Doufám, že jste se měli všichni fajn.
Uplynul rok a já jsem zase o rok starší , ale moudřejší ...to asi ne...
Jak už to tak bývá, ve všem zlém se ukrývá možnost změny a možnost se napravit...Problém nastane, kdzž víte, že máte problém, ale pomoci si sami neumíte, nemáte sílu...samozřejmě, každý máme v životě motivaci něco se sebou dělat. U mě to jsou bezpochyby děti...Proč jsem to nevzdala a nehodila ručník do ringu a neřekla si: mám dost, už nemůžu, chci mít klid...
Mohla jsem si ušetřit řadu problému, které následovaly poslední dva roky, kdybych se vydala mladšího syna. To jsem nemohla, aby vyrůstal s myšlenkou, že jeho matka ho nechtěla, zahodila, že jeho matka neměla zájem atd. Dva roky očistce, které následovaly, stály opravdu za to...
Prošla jsem soudy v Japonsku, řešila jsem svoji situaci několikrát s policií a dokonce jsem se potýkala s místní sociálkou. To poslední je asi to poslední s čím se chcete zabývat v Japonsku. O tom se rozepíšu později.
Kromě toho, že řešite běžný život jako svobodný ročič, tak taky se vám blíží 40tka a s ní hormonální změny, mentální změny. Dostala jsem se do pásma obezity s BMI přes 30. Padaly mi vlasy, celé hrsti, takže jsem musela do hola, protože se na to nedalo koukat. Výkyvy nálad, kdy i pohled na máslo vás rozbrečí...konstatní stres, konstantní únava, neschopnost vstát a jít do práce...prostě totálně rozložená osobnost a jediné, co vás nutí vstát je fakt, že jste matka a máte děti. Naštěstí...
Rozchody s partnery nebývají růžové, ale jeden z nejhorších jsem zažila s mým ex a byly to věci jak s filmu. Nic podobného jsem neviděla ani nezažila. Rozešli jsme se před 5 lety, ale prudil 4 roky poté a přestal, až s rozhodnutím vrchniho soudu, kde dostal návštvy syna jednou měsíčně na 3hodiny...asi nemusím psát, že tyto návštěvy nevyužil...zvlástní, tak moc se synem chtěl být...už je to přes rok, co máme klid. Nicméně zákony v Japonsku se mění a od dubna může zase začít hitparáda, od dubna v Japonsku začne "dítě ve sdílené péči" až dosud bylo dítě v péči jednoho rodiče a ten druhý měl návštěvy, to se má změnit od dubna. Dobrá zpráva je, že se stanovují i automatické alimenty minimálně 20000jenů.
Soudit se dá zpětně. Což je blbá zpráva pro mě, protože jsem si začala dávat život do kupy a mám strach, že bordel začne nanovo. Ne že by měl šanci. Syna po rozsudku neviděl přes rok, i když u soudu vykládal jaký je super otec. Činy jsou více než krásná slova. Takže si nemyslím, že má realnou šanci uspět, ale popravdě se k tomu nechci vracet, udělala jsem za tím tlustou čáru a jsem spokojená.
Bude mi 38 jsem svobodná s dvěma dětmi. Mám na krku hypotéku a dva roky jsem dělala za minumální mzdu v Japonsku, takže jsem musela začít používat kreditní kartu, ač jsem se tomu bránila zuby nehty. Používání kreditky je normální, ale u nás doma se říkalo, že jediný dluh, který je ospraveditelný je hypotéka. Nic víc.
Bohužel mám dluh na kreditce, tu budu splácet letos a taky už konecně doplatím, co dlužím japonskému městskému úřadu...Takže letos bude o dávaní do kupy finančně. Budu muset máknout, protože příští rok mi malej jde na základku a velkej jde na junior střední školu (obdoba našeho druhého stupně). Výdaje na školní aktovku a školní uniformu budou velké, to je jasné.
Další věcí je, že kromě toho řeším zdraví, sice jsem zhubla na 73kg ale je to pořád moc a chce to 10 kilo dolů minimálně. A vlasy...rostou, ale taky padají, takže nic moc. Plán je do 40 jít zdravá, bez dluhů a s prací ve které už zůstanu. Nastává období, kdy práci už měnit nechci. Vracím se do školství a pokud se mi podaří, zůstat alespoň 5 let získám smlouvu na dobu neurčito. Další z věcí, co bych ráda udělala je získat kvalifikaci učitele v Mš v Japonsku a taky si udělat konečně řidičak. Mám řidičák z ČR ale ten mi neuznali, protože jsem v CR neřídili minimálně 3 měsíce. Takže jsem měla smůlu. Udělala jsem si řidičák těsně před odjezdem, protože jsem o tomto pravidlu nevěděla.
Takže plán máme, teď už jenom makat. Mám dva roky, takže jde se na to. S cenami, které jdou nahoru, člověk musí hodně počítat, co a kdy koupit a taky, co a kdy dělat. Život v Japonsku pro obyčejné lidi, kteří dělají za minimální plat, může být nudný a jednotvárný, jen práce a spánek a tohle dokola. Kdesi jsem četla, že úsměvy v Japonsku patří pouze turistům a já s tím do určité míry souhlasím.
Od dubna přichází i dokushinzei, což je vyšší daně pro svobodné a bezdětné. V situaci, kdy řada Japonců nemůže ani bydlet sama a žijí s rodiči (ne protože by chtěli, ale protože se jim to finančně vyplatí víc) tak těmto lidem sahat ještě víc do kapes, bude mít za následek, že budou svobodní do smrti, pač na randění nějaké ty peníze mít musíte...a nemusíte randit se zlatokopkou. Takže je to celkem kontraproduktivní, ale co v Japonsku není...
Zmrazí se daně na potraviny na dva roky...super! A kde vezmou ty peníze, které budou tímto chybět? To nevíš? Přece tak, že jiné zdaníme více...Jedná se jen o vytloukání klínu jiným klínem. Vize budoucnosti? Žádný důchod a makej až do smrti...Vím, je to všude stejné, ale...však víte, když je to takzvaně doma, tak to víc pálí. Takara
Žádné komentáře:
Okomentovat