Rok se s rokem sešel a je to zase tady...další výročí...dne 22. prosince 2011 jsem se sbalila a vyrazila za štěstím a za láskou do Japonska. Odjela jsem s lehkým srdcem, protože vazby v Čechách jsem neměla hluboké. Práce se vždycky sežene, tak jsem neváhala.
A jsem tu po 7 letech strávených v Japonsku. Začínám svůj 8. rok v Japonsku a budu doufat, že bude jen ten nejlepší. Během 7 letech jsem si udělala JLPT N3, ale tím moje studium skončilo. Myslím, že bych se měla pokusit o N2. Co se týče odborného vzdělání, tak jsem se neposunula. Po pracovní stránce jsem si polepšila. Dostala jsem se na pracovní místo, kde mě nic neštve a nemám žádný stres. Navíc je to pracovní místo, kam se běžně cizinci nedostanou za dvou důvodů: Japonština a japonský učitelský certifikát. Vzdělání v zahraničí se totiž v odvětví jesliček a mateřských škol neuznává. Samozřejmě, že na základě svého Bc. v oboru předškolní a mimoškolní vzdělávání jsem vyhrála nejeden konkurz, ale na plat to vliv nemělo a na pozici učitele AJ kvalifikaci většinou nepotřebujete. I když si školy vybírají vysokoškoláky tedy Bc. minimálně... Začínala jsem v mezinárodních školkách jako učitel-asistent, pak třídní učitel, pak jsem přešla do japonských školek a byla jsem ALT (učitel AJ), dále už jen učitelka v MŠ anglicky mluvící staff tam jsem na dlouhou dobu zakotvila. Ale většinou jsem měla smlouvu na rok a když se mě ptali zda ji chci prodloužit, tak jsem řekla, že ne, děkuji a šla hledat práci o dům dál.
Tento luxus jsem si mohla dopřát, protože jsem měla manžela a čili jeden plat byl jistý. Nicméně po 4 letech jsem naše manželství odpískala...na FB byste v té době viděli krásný dům a spoustu cestování, což je super a bylo to krásné...co už jsem neukázala, byly věčné neshody, který vyvrcholily poté, co mě můj manžel obvinil z toho, že jsem "zabila naše dítě"...on mě z toho obvinil doktor na gynekologii s tím, že jsem pracovala a proto našemu dítěti přestalo bít srdce v 10. týdnu. Šlo o jev, kterému se říká zamlklé těhotenství a končí takto až 50% těhotenství...Nenásledoval samovolný potrat a musela jsem na jeho odstranění...můj manžel vyplnil jen papíry a už se nestaral...papíry vyplnil blbě, takže jsem se dostala do situace, kdy jsem nevěděla, co dělat a sestra byla super nepříjemná, takže jsem z nemocnice utekla a volala jsem manželovi a ten na mě tehdy zavrčel "pracuju, neotravuj"(tohle nepíšu proto abych tu budila soucit, to v žádném případě, už je to dlouho a sedá na to prach, tohle zmiňuji jen tak mezi řečí, protože téma zamlklé těhotenství o tom se nemluví lehce, ale pokud máte při sobě milujícího partnera, tak je to výhra, protože může být hůř...přebolí to, ale člověk nezapomene)...takže jsem se o sebe musela postarat sama, po mnoha peripetiích jsem skončila v dobré veřejné nemocnici, kde se o mě postarali...tam mého manžela zpracovali, takže se pak omluvil a začal se chovat lépe...nicméně tuhle křivdu jsem mu nezapomněla...
ovšem touha po dítěti byla větší (dalo by se to shrnout: když je někdo blbej...nicméně nelituju, že mám dítě, naopak jsem ráda, že ho mám, ale pravda otce jsem si mohla vybrat lépe, o tom žádná), takže jsem nakonec byla těhotná podruhé a během těhu se naplno projevila povaha mého muže...říkal mi v těhu, že se chce nechat rozvést ať vypadnu apod. bylo rozhodnuto s tímhle chlapem už dlouho nebudu. Porodím, zůstanu na rodičovské alespoň rok, a pak si najdu práci a podnájem. Takový byl plán. Do plánu jsem zahrnula i vyřízení trvalého pobytu, protože mi bylo jasné, že mi můj nyní už ex bude chtít ublížit, takže jsem si vybavila všechny papíry za včasu a neinformovala jsem ho o svém plánu, protože by se na mě připravil.
Když bylo všechno zařízeno a měla jsem datum stěhování začali jsme komunikovat přes dopisy a FB ale na ničem jsme se nedomluvili a já raději navštívila právníka. Ten hodně pomohl. No začala jsem svou kariéru, která byla nejblíže tomu, co jsem chtěla dělat profesně. Nicméně neustálá nespravedlnost, lži a lezení do prdele jakožto 95% cizinců pracující pro tuto firmu byli z Filipín. Nic proti Filipíncům a Filipínám...je mi jasné, že se jim nežije lehce. Většinou nechávají své děti doma, aby se o ně postaraly babičky a jedou bouchat kačky do zahraničí. Nicméně s chudobou přichází i jakási "svinskost" a závist. "Hamty, hamty, hamty ať mám víc než tamti..."kolikrát mi bylo opravdu šoufl, co si všechno dovolí a protože se umí přetvařovat a nasadit milý úsměv, tak jim to u Japonců prochází...Po 3 letech tam jsem měla dost...
Našla jsem si práci v Tokyu, dobře placenou...ale sáhla jsem vedle. Byl to typ školy, která děti nic učit nechce (ostatně všichni učitelé byli neučitelské odbornosti), takže i kdyby chtěli tak nemohou, ale navíc to fungovalo na principu "nech děti dělat, co chtějí, za všech okolností" nic pro mě musím přiznat, ale plat byl motivační, takže jsem se snažila...Nicméně po zkušební době mi řekli, že se mnou nepočítají a jako důvod uvedli, že mám jako jediná dítě, a že se na mě nemohou spolehnout při akcích a přesčasech (to je pravda, protože školka v určitý čas zavře a moje přesčasy je nezajímají a v sobotu je školka limitovaná, takže ano mají naprostou pravdu, přesto způsob, jakým jsem byla odmítnuta se mi nelíbil...) Ač jsem se snažila, jak jsem mohla a stálo mě to dost nervů a sil, tak to nevyšlo...no stane se...
Dnes jsem za to ráda, protože jsem se souhrou náhod dostala do státní školky jako učitel-asistent (což je pozice, na které jsem začínala ALE ve školce, která je certifikovaná tzn. oproti soukromým školkám, kde pracují i ne-učitelé a neprofesionálové v těchto školkách smí pracovat pouze certifikovaní učitelé...takže jsem si polepšila a o dost...začala jsem hledat cestu, jak si doplnit vzdělání v Japonsku- buďto jak nechat uznat si Bc. pokud by to bylo možné nebo najít kurz, kam přijmou i cizince a bude šance, že kurz s úspěchem dodělám...
Nicméně minulý týden se mě pan ředitel ptal, zda bych byla schopná a ochotná učit AJ tzn. zlepšení pracovní pozice...samozřejmě bych brala, ale na rovinu jsem mu řekla, že bych ráda viděla předchozího pana učitele, jak to vedl (v jedné z jejich škol mají Kanaďana, který už půjde do důchodu, tak si myslím, že pan ředitel si připravuje půdu pro jeho nahrazení) a také jsem mu řekla, že mám svůj styl, který může doznat změn, ale hlavním cílem je aby to děti bavilo tzn. učím formou hry a zábavy a jen easy English...žádné 45 minutové lesson v lavici dělat nebudu, protože s tím mám zkušenosti a nefunguje to...ukážu mu svoje porfólio, což jsou fotky z mých předchozích působišť a uvidíme jak...současná pozice mi v celku vyhovuje, takže pokud bych chtěla víc práce, tak ji chci dělat po svém, pokud by to nebylo možné, tak budu doufat, že se nějak domluvíme...
Poslední pracovní místo je zatím to nejlepší a jsem ráda, že si mě v Tokyu nechtěli nechat...i když jsem tehdy už nevěděla kudy, kam a přiznám, že jsem měla černé myšlenky ohledně budoucnosti...Měla jsem opět štěstí, protože tentokrát jsem plán B neměla...
Sudé roky mi štěstí většinou nenosí, ale odhodlala jsem se ke koupi domu na hypotéku a riskovala jsem na poli pracovním. Také jsem se odhodlala s malým k operaci, která byla riskantní, zvlášť když se zvoře, tak následky mohli být fatální, celkově jsem dost riskovala na to, že mívám sudé roky většinou smolné...možná si to namlouvám..
Rok divokého prasete (inoshishi) by mohl být mým šťastným rokem, i když do něj vstupuji s "dluhem" asi kolem 200 000, který jsem získala za shiminzei městské tax, které mi měly být strženy po částech, ale místo toho to shrnuli na jednu složenku (70 000, splacenou mám polovinu) no, a pak poprvé nejsem v shakai hoken, ale jsem v kokumin hoken, co si lidi platí sami, to první nabízí firma, kde pracujete a strhává se vám z platu, je levnější. Spočítali mi to tak, že do penzijního musím přispět 16500 měsíčně a do zdravotního 25 000 měsíčně...no a protože jsem během 4 měsíců měnila práci dvakrát a neskončila jsem přesně 30. v měsíci, tak mi naskákali další částky. v práci jsem skončila 26. a začala 27, ale papírově jsem začala až 1. další měsíc, takže z platu mi strhli shakai hoken a ještě ten samý měsíc musím doplatit 4 dny, ale plnou částku 16 500 a 25 000 k tomu. Byla jsem pěkně naštvaná... A to samé se mi stalo po zkušebce, která končila 25. a novou práci jsem začala až 1. stejný styl musím doplatit těch 5 dní a plnou částku, takže dva měsíce mám zaplacené dvakrát a celkem jsem zaplatila přes 120 000 jen za dva měsíce (při platu 190 000) se tomu říká "do dluhů snadno a rychle" naštěstí neběží penále a tento "dluh" je splatný do 3 let...narozdíl od shiminzei, které musím zaplatit do února. Myslím si, že od dubna se zeptám, zda by bylo možné mě zařadit do shakai hoken, protože je levnější a není s ním tolik papírování...celkem 40000 měsíčně kokumin pojištění a 28 000 měsíčně shakai pojištění je pořádný rozdíl...
Samozřejmě existují lidé, kteří toto neplatí vůbec a chodí jim domů složenky a zvoní jim na dveře, zda zaplatí...Faktem je, že vás k zaplacení nic nenutí...prostě nezaplatíte a je to...a dlužná částka vám roste podle let strávených v Japonsku...Nicméně, pokud byste rádi důchod, pak se vyplatí toto platit. Slyšela jsem info z druhé ruky, že někdo nic neplatil a dostal základní důchod...nechce se mi tomu věřit, pokud by to byla pravda, tak ti co to platí jsou blbci...Spíš si myslím, že ten dotyčný to zaplatil jednorázově nebo to doplácel...ale naopak jsem četla případy cizinců, kteří platili a když se vrátili zpět do vlasti, tak neviděli ani jen z penzijka...Záleží tedy na vašich plánech. Já tu mám barák, už se do Čech vracet nebudu, takže důchod budu brát v Japonsku (za předpokladu, že nějaký bude, znáte to stranoucí populace a málo dětí..těžko říct, zda nějaký důchod bude nebo nebude...)
Malej se dává do kupy po operaci a vše vyšlo na jedničku. Ve školce říkali, že je na tom lépe, má méně záchvatů zuřivosti a je z něj veselé dítě, což kvituju s povděkem...Poslední dobou s malým nemám moc starostí, jen ty běžné jako má každý, tak jsem ráda.
Poslední věc, kterou bych měla udělat je zapracovat na svém vzhledu, už delší dobu na sebe kašlu a začínám si všímat následky. Ve svém vlastním zájmu bych měla zapracovat na stravování a pravidelném pohybu...Rovněž jsem si na podzim potykala s medikací, takže opravdu potřebuju vypustit a začít myslet trošku víc na sebe. Přiznám, že můj syn je mojí prioritou a má přednost před vším ostatním...
Snad se nám podaří zase víc cestovat, protože letos jsme toho moc nenacestovali, nebyly peníze a bylo hodně starostí, takže do nového roku 2019 hledím s nadějí a s pocitem, že jsem si to špatné vybrala v roce předchozím a teď přijde dobrá vlna :-) Doufám a samozřejmě se na tom budu aktivně podílet...
Vážení čtenáři, děkuji Vám za další rok, který jsme spolu s přestávkami strávili. Přeji Vám všem krásné svátky vánoční a do nového roku 2019 jen to nej. Bude to znít jako klišé, ale svátky strávené s rodinou a blízkými nad ty prostě není...Takara
Děkuji za příjemné čtení. Sleduju Tě s přestávkami od doby co jsi byla těhotná (možná i trochu dřív, ale nevím) a vždycky mě fascinovala tvá odvaha žít na druhém konci světa prakticky sama. Ty jsi za ty roky nebyla ani v ČR? Každopádně máš můj obdiv.
OdpovědětVymazatVím, že to není asi úplně příjemné, ale můžu se zeptat, jakou operaci malý prodělal? Řešíme podobné problémy i když žádnou jistou diagnózu nám zatím nikdo neřekl a zajímá mě proto všechno, co by mohlo pomoct. Pokud by se Ti to nechtělo psát veřejně, uvítám i mail na koresak@email.cz
Díky a přeju spoustu štěstí v roce divočáka 😁🐗