1. výročí v novém

Konečně jsem se dokopala k napsání tohoto článku. Od bydlení v mikrobytě, přes bydlení v krásném, velkém baráku, pro přestěhování do mini-mikrobytu a nakonec zakotvení v malém domečku...podle hesla "malý ale náš"...

Co mě vedlo ke koupi nemovitosti v zemi zemětřesení, sesuvů půdy, erupcí sopek, tajfúnu? Budu upřímná: diskriminace na poli s nájemními byty. Pokud jste cizinec jsou případy, kdy vás odmítnou na základě národnosti častější než je nám milo, jak jsem zjistila, když jsem  se pokoušela odejít od manžela s pár taškami pryč. Měla jsem štěstí a s novým zaměstnáním jsem získala i nový byt, jenže tento byt byl vázán s pracovní smlouvou tzn. jakmile skončí, musíte z bytu ven a tady jsem narazila Obvolala jsem 5 inzerátů a na všech 5 jsem byla dotazována na národnost a nestačilo ani to, že mám PR...Probíhalo to stejně: "ehm, musíme se zeptat na názor pronajimatele, zavoláme vám", a pak už nezavolali nebo zavolali s tím, že majitel cizince nechce...v Evropě případ pro soud jako vyšitý v Japonsku mám pocit, že se ještě nikdo, nikdy nesoudil, ale umím si představit, že by to zahnali do autu, tak jako vždycky, když se něco stane a je v tom cizinec a Japonec...většinou se dojde k tomu, že byl "problém v komunikaci" nebo došlo k "nedorozumnění", pokud odmítnutí nemáte písemně, pak se soudit asi nemá ani cenu, kousnete se do jazyku a hledáte dál...samozřejmě, že na periferii a v nepříliš pěkných lokalitách vás vezmou i jako cizince, ale proč žít v lokalitách na periferii, jen proto že jsem cizinec?!

Ne, pokud do pronájmu, tak pěkná mansion je to pravé: betonový komplex, kamerový systém, domovník, který uklízí celou mansion...bezpečnost a čistota narozdíl od apartment: slabé dřevěné zdi, žádný kamerový systém, žádný domovník...samozřejmě, že existují ještě paneláky, bez výtahu, které jsou levné a žijí zde lidé s nízkými příjmy nebo ti, kteří chtějí ušetřit..Já chtěla do mansion a byla jsem bez šance a došlo ještě na další problém: byl potřeba ručitel...a tady jsem byla totálně nahraná, protože takového člověka nemám. Takže možnosti byly tři: pokračovat v zaměstnání, které mě štvalo nebo na ulici nebo byt či dům koupit....Na koupi nemovitosti ručitele nepotřebuju, takže jsem se odhodlala a domeček koupila...

Nelituju, hypotéku mám levnější než by byl nájem. No a bydlení ve vlastním má pro mě spoustu výhod. Vždy jsem chtěla baráček, svůj vlastní...měla jsem dům v manželství a ten jsem milovala, ale ukázalo se, že materiální statky se nemohou vyrovnat bohatství duševnímu...a mír a klid jsme měli v domě jen vyjímečně...kromě toho dům nebyl můj, byl napsán na mého manžela i když jsem skládala zálohu na dům a pomáhala platit hypotéku po 5 letech manželství jsem byla bez nároku na cokoli...dům byl jediné co jsem olitovala...finanční ztráty ale mohly být vyšší...

V nové jsem rok a až na olupující se omítku z fasády a olupující se malbu v koupelně jakožto i rozbité dveře v koupelně si nemůžu stěžovat. Koupelnu budu muset řešit, protože dveře mě štvou. Nicméně co se zařizování týče, tak jsem stále tak v polovině...pohovku jsem musela vyhodit a chybí mi velká zrcadla a koberce různých barev no a nějaká ta pěkná dekorace by se taky hodila...Jinak jedu spíše na vlně minimalismu...méně věcí v domě je rozhodně vítáno, ale netýká se to pokoje mého syna, tam minimalismus ustupuje...

Samozřejmě finance nejsou to jediné, proč zařizování trvá tak dlouho. Další věcí je, že jsem náročná, vím co přesně chci, ale nedaří se mi to sehnat, tak čekám a čekám a čekám...Doufám, že se dočkám...aby to nedopadlo jako s mým budoucím manželem (na toho taky čekám a čert ví, zda se dočkám..) :-D ba ne, mám na práci lepší věci...:-) práce na baráku je ještě dost a dost...snad příští rok už budu mít vše tipťop :-) Takara