Onigashima aneb ostrov, kde vládnou ďáblíci

 Oni wa soto...

Tak začíná píseň k Setsubunu (v únoru) a znamená: ďáblík je venku...Já jsem se vydala z Takamatsu SunPortu na Onigashimu (Ďáblíkový Ostrov). Ferry jste tam "cobydup", ale Onigashima není jediné jméno, které ten ostrov má. Říká se mu také Me-gi-jima. Kdy me znamená ženu, gi je strom a jima je ostrov. Že by tedy ostrov Megijima byl plný "zlých" žen a stromů. Stromů je tam dost, ženy jsem tam neviděla žádné, pokud nepočítám turistky. Možná se autor jména ostrovu domníval, tak jako někteří kněží ve středověku, že "všechno zlo přichází skrze ženu". Čert ví nebo spíš ďáblík. Jisté je jedno, že "zlé ženy" na ostrově nenajdete, ale ďáblíků zde najdete požehnaně. 

Ostrov Onigashima nebo Megijima (vyberte si, co se vám líbí) se nalézá ve Vnitřním moři a není nijak velký (široký asi kilometr a dlouhý 5km přibližně). Žije na něj asi 200 lidí, takže velmi malá komunita a hádám, že řada z nich jsou zaměstnáni v turismu.

Pokud vylezete na úplný vršek ostrova uvidíte celou vesnici jako na dlani a když budete mít štěstí uvidíte i nedaleko ležící ostrovy. Můžete se projít po místní vesnici a nebo navštívit místní jeskyně plné ďáblíků. Vydala jsem se na cestu jako slavný Momotaro (Peach boy) a možná bych vám ten příběh měla říct, než spolu vlezeme do těch jeskyní.

Tak tedy:

Hrdina Momotarou se zrodil z obří broskve. Ta broskev připlula k ženě, která neměla vlastní děti. Žena broskem donesla domů a když se ji s manželem pokusili otevřít, protože ji chtěli sníst objevili malé miminko. Chlapce a protože vyšel z broskve říkali mu Momotarou. Momotarou rostl a dospíval v muže rychleji, než ostatní děti. A když dospěl vyjádřil své přání jít a bojovat s ďáblíky, kteří pustošili jejich pozemek.

Jeho adoptivní matka (babička) mu udělala několik kibi dango a on se vydal do světa. Potkal mluvícího psa a podělil se s ním o své kibi dango. Pes se rozhodl ho následovat. Pak potkal opici a i s tou se podělil o dango. I ta se rozhodla mu v boji pomoci a nakonec se setkal s bažantem a i toho nakrmil kibi dangem. Společně cestovali a vyháněli zlo, až se přeplavili přes moře na ostrov ďablíků. Tam pomlátili všechny ďáblíky a zajali jejich krále. Ďáblíci moc prosili a slibivali, a tak s Momotarem uzavřeli příměří.

Příběh se v průběhu času měnil a někdy měl Momotaro manju a jindy zase "tou dango" a zvířátka přicházela postupně, ale podle jiného schéma. Dokonce byl zaznamenán příběh z Edo éry, kdy adoptivní rodiče byli staří a Momotarou se nenarodil z broskve, ale staří rodiče snědli broskev a omládli a z toho se narodil Momotarou. Smysl příběhu zůstal ale stejný. Dobro zvítězilo nad zlem a následovalo příměří a klid a mír. Vyberte si, co se vám líbí a my jdeme na jeskyně. 

Některé místnosti byly velké a nacházeli se tam velcí ďáblíci a jiné byly malé a úzké. Narazili jsme jeskyni plnou hliněných ďáblíků a nakonec i na slavného krále. My jsme ho nezajali a nesmlouvali s ním, ale raději jsme se s ním vyfotili. 

Procházka po ostrově, vítr pěkně fičel no, a pak zpátky do Takamatsu. Ferry jsme tam byli za ani ne 20 minut. A bylo. No a kam pojedeme příště? Malá nápověda v podobě fotografie a další nápověda, že budeme pořád v Kagawa prefektura a nebudeme až tak daleko od Takamatsu. Pokud tušíte, pak do komentářů. Já se budu těšit zase příště. Takara