Výlet do centrálního Nikko

Je 3.30 ráno a vyrážíme na cestu. Rozhodla jsem se vyrazit do Tochigi prefektury. Nebudu tam zůstávat přes noc, takže jsem se rozhodla udělat si jen malý půldenní výlet do centrálního Nikkó. Celé Nikkó je zahrnuto na seznamu světových, kulturních dědictví UNESCO. 

Chrámy a svatyně jsou velmi bohatě zdobené a protože v době Tokugawy Ieyasu bylo shintou s budhismem kamarád, tak se v chrámech a svatyních spojují prvky obou a je občas těžké říct, zda je to chrám či svatyně, pokud si nepamatujete názvy. Přátelství se rozpadlo v Meiji éře a z chrámů se odstraňovaly symboly shintou a naopak. Je vlastně s podivem, že v Nikko se ten proces nedovedl do konce a nádherná symbióza dávných časů zůstala v Nikko zachována.

                         

Trvalo to něco kolem 3 a půl hodiny a autobus jel hned vzápětí. Dovezl nás do zastávky: Taiyuin-Futarasan. Tam začneme. Pokud jste neviděli moje vlogy z Nikka, tak doporučuju. Taiyuin je hned u zastávky autobusu. Taiyuin a Toshogu jsou mauzolea, které vybudoval vnuk prvního shoguna Togugawy Ieasu. Jeho jméno bylo Iemitsu. Taiyuin je Iemitsu mauzoleum, které snoubí prvky budhismu a shintou. Dříve bylo běžné, že tyto dva směry fungovaly spolu, ale to se změnilo v éře Meiji, kdy se shintou oddělilo od budhismu a začalo se s odstaňováním symbolů budhismu z shintou svatyně a naopak. Kolem jsou lesy a chrám funguje symbióze s přírodou. Vlezli jsme dovnitř a nikde ani noha. Bylo to super. Mír a klid a krásně vyřezávané budovy. Odtud jsme se přesunuli do Futarasanu.

Futarasan je starší než Taiyuin a Toshogu, proto jeho exteriér a interiér  je zasvěcen třem horám: Hlavní horou je hora Nantai, Nyoho and Taro. Hora Nantai se nazývá také Futara. Chrámové pozemky jsou obří a sahají až k Shinkyo, což je Božský most, který vás přivítá jako první na cestě do centrální Nikkó. Futarasan je také zasvěcen jednomu ze sedmi šťastných bohů.                

Od Futarasanu vede přímá cesta k Toshogu, kde vás přivítá pagoda a velké "nádvoří" taktéž uvidíte shintou torii a vystoupíte po schodech k první budhistické bráně, která vás dovede na další nádvoří, tam se nalézají dřevoryty. Jeden je Mizaru, kikazaru, iwazaru což jsou tři opice: nevidím, neslyším a nepovím. A také slon Sozo no zou. Sloni z představy.  No a na slonovi je zajímavé to, že autor řezby slona nikdy neviděl. Vytvářel z představy.                      

    

   

                  

Toshogu je mauzoleum prvního šóguna Tokugawy Ieyasu, který je zde pohřben a předměty jeho osobní potřeby jsou vystaveny v nedalekém muzeu. Vystoupíte po schodech nahoru a přivítá vás majestání brána Yomeimon. Je to jedna z nejkrásnějších bran vůbec. Jedním z detailů je bílý drak na zlaté bráně. 

V hale za branou jsou uloženy spirituálně dvě významné postavy Japonska. Jednou z nich je Toyotomi Hideyoshi a druhou je Minamoto Yoritomo. Projdete kolem haly  a dostanete se k bráně pod kopcem, tak se ta brána doslovně jmenuje. Sakashitamon. Cestou minete slavnou dřevořezbu "nemuri neko" spící kočička, a pak hurá po schodech a je jich tam dost. Vedou přímo hrobce Tokugawy Ieyasu.

                   

                   

Hrobka je hluboko v lesích a myslím si, že vnuk Iemitsu vybral dědečkovi velmi dobré místo na poslední odpočinek. Klid a mír  je  v kontrastu s tím, jak se zrodil šogunát. Obejdete místo kolem dokola a vydáte se po schodech dolů. Zpátky k pagodě a prvnímu nádvoří. Odtud už vás čeká jen cesta do Rinnoji.         

V Rinnoji pobíhá rekonstrukce a restaurování, protože je Japonsko zavřené, tak se opravují místní památky. Navštěvníků je tam poskrovnu. Když jsem tam teď jela, tak tam skoro nikdo nebyl. Rozhodně jsem si to užila. Nestává se často aby na pamítku UNESCO nebyl nával. To se rovná zázraku. Zázraku způsobeném koronou. Letos jsem do Rinnoji nešla, takže o něm napíšu někdy příště. 

Tím bych zakončila dnešní putování po centrálním Nikkó. Dá se v pohodě zvládnout za polovinu dne. Jeden den na centrální Nikkó stačí bohatě. Na podzim se lidé sjedou do Okunikkó, kde se nalézají další dva Futarasan chrámy a také velké jezero Chuuzenji. Snad to vyjde letos. Přeji vám krásný podzim, Takara