Zimokvět aneb Roubai

Jedno ze slov, které mně vždy dostane je japonské jméno pro zimokvět je roubai. V katakaně se zapisuje jako ro-u-ba-i. Většinou slova, která mají o-u, tak u se nepíše a místo toho se napíše pomlčka. ro-bai a odtud plynou moje potíže 10krát jsem přišla s tímhle slovem do kontaktu a 10krát jsem to napsala blbě. 

Chybami se člověk učí, ale bohužel se ukazuje, že já se z některých chyb, prostě nepoučím. Snad to po jedenácté vyjde. Ale proč o tom píšu. Leden je měsíc, kdy kvetou sasanky (ne ty hajní, ale keře, které se podobají kaméliím), dále ume to jsou švestky a také růžové sakury. Jedna z prvních sakur je atami zakura, která kvete na přelomu ledna a února. No a také tu kvete roubai aka zimokvět. 

Zimokvět kvete od poloviny ledna a v Kanagawě máme slavnosti, které probíhají koncem ledna a začátkem února. A já musím přiznat, že jsem na ně zatím nezavítala. Vždycky jen projíždím kolem a nakonec není čas. Tak je to vždycky. Tak snad letos se zadaří. 

Letos vyjíždím hlavně na ume. Jela jsem časně, takže jsem stihla růžové odrůdy, které mám moc ráda. Většinou jedu pozdě, když kvetou jen bílé. 

První narozeniny malého se blíží. Uteklo to hrozně rychle. Roční mateřská je za mnou tzn., že prodlužuju do července, ale možná se vrátím už dubnu, pokud budu mít zařízenou školku a družinu. Možná se přesunu z fulltime na parttime, ale to se uvidí. 

S nervozitou sledujeme zprávy o Ukrajině, protože co se Ruska týče, tak díky US a jejich rozdělení ostrovů, tak jsou tu spory JPN vs. Čína a také JPN vs. Rusko. Člověk si říká, co bude dál. Dva roky covidu a situace se nelepší ani po očkování a teď Rusko a USA s jejich vlastní domací válkou right and left a super wokies. Svědkové Jehovovi věří, že peklo neexistuje, že je tady na zemi a Satan na každém roku. Jen aby neměli pravdu. Snažím se nesledovat zprávy, covidové zpravodajství už nesleduju. Dva týdny zpátky začali při pitvách testovat na covid. Proč? Čert ví, doteď se obešli bez testovaní na mrtvých, tak co najednou? Raději nesledovat. 

Lepší si zajít na procházku. Lepší se soustředit na vlastní rodinu a na sebe. Zprávy nás nedělají šťastnější, naopak, proto je třeba zbavit se TV a chodit více do přírody, je tam klid a krásně. Takara

První výlet v roce 2022

 A zase honem rychle na cesty. Školáci mají zimní prázdniny, které jsou od 25. prosince do 10. ledna a tím, že jsem ještě doma, tak jsem se snažila, aby si velkej prázdniny užil. Dostal sice pár úkolů za školy, ale nebyla to taková nálož jako v létě. Pouze pár krasopisných cvičení. Procvičovat kanji a to je všechno. V tuhle chvíli má umět 59 kanji. Zda je umí nebo ne se dozvíme v příštím velkém testu. 

Prozatím jsou prázdniny. V Pondělí 10.1. je volno protože jsou Seijin Shiki, což je Den Dospělosti, ceremonie, kdy dívky a chlapci se vyšňoří a slaví Vstup do dospělosti. Děvčata, či mladé ženy (20let) vstávají už brzy ráno, protože je třeba načesat, make up a kimono. No a taky jim většinou sněží, takže si chůzi ve sněhu v tradiční obuvi velmi užívají. Letos nasněžilo dřív, tak jim budu držet palce, ať mají slunečno. My už se budeme jen chystat do školy a kontrolovat, co je třeba. 

9. 1. nás čekají  "Dondon yaki" akce ve svatyni, při které se pálí staré talismany a také novoroční výzdoba. letos jdeme poprvé, takže tomu věnuji samostatný článek.

No a v mezi čase jsem děti brala do parku, hracího střediska, jidoukanu (centrum pro děti, kde si můžou hrát bezplatně) a také na bruslení. Velkej se tváří, že by se chtěl naučit na bruslení, tak jsem ho přihlásila do kurzu (2 měsíce, 8 lekcí) no a uvidíme, co z toho bude. No a vyrazili jsme také na výlet. Směr Yokohama.

Leden není nejlepší čas pro návštěvu přístavního města. Je zima a pěkně fouká, ale přesto jsme si to užili. Vyjeli jsme ze Sakuragichou. V Sakuragichou nastoupíte na "lanovku" Yokohama Air Cabin, která vás vezme blíž k přístavu a k Aka Renga Soko, což je velká budova postavená z červených cihliček, která fungovala jako sklad, ale v dnešní době hostí výtvarné akce a mezi budovami funguje kluziště. Odtud je to jen pár set metrů do přístavu. Celou cestu máte výhled na panorama Yokohamy v zádech a jdete směrem do Yamashita Parku. Tam jsou zaparkované velké lodě a taky jedna velká černá, která se jmenuje Hikawa Maru, pak je ještě jedna v Minato Mirai, to je bílá plachetnice a ta se jmenuje Nippon Maru. Obě jsme viděli, tak sem dám fotky. 

V Yamashita Parku jsme nepobyli moc dlouho, byla zima a hodně foukalo. Místo toho jsme se vydali do China Town. V Yokohamě je jedno z největších a nejkrásnějších. Mají zde krásný chrám zvaný Masobyo Temple a taky Emperor Guan´s Shrine je velmi blízko, ten jsem zatím nenavštívila, jen náhodou jsem ho objevila na mapě, když jsem hledala Masobyo. Taky tady mají Muzeum Triků a Zajímavé Aquarium, tam se chystáme příště. Kromě toho v únoru se tu slaví Čínský Nový Rok, což je vždycky podívaná. 

Jedním z lákadel je místní kuchyně, růžné knedlíčky, kachny apod. dále jahody na špejli a z nějakého důvodu i tapioky všech druhů a samozřejmě suvenýry a spousta pand všude možně, ale také věštců a medií, za 1100yenů vám přečtou osud z dlaně. 

Z China Town jsme se pomalu vydali zpátky. Minuli jsme Cosmo World, což je místní zábavný park a vydali jsme se do CupNoodles Museum. Mají zde akci "vyrob si svůj vlastní" nicméně spočívá to v tom, že si zakoupíte kelímek, ten pomalujete fixkami, a pak se postavíte do fronty a řeknete obsluze jakou příchuť chcete (1 ze 4) a vyberete 4 přísady (z nabídky 16) a máte hotovo. Pokud spěcháte, tak tuhle akci oželíte, protože vám sežere hodinu času minimálně, pokud nespěcháte, tak hurá do kreslení. Součástí muzea jsou vystavené balení nudlí od začátku vzniku instatních nudlí a bylo zajímavé najít obal, který se používal v roce, kdy jsem se narodila. Také máte možnost zhlédnout video, jak se vyrábí instantní rámen aj. je to velmi zajímavé (a poučné, pokud se zajímate o zdravou stravu). 

Odtud jsme se vydali kolem zábavního parku do Minato Mirai, kde kotví bílá plachetnice a máte možnost ji vyfotit společně s Yokohama Landmark Tower. A to byl celý výlet. Velkej brblal, že jsme nezašli do zábavního parku, ale to bude až zase příště s dalšími resty...Mějte se pěkně. Takara

Rozjímání o Japoncích nad nočním Nagoya City

Jací jsou Japonci? Tak téhle otázce jsem se vždycky vyhýbala, protože ač Japonci mají frázi "Minna onaji" aneb všichni stejně, je zjevné, že všichni jsou jiní. Každý má jiný charakter a jiné sny. Tak jak se Japonci dají nálepkovat. Tak v Japonsku je image nadevše. Tzn. image ve světě, image v zaměstnání, image v sousedství, to vše se počítá. Japonsko má image super technické velmoci s roboty a AI. Ano, spousta věcí je tu vymakaná, ale přesto se na mnohých stanicích setkáte s dírou v zemi, japonským záchodem, který je podobný tomu tureckému, jen je tam keramika navíc. Dále v každé učebnici Japonštiny se dozvíte, že Japonci jsou yasashii a shinsutsu (kind and gentle) až to působí jako brainwashing. Ale je to opravdu tak? 

Je a není. Starší generace lidí kolem 60 a více většinou ano. Lidé, kteří jsou v pracovním procesu, tam už se to různí. Jak úroveň stresu stoupá. Potkala jsem řadu Japonců, kteří nebylí ani milý ani příjemní a spíše naopak. Prostě záleží na koho narazíte. 

Japonci ve službách budou milý a profesionální vždy, protože zákazník náš pán a zákazník má pravdu, i když ji nemá a to vše na 200% Práce ve službách patří k těm opravdu náročným. Neumím si představit, jaké to je pracovat s lidmi 9 a více hodin s permanentním úsměvem, ať je mi jak je mi. Teď během covidu, to bylo jednodušší, protože ústa byla zakrytá, takže se mohli tvářit, jak chtěli, ale poslední novinky uvádějí plastový kryt, tak aby ústa byla vědět, takže se musí hodit zase do profesionálního módu. 

Ale proč o tom vlastně píšu. Byla jsem na výletě v Nagoya, Aichi Prefektura a tam jsem si všimla výrazného rozdílu v chování lidiček kolem mě, ve srovnání s Tokyo. Všichni byli příjemní, super ochotní. Byla jsem dovedena asi 200m na vzdálený výtah, který jsem potřebovala najít, kvůli kočárku a nebyla schopná ho najít, protože byl blbě značený. A celkově nálada ve městě byla jiná. Nagoya City je 4 největší město Japonska s populací 2 milionů lidí, což je jako dvě Prahy, pokud se nemýlím. Takže žádný venkov. Budu teď porovnávat s Tokyo. Ve vlacích máte speciální vyhrazená místa pro seniory, tělesně postižené, cestující s malými dětmi a těhotné ženy. V Tokyu si nesednete. Můžete mít břicho o průměru metr a víc. A přesto vás nikdo nepustí sednout. 

V Nagoya jsem tenhle problém neměla, stačilo jen vlézt do vlaku a lidi hned vstávali a pouštěli. Také si přesedali abychom mohli sedět spolu a ne každý zvlášť. Opravdu milé a pozorné. Podobné chování jsem zažila v Tokyu před 10 lety. Kdy lidé přesedali na jiné sedadlo aby tři lidé mohli sedět spolu, ale teď už to moc nevidíte. 

Co jsem viděla v poslední době, byl chlápek bez masky kašlající a jako vrchol všeho nechal pod sedadlem plechovku od čaje s mlékem, kterou právě ve vlaku vychlastal. Dalo by se říct, že to je buřt. Jsme přece očkovaní (ano, ale děti nejsou). Tak nikam nejezděte. (proč? ve vlacích platí, že máte masku mít, i když to nevyžadují a nejsou žádné represe, nicméně ve vlaku posloucháte z reproduktorů, že máte mít masku nasazenou. Další věcí je, že v japonských vlacích se nejí a nepije. Můžete sem tam někoho vidět, ale spíše minimálně.) Nikdo mu nic neřekl, protože Japonci nevyhledávají konfrontace, ale říkám si, že pokud takových lidí bude víc, tak za chvíli bude v Japonsku stejný bordel jako všude jinde.

V Nagoya jsem neměla jediný problém. Nikdo do mě nestrkal, všichni byli pozorní, i když pravda, možná to bylo sváteční náladou. Vždycky, když někdo píše, jak jsou Japonci zvořilí a pozorní, tak se pozastavím. Je to národní image, ale řekla bych, že slušnost a pozornost se týká starších ročníků, mladí Japonci se moc neliší od mladých Čechů. Výraznou odlišností je určitá sešněrovanost pravidly ve škole a v práci. Délka pracovní doby nebo i vzdělávání, kdy po škole chodí Japonci do juku, což je další učení a vrací se domů pozdě v noci. 

Samozřejmě se tu vedou spory Kanto vs. Kansai. Kdy lidé v  Kantou a především v Tokyu jsou hodnoceni jako chladní a odtažití, zatímco lidé v Kansai jsou více otevření a vřelí. Řekla bych, že na tom něco je. Něco málo vím o tom, jak někteří lidé v Kansai pracují a řekla bych, že někteří jsou až drzí, takže se v Kansai občas cítím jako doma. V Kantou je řada věcí, kterou když v práci uděláte, tak se s vámi rozloučí a budete na dllažbě. Platí jiný kraj jiný mrav a to se týká nejen chování, ale i dialektu. Tokyo je o standartní Japonštině a Kansai dialekt je pořád srozumitelný, protože přetváří slova ze standartní Japonštiny. Přiznám se, že nejsem odborník, takže pokud by vás tohle zajímalo víc, tak vyhledejte standart Japanese vs Kansai dialect. Have fun.

Nagoya je něco mezi Kansai a Kanto. Lidé jsou tu slušní a hodní. Samozřejmě je jasné, že to nejsou všichni lidé. A já jsem rozhodně proti nálepkování podle národností. Vlastní zkušenosti mě vedou k tomu, že můžu říct, že jsou Japonci hodní, slušní a také že jsou Japonci, kteří se dají ohodnotit jako lidský odpad. 

V Japonsku je důležitá image a kuchikomi-doporučení, funguje tu kultura doporučování. Hodnocení na internetu se čtou a lidé se chovaní podle nich. Pokud chcete v Japonsku být úspěšní, tak musíte mít konexe, musíte mít kontakty, musíte mít dobrou reputaci. Pokud jste někdo slavný a reputaci si poškodíte, třeba tím, že váš dospělý syn bude zadržen, protože měl u sebe marijánku, tak se jako jeho matka budete uklánět až k zemi na tiskové konferenci a vaše kariéra dostane stopku. Neobjevíte se nějakou dobu na veřejnosti a stačí jen aby to byl člen rodiny, nemusíte to být vy osobně. 

Cancel Culture v Japonsku fungovala snad dřív, než byla vůbec vynalezena, i když až teprve nyní začíná fungovat pro feminismus, rasismus a LGBTQ komunitu. Co se těchto věcí týče, tak se Japonsko drží zpátky. Takže ta pravá WOKE vlna teprve příjde. 

Japonská společnost se postupně mění. V práci se začíná mluvit o zrušení nomikai, kdy jdete do hospody s šéfem a pijete aby se neřeklo, zpíváte karaoke, místo abyste šli domů k rodině. Také Novoroční párty, které jsou organizované, jako zábavné večery na lyžácích. Doufám, že je časem zruší, i když s Bounenkai  (zaměstnanecká párty na konec roku)

Ale hlavní změna nás čeká v Japonsku už od dubna. Zvýšená kriminalita lidí mezí 18-20 vedla ke snížení hranice trestní odpovědnosti. V Japonsku se stáváte dospělým až ve 20. Takže alkohol, cigarety až od 20 a pokud něco vyvedete a je vám pod 20, tak jste souzeni jako mladiství i v případě, že někoho zabijete. Tedy nepůjdete do vězení, ale do nápravného zařízení, ze kterého vyjdete za několik let s čistým rejstříkem, protože máte šanci na nápravu (údajně).

To se od dubna mění, tentokrát už se budou postihovat přísnějí pachatelé od 18ti let. Upřímně už bylo načase. Ještě se neví, jak to bude se Seijin Shiki, což je 2. pondělí v lednu, kdy se oslavuje vstup do dospělosti všech 20ti letých. Ten den jsou všichni vyšňoření a dámy v krásných kimonech. Uvidíme, zda i Seijin Shiki se budou pořádat v 18. nebo zůstanou až na 20 let jako tomu bylo po 140 let.

Za těch 10 let, co tu jsem, můžu říct, že se japonská společnost mění. Teď po covidu můžu říct, že lidi byli hodně frustrovaní a je tu tendence víc říkat, co si myslí, zvlášť, když jsou naštvaní. Nicméně pořád platí honne a tatemae, kdy říkáte pouze to, co nenaruší klima kolem vás a co si opravdu myslíte si necháte pro sebe. Taktéž kuuki yomeru koto (čtení mezi řádky, porozumnění o čem je daná třída, office, konverzace, bez toho aby vám někdo podrobně vysvětloval, co a jak. V 65% je to spíš o hádání, co si druzí myslí a chtějí, než o opravdovém porozumnění. U člověka, kterého znáte se vám bude dařit lépe než u člověka, kterého neznáte a nejlepší cestou je držet se zpátky (držet zobák a počkat)...

Jako turisté v Japonsku budete mít báječný čas a super turistické služby, jako cizinec žijící v Japonsku budete muset sem tam něco zkousnout a přejít, ale rozhodně to neznamená, že byste si měli nechat kakat na hlavu. Pokud to stojí za to a je vám ublíženo, tak se braňte a pokud se jedná o malichernost, jako že někdo má něco proti cizincům, z jakéhokoli důvodu, tak to přejděte a chovejte se tak, aby vám nebylo co vytknout. Pak se pohled na vás a cizince změní. Tohle je velmi důležité. Pokud se budete chovat jako nevycválaný cizinec, tak to nepoděláte jen sobě, poděláváte image všech cizinců, protože Japonci mají tendenci si myslet, že všichni cizinci jsou stejní, zvlášť ti Japonci, kteří s cizinci nepřichází do styku. Můžete být prvním cizincem, se kterým mluví, tak buďte hodní a nepokažte to ostatním :-) 

Závěr dám ještě disclaimer. Žiju 10 let v Kanto a v Tokyu pracuju. Moje postřehy jsou čistě subjektivní a můžete mít jiné zkušenosti. 10 lidí - 10 názorů. Názory nejsou fakta a tenhle článek je opravdu čistě subjektivní, tak ho berte jako jen jeden názor, jedné Češky. Děkuju. Takara

Slavíme Nový Rok v Japonsku

Tak jako pro Čechy jsou Vánoce časem, kdy se sejde rodina. Tak v Japonsku je to tak s časem zvaným O shougatsu. Je to čas, kdy se sejde celá rodina a navštěvují se vzdálení příbuzní. Po Nový Rok 1.1. se začíná s konzumací osechi, což je speciální novoroční menu, protože obchody bývají 1.1. a 2.1. zavřené a většina položek na menu je nakládaná se sladkou příchutí. Černé fazole, vaječná roláda, houby, krevety aj. 

Narozdíl od Vánoc, kdy není volno, protože v kalendáři značené svátky (červeně) jsou všechny neutrální, tak aby je mohl slavit každý. Proto Obon week není značen červeně, protože se jedná o svátek spojený s náboženstvím zatímco Golden Week je značen červeně, protože se skládá z oslavy Showa Císaře, Oslavy zeleně, Den Dětí, Den Ústavy atd. jedná se o dny neutrální a společné pro všechny Japonce. Dalšími takovými svátky jsou: Den Moře-Oceánu, Den Hor, Den práce, Den seniorů, Den Vstupu do dospělosti, Den Sportu aj. To jsem jen odbočila, abych vysvětlila, proč na Vánoce není volno. 

Před Novým Rokem a po Novém Roce je tam pár dní. Většina firem je zavřená od 28. prosince do 3. ledna (tahle data se mění podle kalendáře, jak vychází neděle) Tomuto času se říká Nen matsu Nen shi a doslovně se to dá přeložit jako "Konec roku, začátek roku". V tomto čase probíhá stěhování národů, shinkanseny jsou plně obsazené a silnice ucpané. 

Než tento čas nastane všichni a všude uklízí a jdou pěkně do hloubky. Tato akce probíhá všude: školy, sousedství, zaměstnání apod. říká se tomu Ósóji a znamená to Velký Úklid. Šůruje se vše, na co se přes rok nesáhne. Nakonec se na dveře pověší shimekazari. To visí všude na dveřích v průběhu Nen matsu Nen shi. Je to podobné jako vánoční věnec na dveřích, jen tady je to z důvodu, aby dobré věci vstoupily do domu a špatné zůstaly venku. Také se po stranách vchodu stavějí kadomatsu, což jsou tři bambusy svázané k sobě a ozdobené větví borovice a další dekorací. Levnější variantou jsou dvě větve borovice přivázané u vchodu po stranách. To je znamení pro Bohy a dobré duchy aby věděli kudy do se dostat do domu a dům požehnali. 

Dále napsat novoroční karty zvané Nengajou.  Je vždy v tématu roku.  Jak jistě víte, Japonci mají svůj horoskop, který se liší v pojmenování několika zvířat (například: krysa je v Japonsku myš, prase je v Japonsku divočák). 2022 je rok Tygra, takže tygří motivy jedou. Řada Japonců stále píše ručně i 100 či 200, ale v poslední době lidé spíše nechávají tisknout, protože nesmíte škrtat a je to docela plýtvání novoročními karta. Na zadní straně Nengajou je číslo, které se losuje v celojaponské loterii. Zatím jsem nikdy nevyhrála a ani neznám nikoho, kdo vyhrál.

Další nezbytností je odevzdání starých talismanů omamori, domácích amuletů přacích sošek daruma. Vše se kupuje pouze na rok a po roce se to vrací do chrámu na místo k tomu určené. Pokud byste tak neučinili, tak po roce začnou uvolňovat veškeré neštěstí, které pochytaly předešlý rok. Takže koncem roku odevzdat a po půlnoci 1.1 zase nové zakoupit (ale můžete i dřívě během Nen matsu Nen shi) 

Teď už jen čekat na půlnoc, většina Japonců jedí a pijí a sledují rádoby zábavné pořady nebo NHK Kouhaku, což je pěvecká soutěž, která letos moc lidí nezaujala. Časy se zkrátka mění. Zhruba hodinu před půlnocí se začínají lidé scházet k chrámům a svatyním. Čím později se tam vydáte, tím větší frontu si vystojíte. 

Pak stojíte a čekáte ve frontě. Nakonec, alespoň v naší lokální svatyni to tak je, zahraje taiko, odpočet a přeje se: Akemashite Omedetou Gozaimasu. To se přeje pouze na Gantan 1.1. V čase před 1.1. se přeje Yoi o to shi wo mukae kudasai. (Doslova nechť přijdete k dobrému roku)  Můžete dodat Rainen mo yoroshiku  onegaishimasu ( přístí rok to samé prosím- v  práci to znamená pojďme spolu pracovat příští rok, v sousedství to bude znamenat budeme se potkávat i příští rok v podstatě se to překládá dost obtížně, protože je to mix pocitů: vděčnost s přáním do příštího roku. Na Nový Rok 1.1: se přeje Akemashite Omedetou Gozaimasu a  neformálně mezi přáteli se přeje "akeome". A po Novém roce se přeje různě. Ve zkratce: Kotoshi mo yoroshiku onegaishimasu. Prosím starej se o mě i tento rok. Je doslovný překlad. Je to v podstatě kultura Japonska, kdy já se starám o lidi kolem a oni se starají a pomáhají mně. Dříve to tak určitě bylo, ale v dnešní době se to postupně stává pouze frází a pravý význam fráze udržují starší Japonci. 

Akemashite Omedetou Gozaimasu máme za sebou a po dvojicích přistupujeme ke kasičce, kam se hází 5 yenů. Go en zní stejně jako výraz pro štěstí, proto se hází do kasičky žlutá mince s otvorem uvnitř. Dvakrát uklonit, dvakrát tlesknout a pomodlit se. Go en arimasu you ni. Ať mám štěstí. Je základ. Nicméně většinou lidé děkují bohům za předešlý rok a přejí si více do hloubky a nesobecky. Na závěr úklona a odchází se na tahání Novoroční věštby zvané Omikuji. 

Pozn. V budhistickém chrámu Nový Rok přichází za úderu 108 na chrámový zvon Joya no kane. 108 je číslo kolem, kterého se vedou různé teorie. 108 úderů je ke zlikvidování 108 hříšných pocitů-myšlenek. Patří sem různé obcese, přání, podezřívavost, vášně. To je nejrožšířenější teorie. 

Další teorií je Shikku Hakku, že existuje 8 problémů, kterým se snažíme vyhnout například onemocnění nebo smrt. Shi je čtení pro 4 a smrt, Ku je čtení pro 9 a utrpení (kurushimi) a Ha(hachi) je čtení pro 8. Matematicky: Shi ku 4x9 + ha ku 8x9=108. Zajímavé že? 

Omikuji aneb Novoroční věštby je kratochvíle, kterou spousta Japonců provozuje před Novým Rokem aby se zasmáli jaký, že měli mít rok a po půlnoci už jedou naostro. Novoroční věštby mají různé levely, ale ten kýžený je Velké Štěstí zvané Daikichi. Vše ostatní se skládá do proužku, který se uváže v chrámu na místě k tomu určeném a tím se věštba zruší, pokud byste chtěli vědět víc, navštivte můj youtube a video o omikuji. Nám se letos povedlo ulovit 3 daikichi, takže jsme letos za vodou. 

Ale i když máte Daikichi nemáte ještě vyhráno. Musíte skontrolovat tabuli s Yakudoshi. Co to je? To jsou vyvěšené ročníky, které budou mít v daném roce smůlu. Tabule je rozdělená na polovinu pánskou a dámskou, ale pozor platí speciální počítání. Váš věk +1! Proč to? Protože podle starého čínského počítání je vám v době narození už 1 rok (lunární), protože těhotenství trvá 10 měsíců (tohle počítání se používá v gynekologii i nyní) a také se používá v době Setsubunu (2.2. kdy přicházejí ďáblící a konzumujete sójové boby váš věk +1). 

Pokud jste se na tabuli nenašli, tak je čas vám popřát šťastný nový rok 2022. 

Děkuji vám za přízeň v roce předešlém a budu se těšit v roce Tygra. Takara