Udělalo se mi trošku lépe, takže jsem začala uklízet fotky z cest, a při té příležitosti jsem se rozhodla rozepsat o svých cestách za 3 roky, co jsem v Japonsku...ne, nemám v plánu psát o každém malém výletu do Chiby (sousední prefektura s mojí "domovskou" prefekturou) vypíchnu jen ta nej a nej místa, místa, která nestačí vidět jen jednou, (některá místa v Japonsku stačí ke spokojenosti vidět jednou, jiná ne) prostě napíšu o svých top "zamilovaných" místech. Pokud jste tato místa nenavštívili, můžete to brát jako seznam, kam by bylo fajn se podívat.
Tím máme krátký úvod za sebou a pustíme se do prvního "zamilovaného" místa. Tím místem bude: Okinawa... O Okinawě se toho napovídá hodně v souvislosti 2.světové války, kdy zoufalí Japonci nechali pochodovat místní obyvatelstvo před vojáky jako živé štíty. Dále jako výsledek 2. světové války patřila po x let Okinawa USA, což je jen další důvod proč okinawští lidé nemají Tokyo příliš v lásce. Měli pocit, že je Tokyo nechalo "ve spárech USA" Takže historie vzájemným vztahům neprospěla.
Ale ani dnes není na Okinawě klid a mír, hlavně co se týče soužití Američanů s místními, situace kolem základen a padající strojů amerického letectva, které zůstávají bez odpovědi či vysvětlení.
Jako turistu vás situace kolem USA základen a vzájemných vztahů může nechat v klidu, i když výlet do Yomitanu bych spíše nedoporučovala, pokud se nechcete vyrovnávat s ošklivými pohledy, nerudným chováním, či se vůbec chcete najíst v restauraci. V Yomitanu jsem viděla dvě velké skupiny lidí, jedna protestující proti USA a druhá byli nadšenci fotící stroje ve vzduchu. Obě skupiny byly srovnatelně velké. Nicméně v supermarketu do mě hrubě babička důchodového věku se slovy "amerikajin baka"...hlupák Američan...když jsem získala balanc, tak jsem jí odpověděla, že se velmi mýlí, že jsem Čekojin. Japonci většinou své emoce nedávají najevo, ale v jejím obličeji byla patrná změna...jakoby se trošku zastyděla... Druhou negativní zkušenost jsem měla právě z restaurace, kde jsem si objednala japonsky "shoyu rámen" a manžel si objednal po mně. Rozdíl byl v tom, že jemu jídlo donesli a mně ne...nejdřív jsem přemýšlela, že třeba nerozumněla Kanto dialetku, okinawský dialekt je totiž úplně jiný...japonské "youkoso" "vítejte" se na Okinawě mění na "mensoure"...Nechala jsem to plavat, protože jsem nechtěla dělat scény a při odchodu z restaurace jsem si všimla zmíněné cedule a bylo mi hned jasné, o co jde...Takže pokud si nechcete kazit den, doporučuju Yomitanu se vyhnout, kromě základny, pravidelných demonstrací a restaurace a supermarketu tam stejně není nic k vidění.
Shisa bájné stvoření, jsou vždy v páru a jsou to "strážní psi", kteří chrání před zlem. Jeden má otevřenou pusu má odrazit zlé duchy a ten se zavřenou pusou stráží dobré duchy v okolí. Ale taky se říká, že ten s otevřenou pusou je žena a ten se zavřenou je muž. Většina shisa se pokládá na střechy nebo vedle vchodových dveří, chrání i před draky a jejich ohni.
Kromě základen, jsou zde poměrně časté tajfuny a první čeho si po příletu všimnete je výška budov a bytelnost hrobek na Okinawě. Budovy se netyčí do výšky, v hlavním městě Naha se najde pár několikapatrových budov, ale typické mrakodrapy nečekejte. No a hroby nemají kolem sebe typické věci, které by mohli uletět, dokonce i vázy u hrobů jsou přimontované ke kamenné hrobce. Hřbitovy na Okinawě a na hlavních ostrovech Japonska nabízejí jiný pohled....
Ale to proč sem přijíždějí turisté není nic z toho, co jsem napsala výše. Důvodem, proč je Okinawa oblíbená, jsou krásné pláže, chutné jídlo, staré budovy, bohatá kultura a řemesla no a pokud rádi objevujete taje japonských dialetktů. Pro mě je to jedno top místo zvlášť na léto, jen je trošku finančně trošku náročnější.
Moře omývající břehy hlavního ostrova Okinawy je azurově modré a průzračné. Je tak čisté, že se dají krásně pozorovat ryby i z pláže. A to nemluvím o focení pod vodou. V místních vodách se to jen hemží rybičkami různých tvarů a barev. Pláže mají písek většinou bílý nebo světle žlutý. Další velké plus je, že lidí tam nebývá až tolik, pokud vyjedete hodně brzo, tak si můžete užít pláže ve dvou...Větší romantiku si moc neumím představit...
Některé části Okinawy mi nápadně připomínaly pobřeží Normandie. Ale jde samozřejmě jen o zdání. :) Další věcí, která stojí za zmínku jsou Habu, okinawští jedovatí hadi, kteří mají na svědomí řadu úmrtí na Okinawě. Na Okinawě se pořádají různé hadí show, souboje zvířat: hada a mangusty. Někdy vyhraje mangusta jindy habu, ale musím přiznat, že tyhle souboje se mi příliš nelíbí. Na boj mangusty s habu se chodí dívat rodiny s dětmi a je to prostě část kultury. Stejně jako krémy, léky, oleje vyráběné z Habu a také peněženky, nic nepřijde nazmar.
Pro mě je Okinawa - hlavní ostrov ostrovem výjimečné kultury, zajímavých lidí, nádherných pláží a útesy na moře. Velmi zajímavá je celá historie Ryukyu souostroví a království Ryukyu. Zajímavé je i starý druh tradičního odívání jakož to i báje a pověsti ryukyu mythologie. Člověk se na Okinawě necítí jako v Japonsku. Je to tím, že majoritou na Okinawě jsou Okinawané, kteří jsou největší národnostní menšinou v Japonsku. Na Okinawě je život pomalejší, klidnější a nebýt tajfunů a situace kolem amerických základen, tak bych se tam i přestěhovala. Cítila jsem se tam jako v ráji.
Pokud se vydáte na Okinawu je dobré rozmyslet si podrobný plán, kam se chcete podívat, co se adrenalinových zážitků týče, ty si raději zarezervujte zavčasu. Je dobré promyslet harmonogram, abyste všechno stihli. Další nezbytností je zapůjčení auta. Bez auta se jen za pomoci autobusové dopravy, či vlakové dopravy daleko nedostanete. Pokud si chcete užít Okinawu naplno, rozhodně doporučuji "auto z půjčovny" není to o tolik dražší, než je autobus a dostanete se kamkoli.
Ať už se rozhodnete jít na pláž a zaplavat si s rybkami, nebo se podíváte do hradu Shuri, který je v nejistém stavu po požáru, který tam vypukl 2019. Či navštívíte Ryukyu osadu a vyzkoušíte si tradiční řemesla nebo zajdete do restaurace na nějakou mňamku budete mít nádherný čas. V září bych měla jet na Okinawu znovu, a tak doufám, že budeme super počasí a moc si to užijeme....Takara
