Duben do Tokia jedem...aneb Nezu svatyně a Kameido svatyně

Jak už je u mě zvykem, tak jedu podle kalendáře. Vždy jsem podle kalendáře jela. Mám to v podstatě takto. Leden se nic neděje. Únor je o Ume, což je kříženec švestky a aprikotu. Baen v Atami nebo Bairin v Yugawaře. Také kvetou růžové sakury zvané kawazu zakura. Matsuda v Kanagawě a Kawazu v Shizuoka Prefektuře. Také je k vidění zimokvět zvaný roubai. V březnu začínají kvést další odrůdy růžových sakur. A koncem března začínají kvést bílé sakury. Můj oblíbený spot je Imperiální Palác, ale také třeba Inokashira Park. 

No a co v dubnu? Tak tady máme dva spoty v Tokyu. Jeden je v Nezu Shrine a jeden v Kameido Shrine. Azalea a Wisteria jsou lákadla této sezóny. Slavný park na Wisterie je i v Tochigi Prefektuře a jmenuje se Ashikaga Flower Park. Pořád se tam chystám. Uvidíme, zda to vyjde letos. 

Dnes to bude o Nezu Shrine a svatyni v Kameido. Jako první jsme zavítali do Nezu na Chiyoda Line. Je to svatyně vzdálená asi 10 minut chůze od stanice. Cesta je značená, takže to nemůžete minout. Pokud nechcete do zahrady, která otevírá až 9/10 ráno, pak pokud vyrazíte hodně brzo, budete mít svatyni jen pro sebe, pokud ne, pak se musíte připravit na davy lidí, protože je to velmi populární svatyně a zvlášť v dubnu. Zahrada je velká a krásná, jen pokud jdete do zahrady, tak se opravdu připravte na mraky lidí a neschopnost pořádně fotit. Žádná selfie na IG. 

Zahradu je možné vidět už od první torii. Nezu Shrine (根津神社) je další svatyně torii, kterou najdete v Tokiu. Je jich zde povícero, ale zatím neprozradím, protože to chystám do příštího článku. 

Desítky vermilionových torii bran leží přes místa svatyně a návštěvníci jimi mohou projít. Svatyně pořádá každý rok na jaře jeden z nejpozoruhodnějších tokijských květinových festivalů „Bunkyo Azalea Festival“.

Kromě Azalek jsou v tuto dobu k vidění i Wisterie. Wisterie mají dva populární místa. Zmíněný Ashikaga Flower Park Tochigi Prefektuře a další je Kawachi Fuji Wisteria Zahrada ve Fukuoka Prefektuře. 

Ale pokud jste v Tokiu, tak nemusíte cestovat daleko. Jeden takový festival se pořádá v Kameido Tenjin Svatyni. Kameido Tenjin Shrine Wisteria Festival je tradiční slavnost, která se pořádá už od Edo časů. A společně s Azalea Bukyo Festivalem jsou nejslavnějšími slavnostmi v Tokyu koncem dubna. 

V Kameidu naleznete stovky kvetoucích wisterií na místním jezírku, přes který vede červený most. A ze svatyně je možné vidět Tokyo Sky Tree, která společně se svatyní vytváří nádherné panorama. 

A můžete se kochat i na večer, protože v Kameidu mají light up. Ten jsem zatím neviděla, snad příští rok to vyjde, ale ráda bych jiné místo, pokud to bude možné. 

Jedna z věcí, na kterou je třeba si dávat pozor je, že jak Azalky tak Wisterie jsou lákadlem Golden Weeku (zlatého týdne, celonárodního volna, stěhovaní "národů" v rámci Japonska), ale hodně závisí na počasí. Letos jsem vyjela ještě před GW a Wisterie byly už v odkvétací sezóně, takže si myslím, že do GW nevydrží a Azalky ještě nebyly rozkvetlé celé, zhruba kvetly dvě třetiny, takže tam to vyjde na GW. Počasí hraje velkou roli, protože slavnosti se plánují dopředu a na plakátech je pouze odhad, pokud mají čas, tak bývají časy upřesněné, ale většinou to tak není. Takže je dobré mrknout na Google maps a podívat se na nejnovější fotografie, to vám dá představu, jaká je zhruba situace a zda se vyplatí jet nebo ne...

Tak takový byl náš rozjezd do Golden Weeku. No a na Golden Week se chystám do Chichibu na shibazakury a také na Nemofilu do Ibaraki, tentokrát zůstaneme přes noc, protože se chci kouknout po okolí (je tam chrám se zlatými torii bránámi a ten chci rozhodně vidět, ale i moře)

Mějte se co nejlépe a já se zase ozvu. Takara

29. duben Showa no Hi (Kalendář)

Většina ostatních svátků je plná oslav a festivní nálady, nicméně tento den je trochu jiný. Je reflekcí vlády císaře Hirohita. Tento den má v sobě kontroversy, nuancí ale také osvícení. 

Začneme etymologií slova Shouwa. Shou znamená zářivý a wa znamená mír. "Zářivý/světlý mír" což je docela překvapující vzhledem k zapojení Japonska v četných válečných konfliktech, až jako špatný vtip, ale domnívám se, že za tímto spojením stojí přání do budoucna a vidina světlých zítřků a míru. 

Pokračujeme tím, že si povíme, kde se Shouwa den vzal. Tento den oslavuje datum, kdy se narodil císař Hirohito, který byl 124. císařem
v Japonsku a vládl ve velmi těžké době od roku 1926 až do roku 1989. Shouwa je název éry, kdy tento císař vládl (před ním to bylo Meiji a po něm to bylo Heisei a v současné době máme éru Reiwa) bylo posmrtné jméno císaře, které dostal po své smrti roku 1989. Vládl celkem 63 roků. Tyto roky zahrnovaly 2. sino-japonskou válku a 2. světovou válku. A není tedy divu, že tento den se Japonsko vrací do minulosti a reflektuje na historické události té doby. 

Historie svátku jako takového je trošku matoucí, protože dny narozeniny císaře byly za jeho života slaveny jako Zelený Den, protože císař byl milovník přírody a zeleně. Nicméně po jeho smrti se vláda zabývala tím, že měla pocit, že je třeba tyto dny oddělit a v roce 2007 rozhodla aby se Zelený den přesunul na 4. května a 29. dubna se stalo Shouwa Dnem a prvním dnem z Golden Weeku.

Zlatý Týden zhruba 5 dní prázdnin mezi víkendy, kdy probíhá exodus Japonců. Prvním dnem je Shouwa Den. Dále tu máme Den Ústavy, pak Den Zeleně a nakonec 5.5. Den Dětí (Tango no sekku) někdy vyjdou dny tak, že mezi nemáte pracovní dny, ale letos vyšlo, že 29. je volno, 30, 1 je víkend, 2 je pracovní den, pak 3, 4, 5 jsou státní svátky a 6. pátek pracovní den a 7, 8 víkend. Já jsem si na 2. a 6. května vzala volno, takže od 29. dubna do 8. května mám volno. Vyšlo to opravdu pěkně, takže můj Golden Week je 9 dní volna, která chci co nejlépe využít. 

Většina Japonců se vrací do svých rodišť, navštěvují se chrámy a svatyně, politici navštěvují kontroverzní svatyni Yasukuni, kde jsou oslavování "hrdinové 2. světové války", kteří jsou klasifikovaní jako váleční zločinci ostatními zeměmi. V podstatě je to srovnatelné jako by v Německu oslavovali Heidricha nebo Mengeleho v kostele. Premiérové země většinou nechodí osobně, aby nerozlobili Jižní Koreu, ale vždy posílají zástupce, takže je to takové napůl, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. 

Tento den je reflexí minulosti a poučení se z minulosti. 
Zda se poučujeme dostatečně, netuším, ale řekla bych, že bychom se mohli poučovat lépe...Takara

Zpátky do práce...myšlenky na budoucnost...

Poslední dobou nic nestíhám. Musím říct, že jsem si mateřskou užila, snad až na každodenní interakci s ex-partnerem. Když si odmyslím tohle, tak jsme se měli fajn. Samozřejmě mateřská v Japonsku znamená, že se dostanete do dluhů snadno a rychle. Pokud jste v pracovním procesu a vaše společnost vám umožní jít na mateřskou máte rok doma a peníze vám chodí co dva měsíce, ale pokaždé se musí vyplnit formuláře, které se posílají do Tokya, dále do Kansai, a v Kansai z kanceláře na úřad práce, takže nemáte jistotu, kdy vám peníze přijdou a dostáváte se do situace, kdy nemáte dostatek peněz. Pokud jste v manželském svazku, tak vás to neohrožuje existenčně, ale pokud jste svobodná matka, pak je to dost blbé. Takže jsem se snažila vrátit do práce tak rychle, jak to šlo.

Nebylo to jednoduché. Rok mateřské mi končil v lednu a školní rok začíná až v dubnu. Šance, že by malého vzali do školky koncem školního roku se rovná nule. Ze zákona můžete dvakrát prodloužit po půlroku. Tak jsem prodloužila do června a doufala jsem, že dostanu školku od dubna. Povedlo se!

Nicméně běžně je školka do 19.00 večer, ale tahle školka má pravidla, že jednoleté děti mohou chodit pouze do 18.00. Pokud máte smlouvu od 9.00 do 18.00, pak máte problém a jak velký problém to bude jsem měla zjistit záhy. 

Moje práce obnášela dvě hodiny výuky ráno a dvě hodiny odpoledne, většinou se končilo do 17.00, ale do 18.00 jsme měli vyplněný tím, že nás společnost posílala přes celou Kanagawu do Tokya. Takže technicky jsme byli doma po 18.00 a to znamená, že jsem si musela zajistit hlídání. Poprvé v životě. 

Našla jsem jednu ze společnosti Poppins, ta vypadá hodně profesionálně a člověk za kvalitu platí hodně. Za jednu hodinu platím 1000Kč. Tzn. za celý měsíc bych musela dát 20 000Kč a to v případě hlídání jednoho dítěte na jednu hodinu. Levnější varianta je přes městský úřad, tam platíte jen 300Kč za to samé. V obou případech mají certifikáty a je vše hlídané. Někdy nabízejí i kamerový systém (já mám svůj vlastní). Druhou paní na hlídání jsem našla v místě bydliště a jsem hrozně vděčná za to že ji mám. Obě. 

Vstanu v 5. Pomaličku si udělám, co je třeba (oblečení, make-up), nachystám snídaně a kouknu, zda jsou všechny tašky sbalené. A ráno hodím malého na 7.00 do školky vrátím se domů za velkým, čekám do 7.30 uklízím apod. Pak vyrážím do práce a sleduju velkého na kameře, protože slezací čas pro děti, které jdou ve skupině do školy až v 7.52. Přes kameru pac a pusu (nesnáším to, ale co můžu dělat) no a velkej se nachystá, vezme tašku a zamklne a hurá do školy. 

Jakmile škola skonči, tak jde do družiny, která je ve škole, ale samostatným subjektem. Tzn. pokud chybíte, musíte volat do obou zařízené zvlášť. Gakudo, jak se družina nazývá je do 19.00, takže bych neměla mít problém...

To jsem si myslela, ale bohužel, vedení ve společnosti se změnilo a už nebude žádné chození domů po odučení lekcí. Nenene. Ráno začínáme v 9.00 a končíme 18.00 a pořád jezdíme přes celou Kanagawu. V čem je rozdíl? Zatímco často jsem byla kolem 18.00 doma, tak teď do 18.00 sedím v zařízení a vracím se až v 19.30. A tady začíná problém. 

Školka do 18.00 a družina do 19.00 a já se vracím v 19.00...Tak to je problém. Ano mám dvě paní na hlídání, ale tohle mě bude stát měsíčně 160 000yenů zhruba 32 000Kč...Jediný benefit, který byl, že jsme pracovali jen 4 hodiny denně byl pryč a pokud nemůžu vyzvednout děti včas a pořád jezdím na dvě místa denně, pak je možná čas změnit práci. A to jsem napsala svému vedoucímu. 

Samozřejmě probíhá exodus zaměstnanců, ale to se dalo čekat. Nicméně vedení mi domluvilo, že můžu odejít dřív abych stihla vyzvednout děti do 19.00. Samozřejmě, že mi ten čas strhnou, ale pokud budu moci pracovat, pak nemám výhrady. 

Po dvou týdnech jsem unavená, přece jen je to velká změna. Nicméně dokud jsem zdravá a můžu pracovat. Což mě přivádí k otázce, jak se zaopatřit na stáří. Samozřejmě je to japonská penze, ale nebudeme si lhát, až já budu babka, tak to bude o dost méně a to znamená, že budu muset začít šetřit nebo přijít s plánem, jak se zajistit na stáří...V tuhle chvíli "šetřit" je asi jediná možnost. Takara

Vzpomínky ze stínu sakur: Wisterie (Fuji)

Wistérie Slavnosti aneb Fuji フジ...samozřejmě je lákavá představa fotit Fuji s Fuji-san na obzoru, nicméně peněženka měla jiné plány, tak jsem se rozhodla pro dostupnější variantu v Kameido. Což o to na plakátu se psalo že slavnosti trvají až do konce GW (Golden Weeku) tzn. do 5. května a já jsem se tam vydala 3. května. Ověřila jsem si, že loni Wisterie ještě kvetly a jela jsem natěšená stejně jako stovky Japonců na Fuji Matsuri.

Je velmi zajímavé, jak je počasí každý rok jiné a načasování slavností stejné a dost často se stane, že už je lidově po všem, tak jako v Kameido, ale teď už opravdu předbíhám. Kameido je časově i cenově dostupné a místní chrám je velmi oblíbený nejen pro želvy, Wisterie, ale i pro Tokyo SkyTree v pozadí. Takže fotky tohoto chrámu v záplavě modrofialové, to je prostě sen. Neváhala jsem ani minutu.

Přijeli jsme na místo a hned mi bylo jasné, že se jedná o top spot ale taky jsem vycítila, že návštěvníci vracející se ze slavností jsou jaksi skleslejší, chybělo obvyklé vyprávění jak skvělé a jaký to byl krásný pohled. Takže mi bylo jasné, že tam bylo lidí jako švábů a nebo že nic nekvete.

Lidí tam bylo opravdu požehnaně, takže prorážení si cesty s kočárkem zabral čas, hlavně jsem se musela potýkat s pomalu jdoucími lidmi, kteří zásadně chodí prostředkem, takže je není možné obejít. Jestli něco nesnáším, tak to je jíst stejnou rychlostí s další stovkou lidí. Jsem na to alergická. Zastavím se, když si chci zastavit a měním rychlost podle libosti...takže nejsem ten pravý typ pro top slavnosti v Tokyu. Tuhle jsem přežila jen díky tomu, že už vlastně nic nekvetlo...takže spousta lidí jak přišla, tak i odešla.

Přestože vše už bylo odkvetlé, protože letos bylo hodně špatné počasí, které Wistérii vůbec nesvědčilo, tak se mi podařilo najít pár pěkných spotů (rozuměj za dané situace, protože jinak to byla bída, bída, vážení) Vyfotila jsem pár fotek a pak už jsem zamířila na nákupy a ke spotu s vlajícími kapříky zvanými Koinobori. A. si to užil a budil hodně pozornosti svým oblečkem, který jsem připravila ku příležitosti GW. Lidi se zastavovali a žádali o možnost si nás vyfotit. Musím přiznat, že slýchává tolik "kawaii", že tomu slovu rozumí a vždy když někdo řekne "kawaii", tak vždy vykouzlí americký úsměv...

Cestou za nákupy jsme zachránili malou želvu ležící na cestě a lidi, kolem ní jen chodili. Tak jsem chuděru zvedla a donesla k rybníčku. Pocit z dobrého skutku vystřídal pocit "snad mě nikdo neviděl" protože jsem si všimla kamenné nádrže před restaurací odkud želva patrně zdrhla. Haha...jj někdy je lepší nedělat nic...podle hesla: kdo nic nedělá, nic nezkazí...a ještě jedno heslo by tyhle slavnosti sedlo: Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí...Trefné!

Kalendář: Festival panenek aka Hinamatsuri 3.března

Pokud přijedete do Japonska koncem února uvidíte výstavky na schodech s červeným kobercem, na kterém jsou vystaveny panenky. Dneska vás seznámím s jednotlivými stupínky a co je na nich vystaveno. 

Hinamatsuri je dívčí dětský den. Slaví se 3.3. a jiný název pro svátek je Momo no Sekku. Nebojte se chlapci mají svůj den také ale v květnu (5.5. Tango no Sekku). Patří mezi mé oblíbené festivaly, i když nemám dceru. A do budoucna už další děti nechystám. Přesto se chodíme koukat na panenky. Jedno z nejoblíbenějších míst je v Shin Matsuda k vidění současně s růžovými sakurami a nové jsem našla u lokální svatyně, kde byla vystavena asi stovka možná víc těchto panenek. 

Březen je zde a s ním jeden z mých nejoblíbenějších festivalů, ač nemáme v rodině holčičky, protože Hinamatsuri jsou oslavou dívek. Je to takový dívčí dětský den. Každá dívka má svůj set s panenkami, který je větší či menší, ale vždy obsahuje císařovnu a císaře. Pak už záleží na movitosti rodiny jak velkou výstavu panenek mají doma. 

Jak takový set vypadá a co všechno obsahuje? 

Set se vystavuje na stupních nebo schodišti chcete-li a je pokrytý kobercem. Panenky se řadí podle hierarchie od shora. To znamená, že na prvním patře se setkáme s Císařem (Obina) a Císařovnou (Mebina), kteří sedí před dvěmi zlatými japonskými stěnami, které se nazývají "byóbu". První stupeň nebo patro bývá doplněno o lampiony stojící po stranách "bonbori". Lampiónový papír je zdobený většinou ume nebo momo zdobením. 

Na druhém schodu nalezneme 3 panenky zvané San nin kanjo. Tyto jsou dámy od dvora a každá drží v ruce jiný předmět. Tyto předměty jsou typické pro výrobu saké. Většinou dvě panenky stojí a panenka uprostřed sedí. Po stranách panenky, která sedí, se  někdy umisťují kulaté stolečky s cukrovím, ale ne hishimochi, to má své místo na jiném schodu. 

Na třetím schodu se nalézá 5 muzikantů a všichni jsou muži. Go nin bayashi. Stojící muzikant s ručním bubínkem zvaným "Kotsuzumi", další sedící muzikant hraje na malý buben "Taiko", dále tu máme stojící muzikant s větším bubnem Otsuzumi. Pak tu máme sedícího flétnistu, který hraje na "Fue" a zpěvák "Utaikata", ten u zpívání stojí pochopitelně. Muzikanti v Japonsku a umělci všeobecně jsou v Japonsku velmi uznávání, a tak tomu bylo i dříve, a tak jim patří po zásluze třetí schod. Existuje řada stylů, jak se muzikanti řadí: např. stojící-sedící-stojící-sedící-stojící. Ale někteří lidé řadí například: sedící-stojící-sedící-stojící-stojící. Někdy jsou 3 muzikanti stojící a v jiných setech jsou 3 sedící. Záleží na tom, jaký set zrovna potkáte.

Dostáváme se ke 4. schodu, kde jsou panenky pouze dvě. Jedná se o ministry. Daijin. Ministr vlevo se jmenuje Sadaijin a Minister vpravo Udaijin. Udaijin má červenou tvář údajně, protože se opil. Mezi nimi jsou různé stolečky. Přesně pod ministry  na 5. stupni se nalézají dva stromy: pod Sadaijinem je Sakon no Sakura (sakurový strom) a pod Udaijinem se nalézá Ukon no tachibana (na tom roste ovoce podobné citrusu a někteří říkají, že se jedná o strom plodící mikan...ale ruku do ohně bych za to nedala).

5. stupeň či schod obsahuje kromě dvou stromů, také tři dvorní sluhy někdy se uvádí, že se jedná o ochranku z řad samurajů. Mají znázorňovat určité emoce a jejich jména jsou specifická: Nakijógo (naku znamená plakat), Okorijógo (okoru-hněvat se) a nakonec Waraijógo (warau-smát se).

Tím jsme se dostali k posledním stupňům 6. a 7. obsahuje výstavku majetku Císaře a Císařovny. Spousta setů toto patro vůbec nemá. Opravdu záleží na setu a movitosti dané rodiny. Jedná se o skříně, stojany na kimona, set pro čajový obřad, luxusní povoz z období Heian, koše či krabice na tradiční jídlo a nosítka pro šlechtu.

Březen je čas Hinamatsuri, White day (Valentýn pro dámy aneb Marshmallo day), a pak tu máme zahájení sezóny "ohanami" kvetoucí sakury budou k vidění na každém kroku. Bohužel vinou korona-chan řada festivalů bude zrušena. Stejně tak závěrečné ceremonie pro konec školního roku se posouvají ruší v závislosti na daném zařízení. Co zůstává stejné jsou různé jarní pamlsky. Toaletní papír, vložky, rýže, papírové kapesníky, masky a desinfekce nejsou k mání, tak si alespoň obalíme nervy cukrem. Většinou se jedná o různé cukříky, speciální mochi, sakurové pamlsky. Např. Hinaarare či Hishimochi nebo sakura okoshi...

Netuším, zda to letos bude stačit. Nicméně vína a saké je všude dost...asi bych měla koupit flašku, dokud je co kupovat...:-)  Pro mě osobně je březen měsícem, kdy se připravuju na návrat do práce. A že mám, co řešit a připravovat, ale o tom zase příště. Mějte se co nejlépe. Krásné Hinamatsuri přeji! Takara