Zápisky z cest: Kasai Rinkai, Tokyo

Dnes jsme se vypravili na návštěvu místa, kde před lety pochcípali tuňáci ve velkých počtech. Mám samozřejmě na mysli aquarium v Kasai Rinkai. To se nalézá o zastávku vedle než je Disney zábavní park. Mají tu velké ruské kolo, aquarium a pláž, která slouží jako brouzdaliště pro děti. Před lety jsem na této pláži nacházela jednu mrtvou rybu za druhou a od té doby jsem si na Kasai Rinkai nechala zajít chuť.

Těžko říct, co stálo za úhynem tuňáků v akvárku. Voda v akváriu je totiž přímo z moře u Kasai Rinkai, takže pokud by bylo něco v nepořádku s vodou, tak by se jednalo o rozsáhlejší problém a to se nepotvrdilo. Další verzí byla nějaká nákaza, která zahubila skoro všechny tuňáky až na jednoho nebo dva...podle posledních zpráv, které jsem tehdy sledovala jen sporadicky...Co se týče mrtvých ryb na pobřeží o něco dříve, než "tuňákový problém" někdo říkal, že za to může tajfun, a že se ryby v moři pomlátili v důsledku velkých vln...mno, nevím...jako teorie asi dobré, ale sama odborník nejsem, takže můžu říct jen to, že na mrtvé ryby na pláži nebyl ten nejhezčí pocit...

Po letech jsem se odvážila a nebylo to vůbec špatné. Vyrazila jsem na návštěvu aquaria s kamarádem a A. a můžu říct, že celý den bylo na co koukat. Nejprve jsme zašli na pláž, kde si A. užil vodu a když už mu byla zima, tak jsme našli sprchy a vyspršili ho (zdarma a studenou :-) ) a protože bylo po poledni, tak jsme se začali shánět pro jídle...výběr pro malé děti byl minimální. Převážně ostrá jídla, takže A. skončil s onigiri, ale hlady netrpěl. Místa k sezení bylo dost, jen o něco méně bylo místa k sezení ve stínu...

Najezeni, napiti jsem vyrazili kouknout na rybičky. Pro A. to byla premiéra, ale vyhledem k tomu, jak miluje rybičky v home centru, tak jsem si byla jistá, že to bude trefa do černého. A byla. Kromě rybiček, zde bylo brouzdaliště, takže následovalo další převlékání zmáchaného A. Aquarium v Kasai Rinkai nepatří mezi mé nejoblíbenější. Bylo pěkné, ale lepší Akvárium mají na Enoshimě, o tom žádná a plus tam vedou noční prohlídky. 

Po rybičkách už jsme dali jen zmrzku a hurá na ruské kolo. I zde premiéra. Ale byla to docela legrace, musím říct. Výhled byl opravdu nádherný. Jako výlet ve dvou ale i ve více lidech je to tu jako stvořené, snad jen výběr jídel by mohl být lepší, ale jinak si nemůžu stěžovat, byl to pěkný výlet...Takara

Zápisky z cest: Nebuta Matsuri

Dnes jsem zpět s Nebuta Matsuri, které jsou původně z Tohoku. Nicméně jde o velmi populární matsuri, tak se s nimi můžete setkat po celém Japonsku a jedny z největších se konají v Aomori. My jsme do Aomori nezamířili, ale spokojili jsme se s místními Nebuta Matsuri, které se pořádaly tuto sobotu v Sakura Shimmachi. Sakura Shimmachi je jedna z čtvrtí v okolí Tokya, konrétně Setagaya-ku a pro zajímavost jedná se domovské město legendárního seriálu Sazae-san, který popisuje tradiční uspořádání japonské rodiny, úlohy každého člena v "daily life".

Nebuta Matsuri mají být jakýmsi ekvivalentem pro Tanabatu, ale s rozdílem, že nejsou součástí Shintou oslav. V centru pochodu má své místo udatný válečník s démonem a kolem něj jsou uskupeni tanečníci, kteří poskakují kolem

v pestrobarevných kostýmech zvaných haneto. Součástí těchto kostýmu je pokrývka hlavy jako při Awadori, jen vyzdobená květy a rolničkami. Tanečníci poskakují kolem osvětlených panelů a křičí "rasseraaa", jde údajně o dialekt a zkrácení slova irasshai volně přeloženo jako "vítejte", i když pro "vítejte" se častěji setkáte se slovem "youkoso".

Původ Nebuta Matsuri se vykládá různě a stejně tak i název Matsuri, takže v tomto případě, kdo hledá, ten najde a najde povícero vysvětlení. Jedno z nejčastějších je, že budoucí císař zformoval skupinu lidí, kteří hráli na příčné flétny a taiko, na odlákání nepřítele v bitvě v Mutsu provincii a pozdější rozdrcení nepřítele vedlo k založení slavností. Ale existují i další vysvětlení a já jsem vybrala jen to nejčastěji zmiňované, kde je pravda těžko říci.  Bezpečnost především. 

V dnešní době se jedná o průvody fléten a bubnů zvaných taiko, dále osvětlený bojovník s démonem jsou přítomni, stejně tak i kostýmy, ale dále už se jedná o lokální záležitost. V případě Sakura Shimmachi, tu šlo hodně o Sazae san, postavičku z jednoho z nejslavnějšího komiksu, který letos slavil 70 let od prvního publikování.

O čem Sazae-san je? Popisuje nostaligii starých časů, uspořádání tradiční rodiny po 2. světové válce. Sazae san je žena, která je "lehčí feministkou" rozuměj pro Sazae san je největším štěstím "vejce smažící se na pánvi určené na talíř manželovi k snídani" takže rozhodně nejde o čtení či podívanou pro feministicky založené ženy či ženy honící se za kariérou. Ani mně se Sazae san příliš nelíbí a to jsem zastánkyně vyváženého života rodina-kariéra.

Ale najdeme zde i jiné aspekty. Po 2. světové válce se kladl důraz na modernizaci Japonska a přesně taková je Sazae-san: moderní žena, která se obléká běžně raději, než do kimona. Stará se o rodinný krb, není žádná krasavice, prostě jen žena (u které mají všichni členové rodiny starosti, zda se vůbec vdá...samozřejmě, že se vdala :-) ) která se řádně stará o svou rodinu. Samozřejmě s časem, který se měnil, i názory Sazae-san se "měnily", takže se dostáváme k otázkam gender a postavení žen ve společnosti. Nicméně nečekejte žádná feministická hnutí...

Sazae-san je určitě dobré shlédnout nebo přečíst si, získáte náhled do doby, na kterou spousta japonských manželů s nostalgií vzpomíná. Ale nejen to, získáte i náhled do soužití se sousedy, kteří stále v menších městech či vesnicích fungují jako druhá rodina a nejbližší přítelé a pokud se jednomu přihodí něco zlého, tak mu celá komunita pomůže. Krásné, ale do dnešních dnů se toto dochovalo jen málo. Dříve totiž nebyl problém sprdnout sousedovic kluka, když dělal něco, co se nesmí. Dnes už při sprdnutí sousedovic kluka musíte očekávat, že budete sprdnuti jeho rozčarovanou matkou, a protože Japonci se konfliktům raději vyhnout, tak to nechávají plava a sousedské vazby už ve větších městech nejsou obvykle...

V podstatě je zázrak, když se lidi v činžáku znají jménem. Takže jako skvělý vhled do starých, tradičních časů "Sazae-san" určitě doporučuji.

Snad se mi spojení dvou témat Nebuta Matsuri a Sazae san v jednom článku povedlo alespoň tak, jak se to podařilo pořadatelům matsuri v Sakura Shimmachi, kde šlo právě o tyhle dvě věci: Nebuta Matsuri a Sazae-san. Takara

Daily Life Japan: Summer Festival

A máme to další akci pro děti a rodiče. Tentokrát se jednalo o Letní Festival, kterých je v Japonsku kotel v létě. Rozbíjejí se melouny, ledová tříšť polévaná sirupem zvaná kakigóri jede no a postaviček oblečených v jimbei nebo v yukatách se objevuje více než kdy jindy. Cikády už je slyšet na každém rohu a vlhko a vedro v Japonsku začíná. Léto je zde. Nebo tedy bylo. Clanek je jednim z mych restu. 

Samozřejmě, že i naše firma nesměla zůstat pozadu a připravila slavnost v malém místním parku. Pozváni byli rodiče s dětmi ze všech školek, kterých je celkem 12 a dětí je v každé školce kolem 60 a více. Nicméně účast nebyla tak závratná. Narváno bylo to ano, ale ne tak, aby se nedalo hnout.

Pro mě přišel pokyn přijít jako rodič. Nu což obléct yukatu a synovi jimbei a můžeme vyrazit. Mno, to jsem si myslela, ale vzhledem k tomu, že původní yukatu jsem nechala v Zamě, tak jsem si musela koupit novou. Vybrala jsem si levnější typ a musím říct, že se to nevyplatilo...pro příští rok a roky následující jsem se rozhodla, že investuji do nové yukaty. Rovněž absence velkého zrcadla činila oblečení yukaty obtížnější. Navíc po porodu se mi změnila postava, takže obi (pás) potřebuji delší a budu muset začít používat i ručníky na vycpání abych dosáhla rovné linie hrudní-pas-boky. Letos to tedy nebyla žádná sláva, co se týče mě oblečené v yukatě. Jinou přípravu jsem neměla na starost, vše připravovali učitelé Japonci. Takže jsem si mohla přispat a vyrazit později. Přijeli jsme ve 12.00 právě včas abychom viděli zahajovací "bonodori" a pak už jsem jen potkávala známé tváře a povídalo se a fotilo.

No a samozřejmě jedlo. Jídlo a zábava v Japonsku rozhodně táhne...od yakisoba, přes vařenou kukuřici, po zmrzlinový pohár. Dále stánky s hračkami a hrami pro děti, ty také nemohly chybět. No a nakonec soutěže jako bingo apod.

A. se na matsuri příliš nelíbilo, takže jsem mu dala meloun, měl zmrzlinový pohár a chvilku si poběhal po parku a jelo se domů, pro prcky na takových akcích nebývá velká zábava. Tanečky sice cvičí ve školce, ale to nezaručuje, že bude chtít tancovat i v den D. Takže jsem objela stánky, pokecala a vesele jela domů. Akce pro rodiče a děti nemusím ani jako pedagog, ale ani jako rodič, ale takhle akce docela ušla...lepší než piknik v červnu, to rozhodně...Takara

Daily Life Japan: Slavnosti Slunečnic (Himawari Matsuri)

Slunečnice je opravdu nádherná květina. V Kanagavě se jim daří a je i symbolem města, kde jsem skoro 4 roky bydlela. Zama je pěkné malé město s americkou základnou o kterou se dělí se sousední Ebinou a Atsugi. Díky tomu nelétá přes Zamu tolik letadel a celkem vzato je to klidné a tiché město. Se symbolem slunečnice jdou i ruku v ruce místní slavnosti. Zama má dvě velká místa pro pořádání slavností. Jedno se nachází 40 minut chůze od zastávky Soubudai Mae a druhé se nachází 20 minut shuttle busem. Loni a předloni jsme se účastnili slavností blízko našeho domu, takže jsme šli pěšky. Letos jsem tyto matsuri nestihla (většinou probíhají koncem července a malej měl teploty, takže jsem ho nechtěla vystavovat ještě většímu horku). Odhodla jsem se během Obon Weeku pro cestu busem...Cesta nic moc. Bus narvanej, ale alespoň nás dovezl až na místo.

Letos jsem jela na slavnosti ve třech Já, A. a moje bývalá spolužačka z JIEC. Po delší době jsme se potkaly a dost se toho změnilo. Do Japonska se dostala na nějakou pochybnou smlouvu do jiné vietnamské rodiny, která ji papírově přihlásila k pobytu jako sestřenici. Musela jim dávat peníze na ubytování a jídlo a všelijak posluhovala. V postatě byla něco jako jejich služka a ještě jim platila za jídlo a ubytování a zdravotní a sociální pojištění, i když to platit podle japonských zákonů nemusela, protože nepracovala na plný úvazek. Byla jsem svědkem, že jí její "teta" volala hned minutu po skončení hodiny Japonštiny, za mě opravdu nechutná ženština...nicméně podle toho, co popisovala kamarádka, ji v Japonsku nechutně okrádali...odstěhovala se od nich, když získala práci v Don Kihottte (obchod se vším možným za nejnižší ceny, šmejd in China samozřejmě) Pronajala si byt a jako ručitele musela mít onu vietnamskou rodinu a zase jim musela platit samozřejmě, protože zadarmo ani kuře nehrabe...až do té chvíle jsem měla zkreslené představy o Vietnamcích, protože ve svém okolí jsem narážela jen na ty slušnější...Nicméně kamarádka vypadala veseleji a zdravěji...jj svoboda dělá divy...

Nejdřív jsme se vypravili za místními stánky a koupily jsme si "chutný" meloun. V Japonsku na melouny sypou sůl (ne vždy ale dělá se to jako prevence přehřátí) solí pokryté části melounu byly nechutnější o to, že obří meloun, který byl rozkrojen, byl veprostřed přezrálý. Smůla no...

Bylo hrozné vedro, to je asi jediný problém se slavnostmi slunečnic. Vedro, vedro, výheň pekelná, to je to co vás čeká a pěkné kytičky samozřejmě. Doporučuji vyrazit na slavnosti z rána, samozřejmě busy ještě nepojednou, ale vyhnete se tlačenici a horku. Mezi 10-15 hodinou je to mazec a náš rekord je hodina na slavnostech, pak už rychle pryč. Nafotili jsme pár fotek, a pak jsme vyrazili na oběd do Saizerie. Místní fast food, který se tváří, že podává italské jídlo. Jednou za čas, proč ne.

Máme tu druhý den Obon Weeku. Tentokrát mělo být pouze zataženo, a tak jsem se rozhodla pro menší návrat do krajů, kde jsem prožila bezmála 5 let svého života. Zama City. Zama City pořádají každoročně slavnosti slunečnic a ne náhodou je slunečnice znakem města. Zama City je malé město, ale známé pro US Camp, který tu je. Díky přítomnosti US je v Zama City větši koncentrace AJ, než je tomu u jiných měst - srovnatelných svou velikostí, ale musím říct, že v zájmu OH 2020 se Japonsko snaží všemnožně zvýšit služby poskytované v AJ. Takže hádám, že za pár let i tento článek bude brán jako článek plný zastaralých informací.

Nicméně, co se nezmění jsou zmiňované slavnosti slunečnic, které zde pořádají každoročně na dvou místech. Jedna je

v oblasti zvané Soubudai- Mae a druhá je pár set metrů od vlakové stanice Zama. V blízkosti místního chrámu (shintou) a US Camp cestou taky uvidíte, pokud v Soubudai-Mae nasednete na shuttle bus a pojedete až na místo busem. Což doporučuji, je to nejlepší možná varianta a určitě bych se vyhnula autu. To už raději pěšky. Každý rok je na slavnosti slunečnic krásné počasí, což je sice fajn, ale na slunečnicovém poli se budete péct zaživa, proto jsem uvítala zataženo-oblačno a bez srážek. To zní skoro jako objednávka, ale opravdu jsem si připadala, že jsem si snad letos počasí vybrala.

Teploty příjemné jen něco kolem 28, takže hurá na výlet. Soubudai- Mae znám velice dobře, protože je to zastávka nejblíže

k domu v Zama City. Takže jsem ji používala každý den... Na autobusové zastávce jsem potkala starého pána, kterého od vidění znám. Patří do skupiny PTA (přátelé školy) a hlídá na přechodech aby auta stavěla, jak mají a školákům se nic nestalo a taky aby se školáci chovali hezky a nezlobili. Já jsem měla stejnou trasu na kurzy Japonštiny, takže jsem pána potkávala a zdravila každé ráno. No a sem tam jsem ho potkala i na Zama slavností (těch u Soubudai Mae) Už v Zama City nebydlím druhým rokem, a tak Soubudai Mae slavnosti (koncem července) vždycky prošvihnu a jedu až na srpnové slavnosti do Zama City, které bývají později- z kraje srpna. Takže pána potkávám na autobusové zastávce každoročně, jak řadí lidi do autobusů, tak aby nebyly příliš narvané. Zvláštní pořád si mě pamatuje...

Takže po krátké, zdvořilostní konverzaci jsme nasedli na autobus a nechali se zavést až na místo slavnosti. Šli jsme pěkně　v zástupu až na místo a cestou se nesly hlasy frfňajících Japonek, jak je obtížné chodit po štěrkové cestě. No aby ne, když si někdo na pole bere 10 cm podpatky, tak se nic nedá dělat. A letos to bylo opravdu něco. Pole bylo po tajfúnu pěkně rozbahněné, takže jsem byla ráda za svou volbu: gumové sandály do deště i do moře. Malej měl podobnou obuv, takže jsme my jsme byli v pohodě.

Měla jsem obavy, jak bude pole vypadat po tom vichru, co se tu přehnal a na website jsem viděla spoustu fotek pokosených slunečnic. Takže obavy byly na místě, ale když jsme přišli na místo, tak jsme viděli pokosené slunečnice, ale 90% pole bylo OK, takže krásných fotek bylo možno udělat spoustu. Kromě možnosti udělat si cosplay fotografie, kterou řada Japonců ten den využila. (viděla jsem ten dn řadu postav z anime brodit se slunečnicemi), tak zde byly  obchůdky a stánky.

Stánky s jídlem jsem letos obešla obloukem, protože se snažím hlídat peníze. Ale byla jsem ráda za stánek s nápoji, protože voda rychle došla, s tím jak se postupně oteplovalo a mraky se začaly trhat. Dále jsem se zastavila u krámku s foukaným sklem. Zama City a slunečnice mám ráda, i když vím, že už se sem nevrátím, jako obyvatel. Mám to tu ráda. Je to bezpečné město s dostupností všeho. Nedá se svítit. Tak jsem si koupila alespoň něco na památku.

Dále se na matsuri nacházel bazének s rybičkami, které bylo možné chytat. Chytání "ayu" je oblíbená kratochvíle a my jsme to spojili s možností umýt si nohy. Malej do bazénu vlezl a rybičky honil, ale nechytal. Jemu se líbilo, že si hezky plavou a čas od času do něj nějaká ayu narazila, tak dělal "ii ko, ii ko" což znamená něco jako "hodná rybička, hodná rybička", pak jsme si vylovili balónek, obešli pár stánků a jakmile slunce vylezlo a začalo pravé peklo. Tak jsme to na slavnostech slunečnic zabalili. A hurá domů. Takara

Daily Life Japan: Jak se píše životopis?

Jak napsat životopis, to bývá oříšek, i když ho píšete v Češtině nebo v Angličtině. Hlavní je nelhat a nepřeceňovat své schopnosti, to je stejné všude na světě. Když jsem přijela do Japonska, tak se informace napsané do životopisu příliš neověřovaly, protože Japonci mají sklony věřit, že co je na papíře, tak to prostě je, i když i v Japonsku je hodně podvodníků, ale zdaleka ne tolik jako bychom jich našli třeba u nás v Čechách. Jak jinak si totiž vysvětlit fakt, že jako podpis na důležitých listinách zde funguje razítko s kanji, zvané hankou a zakoupitelné pomalu na každém rohu. Takže lidé se stejným příjmením používají stejný typ razítka, podle toho v jakém obchodě ho zakoupili. Na padělání velmi snadné. Jenomže o pár let později začaly firmy vyžadovat reference a kontakty na vaše bývalé nadřízené. Takže pokud skončíte v zaměstnání, vyžádejte si doporučující dopis a snažte se skončit v práci v dobrém.

Ale zpátky k životopisu. V Japonsku stále převládá psaní životopisu v ruce. Tzn. pokud uděláte chybu, musíte začít zase pěkně od začátku, žádné škrtání, žádné psaní zmizíkovatelným perem, žádná tužka. V mém případě na 5 dobrých životopisů připadá asi 20 potentočkovaných. Je to hodně nudná záležitost a člověk se musí obrnit trpělivostí. Doporučuji psát životopis v klidu, za plného vědomí ne na večer, když už bdíte jen na jedno oko.

Životopis se píše zásadně černým psacím náčiním (propiska není úplně to pravé) a jeho součástí je vždy fotografie. Fotografie musí splňovat určité náležitosti. Běžný výraz, foceno jako na pas a ve formálním oblečení. Žádný přehnaný makeup nebo extravagantní účes v případě dam. V případě pánů bych vyndala piercing pokud nějaký máte v obličejové části. Ale záleží samozřejmě na jakou pozici se hlásíte. V případě, že do tetovacího salónu, pak to bude patrně OK nechat tam, kde to normálně je.

Jak vypadá životopis si můžete prohlédnout na fotce níže. Fotka je ofocena z učebnice kurzu, pro získání zaměstnání v Japonsku, kde nám vysvětlili veškeré náležitosti. Tak tedy, pokud se podíváte na bod 1, tak zde je potřeba napsat datum, ale pozor ne datum, kdy životopis píšete, ale datum, kdy ho dáte do ruky člověku u pohovoru nebo datum, kdy ten životopis hodíte do poštovní schránky.

bod 2

napsání jména, zda dělají lidé často chybu: pokud je napsáno slovo "furigana"　ふりがな v hiraganě, pak napíšete přepis svého jména v hiraganě, pokud je napsáno slovo "furigana" フリガナ　v katakaně, pak ho píšete v katakaně.　Na to je třeba dávat pozor, protože totéž se objevuje při psaní adresy, kdy je vyžadován přepis kanji. Tento přepis je vyžadován z důvodu, že kanji má řadu čtení jak japonské (onyoumi) tak čínské (kunyoumi) a v obou čtení je těch možností, jak kanji přečíst x, takže občas je těžké říct, jak danou kanji správně přečíst, proto je zde furigana.

bod 3

zde je nutné napsat svůj věk, ale i zde platí, že pokud v měsíci, kdy máte narozeniny, je váš pohovor, pak napíšete to vyšší číslo.

bod 5

zde je třeba napsat, co nejpodrobněji vaši adresu i s názvem budovy, jaké velké činžáky mají a i číslo bytu.

bod 6

vyplatí se napsat svoji emailovou adresu do životopisu, protože bývá obtížné se navzájem zastihnout na telefonu, takže email to jistí.

bod 9

Teď k vlastní historii. Nejprve se píše vzdělání tzv. gakureki　学歴　

Vždy se píší poslední dvě školy a začíná se psát od té dřívější školy. Takže nejprve napíšete střední školu, a pak univerzitu, pokud máte. V případě, že jste studovali v zahraničí je nutné napsat do závorky zemi, kde jste studovali, což v našem případě budou Čechy (チェコ)

Každé škole se věnují dva řádky. Na prvním se píše rok kdy jste nastoupili do školy. Tzv. nyuugaku 入学. A pod to se píše to samé, ale píše se tam rok, kdy jste školu ukončili, v případě, že úspěšně, pak napíšete sotsugyou 卒業. Pokud jste školu nedokončili, pak napíšete chuutai 中退

Psaní roku je dvojí, můžete napsat rok, tak jak se píše v Evropě, nebo pokud znáte japonské počítání roků, pak ho můžete zapsat japonsky. Japonské počítání let se odvíjí od začátku vlády nového císaře. S novým císařem se začne počítat od jedničky a název éry se změní také. Rok 2015 se zapisuje jako Heisei 平成 27. Ale třeba rok 1988 byl Shouwa　昭和 63.

Následuje část pracovní historie tzv. shokureki 職歴　

Opět se píše od nejstarší pracovní pozice, po nejnovější. I zde se každé práci věnují dva řádky: 1. řádek rok nástupu na pracovní pozici tzv. nyuusha 入社　a pod to 2. řádek ukončení pracovního poměru taisha　退社. Pokud jste pracovali v zahraničí, pak opět napsat zemi do závorky. Doporučuji vynechat z historie krátké pracovní pozice např. pracovní poměr v délce dvou měsíců budí podezření, zda jste schopni pracovat alespoň rok. Další věcí je, že střídání zaměstnání není v Japonsku brané jako známka důvěry hodnosti. Při psaní životopisu se nesmí lhát, ale nemusíte uvádět vše a zvlášť to, co by vám mohlo ublížit. Musím říct, že ač vydržím hodně, tak jsem práce střídala hodně, protože pracovní prostředí v Japonsku se dost liší, takže je lépe vystřídat toho více, abyste získali reálný náhled na věc a věděli, co můžete očekávat. To bez střídání zaměstnání úplně nejde. Neuznávám bytí v práci, která je hrozná, protože v Japonsku v práci strávíte víc času než s rodinou, takže je dobré mít práci, která vás vyloženě nesejří...Nemusíte ji milovat, od toho práce není, ale musí tam být únosné podmínky, tak abyste z práce nechodili každý den nas...

Japonci píší na třetí řádek i důvod proč pracovní poměr skončil, ale není to podmínkou. Pokud by někdo měl zájem o přepis těchto důvodů. (Jsou pro ně specifické fráze), pak do zpráv autorovi. To už je taková nadstavba, která už je určená pro pokročilé. Tento článek je spíše pro začátečníky, když v Japonsku začínáte, tak abyste obecně věděli, co a jak.

Při psaní historie mějte na paměti, že se mezi jednotlivými školami a firmami nevynechává řádek. Řadek se vynechává mezi gakureki a shokureki a na konci se píše kanji ijou　以上　"to je vše"

bod 10

sem se píší všechny certifikáty, které máte. Například JLPT nebo TOIEC nebo řidičák nebo udělený stupeň v karate. Ale pozor nepíše se N3 ale píše se 3kyuu ３級. N3 totiž většina Japonců nebude rozumět, pokud se nepohybují mezi cizinci. Píše se zde i rozdělané studium. Takže pokud studujete například na učitele, tak napíšete, že benkyou chuu 勉強中

bod 11

zde je část, kde máte zapůsobit na zaměstnavatele, napíšete mu jaký máte přínos pro danou firmu, a proč tam chcete pracovat. Vaše koníčky a je lépe uvést takové, které jsou přínosné pro vaše zaměstnání (bary, hospody neuvádět).

bod 12

sem se píše jak daleko to máte do práce. Většinou jde o vlak a o placení transportu do práce. Některé firmy platí 10000yenů a jiné platí celé cestovné. Záleží na společnosti.

bod 13

počet lidí, kteří žijí tzv. "na vás" V případě, že jste sami a bezdětní, pak napíšete 1

bod 14

rodinný stav: v případě svobodný, zakroužkujete nashi　無　v případě vdaná/ženatý ari 有

bod 15

existuje někdo, kdo je přímo závislý na vašem platu, ze kterého posíláte peníze do zahraničí tzv. gimu 義務　To je například v případě Filipínců, kteří ze svého platu podporují své širší rodiny, které žijí na Filipínách. Většina lidí kroužkuje nashi 無, ve smyslu, že nikam peníze neposílají.

bod 16

poslední část je část prosby k zaměstnavateli, pokud žádnou nemáte napíšete toku ni nashi 特になし pokud máte nějaké specifická přání, pak je určitě napište, ale pozor na formu. Nepiště: nechci pracovat v sobotu a v neděli, ale piště např. Mám děti a proto bych prosila o pracovní týden od pondělí do pátku. Vyhněte se negativnímu vyjadřování "ne, nechci, nelíbí se mi, nebudu apod.)

Tak to je celé, snad někomu tímto článkem pomohu. Pokud by někdo potřeboval detailnější pomoc, pak do zpráv autorovi, pokud budu vědět, ráda pomůžu. Příště vás seznámím jak napsat "cover letter" v Japonštině, co psát a co nepsat a jaké jsou náležitosti pro nadepisování obálky apod. Mějte se pěkně. Takara

Ilustrace a fotografie jsou z knihy: Hataraku hito no nihongo od společnosti JICE 2014