Psycholog vs Psychiatr v Japonsku

Pokud se o Japonsko zajímate dlouhodobě pravděpodobně víte, že Japonsko, co se mentální péče týče, má pověst 100 let za opicemi a dávám se tomu za vinu i vysoký počet sebevražd...Well...nejsem stejného nározu. Pravda některé kliniky nemají potřebné znalosti a medikují čínské bylinky, které se používají i třeba k léčbě žaludku...magické to bylinky...a k antidepresivům se zde dostanete snadněji, než by se dalo očekávat...Sebevražda jako taková je součást japonské kultury...ztráta tváře, selhální se dá očistit "napravit" tím, že se zprovodíte ze světa a Japonci pro toto mají pochopení, nikdy jsem neslyšela, že by sebevraha někdo hanil nebo tak něco...Ztráta zaměstnání bývá jedním z důvodů zvláště u mužů, kterým je dana role "živitel rodiny"...Častým problémem je, že Japonci nejsou vedeni k tomu aby mluvili o svých pocitech a spousta sebevrahů by potřebovalo jen mít někoho s kým by si mohli popovídat. Což se ukázalo na příkladu vraha ze Zamy, který kontaktoval lidi, kteří chtěli umřít a zabíjel je ve svém bytě. I on sám říkal, že všichni si chtěli jen popovídat, a ve finále zemřít vlastně nechtěli...

Přepracování, nedostatek spánku, nedostatek času na jídlo, přecházení nemocí, ládování se prášky bez předpisu, kafe, redbully...nic moc co se zdravého životního stylu týče a o problémy na duši tak není nouze. Nedostatek času na rodinu, přátele a zájmy vede k izolaci a uzavření se do bubliny...

Od toho už se odvíjí spousta problémů: strach z lidí, strach z vystupování na veřejnosti apod...Nemocní mají stále stigma...a tak je pro ně výhodnější nemoc zatajit, než někam zajít a léčit se..

To je ta špatná stránka věci, nicméně Japonsko se začíná měnit...Otvírají se nové kliniky s doktory, kteří už se vzdělávají v oboru pečlivěji a mají větší povědomí o situacích v životě člověka. Už jen nedoporučují vypovídat se na "eikaiwa", což jsou hodiny konverzace v AJ, protože se ví, že cizinci o svých pocitech více mluví...Takže se dříve doporučovalo jít na eikaiwu se takříkajíc "vypovídat"...

Psychologové jsou poskrovnu a řada z nich pracuje s čínskými bylinkami a homeopatiky. Pokud máte pocit, že vám tato cesta nepomůže, pak je třeba si dojít na psychiatrii. Předepisují běžná antidepresiva. V případě žen antidepresiva předepisují i na gynekologii při léčbě PMS a PMDD...

Co se dětí týče mají  v Japonsku řadu klinik vedených cizinci, takže se dostanete k diagnóze v angličtině...také města provozují něco jako PPP, kde mají psychology i psychiatry...tato centra se nazývají : "ryoiku sentá" v Japonsku už mají povědomí o ADHD i o autismu, takže se bát nemusíte. Používají standardizované testy velice podobné těm, které se používají v Evropě. Co je problém, je vnímání běžných lidí. Japonci většinou taty problémy zatajovali. Nepřiznávali. Toto se stále děje. Můj syn byl odmítnut v několika školkách, protože má autismus a ADHD a ani ho neviděli. Jen slyšeli, že má autismus a vyplašili se, i když jeho level je velmi nízký a může v pohodě chodit do školky...Prostě Japonci, chce se říct...Ale nelze generalizovat. 

Tak jak se postupně mění společnost a ženy se stávají úspěšnějšími v plnění svých snů, tak se mění i postavení lidí s handicapy. Společnost se učí být tolerantnější a hledá místo pro tyto lidi. A tak to má být...nicméně bude to ještě dlouhá cesta...Takara