Omiyamairi aneb první návštěva v shintó svatyni

Život Japonců se točí kolem práce a volna, kterého je méně, než v jiných zemích, ale to se nedá nic dělat, protože smyslem života Japonce je pracovat až do smrti. Tento přístup se pomalu ale jistě mění, protože mladší Japonci už chtějí spíše balanc mezi prací a rodinou. Běžné půtky generací se týkají generace Shówa a generace Heisei. O co jde? Jde o lidi, kteří se narodili do ledna roku 1989, kteří se narodili v tzv. Showa éře a lidi, kteří se narodili od ledna 1989 až do 30. dubna 2019. V budoucnu očekáváme žehrání lidí Heisei na lidi z éry Reiwa, jak už to tak bývá. Předchozí generace byla ta lepší, pracovitější, měla lepší způsoby a byla lépe vychovaná. Jak jinak. 

Volna, kterého máme jako šafránu si užíváme maximálně. Státní svátky jsou nenáboženského charakteru, protože volno má být pro všechny. Z toho důvodu je Golden Week červeně v kalendáři, zatímco Obon week v létě není, protože se jedná o náboženský svátek. Většina Japonců věřících či nejvěřících sledují kalendář a shintou oslavy. Když se malý Japonec narodí, tak ku příležitosti 31 dní v případě chlapců a 33 dnů v případě dívek se slaví. V čase od 31-33 dnů života až do 100 dní života se vykoná návštěva chrámu (budhistický) nebo svatyně (shintoistický). Většina lidí dává přednost Shintou, pokud nejsou vedení k budhismu více. Nicméně pokud člověk v Japonsku zemře, tak obřad posledního rozloučení probíhá v budhistickém chrámu a to bez ohledu na vyznání. 

Zpět k první chrámové či svatyňové návštěvě. K čemu by se to dalo přirovnat je něco jako křtiny. Sejde se celá rodina z obou stran. Formální oblečení je nutností. Miminko se strojí jako na křtiny a přes něj a přes babičku se přehazuje kimono. Ano, během ceremonie drží miminko babička a to ze dvou důvodů. Matka odpočívá po porodu a symbolizuje to roli babičky, která bude v rodině zastávat roli pečovatelky. V Japonsku je zvykem, že po porodu přijede matka ženy a pomáhá s miminkem a domácností. Někdy zůstane jen pár týdnů a někdy i měsíců. 

Podobný zvyk funguje v řadě asijských zemí. Kdy se o děti stará více babička než jejich vlastní matka. Samozřejmě není to pravidlem, záleží jak daleko tchýně bydlí, jak je zdravá apod. Některé matky se starají o své děti raději samy, je to případ od případu. Je ovšem nutné mít na paměti, že starší ročníky Japonců doma nehnou ani prstem a to doslova, takže celá domácnost a péče o novorozeně a manžela (jako o další dítě) může být značně náročná...a pak se o těchto nešťastných ženách a smutných osudech jejich dětí dočítáme v novinách...Mladší Japonci jsou jiní, otcové jsou více s dětmi a více pomáhají. Ovšem generace těsně před 40tkou je ta starší, která očekává plný servis a fulltime práci od své polovičky. Najdou se samozřejmě výjimky, tak jako všude. Nic není 100%. 

V mém případě návštěva svatyně proběhla v úzkém kruhu rodinném a byla jsem za to ráda. Mimčo jsem si nesla sama a bylo mi fajn. Ve svatyni jsme vykonali příslušný obřad. Po obřadu se šlo na oběd a nakonec do fotostudia, kde jsme fotili do speciálního alba. Fotky byly super předražené. Jak je to jednou za život, tak to stojí za to a to do slova.

Po obřadu byl malej obdarován. Dostal svůj první jídelní set. Byl s mašinkou Tomášem. Byl tam tác, talíř, miska a hrneček. Bylo to velmi milé. Naše omiyamairi proběhlo v Zama Jinja, což je lokální chrám v Zama City. Je to jeden z hlavních chrámů v Zama City, takže na Nový rok se tam schází skoro celá Zama. Já jsem tam nebyla už tak 4 roky a až skončí nouzový stav, bylo by fajn svatyni zase jednou navštívit. Už jen proto, že jejich omikuji jsou v dřevěných pouzdrech ve tvaru ryby, která je nalakovaná na červeno. Ryba je znak Ebisu, který je patronem rybářů a dětí, takže velmi příhodná svatyně pro konání Omiyamairi.  Takara 

Golden Week 2020 ve stínu koronaviru

Golden week aneb Zlatý týden to je čas volna a většinou se jedná o 7 až 10 dní, kdy jsou zavřené školy, společnosti a většina lidí je na cestách za dobrodružstvím. Letos to tak slavné nebude (ale lidí, kteří si z korony nic nedělají je hodně, takže je jasné, že spousta lidí doma nezůstane zvlášť teď když hotely je možné zarezervovat tak snadno, protože jsou prázdné.) Nicméně nouzový stav z Tokya a 6 prefektur se rozšířil na celé Japonsko. Lidé jsou žádáni (!!!ano, pouze žádáni, žádné zatýkání, postihy, či pokuty) aby zůstali doma. Nouzový stav v Japonsku bude trvat předběžně až do 6.května, což spadá přesně po Golden Weeku. 

Zlatý týden je čas, kde se kumulují státní svátky s víkendy. V Japonsku je systém šťastných pondělí, kdy pokud státní svátek připadne na neděli, tak se přesová na pondělí. Pokud padne na sobotu, tak se nic nestane, protože v Japonsku je i sobota pracovním dnem pro spoustu lidí, takže tito lidé mají speciální volno, ale pro ostatní je to sobota jako jiná. A co že se to slaví v době Golden Weeku?

Vezmu to popořadě: 

29. dubna Showa no Hi- Den Showa

Je oslava císařské ery Showa tento den slavil narozeniny císař Showa éry Hirohito, což byl císař, který vládl v Japonsku v době 2. světové války. Po jeho smrti se den jeho narozenin pojmenoval Showa no Hi a slouží jako připomínka tehdejší éry a císaře. 

3.května Kenpo no kinenbi- Den Konstituce

Den, kdy Japonsko přijalo konstituci. Byl otevřen parlament a úloha císaře se omezila na formální prezentace, ale exekutivní moc přešla na vládu a premiéra země. Taktéž císařská rodina byla zeštíhlena na pouze základní rodinu a ostatní větve byly odříznuty a byli donuceny stát se běžnými občany. Toto se událo po Hiroshimě a Nagasaki, kdy Japonsko kapitulovalo a USA jim nadiktovala podmínky, za kterých bude Japonsko fungovat. Diskuze nebyla možná, protože USA hrozila Japonsku, že budou soudit jejich císaře jako válečného zločince s možností popravy. To Japonsko nechtělo dopustit, takže muselo přijmout podmínky, takové jaké byly. Nicméně v den narozenin císaře Meiji se Japonsko stalo demokratickou zemí s císařem jako formální postavou. Navzdory této změně se císaři v Japonsku těší velké oblibě a jsou uctívání i když už ne jako bohové či potomci bohů. 

4. května Midori no Hi- Den Zeleně

Tento den se původně slavil 29. dubna, ale po smrti císaře se tento den přesunul, protože bylo potřeba slavit Showa eru. Midori no Hi je oslava zeleně a přírody. Císař Showa éry byl údajně velkým milovníkem zeleně a tedy byl vyhlášen státní svátek jako poděkování bohům za požehnání, které se Japonsku dostává. Tento den je využívám jako den ekologie. Slavnosti, které v tento den probíhají se zabývají zemědělstvím, zdravým stravováním, péči o zeleň kolem nás, ale i kampaň na třídění odpadu. 

5. května Kodomo no Hi- Den Dětí

Někdy se mu říká Tango no sekku a v minulosti byl tento den oslavou malých samurajů. Stejně jako Hinamatsuri jsou dětským dnem pro dívky, tak chlapci mají svůj den právě 5.5. Vystavují se samurajské zbroje či jen přilby, ale také z balkónů vlají velcí kapři zvaní Koinobori. Proč zrovna kapři? 

Legenda ve zkratce:

Žil byl jeden kapr, který si plaval v řece a upínal svůj zrak k nebi. "Oh, jak by bylo krásné, kdybych mohl létat."pomyslel si. Záviděl ptákům, kteří létali po obloze sem a tam. A pak najednou skočil. "No, trošku jsem letěl...chci letět výš, " řekl kapr a skočil znovu trošku výš...A znovu...a znovu...a znovu o kousek výš...až najednou...

kapr letěl...ale už to nebyl kapr...z kapra se stal totiž drak. A to je skryté poselství Koinobori. Lidé se modlí za své chlapce v rodině, aby z nich vyrostli zdraví a silní muži. V podstatě si přejí aby se udála metamorfóza z kapra na draka...Někdy se to povede a někdy ne (ale to je na jiné příběhy...ty ze života...)

To je Golden Week ve zkratce. Jistě si říkáte, že pokud je Zlatý týden, pak je jistě i Stříbrný týden. A budete mít naprostou pravdu tento týden je v září. Stříbrný týden je kratší a méně známý, protože závisí na tom, jak se v kalendáři poskládají soboty a neděle společně s oslavou Keiro no Hi, což je Den Prarodičů a Shuubun no Hi -Den Podzimní rovnodennosti. Pokud se dny poskládají před sobotu nebo po neděli dostanete 4 dny volna a ty vám dají zmiňovaný Stříbrný týden. To se ale děje jednou za čas. Není to každý rok, protože často 21. a 22(někdy 23) září spadá někdy do poloviny týdne, takže máte jeden či dva dny volno, pak musíte pár dní do práce, a pak je víkend. 

Jaký bude GW pro mě? No rozhodně ušetřím. Cestovat nebudu, ale přidám pár článků s fotkami z předešlých let. V rámci akci #stayathomewithme #zůstaňmedoma. Situace s koronavirem dává krásnou šanci prohrabat fotografie, na které se roky nesáhlo, uklidit složky a sdílet úlovky, na které sedl prach. Plánuji více na příští rok. Letos cestování nevidím moc dobře, ráda bych vyrazila na Okinawu, pokud to situace dovolí...do té doby: #zustanmezdravi Takara

Provozní info: Jsem na isntagramu, kde prezentuji fotky z Japonska, které nafotila za celých 10 let, co tu jsem. 

Najdete mě zde: https://www.instagram.com/takarablog/

Dále spouštím youtube kanál Takara ze stinu sakur

Jedná se o starý kanál, kde v tuhle chvíli naleznete pouze stará videa nevalné kvality. Jakmile situace s koronou dovolí chystám se ven a pravděpodobně budou i nějaké vlogy uvidíme. Stále přemýšlím o konceptu jaký zvolím. Pokud je něco, co byste chtěli vidět určitě dejte vědět v sekci komentářů. Za návrhy, nápady budu maximálně vděčná. 

https://www.youtube.com/channel/UCkm4pKnNeJkli2S7ijBJ6Ow?view_as=subscriber

Sayounara sakura 2020

Je to smutné...ale je to tak...

letošní sakura season bylo naprosto o ničem a vše je o korona-chan. Bohužel pamatuju strach ze SARS, ale ten se nedostal do Čech, pokud mi pamět slouží a tehdy jsem potkala jen dva asijské spoluobčany v autobusu a všichni na ně koukali jako na mimozemšťany. Letos je to jiné, utichly řeči o tom, jak to je jen slabá chřipka, utichly řeči, jak o nic nejde. Ano, úmrtnost je nízká, ale ne nulová a umřít nechce nikdo. Je velmi smutné číst zprávy o mrtvých prarodičích, čerstvě narozených dětí, ale i mladých lidí, protože ještě zdaleka nebyl jejich čas. 

Každá země se ke koroně postavila jinak. Rychle zavření hranic a drsná karanténa nebo promoření celé země, až po pasivitu a popírání skutečné situace. Japonsko bylo spíše pasivní a čísla mělo proklatě nízká, nicméně jsem přesědčená, že lidi netestovali aby neztratili práci a čísla jsou nízká jen proto, že lidi netestovali. Počet lidí, kteří testovali na koronavirus v Japonsku je opravdu nízký v porovnání s jinými zeměmi. Logika věci je čím méně testuješ, tím méně případů máš. Navíc Japonsko mělo velký zájem na tom, aby se čísla držela nízko. Uhodnete to i beze mě. 

Olympiáda. Letošní Olympiáda je opravdu jedna z těch obtížnějších. Kromě toho, že odmítají dělat Olympiádu na podzim, což by mělo smysl, protože léto je v Japonsku peklo. Nicméně přesunutí na podzim by se údajně krylo se sportovními přenosy v USA (world cup čehosi). Takže se zuby, nehty bránili i jenom přesunutí maratonu na Hokkaido, kde bude o pár stupňů chladněji. Hlavně starostka měla řeči, že to je politický tlak a další blablabla. Paní moc nemusím, to přiznávám. V poslední době je terčem vtipů. Její tři pravidla se stala hitem na Twitteru a někteří lidé neustáli fakt, že říká lidem aby v noci nikam nechodili a tiskovou konferenci svolá v noci, aby tam všichni novináři v noci dorazili...

Ani premiér Abe to nemá lehké. Jeho slib 2 bavlněné masky/roušky na osobu se setkal s výsměchem. Jeho návrh na vyplacení 300 000yenů každé rodině, která se ocitla bez příjmů kvůli korona virusu se setkala již s větším nadšením. Nicméně 300 000yenů vás nevytrhne na dlouho. Pro mě je to dost na dva měsíce, když se super uskrovním. Nicméně cizinci v Japonsku se začínají obávat, že se s nimi nepočítá. Někteří cizinci byli informováni, že si o podporu mají říct své zemi. Což je nehorázné, zvlášť v případě, že jedinec má PR v Japonsku a odvádí daně do japonské kasy. A že nás škubou pořádně o tom žádná. 

Pak se ovšem paní premiérová vyfotila před nějakou restaurací u kvetoucích sakur a oheň byl na střeše. V době, kdy slyšíme, že korona tam a támhle, že nemáme chodit na místa, kde je hodně lidí, jíst venku a hanami jsou zakázané (sakurové slavnosti, kdy se jedná o velké skupiny lidí na pikniku pod rozkvetlými sakurami). V době kdy slyšíme, že si máme odpustit sakury a užít si je příští rok, to někteří Japonci dali Abemu a jeho paní pěkně sežrat. Ona se bránila, že nešlo o hanami, že se vyfotila před restaurací, ale je to obrana z těch, kterým můžete věřit, ale nemusíte. Mě osobně rychlá fotka u sakury nevadí, ale chápu rozhořčení jiných.

Nicméně idiotů, kteří se rozhodli piknikovat v době korony a zpráv o koroně bylo v Sagamihaře dost a dost. Bohužel. Pro lidi bylo těžké odolat. Já jsem odolala a žádný piknik jsem nepořádala nicméně rychlou fotku se sakurou v našem sousedství jsem si udělala též. Neodolala jsem. 

S opadajícími sakurami byl vyhlášen v Japonsku "nouzový stav". Bude trvat až do 6. května a co to bude znamenat pro mě a mé přátele to netuším. Někteří mají strach o práci, jiní vítají možnost zůstat doma. Všichni se ale modlí aby to nechytli jejich nejbližší. Hesla typu "společně to zvládneme" či "společně to překonáme" se šíří po celém světě. Nezbývá nám, než se rozloučit. Sayounara sakura 2020 a modlit se, ať to všichni ve zdraví zvládneme. Jsme v tom společně. Takara 

Výchovné etudy: Maimai

Včera jsme se rozloučili s naším malým kamarádem, který s námi zažil všechno možné. Je to smutné, ale jsem ráda, že odpočívá v pokoji, protože celý týden bylo vidět, že nám chřadne. Nebylo to nijak překvapující, protože s námi byl 3 a půl roku. Přesto je to ztráta.

Předtím jsem nikdy křečka neměla ani jako dítě, protože pocházím z rodiny, kde se vedli králíci. Za svůj život jsem měla nebo se nacházelo ve společné domácnosti 5 králíků. Náš první rodinný: Muf, druhý rodinný: Čert, třetí byl jen můj Zrzek no a když jsem se odstěhovala, tak jsem měla dva: jednouchého Bubáka a Škubánka. Oba zůstali v Čechách. 

V Japonsku jsem zvířátka nevedla, protože jsem byla pořád na cestách a péče o domácí zvířata je v Japonsku velmi drahá. Pokud jim nic není, tak k němu nechodíte, ale pokud k němu jdete, tak se připravte, že to je na dlouho a peněženka zapláče. Jenže na druhou stranu, co byste pro své zvířecí miláčky neudělali, že? Ne, rozhodla jsem se, žít bez zvířecích přátel. Kupodivu to fungovalo víc jak 5 let. Všechno se změnilo po té, co přišel na svět malej a já jsem se odstěhovala ze Zama City. 

Žili jsme tehdy v mikrobytě a zvířata byla zakázána, ale já před Novým rokem 2018 dostala spontánní nápad. Koupíme křečka! Tak jsem měla křečka a malej tehdy rok a 9měsíců měl svého prvního zvířecího kamaráda. Křeček byl miminko narozené v listopadu. Byl to větší typ. Malého jsem se ptala jaké, že mu dáme jméno. Malej jen říkal "maisu" "maisu", tak křeček skončil jako "mai-mai" nebo "Mai-chan" a velmi brzy se ukázalo, že křeček je kluk...no nevadí...

Sympatické bylo, že křeček si nechal od malého líbit šťouchání (snažila jsem se tomu zabránit, jak to jen šlo, ale ne vždy máte děti pod dohledem 24/7, takže jsem ho občas přistihla s prstem v kleci) Byla jsem moc ráda, že si křeček pomohl sám...Následující týdny jsem odpovídala na otázky, co se malému stalo, protože to celkem trvalo, než se malej naučil, že to co dělá se Maimai nelíbí. Trvalo to asi měsíc. A za to jsem Mai-chan vděčná. Hned první lekce života byla pro malého šokující. Přiběhl, brečící, krvácenící a řval: "kanda, kanda" to znamená "kousnul mě" neměla jsem s malým slitování. Dostal, co si zasloužil. A to se stalo ještě několikrát. Nicméně z Mai-chan se nestala kousající mrcha, jak by člověk mohl očekávat v dané situaci. Nikdy mě nekousnul ani omylem a jakmile malej přestal strkat do klece prsty, voskovky, hůlky aj. tak byli kamarádi. Jsem vděčná za lekci, kterou malej od Mai-chan dostal. Poučení bylo jasné: když někomu děláš něco, co se mu nelíbí, můžeš očekávat reakci a ta se ti líbit nebude. 

 

Já jsem samozřejmě musela odpovídat na otázky ve školce. Učitelé nechápali, že nechám křečka aby malého pokousal. Ne, že bych nechávala křečka kousat mé dítě. Ne, ale když mu řeknu, že něco nemá dělat (někam strkat prsty popřípadě šťouchat do něčeho) a on neposlechne, pak je naprosto v pořádku, když mu to křeček spočítá. Není moje vina nebo vina křečka, že malému to nedošlo hned na poprvé...Je dobře, že měl šanci dostat tuto lekci od malého kamaráda, protože se psem bych tohle nezkoušela mohlo by to být fatální. 

V průběhu let jsme se stěhovali a zařizovali a Mai-chan byl vždycky s námi. Malej si ji posazoval na hlavu. Nosil ho v kapse. Nicméně Mai-chan měl svoji hlavu. Když si s malým hrát nechtěl, tak si to hned metelil do svého úkrytu do speciálního tunelu, ze kterého ho malý dostat nedokázal. Chytrej Mai-chan.

Po čase jsme koupili morče (neodolala jsem prosbám malého) a tak jsme měli křečka a morče. S morčetem mám ty nejhorší zkušenosti. Morče, které přinesla moje matka bylo jedno z nejmenších a nejslabších z vrhu. Mělo autoimunitní problémy. Kožní problémy. Abcesy a po 3 letech snahy i na veterině viděli, že trpí a nabídli možnost uspání. Po operaci abcesu mu oteklo ucho a prsklo to k tomu se přidala plíseň a nic čím jsem mazala a v čem jsem koupala nepomáhalo. Po této zkušenosti jsem na morčata zanevřela, až do doby rok a půl zpět. Domů jsem si přinesla černé morče, které mělo srdíčko z rezatých chlupů na zadku (pořád to má). 

Mai-chan se o morče hodně zajímal. Někdy mu vlezl na hřbet a chtěl se nechat vozit, jenže morče se o křečka nezajímalo ani náhodou a kamarádšoft se nestal. A tak začali žít spolu, ale spíš vedle sebe. Morče bylo aktivní ve dne a křeček v noci a to bylo perfektní pro malého. Rychle se naučil, kdy je správný čas si hrát se svými kamarády. 

Čas plynul a Mai-chan oslavil 3. narozeniny. Začal ztrácet chuť k jídlu, ale stále jídlo hromadil. Přestal být aktivní. Začala mu padal srst ve velkém a kůže se mu svraštila, jako u starých lidí. Nejdřív jsem si myslela, že má plíseň nebo tak něco, ale vet mi řekl, že u opravdu starých křečků je to normální. Snažila jsem se ho držet v teple, protože bylo jasné, že mu bez kožíšku je zima. 

Poslední týden už se moc nepohyboval a pospával ve svém domečku. Jsem vděčná za možnost být doma a být s ním až do poslední chvíle, i když zvířata chodí umřít do ústraní. Sobecky jsem ráda, že jsme se s ním mohli rozloučit, tak jak si zasloužil. 

Smrt zvířecího člena rodiny je velmi bolestivá a děti tuto situaci vnímají. U nás to bylo zvláštní. Večer před tím než Mai-chan odešel jsem mu řekla, že Mai-chan odejde do nebíčka. Používám tu frázi v mnoha obměnách: "Pokud se nerozhlédneš na obě strany, tak půjdeš do nebíčka..." a to ne, že bych byla věřící, ale smrt a myšlenka "ne-existence" je tak děsivá, že chápu, že si lidé tyto myšlenky ulehčovali ideou, že po smrti něco je. Malej nejdřív, že půjdeme do obchodu a koupíme novou Maimai. Vysvětlila jsem mu, že ano můžeme koupit nového křečka, ale to nebude Maimai, protože Maimai bude v tengoku (v nebi). Tehdy mu došlo, že tak jako je máma jenom jedna, tak i Maimai je jenom jedna. 

Malej měl spoustu otázek. A já taky umřu? A máma taky umře? Zaobalila jsem to prostě tak, že Mai-chan odejde do nebíčka a tam si bude hrát s dalšími křečky. A až přijde čas, tak všichni jednou půjdeme do nebíčka. Ten večer jsme strávili s Mai-chan a pobrečeli jsme si. 

Druhý den jsem Maimai umístila do měkkého polštáře s dečkou. Všimla jsem si, že Mai-chan hůř dýchá, byl čas se rozloučit. Ani ne za 15minut Mai-chan odešel ve spánku. Pobrečela jsem si, ale malej ne. Nebrečel. Vzal to až bych řekla chladně. Nevím, zda to brát jako, že to nechápe (protože včera jsem měla pocit, že to chápe velmi dobře) a nebo že se přes to přenesl s lehkostí autisty a ADHD. Netuším, ale pro mě to bylo nesnesitelné...

Vystrojili jsme mini-pohřeb, protože náš křeček domácí, naše Mai-mai si to zaslouží...Vybrala jsem strom v parku, kolem kterého každý den chodíme. Je to borovice s velkou prasklinou uvnitř. Mai-chan jsme uložili pod tento strom. Do praskliny jsme dali kytičky. Rozloučení jaké si Maimai rozhodně zasloužila. 

Mai-chan...děkujeme za ten čas, co si byl s námi...děkujeme za všechno, co si nás naučil a za radost, kterou jsi přinesl do našeho domova...budeš nám chybět...Takara

Sakury na sněhu

Ne nedělám si z vás srandu.

Jev, který se v Japonsku objevil po 50 letech. Právě před 50 lety v době sakura season nasněžilo. Překvapivý sníh koncem března byl příjemným zpestřením naší korona-chan situace. Tím lepší, že pro zábavu jsme nemuseli chodit moc daleko, byla prostě po ruce. 

fotografie převzata z FB skupiny Cool Japan 

Nasněžilo nám 29. března a musím říct, že to je poprvé, co jsme měli možnost si užít sníh v době, kdy jsme doma. Ono sníh v Japonsku vůbec sranda není. Lidé panikaří, vytahují sněhové řetězy, které pak rachotí po místních komunikacích, které jsou už většinou bez sněhu, čili rozhodně to není situace, kdy by Čech dával sněhové řetězy, ale na to už jsem si zvykla. Jiný kraj, jiný mrav...

Musím přiznat, že jsem si odvykla od klasických českých zim. Letošní zima byla opravdu mírná, takže očekávám masakr v létě. Už loni jsem chcípala a teď to bude ještě horší, tím jsem si jistá. 

S tím jak jaro probíhá a sakury už jsou v tuhle chvíli odkvetlé a Golden Week vypadá též neslavně, tak čerstvě napadaných 10 cm sněhu nám rozhodně bodlo. Není snadné zůstávat doma a je to o to horší, pokud máte doma neposedy, jak sami jistě dobře víte. 

Postavili jsme pár mini-sněhuláků a mini-iglů na víc jsme se nezmohli a za půl dne bylo po sněhu, protože rychle roztál, jak už to tak v Kanagawa prefektuře bývá. 

Sněží, sněží a to my moc rádi. Takara 

Nouzový stav v Japonsku?! Nic není tak horké...

Musím přiznat, že zatím jsem měla štěstí...

Zůstala jsem od března doma na "stand by" a "pracovala jsem" z domova. S tím, že jsme byli připravení jít do práce, pokud zavolají. Toto bylo obtížné plnit, ale člověk se musel nějak zařídit, protože jsme nebyli postiženi finančně. Kromě pár meetingů v březnu, jsem byla doma. Takto jsem přežili celý březen. 

  

Během března počty nemocných byly hlášeny minimálně a důvody jsou různé. Lidi se bojí, že přijdou o práci a raději netestují a dalším důvodem je plošné netestování v zájmu pořádání Olympiády. Stála tolik peněz přece...V březnu otestovali v Jižní Koreje 40 000 lidí, kdy v Japonsku otestovali pouze 900 a 600 bylo z lodi, která parkovala v Yokohamě. Takže počty jsou jednoduché. Když testuješ méně, tak máš méně případů...logika...

Nenechala bych se zmást nízkými počty nemocných v Japonsku, spíš bych se podívala, kolik lidí otestovali a porovnala bych to s ostatními zeměmi. Výsledek bude šokující. A šokující je fakt, že sotva Olympiáda byla posunuta, tak najednou tu máme zvyšující se počty nemocných a najednou se tu vyhlašuje "nouzový stav"...s křížkem po funuse. A starostka města Tokya velmi pyšně hlásí, že má 1000 lůžek pro Tokyo...kolikpak máme lidí v Tokyu?! 1000 nebude stačit, pokud máme každý den přírůstek kolem 100 nemocných...

 

Sakura slavnosti byly zrušeny, natáhly se pásky a policie začala hlídat. Nicméně v lokálních parcích se pořádaly pikniky o sto šest. Japonci jsou podivně klidní, protože si myslí, že když jsou na ostrově, tak se jich to netýká. Samozřejmě, že se nejedná o celou populaci. Najde se řada Japonců, kterým přijde podezřelé, že čísla začala stoupat ode dne, kdy bylo jisté, že Olympiáda letos nebude. 

V obchodech začali úřadovat křečci, kteří skoupili toaletní papír, vložky, rýži, těstoviny, papírové kapesníky. Samozřejmě všude visí cedule 1 balení na rodinu, jenže křečci jsou schopní toto obejít. 4 členná rodina se rozdělí a díky tomu získá 3 balení navíc a na ostatní se nedostane. Rozum zůstává stát, protože člověk v karanténě nechodí na wc víc, než kdy jindy a dámy mají své dny též jen jednou měsíčně. Takže ne, pochopení nemám.

 

Nedostupnost masek vedla k lidové tvořivosti aneb vyrob masku z čehokoli: pet láhve, plavky, podprsenky, stará trička a někdo zkusil i zmíněné vložky...Bez masky se už nikdo ven neodváží, takže buď nakupuje na internetu, kde běžně balíček stojí 500yenů, nyní se cena vyšplhá až na 20 000yenů. Nicméně Japonci nevyrábí ve velkém pro druhé, tak jako mám možnost vidět v ČR (díky FB)...spíše myslí jen na sebe a svou rodinu...a to je něco, co mě velmi děsí. Je totiž jasné, že v případě katastrofy se každý bude starat jen o sebe a na druhé se s vysoka vytentočkuje. Je to celkem nepříjemné zjištění...Znovu se ukazuje, že kolektivní myšlení je v dobách "kdy o něco jde" velmi špatné, protože "když o něco jde" lidi se rozdělí a každý dá projevit své sobeckosti, která je v běžném provozu silně potlačena. 

 

Školy jsou zavřené, ale školky a centra nabízející odpolední péči, něco jako družiny, jsou otevřené. Zvláštní logika. Některé školy otevřely začátkem dubna jen, aby se dozvěděly, že od 8. dubna bude zavřeno a to až do 6. května, protože je vyhlášen nouzový stav pro Tokyo, Osaka, est dalších prefektur: Kanagawa, Saitama, Chiba, Hyogo,  Fukuoka.

Co ale znamená nouzový stav v Japonsku?

V zásadě nic. Společnosti jsou žádány aby zavřely, ale nikdo je nenutí. Restaurace, kluby, pachinko zavírají dobrovolně. Lidé jsou žádáni, aby zůstali doma. Ven se doporučuje chodit jen do práce, do obchodu a do lékáren. Obchody by měly být otevřené během nouzového stavu. V podstatě "nouzový stav" v Japonsku je na bázi dobrovolnosti a je očekáváno, že většina lidí uposlechne...nemyslím si, že tento optimismus je na místě. Takže žádná omezení, žádné postiny, žádné pokuty. Prostě se pojede, tak jako dosud. Jen snad pošta je na tom jinak, protože přestává posílat a dodávat zásilky ze zemí, kde to řádí. Namísto letecky, vše se dopravuje lodičkou. Takže zásilky dorazí do půlroku ode dneška a to ještě možná. 

Školy budou zavřené až do 6. května, ale změnou je, že tentokrát by měly zavřít i školky, což znamená, že bych mohla mít problém, až dosud mi totiž prošlo, že jsem vedla malého do školky jen, když jsem musela do Shinagawa na meeting. Ale pokud školky nebudou otevřené, pak už nesplňuji požadavky na "stand by". Budu muset zůstat doma a nebudu schopná jít někam asistovat, nebo pracovat v Shinagawě. Takže těžko říct, zda budu schopná udržet si práci během nouzového stavu. V práci jsme obdrželi dotazník, zda jsme mentálně ok a jak to vidíme s prací. Jsem velmi zvědavá s čím příjdou. 

Teď jen čekám, co bude a jak to bude. Musím říct, že mi práce chybí, že sezení doma mi vůbec nesvědčí, zvlášť pokud nikam nechodím (skoro). Samozřejmě, že jsem to vždy nevydržela o tom žádná. Večer se procházím, sem tam jdeme do parku (to už teď nebude možné). Přítel přijel z Osaky, i když jsem mu říkala, ať nejezdí. Byl tu 4 dny a nikam jsme moc nechodili, pouze do obchodu a poslední den jsme šli na Enoshimu, kde nebyla ani noha. Náš poslední výlet na dlouho. Nouzový stav bude i přes Golden Week, což je opravdu smůla, ale nedá se nic dělat. Budu se muset zaměřit na Obon Week a doufat, že v srpnu už to bude vše v pořádku. Nezbývá než doufat...Opatrujte se všichni. Takara