stejně jako sakury mají i ume řadu druhů pro začátečníky bude stačit, že kvetou od ledna do konce března a jsou děleny do tří skupin 1) rychle kvetoucí 2) střed 3) pozdně kvetoucí. Já jsem do zahrady dorazila, když byla v květu ze tří čtvrtin. tzn. stihla jsem rychle kvetoucí ume a střed. Na pozdně kvetoucí ume je ještě zima.

Květy ume jsou od bílé přes růžovou až po temně rudé. Řada zahradníků se snaží roubováním či jinou technikou získat bílé a růžové květy na stejném stromě, nicméně je pravda, že bílá vede. Sama jsem si kdysi zakoupila ume s tímto roubováním a ta tmavě růžová část jen přirozeně zašla a převládla bílá část. Takže ono to s tím křížením druhů nebude tak jednoduché.

Zahrada je z kopce a do kopce jako celé Atami, takže se projdete. Dobrá zpráva pro kočárky, přístupnost je dobrá, schody jsou minimální. Součástí zahrady jsou i stánky s občerstvením a suvenýry. Jedná se do "delux" místo, kterým protéká říčka je zde řada japonských mostů a dokonce i vodopády s průchodem ve skále. Opravdu velmi zajímavá podívaná. Další dobrou zprávou je, že Baen se vyplatí navštívit i na podzim, protože je to jeden ze spotů v Atami coby "momiji spot", tzn. plán na podzim se už začíná pomaličku rýsovat.　

Součástí zahrady je i korejská část, kde najdete část architektury (pro představu) a ume typické pro daný region. Zajímavá byla místní fontána, tam se malému hodně líbila, a tak hleděl jak by se v ní pěkně vymáchal. Další zastávkou byl spot "nohy v mokru a teple" aneb onsen určemý pouze pro nohy, kde za poplatek 100 yenů vám zapůjčí i ručník. A kromě onsenu a stánků s občerstvením je tu i vyhlídka, ze které máte výhled na celou zahradu a ten pohled stojí za to. Takara

Noční romantika Kawazuzakura

Plánovali jsme, plánovali, až jsme doplánovali, no ale plány jsou od toho aby se měnily, tak se není čemu divit, že máme splněný jen jeden bod z plánů pro čas: přelom zimy a jara. Potýkali jsme se s infekcemi a horečkami. Takže jsme přišli o Hinamatsuri kompletně a večerní nasvícení ume. Co se nám podařilo stihnout bylo kvetení KawazuZakur a Hinamatsuri v Shin Matsuda. I to nebylo k zahození. Nicméně zbývající body máme odloženy napřesrok.　

Podařilo se nám vyjet v tom nejlepším čase, tzn. sakury v plném květu a zelený listů poskrovnu. Do Shin Matsuda jezdíme každý rok, nicméně letos podívaná byl méně barevná, žluté květy řepky olejky či čehosi letos nevykvetly, tak jako v loňských rocích. Tentokrát jsme se vypravili až odpoledne, protože jsem měla nějaké pracovní povinnosti, nejdřív jsem si říkala, že bychom zajeli do místního lidového muzea, ale to jsem si rozmyslela ve chvíli, kdy do zavíračky zbývalo 30 minut. Takže změna plánu a rozhodla jsem se zůstat až do soumraku

Přes den sakury, suvenýry a kotel fotek stejných jako loni a předloni. A večer to byla podívaná. Jedním slovem: romantika. Musím říct, že lidiček tam bylo velmi málo. Prostě super místo na rande, i když já jsem randila se svým synem. Nasvícené sakury nabízejí jinou podívanou a kontrasty s noční oblohou. Musím říct, že jsem se bila do hlavy, jak je možné, že po více jak 5 letech strávených v Japonsku jsem nezavítala na ani jediný "raito appu" ( light up).

Večerní hanami probíhá trošku jinak než to denní. K dispozici je vytápěný stan se stánky s jídlem. A také teplé saké :-) ne že bych snad pila, nicméně pokud jste bez dětí, pak doporučuji "amazake"- zvláštně milovníkům sladkých likérů:-) Noční sakury mají své kouzlo. Ideální místo pro rande i pro pokec...Prostě nádherná podívaná. Určitě můžu doporučit! (jen se teple oblečte, ať to neodstonáte, jako my :P) Takara

Japonský Kalendář: 3. února

Dnes vám popíšu, jak probíhá oslava Setsubunu ve školce.

Základní info o Setsubunu je takové, že v podstatě Setsubunoví démoni zvaní Oni, jsou podobní našim českým čertům, jen ty japonské Oni se dají zahnat sojovými boby a písnička či básnička je neobměkčí.

Stejně jako v Čechách oslava Setsubunu znamená trauma pro některé děti zvlášť v případech, kde je oslava Setsubunu vyhnaná do extrému. Předškoláci mají už z Oni legraci a zpravidla správně odhalí, kdo se skrývá v kostýmu Oniho. Menší děti, brečí a brečí hodně. Ze zkušenosti pedagoga musím říct, že oslava Setsubunu je peklem pro hodné děti, je totiž odpozorováno, že "hodné" děti nemají rychlé nohy, takže Oni většinou chytnou "hodné" dítě, protože "zlobivci" mají rychlé nohy a prostě Onimu zdrhnou...takže výchovná lekce je nula. Nehledě na fakt, že v některých školkách se to přehání.

                 

Základní myšlenkou je postrašit "zlobivce", což znamená pro učitele a rodiče svátek, kdy se baví tím, jak děti řvou a brečí. V některých případech je velmi těžké zachovat vážnout tvář, zvlášť když se jedná o děťátko, které vytrapuje po celý rok. Nicméně zastávám názor, že i při Oních hrátkách by mělo zůstat bezpečné místo, kam ani Oni nesmí, jako úkryt pro k smrti vystrašené děti...Některé děti se rozbrečely už týden dopředu při pouhé zmínce o Onim, takže takové dítě není třeba chytat a nosit někam pryč.

Ve školce oslava Setsubunu probíhá tak, že děti si vyrobí masky Oni. Pak zpravidla 2. nebo 3. února se jeden z učitelů přestrojí za Oniho a přijde honička dětí. Děti křičí a utíkají. V některých školkách používají malé pytlíčky se sojovými boby na zahnaní Oniho a v jiných házejí barevné balónky, které nahrazují ony sojové boby. Honička trvá 5-10 minut.

Pak když už je učitel-Oni unaven se začnou dohadovat, zda se nestanou kamarády. Zpravidla dokud nějaké dítě brečí, tak se kamarády nestanou, protože Oni nemají rádi ubrečené děti. Takže i ti nejvyděšenější musejí utřít slzy, zatáhnout nudli a nasadit úsměv. Následuje společné focení s Onim a nakonec Oni odchází, občas se objevuje ještě jako připomenutí následující dny, ale to není pravidlem. Ve třídách s miminky se snaží děti moc neděsit, v ideálním případě vyřežou Oniho z kartónu a házejí balónky na karton. Po návštěvě Oniho děti sní symbolicky pár sojových bobů. Nejí svůj věk + 1, protože se očekává, že děti budou slavit Setsubun doma s rodiči, tak aby jim následující den nerachtalo v bříšku snědí jeden nebo dva.

Za mě vyhánět do extrému Setsubun není dobré, sama uvažuju, že bych Ayata na den Setsubunu ze školky odhlašovala, až do doby než by byl dostatečně velký a byl schopný pochopit, že to není opravdový Oni, ale jen učitel v převleku...Když jde o Ayata, tak si možná počínám hloupě. Tak vám přeji krásný Setsubun a moc ty naše děti nestrašte! :-)