Cvičení na mimořádné situace: Zemětřesení, požár, tajfún...

Žiji v Japonsku už skoro 8 let, ale protože polovinu těchto let jsem žila společně s manželem Japoncem, nevěnovala jsem pozornost cvičením, protože jsem spoléhala na to, že jako Japonec ví, co je třeba v případě zemětřesení apod...Takže jsem se aktivně neúčastnila ničeho...Pouze teoreticky jsem se informovala: čísla, shromažďovácí místo, evakuační zavazadlo aj...Letos je v Japonsku přírodní živel častěji vidět a slyšet. V jednom týdnu super tajfun přes Kansai a zemětřesení o síle 6,4 v Hokkaido. Oběti na životech, ztráty na majetku apod.

Dům mám pojištěný proti požáru, zemětřesení a tajfunu na 5 let, po 5 letech musím pojištění obnovit...Evakuační zavazadlo mám, ale chybí mi v něm spousta věcí, jak jsem včera zjistila...Musíme dokoupit. Běžně se doporučuje mít zásoby jídla a vody na nejméně 3 dny. To nesplňuji též s bídou dám dva dny. Takže jsem začala shánět a nakupovat. Voda vydrží až 10 let (speciální voda na uskladnění) speciálně balené jídlo vydrží až 5 let. Takže datum spotřeby se musí též hlídat. Pro případ výpadku elektřiny je třeba mít nějakou variantu. Já si vybrala malý plynový vařič s bombami a svítilny na baterky. Další co mám v plánu je koupě hasícího přístroje a ohnivzdorné složky na dokumenty. Vydrží oheň do 30 minut, tak zvýším alespoň šanci na ochranu dokumentů, které nemůžu vzít do evakuačního zavazadla...Nicméně obavy mám a ne že ne...

Člověk žije s tím, že se mu to tak nějak "nestane", ale pravda je, že se to může přihodit kdekoli. I když je fakt, že Kanagawa je relativně bezpečná. Hory a moře jsou daleko, takže nám hrozí "jen" zemětřesení nebo požár nebo tajfún...Mám štěstí, že náš dům nemá tradiční japonskou střechu, která je těžká a je většinou důvodem, protože se dům složí jako domeček z karet. V tomto jsem klidná.

Cvičení na mimořádné situace je i šancí seznámit se se sousedy ze stejné čtvrti, protože se lidé dělí podle čtvrtí do skupina, a pak společně odcházejí na shromaždiště...Plán byl, že každý kdo se zúčastní zavěsí bílý ručník na dveře v 7.30. "Zemětřesení se stalo v 7.15" a měli jsme se připravit na "evakuaci" bez zavazadel do 9.00. Moje čtvrť se setkala u našeho malého lesoparku. Trvalo dlouho, než se všichni sešli a prostojů bylo víc než dost. v 9.15 jsme vyrazili ve skupině do většího parku vedle lokálního chrámu, tam se sešel celý Oonodai a jeho 12 čtvrtí, které byly rozděleny do 4 skupin. A, B, C, D. V 10 hodin se nám představili ti, kteří připravili cvičení, a pak už jsme se rozešli do čtyř skupin na 4 stanoviště.

Stanoviště obsahovala: 1) vyproštění osoby z trosek, 2) přenášení zraněného za pomoci deky

3) transport osoby na vozíčku (většina lidí v Oonodai jsou starší lidé) 4) hašení požáru s hasícím přístrojem (tady jsem si řekla, že lépe mít jeden- dva doma)  

1) vyproštění osoby s trosek pomocí železné tyče jako páky bylo zajímavé, jen si říkám, kde takovou ocelovou tyč vezmu, další byl zvedák na zvedání automobilu (ani ten nemám, protože nemám auto, asi by bylo záhodno si jeden koupit)

2) přenášení osoby za pomoci deky bylo jednoduché. Srolovat deku podel těla zraněného a přenášení se dělo v 5 lidech. Otázkou je zda těch 5 lidí by se na místě sešlo...Další byla výroba provizorního lehátka za pomoci deky a bambusových tyčí (o průměru 10 cm) To bylo velmi poučné.

3) transport osoby na vozíčku byl zajímavý, ale já jako dobrovolník v domově důchodců tohle znám, takže jsem to nezkoušela a poslouchala jsem jena na půlucha...

4) Hašení požáru s hasícím přistrojem (voda) to jsme cvičili ve školce a princip je jednoduchý. Vezmete přístroj poponesete ho do vzdálenosti 2-4m od požáru, sundáte hadici (sundává se odspodu od hubice, odspoda nahoru), pak se vytáhne žlutý kontakt, páka se stlačí dolů, pokud nemáte dost síly, pak hasící přistroj položíte na zem a vlastní vahou těla páku stlačíte...a hotovo...

Před hašením je nutné někoho instruovat aby zavolal 118, což je univerzální číslo pro nehody, katastrofy apod. Nemusíte se bát. Operátor vám bude pokládát otázky a vy na ně V KLIDU odpovídat. Pokud budete panikařit a na operátora spustíte, pak se okrádáte o drahocený čas...O zavolání na 118 požádejte určitého člověka: "Ty zavolej na 118" a počkáte na souhlasnou odpověď....pokud řeknete "někdo zavolejte na 118" je pravděpodobnost, že nikdo nezavolá vysoká...

Na závěr bylo shrnutí cvičení a také statistika a je nepříjemným zjištěním, že nejčastějším problémem ve městě, kde žiju jsou požáry. Je to dáno stárnoucí populací a i stářím domů, takže je třeba si dávat bacha a nezapomenout obnovit pojištění požáru, tajfúnu a zemětřesení...

Bylo to zajímavé cvičení a myslím, že se ho zúčastním napřesrok znovu...Je lépe být připraven, než se pak divit a poslední zprávy dávají jen za pravdu. Samozřejmě, že se modlím za to, aby se nic nestalo, ale nemohu ovlivnit přírodní živel, tak ovlivním to, co ovlivnit mohu. Takara

Psycholog vs Psychiatr v Japonsku

Pokud se o Japonsko zajímate dlouhodobě pravděpodobně víte, že Japonsko, co se mentální péče týče, má pověst 100 let za opicemi a dávám se tomu za vinu i vysoký počet sebevražd...Well...nejsem stejného nározu. Pravda některé kliniky nemají potřebné znalosti a medikují čínské bylinky, které se používají i třeba k léčbě žaludku...magické to bylinky...a k antidepresivům se zde dostanete snadněji, než by se dalo očekávat...Sebevražda jako taková je součást japonské kultury...ztráta tváře, selhální se dá očistit "napravit" tím, že se zprovodíte ze světa a Japonci pro toto mají pochopení, nikdy jsem neslyšela, že by sebevraha někdo hanil nebo tak něco...Ztráta zaměstnání bývá jedním z důvodů zvláště u mužů, kterým je dana role "živitel rodiny"...Častým problémem je, že Japonci nejsou vedeni k tomu aby mluvili o svých pocitech a spousta sebevrahů by potřebovalo jen mít někoho s kým by si mohli popovídat. Což se ukázalo na příkladu vraha ze Zamy, který kontaktoval lidi, kteří chtěli umřít a zabíjel je ve svém bytě. I on sám říkal, že všichni si chtěli jen popovídat, a ve finále zemřít vlastně nechtěli...

Přepracování, nedostatek spánku, nedostatek času na jídlo, přecházení nemocí, ládování se prášky bez předpisu, kafe, redbully...nic moc co se zdravého životního stylu týče a o problémy na duši tak není nouze. Nedostatek času na rodinu, přátele a zájmy vede k izolaci a uzavření se do bubliny...

Od toho už se odvíjí spousta problémů: strach z lidí, strach z vystupování na veřejnosti apod...Nemocní mají stále stigma...a tak je pro ně výhodnější nemoc zatajit, než někam zajít a léčit se..

To je ta špatná stránka věci, nicméně Japonsko se začíná měnit...Otvírají se nové kliniky s doktory, kteří už se vzdělávají v oboru pečlivěji a mají větší povědomí o situacích v životě člověka. Už jen nedoporučují vypovídat se na "eikaiwa", což jsou hodiny konverzace v AJ, protože se ví, že cizinci o svých pocitech více mluví...Takže se dříve doporučovalo jít na eikaiwu se takříkajíc "vypovídat"...

Psychologové jsou poskrovnu a řada z nich pracuje s čínskými bylinkami a homeopatiky. Pokud máte pocit, že vám tato cesta nepomůže, pak je třeba si dojít na psychiatrii. Předepisují běžná antidepresiva. V případě žen antidepresiva předepisují i na gynekologii při léčbě PMS a PMDD...

Co se dětí týče mají  v Japonsku řadu klinik vedených cizinci, takže se dostanete k diagnóze v angličtině...také města provozují něco jako PPP, kde mají psychology i psychiatry...tato centra se nazývají : "ryoiku sentá" v Japonsku už mají povědomí o ADHD i o autismu, takže se bát nemusíte. Používají standardizované testy velice podobné těm, které se používají v Evropě. Co je problém, je vnímání běžných lidí. Japonci většinou taty problémy zatajovali. Nepřiznávali. Toto se stále děje. Můj syn byl odmítnut v několika školkách, protože má autismus a ADHD a ani ho neviděli. Jen slyšeli, že má autismus a vyplašili se, i když jeho level je velmi nízký a může v pohodě chodit do školky...Prostě Japonci, chce se říct...Ale nelze generalizovat. 

Tak jak se postupně mění společnost a ženy se stávají úspěšnějšími v plnění svých snů, tak se mění i postavení lidí s handicapy. Společnost se učí být tolerantnější a hledá místo pro tyto lidi. A tak to má být...nicméně bude to ještě dlouhá cesta...Takara

Lokální Matsuri v Oonodai

Čas od času se nám zastaví před barákem "kairanban" jsou to takové desky s informacemi, které obíhají podle řádu. Ten dá desky tomu a ten zase tomu. Je to systém a ten se neporušuje. Současně s tím se mění i lídr čtvrti. Ten kdo je lídrem čtvrti má před svým dome "gomi okiba" což je odkládací místo na odpadky. Některé čtvrti mají kvádrové klece, kam se odpad zavírá a jiné mají jen sítě na ochranu před vránami, kterých je  Japonsku plno a lidi je nemají rádi, protože se hrabou v odpadcích a hledají něco na zub. Jedna vrána rozhrabe odpadky celé čtvrti a roznese je po okolí, takže se lidé proti nim brání všemi možnými způsoby...

Do dubna jsem měla "gomi okiba" před naším domem, lídr jsem nebyla a odkladiště odpadu jsem si užila necelé 3 měsíce...a v dubnu šlus změna...Nicméně vím, že se za pár let zase vrátí...:-( nedá se nic dělat. Nicméně kairanban obíhá. Většinu akcí ignoruji, protože nemám čas. Ale jsou akce, které ignorovat nechci a jednou z takových akcí je Oonodai Matsuri. Letos jsem chtěla jít v yukatě, ale jsem nějaká líná, takže jsem se na to vykvajzla a šla jsem tak jako vždycky.

Bylo tam pódium s taiko produkcí a dále zpěvačka starých japonských hitů...Na tu jsem nečekala. Zašla jsem do místního chrámu, kolem kterého byly matsuri stánky, a pak obešla stánky s jídlem a hračkami. Poté jsme se zastavili u zlatých rybek. Malej byl jak u vytržení a uprosil mě na rybičku.

Chytili jsme jednu z nejmenších rybiček a já si říkala, že asi dlouho nevydrží a měla jsem jsem pravda. "xxxxxx kingyo" jak ji nazval syn, pošla během 2 hodin...tak tohle byl rekord. I japonský kapr nám vydržel víc jak 2 měsíce...:-( na rybičky asi nemáme vlohy, už rybičku z matsuri brát domů nebudu...malej brečel jak protrženej, protože nějak chápe, že rybka neodjela na dovolenou, ale už není...bylo mu to hrozně líto...

Místní matsuri jsou dobré na seznámení se sousedy, nicméně my jsme se zdrželi jen asi hodinu, a pak jsme šli domů, bylo horko k padnutí, takže nic moc...horko dávám jen a jen tehdy, když jsem u moře na pláži, jinak ne...už aby bylo léto i to babí pryč...začínám se těšit na podzim...Takara

Obon Week 2018 tajfún sem a tajfún tam...aneb problém, kam se podíváš...

Když léto, tak Obon week...Nejdelší Obon Week za 7 let tady a jako na potvoru je to tajfún sem a tajfún tam...takže počasí není z nejlepších...Chvíli sluníčko, pak prší a je větrno. Nicméně jsem se rozhodla strávit alespoň dva dny v Atami a taky na lampionový festival na Enoshimu.

Atami je prostě top...nicméně letos jsem zatoužila jet někam jinam...Asi se mi Atami už přejedlo...lidově řečeno...Celkově jsem začala hledat nové destinace a nové akce, protože na většinu z akcí jsem dorazila po páté v řadě, takže uznávám, že už by to chtělo něco nového. Stejně tak Enoshima, tam už jsem byla víckrát, než umím spočítat...

Problém, který mě brzdí je, že malej už je velkej na nošení nebo vožení v kočárku a nemá výdrž, tzn. že v dohledné době se budu muset zaměřit na Shizuoka, Chiba, Saitama a Kanagawa pref. pouze...Tochigi by se dala taky, ale jen oblast Nikko...

V tuhle chvíli jsem ve zkušebce v práci, takže stresu je dost a dost...a ani se mi ven moc nechce a taknějak jsem zlenivěla...S touhle leností bych ráda něco udělala, protože jde ruku v ruce s mou neúspěšnou snahou zhubnout...Dostala jsem se do období, kdy nevyhledávám kontakty s druhými lidmi a svůj život mám v bublině (syn-dům-práce) ti, kteří mě znají delší dobu, vědí, o co jde a respektují to...ti co mě neznají tak dobře, ty bych touto cestou poprosila o respektování faktu, že teď prostě nekomunikuju...Děkuji za pochopení..

Práce nejistá-zkušebka....Školka pro malého je opravdový problém, protože je plno a tam, kde je volno, tam malého odmítají kvůli diagnóze "Autismus a ADHD" takže je to špatné...dělám, co můžu, protože v sázce je dům...nerada bych skončila jako bezdomovec...

Matka mého ex prudí fest...Takže už zvažuji krok k japonskému občanství...a vytvoření vlastní matriky, protože z důvodu, že cizinci nemají vlastní matriku, jsou děti ze smíšených rodin vedené u Japonského partnera bez ohledu na to, že mi byl syn svěřen plně do péče....Z této matriky se matka mého ex může dozvědět, kde bydlíme apod...Což se mi nelíbí....Samozřejmě druhou možností je svatba, pak by se syn se změnou přijméní dostal do matriky nového manžela...Nicméně přítel se ke svatbě staví tak, že se "eventuálně" vezmeme...takže spíš ne...buďme realisti...mini posun tam je, ale jde to děsně pomalu a já ztrácím trpělivost.

Nedaří se...přiznám si to...

Jsem unavená...ale zabalit to nemůžu...

ani nechci, ale v tuhle chvíli šetřím síly....Takara