Ano, čtete správně.
Tentokrát se ozývám z Disneylandu. V podstatě není moc času ani peněz a ani vhodná doba pro vlez do Disneylandu, ale situace se měla takto. Moje filipínská kolegyně dostala náhle transfer do jiné branch školky. Věděla jsem, že jejím snem je se podívat do Disney, tak jsem se rozhodla, že jí ten sen splním...Není to tak, že bych změnila svůj pohled na filipínské kolegy...98 procent učitelů z ciziny je právě z Filipín a z těch 98procent je pouze 30 procent " v pohodě" zbytek darmo mluvit a platí: čím chudší poměry, tím víc je pomlouvání, nožů v zádech apod. Občas je to ke zblití, protože ve jménu závisti se pomlouvá na příslušných místech, šíří se lži apod...Stýkám se s Filipínci, kteří pocházejí ze střední vrstvy nebo jsou finančně zajištění (manžel: starý, bohatý Japonec) protože od těch nic nehrozí. Od těch ostatních ruce pryč...Hrabou jen na sebe, líbou zadky managementu a běda, jak zjistí, že máte něčeho víc, než oni...to vše za záře amerických úsměvů.
Tím, že jsem odmítla jednu Filipínku nominovat na managera English Teacher jsem se dostala na černou listinu a tato paní dělá vše, co může aby mě v očích ostatních očernila...Nicméně jsem v klidu, dokud si na mě nedošlápne prezidentka společnosti, tak budu OK. Nicméně pomluvy jsou typu: jak mě nikdo nemá rád, jak nikdo neoceňuje mou práci a všichni si na mě údajně stěžují té bréce...Nemyslím si, nikdo s ní nemá vztah takový, že by za ní šel konzultovat moji osobu nebo práci...nicméně útočí na mě a na mou práci a to tak, že své myšlenky sděluje učitelům, o kterých ví, že jsou mým přáteli, tzn. já se to dozvím, ale nemůžu s tím nic dělat, protože je to info z druhé ruky...Tím, že jsem opustila apartment, který je společnosti, jsem vzbudila o to víc závisti, takže ležím v žaludku těm, kteří tam zůstávají, což jsou: ona zmíněná bréca, její bratr, její nejlepší kamarádka, a ještě jedna kolegyně, protože ta si je vědoma, že je lépe být na straně silnějšího tzn. na straně skupiny tvořené brécou a jejími miniony. Minions jsou učitelé, kteří si bojí otevřít pusu, a tak radši mlčí, protože se nechtějí dostat na černou listinu...
Moje zkušenosti s filipínskými kolegy jsou vesměs negativní: nevracení zapůjčených materiálů, jen natahování rukou: "dej mi, dej mi, dej mi...ale já nic já muzikant..." Nicméně existují bílí sloni. V mém případě byla první filipínskou kolegyní Nora, která je opravdu skvělá, ale nicméně musím říct, že se potvrzuje teorie o tom, že je šťastná, vdaná, nedávno koupili domeček...Další kolegyní, ke které jsem si našla cestu je moje dosud poslední kolegyně...ta která dostala transfer...
Transfer dostala, protože jsme byly spolu až moooooooooc happy a zmíněná bréca měla problém s naší evaluací, která vyšla velmi negativně. V podstatě jsme se ozvaly proti faktu, že 4 leté děti jsou nuceny dělat workbooks, které jsou určeny pro základní školu. Jo kdyby ty děti byly, tak dobré tak OK. To ale nejsou. Neumí ani pořádně držet tužku a my je nutíme psát celé věty...Dva dny po naší evaluaci přišla zpráva, že moje kolegyně bude přeřazena do jiné škol. Je jasné, kdo to zařídil a je mi z toho smutno...
Moje kolegyně měla sen podívat se do Disneylandu. Já jsem přemýšlela, že jí ten sen splním....Protože transfer přišel ze dne na den, a tak jsem zakoupila vstupenky po šesté hodině na pátek. Nicméně do šesti makáme a já jsem musela ještě vyzvednout syna, takže jsme se do Disneylandu dostali až kolem 20:00 a Disneyland ve 22:00 zavírá...Takže to bylo takové letem světem. Ale i tak to bylo fajn. Navštívili jsme "Small World", čajové šálky u Kloboučníka a Pinocchia. Domů jsme jely posledním vlakem. Takže takové bylo naše rozloučení...Snad se M.A. daří dobře v nové škole...Vím, že je super učitelka, tak bude OK. Bylo fajn mít třídu s někým, kdo rozumí problematice předškolní výchovy a vzdělávání...Takara
