Jsem zpět s další tradicí, která se možná už nedodržuje až tak doma, ale ve školkách a školách se s ní určitě setkáte. Je to řáda her, které se hrají v době svátků. Tak pěkně po pořadě...
Takoage
aneb pouštění draků, je jedna z her či činností, která se drží. Oproti Česku, kdy pouštění draků bývalo (netuším zda ještě někdo draky pouští) záležitostí podzimu. V Japonsku je nejvíce vidět právě během ledna. Zda v lednu více fouká netuším. Tajfúnová sezóna je jindy a v té se draky pouštět nedoporučuje...
Pouštění draků je zmiňované i v "oshougatsu no uta" novoroční písně. Tradiční draci mají podobu samurajů s rozpřaženýma rukama v pestrobarevném kimonu, ale v dnešní době se můžeme setkat s ptáky, pokemony a Anpanmany apod. prostě nová doba a nový design.
tradiční obličej princezny z Edo periody. Princezna ovšem nemá nos, oči, ústa a obočí a člověk musí "poslepu" dát její obličej dohromady. Sranda spočívá v tom, že poslepu to dáte jen stěží dohromady a chudák princezna dostane co proto...Nemusí jít jen o princeznu samozřejmě, populární jsou i jahody či houby s obličejem. Fantazii se tedy meze nekladou.
Daruma otoshi
Tradiční sošku zvanou "daruma" znáte z jiného článku. Podoba mezi nimi je jen v obličeji. Funkce je jiná. Zatímco soška darumy je určená pro přání a má "slepé oči", které se po jednom domalovávají, tak daruma otoshi má červenou hlavu a tělo tvoří další barevné části něco jako obkrouhlé dřevěné bloky (žluté zelené, modré) a navrch se položí červená- hlava. Součástí setu je i kladívko, které se zasouvá do prostřed, každý dílek má uprostřed díru, kam se kladívko zasune.
Smyslem hry je vytlouct kameny po jednom, tak aby hlava nespadla. Pokud spadne, tak ten komu spadne, prohrál.
Karuta
Je karetní hra, při které se hledá slabika, či slovní spojení. Malé děti hledají slabiky, starší lidé už slovní spojení. Vyhrává ten, kdo má karet nejvíce. Karty jsou krásně ilustrovany. Ten kdo hru řídí může vyprávět příběh, kdy zdůrazní určitou slabiku a děti mají tu slabiku najít. Sama jsem hru ovšem nehrála, jen jsem ji letmo viděla hrát jiné, takže jak moc je hra zábavná netuším, ale mezi předškoláky je celkem oblíbená...Set si můžete vytisknout a vyrobit sami. Na fotce je jeden příklad, kdy se půlky k sobě slepí a dostanete 4 karty. Karet je samozřejmě více (až 48)
Je něco jako pingpong bez stolu a s hranatými palkami a opeřeným míčem. Hraje se ve dvou a míček nesmí spadnou na zem. Dřevěné pálky jsou krásně malované s některým tradičním motivem. (samuraj, kamélie, tako apod.)
Koma mawashi
-dřevěná hračka, obdoba české "Káči". Japonská káča je kuželovitého tvaru. Kužel je otočen vrcholem dolů a uprostřed kruhové postavy se nalézá dřívko válcového tvaru, které slouží k ručnímu roztáčení i k omotání lanka kolem a hozením jako byste pouštěli jojo, ale horizontálně.
Kendama
Je také dřevěná hračka, ale prorazila i v Čechách, takže je poměrně známá. Dřevěná koule je přivázaná k dřevěnému držátku, které má jeden hrot uprostřed a dva důlky po stranách. Hra se hraje tak, že kouli na provázku vyhodíte do vzduchu a snažíte se ji umístit do důlku, trocha cviku a většinou se to povede, chce to nevyhazovat kouli moc vysoko, pak se vám snáze stane, že minete. Můžete se pokusit nabodnout ji na ten hrot. Hodně štěstí.
Tak to jsou v kostce ty nejběžnější. Možná jich je více, ale žádné další jsem zatím neobjevila, proto si myslím, že jsem obsáhla ty nejběžnější. Samozřejmě pokud byste nějakou další znali, ráda se poučím a vyzkouším. Hry lze zakoupit v obchodech, které připomínají naše "vše za 39" jen tady se jim říká "hyakuyen shop" je to obchod, kde zboží zakoupíte za 100yenů...Tak pokud se zastavíte v Japonsku, pak je určitě snáze najdete. Takara
Žádné komentáře:
Okomentovat