Podzim už je v plném proudu a Japonsko nabízí řadu možností se kochat. Ať už jde o listí a pestrobarenou podívanou, tak různé rostliny, které kvetou na podzim. Podzim v Japonsku bývá větrný, deštivý, ale s přicházející zimou začíná čas slunečných i když mrazivých dnů.
Koncem října jsem se vypravila s cestovkou do Ibaraki do Hitachi Sea Parku. Cestování s cestovkou je rychlé a pohodové, ale musíte se smířit s tím, že program a časy jsou dané. Tak tedy v mém případě jsem nasedla na bus ve Futago Tamagawě v 8.00. Vyjeli jsme a průvodkyně nám podávala výklad o japonské národní bance, kterou jsme míjeli apod.
S jednou servisní zastávkou jsme se do Ibaraki dostali kolem 11.00 na Hitachi Park jsme měli pouze hodinu, což na mě bylo málo a na Japonce až až. Udělat pár fotek, pak sushi tabehoudai (aneb sněz kolik dokážeš v časovém limitu, zde to bylo 40), a pak na nákupy na rybí trh a nakonec nashi tabehoudai a hurá domu. Tolik k programu. Musím říct, že mě zajímal jen ten Park a tabehoudai mi bylo volné, ale vzhledem k tomu, že kdybych jela na vlastní pěst vyšlo by mě to dráž, ale byla bych oželela tabehoudai si myslím.
Park je velmi rozlehlý a celý rok je zde něco k vidění. Park se mění s místní květenou a sezónou a je oteřený po celý rok. Je to opravdu krásný park, jen je škoda, že je poměrně z ruky. Na Golden Week jsem nachystaná na další návštěvu, protože pokvetou Nemophila kytky zvané Baby blue Eyes a parku se rozprostře květinový koberec v modrém. Na to se opravdu těším.
Ale zpátky k podzimnímu Hitachi Parku. V červeném tu jsou keříkovité rostliny zvané Kochia, pak je tu speciální druh trávy s dlouhým stéblem (jméno už si nepamatuji) a fialová ve všech odstínech tu kvete Krásenka (kosmos). Zkrátka krása kam se podíváš, jen tenhle výlet na Park nebyl až tolik čas a už se frčelo na "Sushi tabehoudai" popojeli jsme autobusem a zastavili jsme před sushi restaurací. Vzhledem k tomu, že sushi nejím, tak jsem si dala pár tamagoyaki a tím jsem skončila. Snědla jsem naservírované sushi, ale ebi jsem vynechala, měla ještě oči a mně se zvedal žaludek. Ne, syrové opravdu není nic pro mě.
Potom se jelo na nákupní orgie, kde jsem se vyloženě nudila, ale co se dalo dělat, program je program a po hodině jsme opět popojeli a vyjeli jsme do místních sadů a zde došlo k další změně, místo "nashi tabehoudai". Nashi je samostatná odrůda Hrušně tzv. Hrušeň Písečná a pochází z Číny. Vypadá jako kříženec něco mezi hruškou a jablkem, ale o křížence se nejedná. Nashi se nepřekládá jako hruška. Stejně jako Mikan (mandarince podobný citrus) je Mikan, tak Nashi je Nashi. Ale na Nashi jsme si nepochutnali. Je už konec října a sezóna Nashi skončila a začala sezóna Kaki což je plod stromu zvaného Tomel Japonský. Kaki je sladké a oranžové je měkké nicméně na tabehoudai to není. Kaki se totiž špatně jí. Musí se oloupat a vypeckovat (i když sem tam můžete najít odrůdu bez pecek, takže "tabehoudai" u nás byl "sněz jedno a běž si umýt upatlané ruce" no co se dá dělat. Nicméně starší Japonky hlasitě reptaly, že chtěly Nashi, ne Kaki. Chtít můžeš, ale když není, tak není...a nedá se nic dělat.
Jako jednodenní výlet to bylo fajn, i s malým svištěm se to dalo v pohodě zvládnout, za což jsem velmi ráda. Letos si chci dát premiéru s oběma, tak snad to vyjde časově. Mějte se krásně. Takara
Ty červené keříčkové rostliny se loni hodně prosazovaly jako námět na fotkách ve fotografických soutěžích po celém světě, prakticky žádná soutěž se bez aspoň jedné takové fotky neobešla :-).
OdpovědětVymazat