duben a nové začátky

Tak tu máme nový akademický rok. Pro letošní rok jsem byla převelena do sekce zvané hon-en...V této sekci se budu potýkat s dětmi o 3 do 5 let, ale celkem jich bude pouze 19 tzn. jako by to byla jedna třída. Učitelů je tam celkem 7 tři hlavní učitelé- mladí do 30 (sice pracují ve školství už tři roky, ovšem pořád jsou trošku "nezkušení"-nevím čím to je, protože čeští učitelé jsou schopni fungovat plně už po roce...nicméně ego jim nechybí, takže dobře míněné rady berou jako zásah do teritoria) a pak řada part-time učitelů a já...Upřímně jsem nervózní, protože moje pozice v novém působišti je dost nevyhraněná...tzn. mám hodiny u dětí, ale zatím nic neučím, pouze dělám support a vyrábím pomůcky a dekorace...problém nastává s tím, že nemám čas na vyrábění dekorací, a tak si nosím práci domů, z toho radost nemám, ale co se dá dělat. Dobrou zprávou je, že úklid se dělí mezi všechny rovným dílem, takže se nijak nepředřu..:-) Vypadá to, že budu vysílána na výpomoc do oddělení s malými dětmi, kde jsem pracovala loni, protože práci ovládám nejlépe a vím, jak to tam chodí...

Letos se chci profesně posunout, takže budu útočit N2 a jakmile dorazí překlady vysvědčení a diplomu do Japonštiny, tak se začnu zajímat o uznání praxe...samozřejmě budu mít problém některou praxi doložit, měla bych schopná doložit, alespoň 3 roky a zda to bude stačit, to netuším...Je tam klauzule o 5000 hodinách, takže těžko říct...no, a pak už mě čeká jen taková "drobnost" jako je odborná Japonština...a zkouška...:-)

Hned 1.dubna nás čekala otevírací ceremonie pro nově příchozí děti. Hned po ceremonii se pokračuje v každodenní činnosti, takže bude oběd, bude polední odpočinek, svačina a volnočasové aktivity...Pro nás doma se změní trošku rozvrh, protože moje směna začíná od 8.00 a končí v 17.00 tzn. spát budeme muset už v 21.00-22.00 a co se Ayata týče, tak moje snaha bude aby spal alespoň v 20.00...To už teď s odstupem vidím jako nemožné, ale daří se nám uspávat do 20.30...tím získám hodinu a půl pro sebe, což vítám, ale naoplátku jsem nucena číst encyklopedii vesmíru v Japonštině...ve čtvrtek jsem po dočtené rovnou zachrápla...:-)

Letos jsem se zařekla, že se nebudu starat do toho jakým způsobem je vedena třída apod...protože je jisté, že to dělají blbě a já si zbytečně nebudu dělat zle...byla jsem v šoku, když jsem zjistila, že děti v předškolní třídě jsou zakřiklé, nejsou schopné za sebe mluvit a to už jsou děti, které jdou do školy...je to efekt zvaný "hazukashii, tak nic dělat nemusíš" Japonci mají tendenci ochraňovat děti, které jsou hazukashí (plaché), takže tyto děti nejsou schopné za sebe mluvit a rozhodovat, protože se naučily, že stačí počkat a on za ně jejich problém někdo vyřeší (rodič, učitel...apod...) třída níž má problém s ranní rutinou, kdy tamhle chybí kartáček, támhle se válí bunda, támhle se zapomněl notes. Já jsem učila stejnou třídu o 22 dětech ve dvou učitelích a tyto problémy jsme neměli...oni mají problém toto naučit 7 dětí...je to o důslednosti...oni jim sice řeknou, co mají dělat, ale už nezkontrolují, zda to bylo provedeno a nezjednají nápravu...a o tom to je...při poradě si na děti stěžovali, ale pravdou je, že chyba je v učiteli a ne dětech...stěžovat si na děti mi přijde celkem ubohé...a po poradě jsem byla hodně naštvaná, protože mají děti bez poruchy či speciálních potřeb, které jsou možná pomalé, ale to není problém, protože pokud je někdo pomalý, tak má dost času na to aby ranní rutinu měl v pořádku...

Problém vidím v pedagogickém vedení, ale rozhodla jsem se, že dobře míněné rady si nechám pro sebe do doby než budu mít japonský certifikát, pak si pusu otevřu a pořádně...protože v porovnání se všemi školkami, kde jsem učila, mají tady lážoplážo a mají nízké počty dětí (třída tříleťáků má 7 dětí a 3 učitele, třída 4letá má 2 učitele a 8 dětí, třída 5letých dětí má jednu učitelku a 4 děti! o takových počtech si v řadě japonských školek můžete nechat zdát, protože běžnější je model 3-5 let - 40 dětí a učitelé jsou tam tři!!!) a ani za takových podmínek nejsou schopni vést děti pořádně....smutné, ale tentokrát to není "můj problém", protože nejsem hlavní učitel,  jen občas je těžké být ve třídě s hlavním učitelem, který nic nevede a já se ho musím ptát: "až si děti vyčistí zuby, tak budou dělat co?" to by děti měly vědět a já s nimi, protože je to práce hlavního učitele, který vede. Takže by měl zavelet:" až si vyčistíte zuby, tak si sednete tam a tam a budete dělat to a to" v praxi to vypadá tak, že děti si čistí zuby abnormálně dlouho a ty které už skončily, tak běhají kolem, než si hlavní učitel vzpomene, že by bylo třeba děti nějak zaměstnat...(v takových situacích mi dělá velký problém držet zobák)...

Oproti loňskému roku jsem si pracovně polepšila, a  jsem na dobré cestě abych ze sebe udělala něco víc, takže ve vlastním zájmu se budu snažit nikoho nenasrat...:-) :-) držte mi pěsti Takara

PS. fotografie jsou z mého předchozího zaměstnání, kde jsem byla 3 roky...nynější škola má striktní pravidla, takže nesmím zveřejnit žádnou fotografii, prostě nic...:-)