Co se skrývá za úsměvem Kannon z Ofuny

Z Odawary se přesuneme do Ofuny. Ofuna je jen, coby kamenem dohodil. V Odawaře stačí přestoupit na JR Tókaido směr na Hiratsuka. Vystoupíte v Ófuna a dočkáte se velkého překvapení. Pokud nějakým nedopatřením vylezete ze stanice severním východem zjístíte, že se vám nepodaří obejít nádraží ani za 30 minut. Rozhodnete se tedy jít zpět a projdete severním turniketem a vylezete jižním turniketem a...podržete se tato cesta po vlastních vás bude stát 20Kč. Ano, zaplatíte za zkratku. :-D 

Teď už jsem si zvykla, ale poprvé jsem byla v šoku za co že to platím. Platit za to, že se projdu z jednoho turniketu do druhého mi přišlo ujeté, ale ve finále je to dobrý byznys, protože lidí, kteří vystoupí špatným turniketem je spousta. Takže je to něco jako mítné. :-) 

Žerty stranou. Do Ófuny jsem se vypravila poprvé mnoho let zpátky. Při jízdě vlakem jsem si všimla obří sochy na konci a říkala jsem si:" To musím vidět!" tak jako už mnohokrát za tu dobu, co jsem tady. 

Socha bílá skoro jako sníh se tyčí na kopci, který je plně zalesněný a vypadá to jako, že socha shlíží dolů na město, i když má oči zavřené a na tváři jí hraje mírný až tajemný úsměv. Celkový výraz sochy je velmi mírumilovný. A co že je to za sochu?

Je to socha Kannon. Kannon je socha japonské bodhisattva, budhistické "bohyně"  milosrdenství. V 17. století bylo zakázáno křesťaství v Japonsku. Nicméně tajně se pořád uctívala Madonna s dítětem. Řada Kannon se nachází v podzemí a někteří sochaři tvořili Madonny, tak že jim dali budhistický look a zakódovali kříže a symboly křesťanství jako šperky, které Kannon zdobily. Těmto Madonnám se říká Krypto Křesťanské Madonny (v angličtině: Crypto Christian Kannon) Takovéto Kannon se dají najít po celém Japonsku. Nicméně nejoblíbenější teorií o Kannon je teorie, že Kannon je ženským ekvivalentem Buddhy. Ať je to jakkoli Kannon v Ófuně, patří k nejkrásnějším v Kanagawě. 

V krátkosti zmíním historii chrámu, kde se nachází. Chrám nese jméno: Ófuna-Kannon-ji. První myšlenka o tom vytvořit chrám s Kannon vzešla ze skupiny lidí: jménovitě Kentarou Kaneko, Mitsuru Toyama, Keigo Kiyoura, Tensho Hamachi a Hansuke Hanada. Chtěli pomocí učení Kannon  očistit společnost a když se na to podíváte v historickém kontextu, tak byli v podstatě nadčasoví, protože to opravdu zlé mělo teprve přijít a taky přišlo. 

Nicméně kontrukce Kannon uvázla na mrtvém bodě, protože nebylo dost sponzorů. Konstrukce sice započala v roce 1929 ale díky krachu na newyorské burze (Black Tuesday) nebylo možné sehnat dostatek peněz a stavba se zastavila na dlouhých 23let. 

Po 23letech se v listopadu 1954 byla založena Ofuna-Kannon Asociace. Tuto asociaci založil zen mnich z Rosen Takashima. Jeho jméno bylo Masazumi Ando. Ten oslovil pár lidí, kteří se podíleli na vzniku Kannon v Ófuně. Mezi nimi byl sochař Toyoichi Yamamoto. Dále profesor umění a architektury na Tokyo Univerzitě Isohachi Yoshida. Dále architek Junzo Sakakura a malíř Sanzo Wada.

Pracovat se na Kannon začalo v roce 1957 a stavba byla kompletní 1960. Celá akce stála 40 000 000yenů. V roce 1981 byl chrám certifikovaný na Soto Zen Budhismus a tím se chrám stal Ófuna Kannon-Ji. V průběhu času lidé žádali o relokaci sochy na nějaké lepší místo, ale k tomu nikdy nedošlo. 

Pokud sochu Kannon obejdete dostanete se do místnosti, kde jsou stovky sošek Budhů. Lidé se tam modlí za duše lidí, kteří zemřeli za druhé světové války, ale hlavně za oběti nukleárního útoku. Hiroshima a Nagasaki.

Jak procházíte kolem Kannon kolem dokola minete "matchmaking" stromy, je to místo, kde se lidé modlí za své vztahy, partnerství nebo manželství, je to jedno prostě se modlí ke Kannon. Snad jejich přání vyslyší...ale všichni víme, jak to je, někdy se modlit nestačí...

Najdete zde i Jidoko Hall, kde se pořádají meditace každou neděli. Jméno haly znamená: záře lásky osvěcující druhé.  Dále tu najdete Jizo, tento jizo je zasvěcen dětem. Tento jizou není zaměřený na andílky (děti, které na světě byly pouze krátký čas). V Japonsku je spousta míst, kde se dá modlit za duše těchto dětí, ale tohle místo určené pro modlení za příští generace, za vzdělání a výchovu. 

Poslední zastávkou v chrámu byl Kenotaf (tady jsem musela udělat malou research, protože jsem netušila, co to cenotaph je, měla jsem nějakou základní ideu) Kenotaf je "prázdná hrobka" nebo též "čestný hrob".

V roce 1970 se rozhodla Kanagawa prefektura zbudovat v Ofuna Kannon-ji misto, kde se budou moci lidé modlit za lidi z Hiroshimi a Nagasaki. Základní kámen byl darován Nagasaki´s Urakami Katedrálou. Tento kámen byl přímo pod atomovým výbuchem a slouží jako Kenotaf. 

Také byl darován Jizou (Ksitigarbha) z Saireijin Chrámu, který se nacházel v místě výbuchu atomové bomby. Dále je tam k vidění Atomic Bomb Flame Laterna, ve které hoří oheň z Hiroshimy. Příběh toho ohně je zajímavý. 

Celý příběh se točí kolem muže jménem Tatsuo Yamamoto, který žil ve vesnici Hoshino. Měl velký strach o svého strýce žijícího v Hiroshimě. Tam byla shozena atomová bomba a tak se jeho obavy zdály být na místě. Vydal se tedy do Hiroshimi. Strýc byl po smrti a tak pan Yamamoto hledal něco, co by se dalo použít jako památka na strýce a našel oheň, který hořel po výbuchu atomové bomby. Rozhodl se tento oheň vzít domů a tam ho držel při životě 23 let na rodinném oltář. 

Vesnici Hoshino navštívil novinář v rámci psaní článku o čajových obřadech, když slyšel příběh, postaral se aby se tento příběh pana Yamamota dostal na veřejnost. 

Oheň byl o dva roky později přemístěn z Yamamotova domu do Věže míru, která byla postavena ve vesnici Hoshino a o něco později byl oheň rozdělen na půl a polovina ohně byla poslána přes celé Japonsko do Kanonnji v Ófuna. Každý rok v srpnu se zde drží mše za zemřelé z Hiroshimy a Nagasaki. 

Tak takový byl výlet do Ófuny. Vlog z tohoto výletu naleznete na Youtube. Určitě si můj Youtube přidejte, pokud jste tak už neudělali. A já se budu těšit zase příště. Pravděpodobně to bude z Shikoku, protože se musím se vrátit k sepsání výletů, které jsem z nějakého důvodu nepublikovala. Mějte se krásně a přeji hezký pracovní týden.