Na delší dobu jsem se zase odmlčela...Tentokrát důvodem byla hospitalizace sviště...
Operace byla plánovaná, takže se neděste, všechno dobře dopadlo. Nicméně pro oba to byla premiéra být přes noc zvlášť. První noc v nemocnici můžete strávit v rozkládacím křesle, ale bez možnosti sprchy, takže žádný komfort nečekejte. Ono to ani nejde, protože s svištěm můžu zůstat jen jednu noc a zbytek pobytu nejpozději v 20.00 hodin večer domů...a druhý den zpět od 10.00...
Vybrala jsem si univerzitní nemocnici v blízkosti bydliště, měla i dobré hodnocení. S operací a přijmem jsem byla velmi spokojená na dětském-pooperačním už jsem byla spokojená méně...
Jsem ráda, že jsem si na celý pobyt vzala dovolenou, protože ač sester na dětském oddělení bylo hodně, spousta dětí v postýlkách plakala a byla vesele ignorovaná. Dokonce tam mají i pečovatelky (učitelky z jesliček a mateřských škol) ale jen limitovaně do oběda. Rodiče si berou dovolenou celý den, půlden nebo přijdou na pár hodin nebo vůbec.
Zjevně je to systém, kdy sestry rozvážejí léky a kontrolují sem tam děti a jinak od 10.00 do 20.00 je to na rodičích, pokud se samozřejmě dostaví. U nás na pokoji, který byl pro 4 děti, bylo ani ne roční dítě a rodiče se celý týden neukázali...Péče o toto dítě byla mizerná, protože koupou rodiče, takže dítě nevykoupené a co se výměny plen týče, tak ta proběhla dvakrát za den, co jsem viděla, nepřevlékalo se nic. Jeden den tam bylo to dítě v gumové sedátku od rána až do oběda bez možnosti pohybu tam sedělo v klecovém typu postele.
Z těch zamřížovaných postelí jsem měla dost taky...zažertovala jsem v tom smyslu, že to je aby děti neutekly, hned mě opravili, že ne...že to je z důvodu bezpečnosti, každý to nazývá po svém, že :-D. Myslím, že kdyby některé děti mohly mluvit, tak by jim řekly svoje. Postele byly odstrčené od bzučáku do sesterského centra, takže pochybuju, že se jim podařilo dozvonit se na sestry, když potřebují na záchod. Můj svišť v klecové posteli si na záchod nedojde a na zvonek nedosáhl, takže jsem ho vybavila plínami a stejně přes noc prosákl až na kalhoty. Ale alespoň mi ho převlékli, než jsem přišla...kdyby byl počůranej v posteli, tak bych asi těžko držela zobák...naštěstí pro všechny zúčastněné si všimly...i když pravděpodobně malej si ty počůrané kalhoty sám sundal, nesnáší mokré plíny a sotva se počůrá v plínách, tak je hned sundá, což v noci bývá problém...:-D
Nevím, zda je to blbej systém, protože sester tam měli víc než dost anebo prostě spoléhají na to, že si rodiče vezmou dovolenou a v době od 10.00 do 20.00 se o své děti budou starat. Uspí je a pak přijdou po snídani. Těžko říct. Jenže co děti, kterým rodiče nepříjdou? K některým se dostala sestra, o jiné pečovala učitelka jako ošetřovatelka. Ale k některým se chodilo jen krmit a to bylo vše...Těch mi bylo hodně líto...O svého sviště jsem se postarala a musím říct, že si to v nemocnici užil...:-)
Měli tam super hrací koutek a spoustu knížek a hraček. Poprvé jsem s malým četla...ne že bych doma nechtěla číct, ale prostě u toho doma nevydrží. No a měla jsem také možnost skouknout jeho denní režim, protože to dost flákáme o víkendu. Takže jsem byla příjemně překvapená, že řadu věcí v daném denním rytmu zvládá a nemá s nimi problém...měla by to být samozřejmost nicméně máme doma autistu s ADHD (tím opravdovým...ne jen nálepkou...)
Byli jsme na pokoji 4. Holčička s vysokými teplotami, ta tam byla už měsíc. Dále postižený chlapeček, a pak miminko holčička. S maminkou holčičky jsem si sedla, byla to taky učitelka. Než odešla z nemocnice, vždycky svou dceru uspala, aby neměla stýskací. Vzorná máma, tak bych to řekla...Za postiženým chlapečkem chodili rodiče každý den a jeho tatínek byl ze zlata. Staral se o svého syna víc, než matka musím říct. Choval ho, převlékal ho, uspával ho...tenhle tatínek byl za všechny prachy. Všichni tři než jsme odešli z nemocnice jsme své děti uspávali.
Po týdnu se zjevili rodiče miminka. Už od pohledu zevláci (ne vzhled nedám, ale tady to bylo do očí bijící), takže trošku pochybuju, že byli zaneprázdnění prací. Nicméně přišli v 18.30 (už po večeři, asi aby nemuseli krmit, protože malá se dost vztekala, ať bylo menu jaké bylo) no a oba si tam poseděli vedle postýlky asi hodinu, holka byla celou dobu v postýlce ani na ruku ji nevzali no a po hodině se zvedli s tím, že jdou...Ostatní měli děti uspané, já jsem zrovna douspala malýho a že se zdejchnu a v tom ta maličká začala řvát jako by na nože brali. A její matka prohodila jen: "shouganai wa" tzn. "co se dá dělat..." a šla s manželem pryč. Já jsem vypěnila a řekla jsem jí: "jak, co se dá dělat?!" no prostě matka roku...měla ještě 30 minut na to aby malou uspala, ale líná jak veš, tak ji nechá vyřvat a vzbudí všechny ostatní...super...
Vidět malého, jak brečí, že nechce zůstat v nemocnici, bylo emocionálně vysilující, nikdy nebrečel ani když šel do školky. Navíc to bylo poprvé, kdy jsem ho měla někde přes noc. Takže jsem měla separační úzkost taky...Snažila jsem se mu to co nejvíc usnadnit a jedním z těchto usnadnění je uspání dětí, předtím než odejdete z nemocnice. Pak už se modlíte aby se v noci neprobudily...a pak se najde taková "matka", které je u zadku vlastní dítě, ale navíc z vysoka kašle na ostatní lidi...takže jsem měla dost...
Vrátila jsem se na pokoj a malou alespoň přikryla a pohladila po zádech. Z reakce té malé soudím, že kdyby se matka snažila, tak spí jedna, dvě...ve školce uspávám mimča pravidelně, takže vím, co a jak...což o to, kdyby to bylo ok, tak tu malou klidně uspím, jenže nevím, jestli je to ok sahat na cizí dítě mimo práci...myslím, že už tím, že jsem tu malou zakryla a pohladila jsem překročila hranici...nicméně když jsem se vzdálila malá začala zase vřískat a sestra se k ní nehrnula žádná... Takže jsem si tam za nima došla a vysvětlila jsem jim situaci na pokoji. "3 ze 4 své děti řádně uspali a děti spí. Rodiče 4. nemají zájem a dítě na pokoji brečí, nepříjde mi to OK a ocenila bych, kdyby se někdo postaral...což o to uspala bych ji sama, ale není moje..." Po mé výzvě tam konečně šla sestra a malou začala uspávat...
Maličké mi bylo líto, byla fakt hodná a klidná celý týden. Jen u krmení se vztekala, ale jinak poklad...Zvláštní jaká skupina jsme se na tom pokoji sešla. Teď už se směju, ale jsem ráda, že tam malej nemusel být dlouho. V době kdy jsme tam byli spolu měl o zábavu postaráno a nebyl zavřený v kleci jak opice. Tam byl jenom v noci, ale kupodivu se mu ta postel líbila, říkal, že je "pirátská" asi měl na mysli "piráta ve vězení" :-) Snad se na dlouho hospitalizacím vyhneme...
Spokojenost asi tak napůl...říkala jsem si, zda by si někdo všimnul, kdyby malej začal krvácet nebo byly nějaké komplikace...rozhodně doporučuju vzít si dovolenou na dobu hospitalizace dítěte...před hospitalizací jsem měla takové tendence, že bych si vzala volno na půlden a šla do práce, abych se jim tam zbytečně nepletla, ale takové myšlenky mě přešly během prvního dne...
Zakončím to v pozitivním duchu. Musím přiznat, že jsem se po 3 letech pořádně vyspala. Nekontrolovala zda si "někdo" sundal mokrou plínu, za "někdo" nemá holej zadek, nebo se odkopal...také jsem se nebudila s rukou či nohou v obličeji...říkala jsem si, že bych měla zajít "za kulturou", když jsem přes noc free, ale nakonec jsem skončila jako vždy doma, ale s tím, že jsem se vyspala do růžova...:-) to se mi zase nějaký ten pátek nepovede, ale vzpomínky zůstanou, že? Takara
Žádné komentáře:
Okomentovat