sobota 4. září 2021

Konec cesty za japonským snem Ratnayake Liyanage Wishmy Sandamali

Tenhle článek je varování všem, kteří zvažují stěhování do Japonska. Dodržujte zákony Japonska a mějte VŽDY platné vízum. Může vás to stát život...

Asi půlroku zpátky jsem si přečetla na serveru Japan Today článek o ženě ze Srí lanky, která zemřela v detenčním centru imigračního. Nebyla první a nebude ani poslední, pokud se zákony v Japonsku nezmění. Co mě zarazilo, byl její věk. Jinak to byla v celku neutrální zpráva, že zemřela na zdravotní komplikace. Běžní čtenáři komentovali pod článkem, že má, co chtěla, měla dodržovat pravidla a mít vízum. S tím prvním hluboce nesouhlasím. Smrt za prošlé vízum mi nepřijde adekvátní. S tím druhým souhlasím. Taková jsou pravidla a platí pro všechny bez výjimky...ALE...pak je tu lidský faktor a situace, které by měly být zákonem ošetřeny a zjevně nejsou...

Kdo byla Wishma Sandamali?
Žena, 33 let, VŠ vzdělaná, ze Srí Lanky. Otec zemřel a ona žila s matku a dvěma mladšími sestrami. Daly dohromady peníze (prodaly půdu a zadlužily se) a poslali Vishmu do Japonska. Přijela sem jako student Japonštiny na studijní vízum. Jejím snem bylo učit děti v Japonsku anglicky. Asi si říkáte, proč přijela na studijní vízum? Neměla přijet na pracovní vízum? Logická otázka. Bohužel Srí Lanka není na seznamu top zemí, odkud berou v Japonsku učitele angličtiny. Pravděpodobně by neprošla pohovorem a to ze dvou důvodů: je Asiatka, to je nevýhoda u společností, které chtějí vystavovat mezinárodnost, takže raději vezmou EU, US, AUS, NZ apod. a dále Srí Lanka není na seznamu anglicky mluvících zemí tedy není brána jako rodilá mluvčí (tady mají stejný problém i Češi, musíte mít výbornou kvalifikaci a léta praxe aby po vás sáhli) To je podle mě důvod, proč ve 33letech přijela na studentské vízum.

Život v Japonsku
Přijela sem a studovala. Studenti mohou pracovat max 20 hodin týdně a ona pracovala ve společnosti, která vyráběla obědy v krabičkách (obentou). Všechno šlo dobře a dokonce si našla i partnera ze Srí Lanky. Až sem její život v Japonsku byl OK. Bohužel partner, kterého si vybrala, byl její zkázou...doslova...

Probíhalo domácí násilí. Sebral jí peníze na studia. V době kdy jí policie zatkla měla u sebe něco kolem 1000yenů. (200Kč) Protože neměla peníze, nemohla platit školné, protože nechodila do školy, vízum propadlo. Protože neměla vízum, nemohla pracovat. Takže neměla vízum, neměla peníze. Proč nekontaktovala přátele ze školy netuším, proč nekontaktovala ambasádu netuším. Hádám, že neměla peníze ani na to tam dojet. Byla závislá na partnerovi, který je přesídlil do Shizuoky. Partner ji donutil zůstat doma a nevycházet z domu. Mlátil ji. Snažila se dostat pryč. Jeden ze sousedů mluvil ve zprávách o to, že ho prosila, zda si od něj může zavolat a vypadala vystresovaná (kdo by nebyl). Utekla a šla na policii. Ti jakmile zjistili, že má prošlé vízum, tak jí předali deportační dokumenty a odvezli ji do detenčního centra v Nagoye.

Detenční centrum v Nagoya
Ona si myslela, že ji vezou do krizového centra pro týrané ženy. Zavřeli ji do pokojíčku, který je široký zhruba, tak jak roztáhnete ruce. Je tam kamera 24/7 záchod, postel a malý stůl. Chtěla se vrátit na Srí Lanku. Takže s ní nebyl problém. Problém nastal, když změnila názor a rozhodla se zažadat o status uprchlíka. Údajně  to imigrační úředníci nemají rádi a údajně šikanují ty cizince, kteří o status požádají. Tím se totiž proces repatriace do vlastní země prodlouží a o hodně. Jsou známy případy cizinců, kteří hnijí v detenčních centrech 5 a více let. Žádají o status uprchlíků, ale Japonsko je známé tím, že příjmá naprosté minimum uprchlíků a ti, kteří status uprchlíků mají, ti nesmějí opustit určenou prefekturu a nesmějí pracovat. Mohou si vzít japonského občana, nicméně imigrační je podezírá z podvodného sňatku a vyvíjí tlak na jejích japonské partnery. Podle jednoho imigranta z Kamerunu Luise Christiana jeho manželku, tak zpracovali, že se rozhodla rozvést, utekla s 4letou dcerou a veškerými rodinnými financemi a ještě šla na potrat mladšího dítěte (údajně 4 měsíčního) On z toho viní imigrační a policii. Já si myslím, že v jeho příběhu je spousta děr a hlavně vynechává část, proč byl v detenčním centru. Taky si myslím, že pokud je naštvaný, tak by měl být naštvaný na svou japonskou ex...ona šla na potrat a ona podepsala rozvodové papíry. Taky mi není jasné jak toho dosáhla, pokud by on ty papíry nepodepsal. Celý příběh je takový zvláštní a nevím, zda je to jazykovou bariérou nebo to není celá pravda. 

Je uprchlík v Japonsku horší než šváb?
Každopádně je více svědectví, že imigrační úředníci nemají žadatele o azyl rádi a
v japonských detenčních centrech zemřelo od roku 2007 18 lidí. To není moc asi si říkáte (snad ne) podstatou je, proč by vůbec měli umírat?! 

Pokud člověk zažádá o azyl proces se protáhne, můžou požádat i o propuštění do "domácího custody" nicméně každá žádost se posuzuje a to trvá. Wishma byla 
v detenčním centru 8 měsíců. Nejdříve se chtěla vrátit, a pak změnila názor a zažádala o status uprchlíka. Jenže proč? Co ji k tomu vedlo? Myslím si, že jí to někdo poradil. 

Za zadrženými chodí dobrovolníci, kteří jim pomáhají překlenout ten čas, kdy čekají na vyhoštění. Někdo jí podle mě poradil, že když zažádá o status uprchlíka s tím, že jí ve Srí Lance hrozí smrt, tak v Japonsku bude moci zůstat. A co Wishma řekla, že jí hrozí: údajně její ex partner, kterého zadrželi také a poslali do jiného detenčního zařízení, jí poslal dopis a vyhrožoval jí, že ji na Srí Lance zabije. 

Zda je to pravda nebo ne, to netuším. Jak věděl, kde je zavřená? A proč ten dopis nikde neukázali? Každopádně, jako obět domácího násilí neměla být vůbec zavřená, mohla být " v domácí custody" oni toto ignorovali (ač jsou to jejich pravidla). Zavřená, žádala o propuštění. Žádost byla zamítnuta. Měla několik lidí, kteří ji podporovali a stěžovala si, že se necítí dobře. 

Hladovka jako cesta ven...
Další problém: uvěznění cizinci často zahájí hladovku, aby se dostali ven z detenčního centra nebo simulují. Zaměstnanci si mysleli, že to je případ Wishmy a ignorovali její prosby o zavedení kapačky a zavolání sanitky. Nicméně ona nesimulovala. Co vedlo k tomu, že nemohla jíst to se nikde nedočtete. Nicméně byla léčena, co se mentálního zdraví týče. Být celý den zavřená v kobce, to musí být nápor na nervy. Nemohla jíst, zvracela. Zhubla 20kg během krátké doby. Nemohla chodit, při návštěvách musela být na vozíku. Ani tohle nedonutilo imigrační, aby ji vzali do nemocnice. Krevní testy v únoru 15 ukázaly keton plus 3 (záznam vyšetření nebyl záznamenán v infu u imigračního a doporučená kontrola neproběhla), tzn. nepříjímala potravu a tělo se začalo "požírat" svaly jí mizely. Proto se nemohla výbat. Natož chodit. Extrémní podvýživa a dehydratace. Všechno vyzvracela. Dokonce jí z nosu teklo "mléko" ani to imigrační nepřesvědčilo. Týden před smrtí říkala: " Já umřu" a žádala, aby jí zavolali sanitku a dali kapačku (výživu). Neudělali nic. Dva dny před smrtí se už nehýbala a dýchala těžce. Imigrační neudělalo nic, mysleli, že simuluje. Nakonec zemřela. 

Sestry Wishmy přijely do Japonska. Chtějí znát pravdu...
Do Japonska přijely její sestry a domáhají se videa a veškerých záznamů. Trvalo 5 měsíců, než jim je dali a většina stránek byla začerněna. Video jim odmítali ukázat a nakonec sestrám ukázali pouze dvě hodiny z posledních dvou týdnů sestříhané. U ukázky nesměl být jejich japonský právník a už to je alarmující. Mohly sebou mít pouze tlumočníka. Je jasné, že jim ukázali pouze "nejlepší" momenty, ale i ty momenty, které si oni (imigrační) myslí, že vypadají dobře, tak jsou hrozné. 

Co tedy viděly? 
Sekce "mléko" tekoucí z nosu se jí imigrační pracovnící smáli, jako by nic směšnějšího neviděli. Snažila se zvednout z postela a jak byla slabá, tak z ní spadla volala 23krát, než někdo přišel a v dokumentech stálo, že ten den jí pomohli do postele, ale sestry viděly ve videu, že přišli dva zaměstnanci, kteří ji táhli za ruce a říkali ji vstávej, vstávej. Na postel ji nedali, a když si stěžovala, že jí je zima, tak na ní hodili deku. Sestry při setkání s imigračními pracovníky z Nagoya detečního centra pracovníky obvinili ze lhaní a já si taky myslím, že lžou a vymlouvají se. Začerněné stránky z denních reportů a hlášení. Nevole ukázat celé video z posledních dvou týdnů. Něco tu smrdí a smrdí to od hlavy. 

Proč odmítají ukázat video? 
A tady si raději sedněte. Běžný důvod: bezpečnost. Nechtějí abych jim někdo utekl apod. Mno, tohle bych jim ještě zbaštila, ale na druhou stranu se to dá udělat tak, aby byla vidět Wishma a pracovnící imigračního. Též se dá přehrát pouze zvukový záznam. Takže ne, pokud si stojí za tím, že nic zlého nedělali, tak by to měli ukázat. Minimálně rodině s právníkem. 

Ale šokující je ten další důvod: ochrana soukromí a dignity zesnulé. Cože, co? Kdo chránil jeji dignitu, když byla zavřená. Když se dožadovala kapačky a gestikulovala a přesto jí bylo řečeno, že wakarimasen- nerozumím. Musela být zoufalá. 

Proč začernili stránky?
Podle mě by si pracovníci imigračního měli otevřít obchod s barvami a malováním, tak krásně jim to zamalovali, aby nebylo co číst. A proč? Pravděpodobně tam bylo napsané něco, co by rodina a veřejnost neměla vidět. Jiné vysvětlení není. Lhali o tom, že byla zdravá. Nebyla. Záznamy ukazovaly, že nebyla. Tvrdili, že nežádala o umístění do nemocnice ani o kapačku. To je lež, na videu sestry uvedly, že gestikulovala a žádala o kapačku. 

Shrnutí:
33letá žena zemřela. Zasloužila si zemřít, protože měla prošlé vízum? Nemyslím si. Pracuju a odvádím daně v Japonsku a lidé, kteří mají na starosti cizince, kteří mají být vyhoštěni, jsou placeni i z mých daní. Ano, vízum měla prošlé, ale pořád byla člověk, který má právo se najíst a napít a taky právo na ošetření v nemocnici, pokud je to třeba. Komu její prošlé vízum ublížilo? (Kromě porušení japonských zákonů.) Nikomu! A přesto ji čekala smrt. Jen pro srovnání: dědek, který srazil (spletl si pedály) ženu s 3letou dcerou na přechodě a zabil je, ten dostal 5 nebo 6 let ve vězení.

O podmínkách v detenčních centrech se moc v Japonsku nemluví. Vždy to je jen, když tam někdo umře. Co se zákonů týče, tak se teď vláda dohaduje, co a jak. Problém je, že někteří lidé jsou tam zavření neúměrně dlouho. Tím, že si podávají žádosti o status uprchlíka (několikrát) a odvolávají se, se proces prodlužuje. Někteří se opravdu vrátit nemohou. Přijeli sem jako uprchlíci, ale status jim nedali. Japonsko totiž příjímá pouze 1%-4% ze všech žádostí o azyl. Tzn. naprosté minimum. 

Zákony dané země se musí respektovat. O tom žádná, ale trošku lidskosti a o-mo-te-na-shi by neškodilo. Doufám, že sestry Wishmy se nevzdají a vytvoří tlak a rozproudí diskuzi. Řadě Japonců se nelíbí, co se stalo. Nechápou to a nechtějí, aby se to opakovalo. Najdou se i takoví, kteří si myslí, že smrt za prošlé vízum je shouganai. Nicméně doufám, že jich není moc. Wishmu jsem neznala, ale soucítím s ní. Její příběh je o tom, jak jeden špatný partner dokáže zničit život a posadit druhého (nepřímo) na vlak do stanice smrt...Tragédie. 


4 komentáře:

  1. Pořádně to se mnou otřáslo.Mladá,vzdělaná žena - a takový osud. Řekla bych,že za vším je opět chlap,který ji připravil o úspory. Ten by měl být potrestán.Opravdu jsem měla slzy v očích.
    Přeji klidný den Tobě i chlapcům
    Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hrozne. Jsem stejny rocnik. Ano, nemela penize a byla zavisla na partnerovi. Dal uz to slo systemem, ktery je spatny. A lidskym faktorem.

      Vymazat
  2. Je to jako u leteckých katastrof: Jeden problém na katastrofu sám nestačí, musí jich být víc a musí se vzájemně podporovat. Jako tady: Negativní role partnera byla nezanedbatelně podpořena podceněním úředních oficialit a systémovými chybami azylového procesu preferujícími literu paragrafů před prostou lidskostí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Urcite byla to kombinace faktoru. Urcite role partnera a system. Videla jsem video, kde pohlavari z toho centra meli schuzku s pozustalymi, bylo mi na zvraceni. Lhali jim do oci. Ale zaujalo me, ze vsichni 4meli stejne oci. Stejne studene. Problem je, ze neni guideline a oni si muzou delat, co chteji...vicemene...

      Vymazat