Hanami

Hanami aneb obdivování květů sakury...

Posadíte se na modrou plachtu nebo deku a přinesete si sebou něco na zub a společně s přáteli obdivujete květy sakur společně s dobrým jídlem a pitím. Japonci květy sakur zbožňují a to jak velcí, tak malí Japonci se nahrnou do místních parků zkrátka všude, kde se nacházejí sakury.

Zde rozloží své modré plachty či deky, pak se jen kochají a hodují. Hrají se i různé hry (míčové, házení talíře a také badminton) je to prostě čas trávený s rodinou nebo přáteli. A samozřejmě se fotí. Fotí se rodiny, ale i superhrdinové či cosplay lidičkové ale také svatební fotografie.

Letos sakury začaly kvést už poslední týden v březnu a od 25. března už některé odrůdy začaly opadávat. Letos je pořasí zvláštní ještě v březnu nám na sakury nasněžilo, což byla smůla. V Miyazakidai se pořádají slavnosti až 1. dubna, takže se čekalo zda sakury do 1. vůbec vydrží, protože týden předtím už byly v plném květu. 

Já jsem se s malým vydala do Tachikawa tam je pěkný park Showa Kinen Kouen. Zaplatíte pouze 400 Kč jsou zde k pronajmutí lodičku, vláček a taky je tu dětský park, který malý ocenil maximálně. Vůbec se mu odtud nechtělo. Kromě denního programu tu mají i "light up" tzn. sakury nasvícené na večer. Tento program jsem nevyužila, park je velký a mě už bolely nohy, takže jsem sakury v noci oželela. Možná příští rok. 

Dalším místem, které doporučuji je Naruse. Vypadá to zde podobně jako v Meguro nicméně koncentrace lidí je menší. My jsme se sem vydali na procházku, když sakury začaly kvést a i když se místo nenálezá v turistických průvodcích určitě by si své místo v průvodci zasloužilo. Příští rok mám v plánu tam vyrazit jakmile budou sakury v plném květu, protože to bude nádhera. Letos přináším pouze malou ochutnávku. Takara

Přestupní stanice: jednopokojový byt

Po odchodu od manžela z našeho domu v Zamě, jsem se dostala do bydlení financovaného zaměstnavetelem. Byl to malý pokojík s úložným prostorem u stropu (loft), s koupelnou a záchodem v jednom a AC, vařičem rýže a wifi. Takže celkem vzato bylo tam vše. Měla jsem být za co vděčná. Nájem byl jen 6000Kč (voda, elektřina, internet v ceně). 

Nakonec jsem dokoupila postel (skládací pohovka bed-sofa), troubu s mikrovlnkou, notebook, stůl, koberec. Takže jsme si žili v pohodě a klídku. Jen to bylo opravdu malé, hodně malé (12metrů čtverečních odhadem s loftem). Proto jsme chodili každou možnou chvíli ven a čas strávený doma jsme minimalizovali.

Nakonec po roce a něco jsem i říkala, že už je čas se osamostatnit a to z několika důvodů. V bytě jste nesměli nikoho nechávat přespat. Stejně tak tam nikdo nesměl mít domácí zvířata apod. Takže celkem opruz. K tomu bych přidala spolubydlící z Filipín, kterým čistota nic moc neříká...Samozřejmě jsou vždy vymalované, oblékané apod. v mnohých případěch stylověji, než se oblékám já...ale pořád je to o tom, že nahoře huj a vespod fuj. Takže švábi byli častými návštěvníky tohoto apartmanového domu. Zvláštní bylo, že jsem byla jediná, kdo je viděl :-(.

Dalším důvodem je, že pokud dostanete výpověď z práce, tak byt musíte opustit též. Pokud vaše společnost z nějakého důvodu skončí, pak "z bytu ven" je ve hře. Takže je lépe do bytu, který vlastní společnost, nejlépe nelézt. V mé pozici to ale byla záchrana.

V domě bylo celkem 8 bytů. Číslování bylo čistě japonské: 101,102,103,105 a stejně tak nahoře: 201,202,203 a 205. Důvod je notoricky známý a má co dělat s fonetickou podobností číslovky 4 a slova "smrt". Můj byt byl v prvním patře úplně vpravo. 105. Na dva roky to bylo moje útočiště, během času stráveného v mikrobytě jsem si šetřila peníze a začala se osamostatňovat.

Přemýšlela jsem nad podnájmem, ale ten se ukázal jako velmi komplikovanou věcí. Potřebujete hodně peněz, ručitele a často vás odmítnou na základě vaší národnosti. Dalším krokem byla koupě starého bytu v danchi (starý panelák, který se po čase zbourá, protože se jedná o bydlení druhé kategorie a velmi staré), po zvážení pro a proti jsem to nakonec zavrhla. Samozřejmě jsem se ptala tam a tady, ale bylo mi řečeno, že mám smůlu jako matka samoživitelka jsem bez šance...

Rozhodla jsem se to raději ověřit...to co lidé říkají, nemusí být nutně pravda a toto rozhodnutí se ukázalo jako správné...lidé rádi mluví i o věcech, které si jenom "myslí" a předkládají své názory jako ověřená fakta...což vám může komplikovat cestu za lepším životem...pokud se tedy budete spoléhat jen a jen na to, co kdo říká...chce to sebrat kuráž a alespoň se zeptat.

To jsem udělala já. Hledala jsem dům, alespoň postavený kolem roku 2000 rozhodně ne 80. léta, ta už jsou riskantní. Takže nakonec jsem našla domeček po rekonstrukci. Co mi je líto, že nemá zahradu (ale to se dá vyřešit, protože máme parkovací místo, které se dá potáhnout kobercem s umělou trávou a květináče už problém vyřeší. ) Dále zeď kolem není moc pěkná, ale i to se dá vyřešit, chce to jen být kreativní. Další věci je, že dům je vzdálen od vlaku 25 minut chůze tzn. na japonské poměry "až moc daleko" nicméně pokud máte kolo jste na místě za 6-10 minut, takže no problem. Kolo lze zaparkovat u nádraží za měsíční poplatek 1500yenů (přibližně 300Kč). Domeček jse z roku 1996 takže 4 roky starší, než jsem chtěla, ale po rekonstrukci, takže v něm nějakou dobu vydržíme...Plánuji minimálně 20let, pak v závilosti na mém stavu (svobodná, vdaná) se dům prodá a koupí se dům nový nebo se starý dům zbourá a postaví se nový a v tom už se dožije...Takový je plán...

30tka...co jsem chtěla zvládnout, než mi padne...část druhá

Čerstvá třicátnice, kromě toho třicátnice zatížená hypotékou...

Pěkně popořadě. Zamilovala jsem se, vdala jsem se a přestěhovala jsem se do Japonska. Tady jsem dva roky žila v mikrobytě a poté jsme s manželem D. koupili baráček se zahrádkou. Splněný sen. Narodil se nám syn. Zkrátka pohádka, až a drobnost, že manželství nevydrželo. Následovalo stěhování do apato. Jednopokojový byt s koupelnou a záchodem 2v1. Tady jsem rok živořila. Po náhlém zvýšením platu se mi otevřela možnost stěhování...Super! Ale kam?

mansion Yamato City

první ubytování v Japonsku 1DK 23.prosince 2011 do 25.března 2013

  původní dům v Zama City- 4LDK od 25.března 2013 do 26.března 2016

Apáto 1R v Kawasaki City 26.března 2016-26. března 2018

Podnájem vs. Koupě 

Nejprve jsem zvažovala podnájem. Jenže problém první: peníze dopředu a né malé peníze. Jsou nájemci, kteří velké peníze nepožadují, ale je standartní praxí, že požadují: key money, což jsou dva až tři nájmy (v ne příliš lukrativním místě i třeba jen jeden nájem) dále je tu platba v hotovosti majiteli, čím mu ukážete, že máte opravdu zájem a platby za úklid a čištění, pokud se vystěhujete. Suma, sumárum to bude dělat mezi 500 000 yeny až 1 000 000 yenů v závislosti kolik je váš nájem. V menších městech pořídíte podnájem jedné místnosti za 30 000 yenů, ale v Kawasaki a Yokohamě vás ten samý byt přijde na 50 000 yenů nejméně. Dva pokoje a více, tak si připravte 80 000yenů a výše... To už je cena srovnatelná s hypotékou. 

pohled trošku smutný, ale brzy se do toho dám...budou barvičky

domeček 4DK

Sagamihara City od 26.března 2018

Kromě toho potřebujete i nejlépe Japonce, ručitele a to znamená, že musíte mít někoho takového. Pokud nemáte, musíte se ohlédnout po méně lukrativních bytech typu apato nebo danchi. Tam ručitel nebude potřeba, ale bydlení to nijak pěkné nebude, záleží jak moc jste nároční, samozřejmě. Pokud se tam jdete jen vyspat, tak vás to trápit nemusí. 

Na lukrativních bytech typu mansion což je betonový panelák s človíčkem, který tam uklízí a zajišťuje servis, který je v ceně nájmu. Vás jako cizince pravděpodobně nepříjmou, pokud nebudete mít Japonce přítele a smlouva nebude na jeho jméno. V apato, což je dřevěná budova dvou max tří patrová bez servisu budete mít více štěstí. Danchi je nejlevnější typ bydlení betonový komplex, který poznáte už od pohledu. Větší bílé budovy označené velkým číslem a písmenem, bez výtahu. Od pohledu staré. I tam jako cizinci budete mít štěstí a nebudete skládat velké zálohy a nebudete potřebovat ručitele. 

Byl čas, kdy jsem koketovala s myšlenkou koupit si starou danchi s hypotékou měsíčně 30000yenů, ale problém je stáří budovy. Danchi jsou většinou budovy postavené před rokem 80 nebo kolem něj nejnovější jsou kolem roku 90 ale tam už je hypotéka kolem 60 000yenů měsíčně...Až přijde čas, bude danchi srovnaná se zemí a postavena znovu a vy si budete muset byt koupit znovu a pokud jste nesplatili původní hypotéku, tak ji budete splácet společně s novou pokud ji vůbec dostanete. Příliš riskantní. To co vám zbude bude podíl na pozemku, o který se dělíte s dalšími majiteli. Nic moc. To samé se děje i s mansion, apato samozřejmě. V tuhle chvíli se likvidují budovy postavené v roce 60, 70 takže ty rozhodně nekupovat. Ani rodinné domy. 

Životnost budov v Japonsku je kratší než třeba v Evropě. Je to dáno tím, že v Japonsku se potýkají se zemětřeseními. V případě betonových staveb je životnost 40-60 let v závislosti na počtu velkých zemětřesení. V případě rodinných domů je to 35let a poté se doporučuje barák zkontrolovat a dát strhnout a postavit nový. Taková je teorie, ale většina lidí si toto nemůže dovolit, takže renovují, spravují. Ale v případě mansion, apato a danchi nařízení přijde od státu, že se bude bourat. Můžete odporovat, ale v tomto případě vás čeká vyvlastnění vašeho podílu. V případě rodinného domu se vám toto nestane, ale měli byste přemýšlet o úsporách na renovaci rodinného domu. V případě mansion, apato, danchi  prostě bytů vám po zboření zůstane jen podíl na pozemku, který se dělí. V případě rodinného domu vám zůstane pozemek. Obojí lze prodat. Nicméně, kdy si zboříte rodinný dům je vaše rozhodnutí, takže si můžete nechat barák spadnout na hlavu. Vlastní volba. U bytů je toto dané tím, že se jedná o výškové budovy a veřejné ohrožení.

Jak při hledání pronájmu, tak při koupi jdete přes realitky. S vlastníky přímo nekomunikujete. Vždy je to s realitkou, ale musíte si dávat pozor na špatné realitky. Za sebe mám zkušenosti s Centrury 21 a Toho House Machida. Obě hodnotím kladně, ale Centrury je více profesionální (subjektivní názor). Po několikerých telefonátech jsem se vykašlala na pronájem a rozhodla se zkusit štěstí s hypotékou. 

Nejprve se podívají na vaše přijmy a pomocí výpočtů zjistí, kolik si můžete dovolit. Sama jsem si určila hranici 60000 jako limit a byla jsem blízko limit pro měsíční splátky byl spočítán na 65000yenů. Takže odhad mám dobrý. Ukázali mi nabídku bytů a domů. Společně jsme byty prošli papírově a domluvili se, který byt a dům chci vidět. 

Pořád jsem nebyla rozhodnutá mezi domem a bytem. Nakonec jsem se rozhodla koupit starý domeček. Starý, ale po rekonstrukci, abych do něj hned od začátku nemusela vrážet peníze. 

Obešla jsem asi 5 domů. A 3 byty. Nakonec jsem se rozhodla hned pro ten první. Byl prostě nejlepší. Je z roku 1996 takže mezi starými je spíše novější. 

Následovalo papírování na hypotéku. Na schválení hypotéky jsem čekala asi 3 týdny. A pak už to šlo rychle. Nejprve jsem složila zálohu 300 000, která mi pak na kontě po převodu peněz zůstala. Dále mě čekal podpis ohledně pojištění, je totiž povinností všech mít zaplacené pojištění a speciálně obsahující pojištění proti požáru. Domky jsou dřevěné, takže pokud chytne jeden, tak to nemusí u jednoho skončit. 

náš "nový" dům - předsíň

V den D mi přistálo na účtě 19 000 000 a já jsem se stala na cca 30 minut milionářkou. Tyto peníze se pak poslaly do 3 bankovních institucí. A poslední větší obnos šel na pojištění domu. No a od března 26 můžeme začít bydlet. Hurá! Teď už si opravdu nemůžu dovolit měnit bezhlavě práci. Budu muset přestat držkovat a makat co to dá, aby mě náhodou nevyrazili. Což se sice nestává, ale člověk nikdy neví, že?

náš "nový" dům malý obývací pokoj

V tuhle chvíli se projevuje můj přirozený sklon: "hledat problémy i tam, kde žádné nejsou a 20 let ani možná nebudou." Nicméně pokud se rozhodnu opravovat střechu, pak je třeba začít šetřit. 

Bez starostí v něm budu moci bydlet ještě tak 13 let. Malýmu bude 16 - tou dobou. Pak budu přemýšlet: jestli dům prodat nebo opravovat. Samozřejmě že pokud nám do domu bude téct, tak oprava bude nutná tak jako tak. 

náš "nový" dům po rekonstrukci: kuchyň

Baráček má 5 pokojů. Je menší než barák v Zama City, kde bydlí ex a nemá zahradu. Nicméně protože nemám auto a neplánuju ho mít rozhodla jsem se tento nedostatek vylepšit tím, že koupím koberec s umělou trávou a prostor na parkování potáhnu zelení. Dále přidám pěkný dřevěný plot a pak květináčů a hned bude fajn :-)  Koupelna je po rekonstrukci a stejně tak i záchod a kuchyně. Takže s vnitřkem domu nemám problém vypadá jako nový. Dům nezažil žádné větší zamětřesení, takže statika by měla být v pořádku, plíseň ani praskliny v domě zatím nezaznamenány, tak snad v pořádku. Střecha vypadá už opotřebovaně, ale plíseň ani prosakování nespatřeno, tak snad slouží. Nicméně střechu bych asi v dohledné době chtěla řešit. S novou střechou se budu cítít bezpečněji. 

Co se pokojů týče: máme obyvák, kuchyň, jeden pokoj pro hosty s tatami, dále dětský pokoj a ložnici. Pro 2 až 3člennou rodinu v pohodě. Čtyřčlenná se sem vejde, ale už to bude těsnější. Pokud bych se znovu vdala, pak bych barák prodala a s novým manželem bych se pokusila koupit nový barák, větší a se zahradou. Ale to je co by kdyby. V tuhle chvíli jsem matka samoživitelka s jedním dítětem a přítelem, který s námi nežije...Nikam nespěchám, do svatby se rozhodně nehrnu. V tuhle chvíli se soustředím na budování domova v domečku, který je sice malý, ale náš...

Takara

30tka...co jsem chtěla zvládnout, než mi padne...část první

"Nevěř nikomu, nad třicet" John Lennon....

...Já...já už stříbrný vítr neslyším...

...Happy B-day to you...Happy B-day to you...

Nebudu říkat, kdy se tak stalo, ale stalo se tak. Je mi 30 let. Významný mezník asi jako ten, když vám bylo 15 nicméně musím říct, že se mi podařilo se před třicítkou se rozvést podle všech zákonů českých i japonských. Jsem rozvedená konečně. (Trvalo to celkem 2 roky a 3 měsíce) Takže jsem svobodná. Podle japonské terminologie "batsu ichi" jeden křížek do sbírky jakžto jeden rozvod. Pokud bych byla rozvedená dvakrát, tak to budou dva křížky "batsu ni". Protože křížek působí negativně a nepatřičně, tak se v poslední době skupina aktivistů snaží o změnu terminologie na "maru ichi", "maru ni". Je to dáno tím, že pokud se v testu Japonců na něco ptáte a je odpověď jen ano a ne, pak křížek symbolizuje ne a kroužek symbolizuje ano, správnou odpověď, kdy křížek symbolizuje ne nebo špatnou odpověď. Takže snahu kvituji. Jsem "maru ichi" to rozhodně. A svůj rozvod beru jako stejně pozitivní událost, jako byla moje svatba. Obojí mělo svůj smysl. Svobodně jsem učinila rozhodnutí a po letech jsem učiněla další...

Rozvod je až krajní možnost, ale pokud se s partnerem hádáte jste spokojení na 40 procent, vzájemně se napadáte slovně i fyzicky a k tomu máte spolu dítě, tak odejděte a odejděte rychle. Ten strach: "proboha jak to zvládnu?!" ten ten znám. Proto se na odchod připravte. Nedělejte to 

v afektu, ale pořádně se připravte. 

NÁSLEDUJÍ PASÁŽ- ROZVOD v JAPONSKU

-je věnovaná těm, které přemýšlí o rozvodu a mají strach, pro více informací se na mě klidně obraťte, ráda pomohu. Ale je věnovaná i těm, které jsou šťastné, mají dobrého manžela a spokojené manželství (berte to jako: manga ichi, just in case)

Nyní se obracím na ty, které žijí v Japonsku a bojí se odejít od manžela, který vyhrožuje, že vám sebere děti apod. Nejprve změňte svůj status z "manželského víza" na "permanent resident" to se nedá dělat, když jste s manželem rozhádání, protože potřebujete jeho souhlas a podpis. Jakmile máte "permanent resident" máte napůl vyhráno. Po rozvodu můžete zůstat a jste "osvobození od víza" samozřejmě pokud vycestujete z Japonska, pak budete papírova a žádat o "re-entry permit" ale jste svobodní na trhu práce a po naturalizaci, kdy se vzdáte svého občanství a získáte občanství japonské, je "permanent resident" druhý nejlepší status pro cizince. Pokud jste na manželském vízu vaše vízum končí s rozvodem, pokud máte pracovní vízum, pak vaše vízum končí s ukončením pracovních aktivit. Samozřejmě, že máte čas na získání získání víza jiného slyšela jsem, že snad se jedná o půlroku až rok. Nicméně hrajete rádi ruskou ruletu s vlastními dětmi? Ne, pochopitelně, že ne...Takže "permanent resident" je pojistka a záruka, že se nebudete muset pakovat z Japonska a děti tam nechat. Vzít si je do Čech můžete, ale hrozí vám, že to bude vyhodnoceno jako únos a český stát respektuje právo dítěte na oba rodiče, takže byste tím mohly o dítě přijít natrvalo. 

I já jsem zastáncem střídavé péče, tam kde je možná a to je na idividuálním posouzení. Dítě má právo na oba rodiče a rodiče mají povinnost se v zájmu dítěte domluvit. V Japonsku je praxe jiná. Dítě je svěřeno buď matce nebo jen otci. Střídavka neexistuje pokud se na ní rodiče nedomluví a to se moc nestává. V minulých dobách byly děti svěřovány otcům výhradně, protože mají peníze a mohou potomka zajistit. Což bylo samozřejmě nefér, protože dřívě byly japonské ženami, které zůstávali v domácnosti naprosto běžně popravdě v Japonsky by české feministky měly žně, tady se dá bojovat za naprosto všechno od zanesení jména ženy do knihy majitelů při koupi nemovitosti s manželem ( tam se píše pouze jméno manžela) stejně tak i kartička zdravotního pojištění dítěte i tam se píše jméno otce a ne matky, protože otec má vyšší plat...jj tady by se bojovnice za ženská práva vyřádily. A teď se pro změnu svěřují děti v 90% matkám a otcové jsou biti. Kompromis? Zatím v nedohlednu. Co je těch zbylých 10%? Matky alkoholičky, matky, které své děti opustily, matky, které své děti týrají a matek cizinek. V těchto případech jsou děti svěřeny do péče otce. Jinak otec ostrouhá a vidí své potomky dvakrát do měsíce (víckrát či méněkrát  záleží na ex). Nicméně se hojně stává, že rodič zamezí styku druhého rodiče s dítětem. Ten ho může dát k soudu, ale zaplatí pouze pokutu. Výše pokuty není likvidační a pokud to stojí dotyčnému za to, pak tímto způsobem může dítě úplně odcizit druhému rodiči. A jsou rodiče, kteří po rozvodu na svého potomka platí, ale nestýkají se s ním. 

Dalším krokem po získání permanent resident ( o ten můžete zažádat hned po narození dítěte, tak bych určitě nelenila a vyřídila si to, i když máte šťastné manželství a to z důvodu, že pokud by se situace změnila, pak by se vám permanent resident (trvalý pobyt) nemuselo podařit získat. ) je práce a školka pro potomka. Pokud chcete a máte talent zkuste učit angličtinu ve školce. Získáte tím možnost umístit dítě do školky mimo pořadí. Nebudu lhát. Papírování pro umístění dítěte do školky je něco, co mi leze krkem. Horší papírování jsem zatím nezažila. Pokud se tomuto chcete vyhnout, pak umístit dítě ve školce, kde pracujete je zabití dvou much jednou ranou. 

Jakmile máte dítě umístěné ve školce a pracujete, spořte, spořte, co to dá. Zeptejte se na možnosti bydlení zajištěného vaší firmou. Hledaní bydlení v Japonsku je hrozné. Vlastní zkušenost. Kromě toho, že potřebujete ručitele nejlépe Japonce, jste často odmítáni na základě národnosti a to už i přes telefon. Mě se to stalo celkem 3krát, a proto jsem se rozhodla, že než si něco pronajímat bude lepší si to koupit. K pronájmu musíte mít ručitele a problém s národností je u všech pěkných míst, bytů. Ke koupi bytu nebo domu nepotřebujete ručitele, nepotřebujete mít ani nějak skvěle našetřeno, ale doporučuji našetřit 1 000 000 yenů na pozdější výdaje. 

Pokud jste cizinec, tak většinou jste ok v tzv. danchi nebo apato. Danchi je panelák bez výtahu o 3-7 patrech. Je už od pohledu vidět, že se jedná o lacinější bydlení a pokud vám toto nevadí, tak výrazným plusem danchi je větší prostor k bydlení. Nicméně danchi bývají vzdálenější od vlakových zastávek, takže využití busu bude nutností. S tím se můžete dostat do problému zvaných : pozdní příchod, protože narozdíl od vlaků, které zpoždění nemívají, tak autobusy je mívají často. Doporučuji chůzi nebo kolo.

Apato je o něco lepší bydlení než danchi, co se budovy týče, ale i tak se jedná o levnější bydlení, tenké zdi, záchod s koupelnou dohromady, takže když se jdete koupat je mokré všechno-to nesnáším a menší místnosti od jedné místnosti po 3 místnosti. V Apato jsme dva roky bydleli. Po té co jsem se vystěhovala ze společného domu, jsem šla bydlet do jedné místnosti s loftem. Byl to šok! Z 5 pokojového domů jsem se nastěhovala do jedné místnosti. První měsíce byly šílené, ale díky nízkému platu, bylo toto bydlení od mé firmy za 30000yenů celkem (voda, elektrika, internet v ceně) to jediné, co jsem si mohla dovolit a já jsem vděčná. Opravdu jsem, že jsem díky tomuto bydlení přežila. Později jsem si koupila vlastní wifi a začala odkládat peníze bokem (za vodu, elektřinu) protože jsem věděla, že takto žít až do smrti nechci a rozhodně takový život nechci dát malému. 

Pobyt, práce, školka, nový byt, úspory...pokud máte toto vyřešené, pak je čas začít mluvit o rozvodu a balit věci. Rozvod v Japonsku je trojí a já rozhodně doporučuji jít cestou domluvy.

1) kyougi rikon-rozvod dohodou

podepišete rozvodové papíry se dvěmi svědky a donesete to na městský úřad. Sepíšete dohodu o měsíčním přispívání do rozpočtu tzv. youikuhi a návštěvách dítěte s druhým partnerem. 

2) chotei rikon-rozvodová tlachanice

pokud se nedohodnete, pak žádost podáte jen vy a budete se účastnit debat s lidmi přizvanými do jednání. Nicméně tito lidé jsou pouze lidé z ulice, žádní odborníci a nečekejte, že budou mít pochopení pro váš rozvod nebo pro kultrurní rozdíly. Story z internetu od lidí, kteří prošli chotei jsou dosti výztižné, takže za sebe choutei rozhodně ne...je to jen ztráta času. 

3) saiban sho-rozvod u soudu

je opravdový soud a hrajete zde vabank. Jakmile soud rozhodne už není moc kam se obrátit. Chce to právníka a ten vás bude něco stát. Jako žena cizinka máte následující nevýhody: žádná rodina, nízký plat, Japonština a znalost místního života na nízké úrovni v porovnání  vaším japonským partnerem. Na základě těchto tří se stává, že žena cizinka o své děti může příjít. Nicméně neznám osobně žádnou takovou matku. Vím o matce cizince- alkoholičce, které o své dítě přišla, ale ta byla denně pod parou, takže tam se není, co divit. I saiban sho bych se snažila vyhnout, ale opět příprava je nutná. Raději saiban než chotei. Tím jsem si jistá.

Jak to bylo u mě: 

Před porodem jsme se hádali, skloňoval rozvod ve všech možných pádech. Vím, že to nemyslel vážně, ale "rozvod" je poslední věc, kterou chce těhotná slyšet...Odpustila jsem mu přeražený nos o rok dříve, ale tohle už ne. Potřebuju mít vedle sebe muže, který podrží a ne muže, který se sype před vidinou zodpovědnosti...

Od porodu jsme procházeli soustavnou krizí, že když byl malému měsíc vystěhovala jsem se z ložnice a žila v přízemí, zatímco manžel žil v patře. Nevídali jsme se a když tak minimálně. Společný život nula. Sem tam nějaký výlet, ale jinak už jsem věděla, že je konec. Vybavila jsem papíry pro "permanent resident" a to za 5 minut dvanáct. A začala shánět práci. Několikrát jsem byla odmítnuta, protože synovi bylo jen 9 měsíců a oni měli třídy od 2 let. Nakonec jsem poznala jednu Japonku, která mi řekla o dobrém místě, kam můžu umístit syna. Práci jsem dostala před Vánoci společně s permanent resident. Začala jsem střádat peníze a nakonec jsem se od manžela odstěhovala v 26. března 2016.

Můj ex my vyhrožoval, že jestli odejdu, tak už malýho neuvidím, ale po roce, kdy jsme žili odděleně v jednou domě a já každý den vstávala s pohledem do zrcadla na můj zlomený-už zahojený nos jsem si řekla, že co je moc, to je moc...Měla jsem sehnanou práci, školu, úspory nijaké a místo kam složit hlavu. Z manželství jsem odešla s pár taškami (z 80% to byly věci malého) a finanční ztrátou přesahující 1 000 000yenů, které jsem vložila do rodinného domu, ten podle japonských zákonů je na manželovo jméno, takže až jsem se finančně podílela na splátkách, tak jsem odešla s nulou na kontě. Tehdy mi ex nedával žádné peníze, takže jsme první rok živořili. Protože jsem papírově byla vdaná, neměla jsem nárok ani na příspěvek pro "single mothers"...žila jsem život single mother, ale pro úřady jsem byla stále vdaná. Byl to těžký rok. 

Ke všem dokumentům jsem potřebovala i podpis manžela, což bylo nemožné, takže jsem musela s úředníky nacházet cesty, jak zákon obejít, abych mohla vypavit kartičku zdravotního pojištění, certifikát bezplatné péče do 15let, kterou tu mají všichni. Byl to boj a já jsem si zanadávala na úřadě tolikrát, že mě tam znají už i jménem a poznávají mě i po půlroce. 

Kontaktovala jsem houterasu, což je právní pomoc www.houterasu.or.jp/  za dostupné ceny. Tam jsem dostala kontakt na mladého právníka v Yokohamě, který vyslechl můj příběh a nejprve napsal mému manželovi dopis, já mu napsala sms, že mám právníka a že by bylo fajn, kdyby začal na syna přispívat. Nežádala jsem moc, pouze výdaj za školku malého nic víc. Manžel se k dopisu nehlásil, ale začal platit. Pak jsme se radili o tom, co bude dál. Právník mi radil počkat rok, dva v tzv. bekkyo chuu...což znamená "žijící odděleně, ale pořád manželé", prostě počkat, až to manžela přestane bavit. Ale pozor ani jeden si nesmíme najít přítele, protože kdyby se to druhá strana dověděla, tak nás můžou soudit o odškodnění za citovou ujmu a v případě soudu o dítě může ten, který podváděl o dítě přijít. Takže bekkyo chuu, pokud jste ještě nerezignovali na svůj život a chcete se vdát znovu není to nejlepší, protože jste jako v pasti, nejste svobodní...Na to pozor! Právník mě stál 5000 yenů. Mám v plánu poslat mu větší obnos peněz až budu mít v ruce rozhodnutí Nejvyššího soudu o uznání rozvodu v Japonsku. Jsem mu vděčná.

Po roce a půl jsem poslala svému manželovi rozvodové papíry-kyougi rikon a on je podepsal společně s měsíčním příspěvkem a návštěvami, kterých ale nevyužívá. Nejeví zájem. Je potřeba i dvou svědků. Moje švagrová a tchán papíry podepsali jako svědci. V 20. dubna 2017 jsme byli rozvedeni podle japonských zákonů. Nicméně podle českých zákonů jsem byla stále vdaná. Je třeba poslat rozsudek s apostilou a dalším papírováním do Čech k Nejvyššímu soudu. Papírování vypadalo složitě, ale společně s plnou mocí pro kamaráda Radka se to vyřídilo všechno v klidu a pohodě ještě před mými 30mi narozeninami.  Radkovi patří můj dík! Nikdy mu to nebudu moci as splatit ale hrozně moc mi pomohl. Díky! A ještě jednou díky! 

A tady jsem, rozvedená podle všech zákonů a svobodná. Spokojená!

Článek nemá být odstrašujícím příkladem pro ty, kteří si chtějí vzít cizince. 

Stejný scénář se může odehrát v Čechách snadno a rychle. Jen v Čechách to nebude o kultuře, vízech apod. Udržte svou rodinu tam, kde je to možné...a tam, kde už není naděje, tam se na to vykašlete, sbalte tašky a začněte zase znovu. Máte právo být spokojení- oba dva, všichni tři, čtyři, pět...Nelituji, že jsem se dostala do Japonska. Nelituji, že jsem potkala Japonce. Nelituji, že jsem si vzala D. - zažili jsme spolu spoustu krásného, vedle něj jsem dospěla a zesílila na duchu, procestovali jsme spolu za těch 5 let manželství Japonsko křížem krážem. 

Hodně mě naučil v dobrém i zlém. A já mu přeju aby byl šťastný a našel k sobě někoho s kým se bude mít líp, než se měl se mnou. 

A pokud bych mohla vyslovit neskromné přání: doufám, že se cesta D. a našeho společného syna setká. Věřím, že si mají co říct, a že společný čas bude obohacující pro oba... Takara