Daily Life Japan: Slavnosti Slunečnic (Himawari Matsuri)

Slunečnice je opravdu nádherná květina. V Kanagavě se jim daří a je i symbolem města, kde jsem skoro 4 roky bydlela. Zama je pěkné malé město s americkou základnou o kterou se dělí se sousední Ebinou a Atsugi. Díky tomu nelétá přes Zamu tolik letadel a celkem vzato je to klidné a tiché město. Se symbolem slunečnice jdou i ruku v ruce místní slavnosti. Zama má dvě velká místa pro pořádání slavností. Jedno se nachází 40 minut chůze od zastávky Soubudai Mae a druhé se nachází 20 minut shuttle busem. Loni a předloni jsme se účastnili slavností blízko našeho domu, takže jsme šli pěšky. Letos jsem tyto matsuri nestihla (většinou probíhají koncem července a malej měl teploty, takže jsem ho nechtěla vystavovat ještě většímu horku). Odhodla jsem se během Obon Weeku pro cestu busem...Cesta nic moc. Bus narvanej, ale alespoň nás dovezl až na místo.

Letos jsem jela na slavnosti ve třech Já, A. a moje bývalá spolužačka z JIEC. Po delší době jsme se potkaly a dost se toho změnilo. Do Japonska se dostala na nějakou pochybnou smlouvu do jiné vietnamské rodiny, která ji papírově přihlásila k pobytu jako sestřenici. Musela jim dávat peníze na ubytování a jídlo a všelijak posluhovala. V postatě byla něco jako jejich služka a ještě jim platila za jídlo a ubytování a zdravotní a sociální pojištění, i když to platit podle japonských zákonů nemusela, protože nepracovala na plný úvazek. Byla jsem svědkem, že jí její "teta" volala hned minutu po skončení hodiny Japonštiny, za mě opravdu nechutná ženština...nicméně podle toho, co popisovala kamarádka, ji v Japonsku nechutně okrádali...odstěhovala se od nich, když získala práci v Don Kihottte (obchod se vším možným za nejnižší ceny, šmejd in China samozřejmě) Pronajala si byt a jako ručitele musela mít onu vietnamskou rodinu a zase jim musela platit samozřejmě, protože zadarmo ani kuře nehrabe...až do té chvíle jsem měla zkreslené představy o Vietnamcích, protože ve svém okolí jsem narážela jen na ty slušnější...Nicméně kamarádka vypadala veseleji a zdravěji...jj svoboda dělá divy...

Nejdřív jsme se vypravili za místními stánky a koupily jsme si "chutný" meloun. V Japonsku na melouny sypou sůl (ne vždy ale dělá se to jako prevence přehřátí) solí pokryté části melounu byly nechutnější o to, že obří meloun, který byl rozkrojen, byl veprostřed přezrálý. Smůla no...

Bylo hrozné vedro, to je asi jediný problém se slavnostmi slunečnic. Vedro, vedro, výheň pekelná, to je to co vás čeká a pěkné kytičky samozřejmě. Doporučuji vyrazit na slavnosti z rána, samozřejmě busy ještě nepojednou, ale vyhnete se tlačenici a horku. Mezi 10-15 hodinou je to mazec a náš rekord je hodina na slavnostech, pak už rychle pryč. Nafotili jsme pár fotek, a pak jsme vyrazili na oběd do Saizerie. Místní fast food, který se tváří, že podává italské jídlo. Jednou za čas, proč ne.

Máme tu druhý den Obon Weeku. Tentokrát mělo být pouze zataženo, a tak jsem se rozhodla pro menší návrat do krajů, kde jsem prožila bezmála 5 let svého života. Zama City. Zama City pořádají každoročně slavnosti slunečnic a ne náhodou je slunečnice znakem města. Zama City je malé město, ale známé pro US Camp, který tu je. Díky přítomnosti US je v Zama City větši koncentrace AJ, než je tomu u jiných měst - srovnatelných svou velikostí, ale musím říct, že v zájmu OH 2020 se Japonsko snaží všemnožně zvýšit služby poskytované v AJ. Takže hádám, že za pár let i tento článek bude brán jako článek plný zastaralých informací.

Nicméně, co se nezmění jsou zmiňované slavnosti slunečnic, které zde pořádají každoročně na dvou místech. Jedna je

v oblasti zvané Soubudai- Mae a druhá je pár set metrů od vlakové stanice Zama. V blízkosti místního chrámu (shintou) a US Camp cestou taky uvidíte, pokud v Soubudai-Mae nasednete na shuttle bus a pojedete až na místo busem. Což doporučuji, je to nejlepší možná varianta a určitě bych se vyhnula autu. To už raději pěšky. Každý rok je na slavnosti slunečnic krásné počasí, což je sice fajn, ale na slunečnicovém poli se budete péct zaživa, proto jsem uvítala zataženo-oblačno a bez srážek. To zní skoro jako objednávka, ale opravdu jsem si připadala, že jsem si snad letos počasí vybrala.

Teploty příjemné jen něco kolem 28, takže hurá na výlet. Soubudai- Mae znám velice dobře, protože je to zastávka nejblíže

k domu v Zama City. Takže jsem ji používala každý den... Na autobusové zastávce jsem potkala starého pána, kterého od vidění znám. Patří do skupiny PTA (přátelé školy) a hlídá na přechodech aby auta stavěla, jak mají a školákům se nic nestalo a taky aby se školáci chovali hezky a nezlobili. Já jsem měla stejnou trasu na kurzy Japonštiny, takže jsem pána potkávala a zdravila každé ráno. No a sem tam jsem ho potkala i na Zama slavností (těch u Soubudai Mae) Už v Zama City nebydlím druhým rokem, a tak Soubudai Mae slavnosti (koncem července) vždycky prošvihnu a jedu až na srpnové slavnosti do Zama City, které bývají později- z kraje srpna. Takže pána potkávám na autobusové zastávce každoročně, jak řadí lidi do autobusů, tak aby nebyly příliš narvané. Zvláštní pořád si mě pamatuje...

Takže po krátké, zdvořilostní konverzaci jsme nasedli na autobus a nechali se zavést až na místo slavnosti. Šli jsme pěkně　v zástupu až na místo a cestou se nesly hlasy frfňajících Japonek, jak je obtížné chodit po štěrkové cestě. No aby ne, když si někdo na pole bere 10 cm podpatky, tak se nic nedá dělat. A letos to bylo opravdu něco. Pole bylo po tajfúnu pěkně rozbahněné, takže jsem byla ráda za svou volbu: gumové sandály do deště i do moře. Malej měl podobnou obuv, takže jsme my jsme byli v pohodě.

Měla jsem obavy, jak bude pole vypadat po tom vichru, co se tu přehnal a na website jsem viděla spoustu fotek pokosených slunečnic. Takže obavy byly na místě, ale když jsme přišli na místo, tak jsme viděli pokosené slunečnice, ale 90% pole bylo OK, takže krásných fotek bylo možno udělat spoustu. Kromě možnosti udělat si cosplay fotografie, kterou řada Japonců ten den využila. (viděla jsem ten dn řadu postav z anime brodit se slunečnicemi), tak zde byly  obchůdky a stánky.

Stánky s jídlem jsem letos obešla obloukem, protože se snažím hlídat peníze. Ale byla jsem ráda za stánek s nápoji, protože voda rychle došla, s tím jak se postupně oteplovalo a mraky se začaly trhat. Dále jsem se zastavila u krámku s foukaným sklem. Zama City a slunečnice mám ráda, i když vím, že už se sem nevrátím, jako obyvatel. Mám to tu ráda. Je to bezpečné město s dostupností všeho. Nedá se svítit. Tak jsem si koupila alespoň něco na památku.

Dále se na matsuri nacházel bazének s rybičkami, které bylo možné chytat. Chytání "ayu" je oblíbená kratochvíle a my jsme to spojili s možností umýt si nohy. Malej do bazénu vlezl a rybičky honil, ale nechytal. Jemu se líbilo, že si hezky plavou a čas od času do něj nějaká ayu narazila, tak dělal "ii ko, ii ko" což znamená něco jako "hodná rybička, hodná rybička", pak jsme si vylovili balónek, obešli pár stánků a jakmile slunce vylezlo a začalo pravé peklo. Tak jsme to na slavnostech slunečnic zabalili. A hurá domů. Takara