O cem byl 2021

Popravdě jsem vždycky věřila, že sudé roky mám blbé a 2020 rozhodně nezklamal, 

ale 2021 byl to samé - jen v bleděmodrém. 

Během stay home jsem zjistila, že mi interakce s lidmi nechybí. Nijak jsem se netrápila a byla jsem šťastná jak blecha, protože čas s rodinou je v Japonsku vzácný. Mám pár přátel většinou cizinců a pár známý většinou sousedů Japonců. Řekla bych, že si mírnou potřebu odbývám na IG a tím hasnu, prostě poslední dobou jsem víc sama pro sebe a s rodinou. No a s covidem na každém rohu jsem se ani lidem moc vyhýbat nemusela, vyhýbali se mi sami...:-D

 

Začátkem roku 2021 jsem porodila a hormony po porodu, neustála zaneprázdněnost vedly k tomu, že jsem vrátila prsten a udělala jsem tlustou čáru za vztahem, tak tlustou, jak jen to jde, když jsou ve vztahu děti. Tlustá čára se ovšem dělá za vztahem špatně, zvlášť když jsou ve vztahu děti a otec je fungující v rámci možností (600km distance). 

Já v prosinci kolem Vánoc

Na jednu stranu touha po uplne rodine a strach, ze to napodruhe uz sama nedam (zdravi, energie neni to, co to byvalo) na druhe strane svoboda,  ale jista osamnelost. V tuhle chvili radeji druhou variantu. V tehotenstvi a poporodu se moc neosvedcil a ted se tvari, ze koupi dum a ja budu doma s detmi. Neco jako zlata klec. Váhám, mám tu dům, práci a zázemí. Zdá se mi podaří vrátit do práce netuším. Problém dělá vodění dětí do školky a školy a ze školy a školky. Časy bude hodně problematické skloubit.  

Já v lednu 

Jedu prostě dál. Poslala jsem žádost o prodloužení rodičovské do června (malej bude rok a půl) a já doufám, že v úroru dostanu oznámení o přihlášení do předškolního vzdělávání. Pokud vše dobře vyjde, tak začne chodit do školky na roce a 3 měsících. O 5 měsíců později, než starší syn a už teď vím, že malej bude ve školce plakat hodně, protože nemůžu ani do jiného pokoje, aby po mě nebrečel. Jedna zastávka na toaletě znamenala, že mě  šel hledat do patra a vyšplhal po schodech nahoru. Naštěstí si ho všiml brácha, tak ho zachytil v polovině. Zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Zatím ještě nechodí, tak mám chvíli klid. Na chvilku. 

Rodičovskou jsem si užila od dost víc, než poprvé, člověk tak nějak už víc, co má dělat, takže spousta věcí je jednodušší. Rozumí tomu, že fakt, že mimčo brečí neznamená, že do 2 minut umře, takže teorie o rozmazlených mladších sourozencích dostává povážlivé trhliny (jsem starší). U druhého dítěte je matka méně vystresovaná a také méně přecitlivělá. Alespoň u mě to tak je. Starám se o oba jak nejlépe umím, ale je to jiné. 

Pokud je oba srovnám, tak velkéj nepotřeboval dudlík, prst na uklidňování. Malej nám slintá všechny chlupaté deky. Co se jídla týče, tak velkej byl žrout a malej byl nežerka, ale poslední dobou už to dotahuje a jí dvakrát víc. Malej nikdy nebyl tlusté, buclaté mimčo. Velkej měl buřtíkové ruce i nohy. Velkej lezl do výšek, malej je opatrnější. Velkej nikdy moc neplakal, když jsem odešla z místnosti a nebrečel ani ve školce. Malej řve jak tur, kduž mě 10 vteřin nevidí. Velkej se zajímal o hračky od pár měsíců, malej si nejraději hraje s rukama a nohama. Velkej začal chodit na 14 měsících (zásluhou školky) malej bude mít rok a zatím nic...Nechávám ho být. Zatím obchází nábytek, hodně leze a stojí bez opory (nejdýl stojí, když řve jak pavián, když je happy, tak vydrží 3 sekundy a pak si vzpomene, že se má chytit a sedne si na zadel. Celkově malej je hlasitější než býval velkej  a nebo si to už nepamatuju. Další velký rozdíl je, co se lidí venku týče. Velkej neměl problém s nikým. Malej je vybíravej. Nemá rád chlapy všech věkových skupin a babičky. 

Velkej má za sebou úspěšně dvě třetiny školního roku a prospívá dobře. Kanji má za plný počet. Matematiku také dává. Problém má se slovními úlohami a s porozumněním textu. Což mám taky a slovní úlohy jsem vždyckz nesnášela. První tři ročníky na základní škole jsem hodně o způsobech a slušném vychování a také je to o dostání se do školní rutiny. Takže nic moc obtížného. S čím máme problém je se zapomínáním a tady si musím posypat hlavu popelem, protože já v první třídě jsem byla úplně stejná. Děcka ve třídě mi počítaly černé puntíky za zapomínání. Byla jsem master-class co se zapomínání týče. V tomhle je po mě, ale naděje je, od 3. ročníku jsem se snažila víc. A už jsem tolik nezapomínala. Takže naděje je. 

Co se mě osobně týče, tak jsem se moc neposunula, ale letos se chci opravdu posunout, co se váhy týče. Prostě návrat k tomu, co bylo, když jsem přijela do Japonska. V tuhle chvíli bojuju o každý gram dolů z 90 kilo. Z IG to nepoznáte, protože fotím xicht a také vím jak se natočit, aby to nebylo zjevně :-) :-) 

Také bych se ráda konečně dala JLPT N2. Už to je 5 let, co jsem byla na testu a během rodičovské jsem se vůbec neposunula. Nejsem moc aktivní. Takže už by to chtělo N2, ale musím nastudovat kanji a oprášit gramatiku.  Ne že by to bylo opravdu důležité, protože co si budeme povídat. Číňan přijde ke zkoušce a dá N2 nebo N1 po měsíci v Japonsku pouze díky znalosti kanji, ale ve finále neumí ani kváknout japonsky. Nikdo se mě nikdy nezeptal na moji JLPT úroveň. Nicméně to záleží na zaměstnání, které vykonáváte. Pokud se chcete přihlásit na VŠ, pak musíte mít N1.

Víceméně je to spíše pro dobrý pocit a jakousi kontrolu, co za studijní úroveň máte, ale rozhodně to neslouží jako indikátor jako dobří jste v Japonštině. Hodně záleží na tom, jaký test dostanete. Zažila jsem, že poslech na N4 byl těžší než na N3, kdy jsem si říkal, zda je to vůbec možné, zda sedím ve správné místnosti. Poslech jsem měla za plný počet. Popravdě mě to zachránilo, protože kanji na N3 byla masakr a kdybych bývala neměla plný počet za poslech. Takže mám N3 a 2022 bude můj challenge rok. 

Challenge pro 2022

1) vrátit se do práce

2) váha 

3) N2

Budu dále cestovat, jak jste u mě zvyklí. Letos půjdu pocestuju po Shizuoka, Chiba, Saitama prefektuře pouze! Jsou to nejbližší prefektury, takže je docela ostuda, že tam moc nejezdím. Do Shizuoky jsem zavítala párkrát, do Chiba a Saitama prefektury jednou max dvakrát za rok. Takže plán pro 2022 je tady. 

Postupně dopíšu články z 2021, které vám dlužím, tak prosím vydržte. Pokud jste mě ještě nenašli, tak si mě určitě najděte na IG a také Youtube. Nová videa budou vždy v neděli 19.00 (český čas). 

To je vše. Rozloučím se s japonským Akemashite Omedetou Gozaimasu. Kotoshi mo yoroshiku onegaishimasu. Šťastný nový rok 2022. Je to Rok Tygra, takže jdeme bojovat, vážení přátelé. Ne, vážně! Vše nej v novém roce, pokud bojujete, bojujte a nedejte se. Hlavně zdraví a to ostatní už se nějak zařídí.  Takara