30tka...co jsem chtěla zvládnout, než mi padne...část první

"Nevěř nikomu, nad třicet" John Lennon....

...Já...já už stříbrný vítr neslyším...

...Happy B-day to you...Happy B-day to you...

Nebudu říkat, kdy se tak stalo, ale stalo se tak. Je mi 30 let. Významný mezník asi jako ten, když vám bylo 15 nicméně musím říct, že se mi podařilo se před třicítkou se rozvést podle všech zákonů českých i japonských. Jsem rozvedená konečně. (Trvalo to celkem 2 roky a 3 měsíce) Takže jsem svobodná. Podle japonské terminologie "batsu ichi" jeden křížek do sbírky jakžto jeden rozvod. Pokud bych byla rozvedená dvakrát, tak to budou dva křížky "batsu ni". Protože křížek působí negativně a nepatřičně, tak se v poslední době skupina aktivistů snaží o změnu terminologie na "maru ichi", "maru ni". Je to dáno tím, že pokud se v testu Japonců na něco ptáte a je odpověď jen ano a ne, pak křížek symbolizuje ne a kroužek symbolizuje ano, správnou odpověď, kdy křížek symbolizuje ne nebo špatnou odpověď. Takže snahu kvituji. Jsem "maru ichi" to rozhodně. A svůj rozvod beru jako stejně pozitivní událost, jako byla moje svatba. Obojí mělo svůj smysl. Svobodně jsem učinila rozhodnutí a po letech jsem učiněla další...

Rozvod je až krajní možnost, ale pokud se s partnerem hádáte jste spokojení na 40 procent, vzájemně se napadáte slovně i fyzicky a k tomu máte spolu dítě, tak odejděte a odejděte rychle. Ten strach: "proboha jak to zvládnu?!" ten ten znám. Proto se na odchod připravte. Nedělejte to 

v afektu, ale pořádně se připravte. 

NÁSLEDUJÍ PASÁŽ- ROZVOD v JAPONSKU

-je věnovaná těm, které přemýšlí o rozvodu a mají strach, pro více informací se na mě klidně obraťte, ráda pomohu. Ale je věnovaná i těm, které jsou šťastné, mají dobrého manžela a spokojené manželství (berte to jako: manga ichi, just in case)

Nyní se obracím na ty, které žijí v Japonsku a bojí se odejít od manžela, který vyhrožuje, že vám sebere děti apod. Nejprve změňte svůj status z "manželského víza" na "permanent resident" to se nedá dělat, když jste s manželem rozhádání, protože potřebujete jeho souhlas a podpis. Jakmile máte "permanent resident" máte napůl vyhráno. Po rozvodu můžete zůstat a jste "osvobození od víza" samozřejmě pokud vycestujete z Japonska, pak budete papírova a žádat o "re-entry permit" ale jste svobodní na trhu práce a po naturalizaci, kdy se vzdáte svého občanství a získáte občanství japonské, je "permanent resident" druhý nejlepší status pro cizince. Pokud jste na manželském vízu vaše vízum končí s rozvodem, pokud máte pracovní vízum, pak vaše vízum končí s ukončením pracovních aktivit. Samozřejmě, že máte čas na získání získání víza jiného slyšela jsem, že snad se jedná o půlroku až rok. Nicméně hrajete rádi ruskou ruletu s vlastními dětmi? Ne, pochopitelně, že ne...Takže "permanent resident" je pojistka a záruka, že se nebudete muset pakovat z Japonska a děti tam nechat. Vzít si je do Čech můžete, ale hrozí vám, že to bude vyhodnoceno jako únos a český stát respektuje právo dítěte na oba rodiče, takže byste tím mohly o dítě přijít natrvalo. 

I já jsem zastáncem střídavé péče, tam kde je možná a to je na idividuálním posouzení. Dítě má právo na oba rodiče a rodiče mají povinnost se v zájmu dítěte domluvit. V Japonsku je praxe jiná. Dítě je svěřeno buď matce nebo jen otci. Střídavka neexistuje pokud se na ní rodiče nedomluví a to se moc nestává. V minulých dobách byly děti svěřovány otcům výhradně, protože mají peníze a mohou potomka zajistit. Což bylo samozřejmě nefér, protože dřívě byly japonské ženami, které zůstávali v domácnosti naprosto běžně popravdě v Japonsky by české feministky měly žně, tady se dá bojovat za naprosto všechno od zanesení jména ženy do knihy majitelů při koupi nemovitosti s manželem ( tam se píše pouze jméno manžela) stejně tak i kartička zdravotního pojištění dítěte i tam se píše jméno otce a ne matky, protože otec má vyšší plat...jj tady by se bojovnice za ženská práva vyřádily. A teď se pro změnu svěřují děti v 90% matkám a otcové jsou biti. Kompromis? Zatím v nedohlednu. Co je těch zbylých 10%? Matky alkoholičky, matky, které své děti opustily, matky, které své děti týrají a matek cizinek. V těchto případech jsou děti svěřeny do péče otce. Jinak otec ostrouhá a vidí své potomky dvakrát do měsíce (víckrát či méněkrát  záleží na ex). Nicméně se hojně stává, že rodič zamezí styku druhého rodiče s dítětem. Ten ho může dát k soudu, ale zaplatí pouze pokutu. Výše pokuty není likvidační a pokud to stojí dotyčnému za to, pak tímto způsobem může dítě úplně odcizit druhému rodiči. A jsou rodiče, kteří po rozvodu na svého potomka platí, ale nestýkají se s ním. 

Dalším krokem po získání permanent resident ( o ten můžete zažádat hned po narození dítěte, tak bych určitě nelenila a vyřídila si to, i když máte šťastné manželství a to z důvodu, že pokud by se situace změnila, pak by se vám permanent resident (trvalý pobyt) nemuselo podařit získat. ) je práce a školka pro potomka. Pokud chcete a máte talent zkuste učit angličtinu ve školce. Získáte tím možnost umístit dítě do školky mimo pořadí. Nebudu lhát. Papírování pro umístění dítěte do školky je něco, co mi leze krkem. Horší papírování jsem zatím nezažila. Pokud se tomuto chcete vyhnout, pak umístit dítě ve školce, kde pracujete je zabití dvou much jednou ranou. 

Jakmile máte dítě umístěné ve školce a pracujete, spořte, spořte, co to dá. Zeptejte se na možnosti bydlení zajištěného vaší firmou. Hledaní bydlení v Japonsku je hrozné. Vlastní zkušenost. Kromě toho, že potřebujete ručitele nejlépe Japonce, jste často odmítáni na základě národnosti a to už i přes telefon. Mě se to stalo celkem 3krát, a proto jsem se rozhodla, že než si něco pronajímat bude lepší si to koupit. K pronájmu musíte mít ručitele a problém s národností je u všech pěkných míst, bytů. Ke koupi bytu nebo domu nepotřebujete ručitele, nepotřebujete mít ani nějak skvěle našetřeno, ale doporučuji našetřit 1 000 000 yenů na pozdější výdaje. 

Pokud jste cizinec, tak většinou jste ok v tzv. danchi nebo apato. Danchi je panelák bez výtahu o 3-7 patrech. Je už od pohledu vidět, že se jedná o lacinější bydlení a pokud vám toto nevadí, tak výrazným plusem danchi je větší prostor k bydlení. Nicméně danchi bývají vzdálenější od vlakových zastávek, takže využití busu bude nutností. S tím se můžete dostat do problému zvaných : pozdní příchod, protože narozdíl od vlaků, které zpoždění nemívají, tak autobusy je mívají často. Doporučuji chůzi nebo kolo.

Apato je o něco lepší bydlení než danchi, co se budovy týče, ale i tak se jedná o levnější bydlení, tenké zdi, záchod s koupelnou dohromady, takže když se jdete koupat je mokré všechno-to nesnáším a menší místnosti od jedné místnosti po 3 místnosti. V Apato jsme dva roky bydleli. Po té co jsem se vystěhovala ze společného domu, jsem šla bydlet do jedné místnosti s loftem. Byl to šok! Z 5 pokojového domů jsem se nastěhovala do jedné místnosti. První měsíce byly šílené, ale díky nízkému platu, bylo toto bydlení od mé firmy za 30000yenů celkem (voda, elektrika, internet v ceně) to jediné, co jsem si mohla dovolit a já jsem vděčná. Opravdu jsem, že jsem díky tomuto bydlení přežila. Později jsem si koupila vlastní wifi a začala odkládat peníze bokem (za vodu, elektřinu) protože jsem věděla, že takto žít až do smrti nechci a rozhodně takový život nechci dát malému. 

Pobyt, práce, školka, nový byt, úspory...pokud máte toto vyřešené, pak je čas začít mluvit o rozvodu a balit věci. Rozvod v Japonsku je trojí a já rozhodně doporučuji jít cestou domluvy.

1) kyougi rikon-rozvod dohodou

podepišete rozvodové papíry se dvěmi svědky a donesete to na městský úřad. Sepíšete dohodu o měsíčním přispívání do rozpočtu tzv. youikuhi a návštěvách dítěte s druhým partnerem. 

2) chotei rikon-rozvodová tlachanice

pokud se nedohodnete, pak žádost podáte jen vy a budete se účastnit debat s lidmi přizvanými do jednání. Nicméně tito lidé jsou pouze lidé z ulice, žádní odborníci a nečekejte, že budou mít pochopení pro váš rozvod nebo pro kultrurní rozdíly. Story z internetu od lidí, kteří prošli chotei jsou dosti výztižné, takže za sebe choutei rozhodně ne...je to jen ztráta času. 

3) saiban sho-rozvod u soudu

je opravdový soud a hrajete zde vabank. Jakmile soud rozhodne už není moc kam se obrátit. Chce to právníka a ten vás bude něco stát. Jako žena cizinka máte následující nevýhody: žádná rodina, nízký plat, Japonština a znalost místního života na nízké úrovni v porovnání  vaším japonským partnerem. Na základě těchto tří se stává, že žena cizinka o své děti může příjít. Nicméně neznám osobně žádnou takovou matku. Vím o matce cizince- alkoholičce, které o své dítě přišla, ale ta byla denně pod parou, takže tam se není, co divit. I saiban sho bych se snažila vyhnout, ale opět příprava je nutná. Raději saiban než chotei. Tím jsem si jistá.

Jak to bylo u mě: 

Před porodem jsme se hádali, skloňoval rozvod ve všech možných pádech. Vím, že to nemyslel vážně, ale "rozvod" je poslední věc, kterou chce těhotná slyšet...Odpustila jsem mu přeražený nos o rok dříve, ale tohle už ne. Potřebuju mít vedle sebe muže, který podrží a ne muže, který se sype před vidinou zodpovědnosti...

Od porodu jsme procházeli soustavnou krizí, že když byl malému měsíc vystěhovala jsem se z ložnice a žila v přízemí, zatímco manžel žil v patře. Nevídali jsme se a když tak minimálně. Společný život nula. Sem tam nějaký výlet, ale jinak už jsem věděla, že je konec. Vybavila jsem papíry pro "permanent resident" a to za 5 minut dvanáct. A začala shánět práci. Několikrát jsem byla odmítnuta, protože synovi bylo jen 9 měsíců a oni měli třídy od 2 let. Nakonec jsem poznala jednu Japonku, která mi řekla o dobrém místě, kam můžu umístit syna. Práci jsem dostala před Vánoci společně s permanent resident. Začala jsem střádat peníze a nakonec jsem se od manžela odstěhovala v 26. března 2016.

Můj ex my vyhrožoval, že jestli odejdu, tak už malýho neuvidím, ale po roce, kdy jsme žili odděleně v jednou domě a já každý den vstávala s pohledem do zrcadla na můj zlomený-už zahojený nos jsem si řekla, že co je moc, to je moc...Měla jsem sehnanou práci, školu, úspory nijaké a místo kam složit hlavu. Z manželství jsem odešla s pár taškami (z 80% to byly věci malého) a finanční ztrátou přesahující 1 000 000yenů, které jsem vložila do rodinného domu, ten podle japonských zákonů je na manželovo jméno, takže až jsem se finančně podílela na splátkách, tak jsem odešla s nulou na kontě. Tehdy mi ex nedával žádné peníze, takže jsme první rok živořili. Protože jsem papírově byla vdaná, neměla jsem nárok ani na příspěvek pro "single mothers"...žila jsem život single mother, ale pro úřady jsem byla stále vdaná. Byl to těžký rok. 

Ke všem dokumentům jsem potřebovala i podpis manžela, což bylo nemožné, takže jsem musela s úředníky nacházet cesty, jak zákon obejít, abych mohla vypavit kartičku zdravotního pojištění, certifikát bezplatné péče do 15let, kterou tu mají všichni. Byl to boj a já jsem si zanadávala na úřadě tolikrát, že mě tam znají už i jménem a poznávají mě i po půlroce. 

Kontaktovala jsem houterasu, což je právní pomoc www.houterasu.or.jp/  za dostupné ceny. Tam jsem dostala kontakt na mladého právníka v Yokohamě, který vyslechl můj příběh a nejprve napsal mému manželovi dopis, já mu napsala sms, že mám právníka a že by bylo fajn, kdyby začal na syna přispívat. Nežádala jsem moc, pouze výdaj za školku malého nic víc. Manžel se k dopisu nehlásil, ale začal platit. Pak jsme se radili o tom, co bude dál. Právník mi radil počkat rok, dva v tzv. bekkyo chuu...což znamená "žijící odděleně, ale pořád manželé", prostě počkat, až to manžela přestane bavit. Ale pozor ani jeden si nesmíme najít přítele, protože kdyby se to druhá strana dověděla, tak nás můžou soudit o odškodnění za citovou ujmu a v případě soudu o dítě může ten, který podváděl o dítě přijít. Takže bekkyo chuu, pokud jste ještě nerezignovali na svůj život a chcete se vdát znovu není to nejlepší, protože jste jako v pasti, nejste svobodní...Na to pozor! Právník mě stál 5000 yenů. Mám v plánu poslat mu větší obnos peněz až budu mít v ruce rozhodnutí Nejvyššího soudu o uznání rozvodu v Japonsku. Jsem mu vděčná.

Po roce a půl jsem poslala svému manželovi rozvodové papíry-kyougi rikon a on je podepsal společně s měsíčním příspěvkem a návštěvami, kterých ale nevyužívá. Nejeví zájem. Je potřeba i dvou svědků. Moje švagrová a tchán papíry podepsali jako svědci. V 20. dubna 2017 jsme byli rozvedeni podle japonských zákonů. Nicméně podle českých zákonů jsem byla stále vdaná. Je třeba poslat rozsudek s apostilou a dalším papírováním do Čech k Nejvyššímu soudu. Papírování vypadalo složitě, ale společně s plnou mocí pro kamaráda Radka se to vyřídilo všechno v klidu a pohodě ještě před mými 30mi narozeninami.  Radkovi patří můj dík! Nikdy mu to nebudu moci as splatit ale hrozně moc mi pomohl. Díky! A ještě jednou díky! 

A tady jsem, rozvedená podle všech zákonů a svobodná. Spokojená!

Článek nemá být odstrašujícím příkladem pro ty, kteří si chtějí vzít cizince. 

Stejný scénář se může odehrát v Čechách snadno a rychle. Jen v Čechách to nebude o kultuře, vízech apod. Udržte svou rodinu tam, kde je to možné...a tam, kde už není naděje, tam se na to vykašlete, sbalte tašky a začněte zase znovu. Máte právo být spokojení- oba dva, všichni tři, čtyři, pět...Nelituji, že jsem se dostala do Japonska. Nelituji, že jsem potkala Japonce. Nelituji, že jsem si vzala D. - zažili jsme spolu spoustu krásného, vedle něj jsem dospěla a zesílila na duchu, procestovali jsme spolu za těch 5 let manželství Japonsko křížem krážem. 

Hodně mě naučil v dobrém i zlém. A já mu přeju aby byl šťastný a našel k sobě někoho s kým se bude mít líp, než se měl se mnou. 

A pokud bych mohla vyslovit neskromné přání: doufám, že se cesta D. a našeho společného syna setká. Věřím, že si mají co říct, a že společný čas bude obohacující pro oba... Takara