Funashima aneb poslední duel dvou významných samurajů

Funashima je ostrov, který se nalézá mezi Kyuushuu a Honshuu. Dostanete se tam z přístavu Shimonoseki a ostrov se nazývá podle "fune" tzn. loď. Ostrov dostal svůj název podle svého tvaru. Je to malý ostrov a celkem nevýznamný až na jednu událost, která ostrovu dala nejen jiné jméno, ale dostala ho takzvaně na mapu.

Píše se rok 1612 a máme 13. dubna dva nejlepší samurajové si dali sraz na tomto ostrově aby uzavřeli kapitolu rivality jednou pro vždy. Sasaki Kojirou je na ostrově ve smluvený čas ale Miyamoto Musashi si dává na čas. Není po něm ani památky. Sasaki Kojirou přijel i se svými studenty (ti měli v plánu Miyamota po duelu zabít, ale nakonec nedostali šanci). Oba samurajové jsou takoví geniové, mistři meče. Tak si o nich něco málo povíme. 

Miyamoto Musashi byl nadaný samuraj, který se účastnil mnoha bitev a vyznamenal se v letní bitvě o osacký hrad. Byl velmi talentovaný a ve věku 13 let vyvinul vlastní techniku, kdy používal dva měče. Dlouhý v pravé a krátký v levé ruce nicméně v duelech je nepoužíval. Místo nich používal boken (dřevěný meč). V době boje mu bylo kolem 30. Duel na Funashimě byl jeho poslední souboj s fatálními následky. 

Sasaki Kojirou byl též nadaný a neví se úplně kolik mu bylo let, předpokládá se, že byl o něco starší než Musashi. Jeho matka pocházela z klanu Sasaki a měla Kojira neprovdaná. Měla štěstí, podařilo se jí vdát za vzdáleného bratrance ze Sasaki clanu. Ten měl podezření, že chlapec není jeho, nicméně chlapce vychoval jako vlastního. Ten se stal velmi nadaným mistrem meče a jeho specializací byla dlouha katana zvaný nodachi. Jeho oblíbená technika byla  rotující vlaštovka sek. Jeho katana byla 90 cm dlouhá oproti klasice, která byla dlouhá pouze 70cm. On s ním uměl zacházet velmi dobře.

Jak k duelu došlo a proč je trošku záhada. Vypadá to na politické motivy, protože klan Sasaki byl významný. Běžně se uvádí, že Miyamoto požádal svého pána Hosokawa Tadaoki o zorganizování duelu a on souhlasil. Miyamoto slyšel zvěsti o Sasakim umění, a tak ho chtěl vyzkoušet a porazit. 

Sasaki Kojirou vzal s sebou studenty ze své školy Ganryu Kendo. Ti měli patrně za úkol zabít Miyamota, kdyby Sasaki prohrál. Co se zbraní týče, tak Sasaki měl svoji katanu 90cm zvanou nodachi a Miyamoto měl bokken (dřevěný meč) dlouhý 110 cm.

Miyamoto dorazil na ostrov s velkým zpožděním. To bylo záměrné, protože chtěl nechat protivníka vycukat. To byla jeho oblíbená taktika, která se mu v minulosti vyplatila. Nahlodat protivníkovu psychiku. Sasaki byl několikrát blízko vítězství. Málem Miyamotovi usekl samurajský "cop" zvaný  chonmage. Ale v jednom momentu Sasakiho oslnilo slunce a od dostal od Miyamota po hlavě bokkenem. 

Jiná verze tvrdí, že Sasaki byl v procesu "rotující vlaštovka sek" ale Miyamoto ho trefil a zlomil žebra na levé straně a propíchnul plíce. 

Co následovalo pak je shodné pro obě verze. Miyamoto rychle skočil do člunu a rychle odplul pryč. Sasakiho studenti ho tedy nezabili. Nicméně otázky zůstávají. Proč byl ostrov pojmenován po Sasakiho kendo škole. Prohrál přece. Odpověď se patrně nachází v Sasakiho klanu, který byl velmi mocný. Někteří vzdělanci, ale věřili, že Miyamoto se studenty zabil Sasakiho. Někteří se pozastvují nad tím, že údajně si svůj bokken vyrobil cestou na ostrov, ale někteří o tom moc pochybují. 

Já si myslím, že přijel pozdě, protože čekal až slunce bude níž a bude moci oslnit protivníka. Myslím si, že využil krajiny a počasí, proto přijel později. 

Ať už byl ten souboj čestný nebo ne. Oba získali v určitém směru nesmrtelnost. Jejich souboj je zpodobněn sousoším přímo na ostrově Funashima, který se po duelu přejmenoval na ostrov Ganryujima. A oba samurajové tam bojují až do dnes. Takara

Létající kapříci pod Tokyo Tower

 Už jsem to zmiňovala v předchozím článku. Kanagawa prefektura přišla o jedny z nejkrásnějších slavnosti Tango no Sekku. Koinobori matsuri (festival) na Sagami River byly vyhlášené. Počátek těchto slavností začíná už v éře Showa 63 (tzn. 1988) a tak se jedná o tradici, která je stará víc než 33 let. Dlouhá tradice a já jsem do ni zaplula s chutí. 

Poprvé jsem navštívila matsuri 2013 a jakmile se narodil velkej, tak jsme chodili pravidleně každý rok. Každý rok jsme tam byli. Jako časoběrné místo to bylo perfektní. Bohužel vypukla corona a organizátoři se rozhodli, že tohle bude poslední hřebík do rakve koinobori matsuri. 

Je mi to líto, protože tyhle matsuri byly ty nejlepší. Začala jsem pátrat po dalším místě, kde bychom mohli pokračovat s tradicí. Rozhodla jsem se navštívit Tokyo Tower.

Zde pořádají Koinobori Festival přímo pod Tokyo Tower. 

Tokyo Tower je vysoká 333metrů a pod ní od konce března do 5. května vlaje 333 pestrobarevných kapříků. Z určitého úhlu můžete vyfotit jak kapříky, tak Tokyo Tower. Dále pořádají lightup od 18.20 do 23.00. 

Letos jsme byli poprvé. Je to pěkné místo, ale není to ono, budu pokračovat v hledání toho "našeho" místa. V průběhu roku mám "svá" místa, kam jezdím každý rok. Na jaře je to Shin Matsuda (kawazu zakura), léto Atami, podzim Kinchakuda (spider lily) a zimě ( Enoshima). Jen pár z dlouhého seznamu, který mám. Co se Koinobori týče hledám nějaký přírodní spot raději než spot uprostřed města. 

Kromě Koinobori jsme se vypravili na main deck v Tokyo Tower. Podívali jsme se do kraje. Pohled na Tokyo z výšky je krásný, ale bydlet v Tokyu bych rozhodně nechtěla. Pro mě je Tokyo taková betonová jungle, na návštěvu dobré, ale mám raději Osaku, která mi přijde jako menší a uvolněnější Tokyo. 

Pak jsme počkali až se setmí a zůstali jsme na lightup. Bylo to opravdu krásné. Tokyo Tower svítila oranžově a kapříci byli též nasvícení. Paráda. Lidí tam bylo málo. Protože toho dne byl vyhlášen Emergency State pro Tokyo (Osaka už byla napřed, protože tentokrát to válcuje Osaku víc než Tokyo) Vypadá to, že tu máme 4. vlnu. No a očkování lidí pod 65 je naplánováno od července. Well, jako plán dobrá :-D 

Tak se mějte, co možná nejlépe a zase někdy příště. Vlog  bude zítra, tak  nezapomeňte "subscribe" ať vám nic neuteče.

https://www.youtube.com/channel/UCkm4pKnNeJkli2S7ijBJ6Ow

Tak zase příště! Mějte se! 　T. 

Jak jsem bouchla na seznam.cz

 Chcete být slavní?

Možná ano a možná ne. 😂 I já jsem zakusila pocit slávy na 5 minut, kdy se video se mnou objevilo na seznam.cz. Netušila jsem, ale vzhledem k tomu, že mi začali přibívat subscribeři na mém youtube kanálu a též followeři na mém Instagramu, tam mi bylo jasné, že se něco děje. Ozvala se mi kamarádka, že jsem "slavná", že jsem na seznamu. Moje reakce: " No, nazdar..." 😂 Upřímně raději bych se proslavila nějakým svým vlogem nebo článkem z Blogu, ale člověk si nemůže vybírat, že? 😂

Před časem jsem byla oslovena Modrým Koníkem, zda bych jim neodpověděla na pár otázek, tak jako například maminka z USA. Jo, proč ne. Jsem sice jedna z mnoha, kdo v Japonsku rodila, ale mám zkušenost čerstvou, tak proč ne...Řekla jsem upřímně, jak to bylo a ráda bych se zastavila u jedné věci, co se komentářů, pod videem týče. Lidi buďte na sebe hodní. To, že vás porod nebolel nebo jste u něj nekřičely neznamená, že jste hrdinky. Znamená to pouze to, že v dané oblasti, kam vám šly kontrakce máte méně nervu. Křik se dá do určité míry ovlivnit, Ale všeobecně se ví, že vyvolávaný porod bolí víc, protože čípek se otevírá rychleji, než je tomu u přirozeného porodu. Já měla první super rychlý celkově trval 7 hodin od prasknutí vody, ale vlastní porod od otevření na 4 cm trval pouze hodinu a půl. Otevírala jsem se rychle a i sestry říkaly, že tohle muselo bolet a taky bolelo. Křik mě nevysiloval, naopak pomáhal a to byl asi další důvod, proč mě nikdo neokřikoval. U druhého, mě nikdo neokřikoval, protože po oxytocinu porod postupoval rychle a taky věděli, že by to nemělo smysl... jsem z 6 cm za 50min!!!hotová, takže ano 17 hodin trápení, ale vlastní porod byl pouze 50minut. Takže ano bolest hrozná a to nejsem žádná cíťa. Léta karate apod. fakt si nemyslím, že jsem hysterka. Slovo hysterka bylo použito  v kontextu s faktem, že Japonky u toho nekřičí. Takže pokud se někde nekřičí, pak ten kdo křičí bude tak trochu "za hysterku"...Takže za mě, každý máme jiné tělo, jinak jsme stavěné, jinak je pánev a nervová soustava, jinak jsme na tom psychicky. Není třeba si kasat trička a honit si ego. Někdo u toho křičí a někdo ne...Chtěla jsem reagovat do komentářů, ale bohužel se z Japonska nemůžu přihlásit. 

Samozřejmě pro mě bylo překvapením, že se video dostalo až na seznam.cz. Nečekala jsem to, natáčela jsem ho pro celkem malou komunitu maminek na Modrém Koníkovi a nebylo mým cílem "udělat se slavnou" tímto způsobem. To mi (prosím) věřte. Kdybych natáčela s vidinou, že se uvidím na seznamu, tak bych patrně byla méně otevřenější 😂😂

No nic užiju si svých 5 minut "slávy" a pro ty, kteří mě neznají, ale hodlají sledovat, ať už na Instagramu nebo na Youtubu nebo tady, tak mám pár řádků. 

Jak bylo zmíněno, žiji 10 let v Japonsku a píši blog o Japonsku. Miluju cestování a místní kulturu, takže blog je zaměřený z větší části na tahle dvě témata. Můžete zde najít sem tam nějaké deníčkové zápisky z mého života. No a pak hodně článků na téma běžný život v Japonsku. Jak se tu žije apod. Nejsem japanofil ani japanolog. 

Veškeré informace, které tu mám jsou věci, které jsem zažila. Nechodím info dohledávat, protože si myslím, že google umí používat každý a nemusí kvůli tomu žít v Japonsku. K Japonsku mám vztah realistický. Jsou tu dobré věci a jsou tu ne-dobré věci. Vztah k ČR mám pozitivní, mám ráda ČR, mám ráda naše lidičky, i když jsme na sebe občas jak psi. Pořád máme toho spoustu, na co můžeme být hrdí. Nepatřím k těm Čechům, kteří si o sobě myslí, že jsou něco spešl jen proto, že žijí v cizině. 

Pokud se vám můj blog líbí určitě se podívejte na mé starší články. Určitě se něco zajímavého dovíte a určitě nechte i komentář, snažím se odpovídat všem (zatím jsem moc práce neměla, podle google mám dva věrné čtenáře zdravím Mr. Čerf a paní Evu. ♥️

Mějte se krásně a buďte na sebe hodní. Takara 

PS: tenhle koment me pobavil. Dekuji. 🙂

Mily pane, ta videa jsou od maminek zijicich v zahranici pro maminky v CR. 

Vy maminka nejste...

Kolik deti bych podle vas mela porodit aby mi bylo dovoleno promluvit o me zkusenosti s porodem. Dve deti se mi zda dost 😂

Smyslem tohoto videa nebylo vyucovani porodnictvi a ani neslo o jednoho blbeho doktora. Nedaval jste pozor mily pane. Me totiz nikdo neokrikoval. Ze Japonky u porodu nekrici se tu vi, je to v ramci vseobecneho  prehledu...

Na rozdil od Vas z tohohle neudelam "typicky chlap ignorant" 😂 Preji hezky den. T.

Koinobori aneb oslava chlapců v Japonsku

Jakmile se chlapec narodí je čas se rozhlédnout po tzv. GoGatsuNingyou. Tak jako dívky mají Hinamatsuri 3.3. a vystavují panenky, tak i chlapci mají své sety k vystavení. Vystavuje se hlavně samurajská zbroj celá a nebo jen přilba a zbraně. Venku se pak vystavuje set s koinobori. 

Co jsou to koinobori? 

Jsou to pruhy látky ve tvaru kaprů (roury), které vlají ve vzduchu. Základní set obsahuje tři kapry: symbolizující otce, matku a děti. Kaprů může být více, podle počtu dětí v rodině a i dívky mohou mít svého, protože Tango no sekku jak se času 5.5. jinak říká byl vládou změněn v rámci veřejných dnů volna a na přelomu duben/květen máme Zlatý týden a tak vznikl na Kodomo no Hi, což je dětský den, tak i dívky mohou mít svého kapříka (a mají i Hinamatsuri, které jsou jen pro dívky...) Nicméně spousta rodičů stále vede 3.3. pro dívky a 5.5. pro chlapce, ať si vláda změnila, co chtěla, prostě tradice je tradice. 

Kde vezmeme sety pro Tango no sekku? 

Většinou jde o dar od prarodičů nebo se to dědí z generace na generaci. Pokud budete chtít set sami vybrat, tak se připravte, že vás to bude něco stát. Krásný set se samurajskou přilbou vyjde na 100 000 i více yenů a pěkné koinobori, kam se natiskne i jméno dítěte vás vyjdou na 30 000yenů tzn. suma sumárum vás to vyjde na zhruba 30 000Kč. 

Kdy se sety GoGatsuNingyou (panenky pro pátý měsíc-květen doslovně přeloženo) vystavují?

Zde není žádné univerzální pravidlo. V případě Hinamatsuri tzv. Momo no sekku se set s panenkami musí uklidit 3.3. jinak se malá Japonka nevdá a nebo hodně pozdě. To je samozřejmě nežádoucí. V případě GoGatsuNingyou je situace taková, že se vystavuje zhruba po odkvetení sakur tzn. od poloviny dubna a koinobori se uklízejí až s příchodem tsuyu, což je období deště. Déšť kapříky omyje necháte je uschnout a je hotovo. 

Ale co mají kapři společného s malými Japonci?

Jedna se o starou legendu z Číny. Kde jeden kapr chtěl létat aby se podíval, co se nachází za vodopádem. A tak skákal a skákal, až se proměnil v draka. A právě tento přerod z kapra v draka je ta symbolika za koinobori. Lidé se modlí za zdravé a silné chlapce, kteří z kaprů se přetaví v silné muže-draky.

Nyní něco bližšího o Koinobori dekoraci:

Všeobecně se má za to, že koinobori jsou venkovní výzdoba a set se samurajskou přilbou patří do interieru. Nicméně v poslední době vedou i ručně šité dekorace koinobori, které lze vystavit doma a venku by nevydržely. 

Jak jsem psala základní set má tři kapry v barvách: černá, červená a modrá. Ale můžete najít sety o více kaprech a ti mohou být fialový, oranžoví, žlutí, bílí, zelení, růžoví apod. Výklady o tom, co jednotliví kapři symbolizují se různí.

• Největší kapr je černý magoi a symbolizuje otce, prostřední kapr je červený/růžový a symbolizuje matku a pak následuje kapřík nejmenší a ten může být jakékoli barvy, ale většinou je modrý. Takový je výklad současný. 

• Nicméně existuje i jiný výklad tradičnější, že černý kapr symbolizuje otce, červený prvního syna a modrý druhého syna atd...

Tuto verzi podporuje i Koinobori Píseň:

Yane yori takai koinobori

ooki magoi ha otousan

chiisai higoi ha kodomotachi

omoshirosou ni oyoideru.

Překlad velmi volný a kostrbatý

výš než střechy létající kapříci

velký černý je tatínek

malý červený jsou děti

vypadají zajímavě jak si tak plavou

Můj Youtube channel:

https://www.youtube.com/channel/UCkm4pKnNeJkli2S7ijBJ6Ow

Určitě si mě přidejte do svých oblíbených a abyste mohli dostávat upozornění na nové vlogy. Tak ať vám nic neuteče.

Na na mém youtubu si můžete prohlédnout časosběrné fotografie z mé nejoblíbenější slavnosti k příležitosti Kodomo no Hi. V Sagamihara City pořádali Koinobori Matsuri bohužel přišla korona a lidé, kteří připravovali Matsuri rok co rok, se rozhodli skončit se slavností úplně. Bylo mi smutno. Pořád doufám, že tradici obnoví, ale nové plakáty nikde nejsou, takže letos nic a příští rok též..Je to smutné, protože jsme jezdili každý rok, jak uvidíte, chybí mi pouze fotky, když velkému byl jeden rok, protože karta na které jsem to měla se nějak pochroumala a nedaří se ji načíst...(rok fotek v kopretinách...:-( )

Koinobori Matsuri

Slavnost probíhala u řeky Sagamigawa. Přes řeku bylo nataženo 5-6 ocelových lan a na těch byly zavěšený stovky kapříků. Řada firem si tak dělala propagaci, takže se milerádi zůčastnili a součástí matsuri byly i stánky s jídlem a pitím. No a je tradicí, že na Kodomo no Hi (dětský den) se jí tzv. Kashiwa mochi. Je to klasické mochi naplněné pastou z červených fazolí azuki, ale je zabaleno v dubovém listě. Ten se narozdíl od sakura mochi (růžové se stejnou náplní zabalené v sakurovém listě, který byl naložen v sladkoslaném) nekonzumuje. 

Letos se snažím najít jiné místo, kam bychom mohli jezdit každý rok na kapříky. Snad se mi brzy poštěstí, protože by byla škoda, kdyby malý s velkým neměli možnost se kochat kapříky na "svůj pánský den"...Takara

Svatyně Nezu aneb kam za Azaleou (tsutsuji)

 YouTube: https://youtu.be/21pZ5bnv0TQ

Máme tu duben. Sakury nám odkvetly. Korona se nám vesele šíří. Tentokrát více v Ósace než v Tokyu. Člověk si pořád musí dávat bacha, protože očkování postupuje hlemýždím tempem. I když těžko říct, zda je co čekat. Sputnik? Čínskou neefektivní verzi...to možná lépe neočkovat vůbec. Ale úvahy o očkování jsou zatím předčasné, než na mě dojde řada, tak už bude dost možná po koroně. Nicméně rozhodla jsem se žít, co možná nejnormálněji (samozřejmě roušku běžně nenosím a teď denně a ruce jsem si dřív nedesinfikovala, teď několikrát za den, naučila jsem se nesahat na různá tlačítka venku a nedržet se ve vlaku). Změny proběhly, ale soustředím se na ty pozitivní a jednou z těch změn je, že nám kvetou tsutsuji. 

Letos jsem nečekala na Golden Week aneb zlatý týden, kdy nastává stěhování národů v Japonsku. Jak to bude letos, těžko říct, protože korona se neodstěhovala. Nicméně jsem se rozhodla obdivovat přírodní krásy dříve, než je oficiální sezóna. Normálně na tsutsuji jezdím až konce dubna. Letos jsem se rozhodla vyjet dřív, abychom si nedovezli suvenýr z Tokya.

Vydali jsme se do Nezu. Byl založen 1709. A je to jedna z nejkrásnějších svatyní. Má v sobě vibe z Kyóta-desítky červených bran a krásně zdobená svatyně podobně jako najdeme v Nikkó. V podstatě svatyně (shintou) byla vystavěna podle Toshogu v Nikkó. Co se bohů týče, tak zde je hlavní Susanoo no Mikoto, což je bůh/spirit moře a bouří.  Nezu svatyně má ještě jeden skvost a ten, je důvodem, proč je Nezu v době GW nejnavštěvovanější. Jedná se o zahradu, kde kvetou Azalea a rhododendrony. Za vlezné 200yenů cca 40Kč se můžete kochat. A že jsme se kochali. Nezu svatyně je jedna z nejkrásnějších v Tokyu o tom žádná. 

Kromě chrámového komplexu, tsutsuji, čevených bran - torii se můžete pokochat japonskými kapříky. Koi je barevnější verze našeho kapra, specifický druh v Nezu je nishikigoi a jsou velmi krásní, takže když Japoncům popisuji náš zvyk baštit kapra na Vánoce, tak si o nás musejí myslet svoje. :-) 

Lidí mimo sezónu bylo v Nezu dost, ale pořád se dalo procházet slušně a mohla jsem si jít svým vlastním tempem a zastavit se, kdy jsem chtěla a kde jsem chtěla, bez toho abych někomu zavazela. Tak to mám ráda. Nicméně pořád tam bylo na můj vkus moc lidí. Do Nezu se vyplatí jet brzy ráno. Tsutsuji sice otvírá až v 9.00, ale můžete si nerušeně projít celý chrámový komplex a to není k zahození. Předloni se mi to povedlo a můžu jen doporučit, to ticho a božský klid. Skoro zapomenete, že se nacházíte v Tokyu. Pokud navštívíte Tokyo určitě zajeďte i sem. Nebudete litovat. Pokud budete, tak mi můžete napsat :-) Takara 

Zápisky z cest: Tsutsuji dera

Dnes jsme se vydali na výlet do Kawasaki shi, Miyamae-ku. Část zvaná Shiboku-Honchou je hustě obydlená oblast. Sem tam soukromá políčka s cibulí a salátem nebo opravny aut či restaurace. Jedná se o klidnou čtvrť vhodnou k procházkám. Z Miyazakidai, kde bydlím to pěšky vyjde na 2 hodiny chůze (velmi pomalu se zastávkami: park, záchod atd.) občas sem tam nějaký ten kopec, ale jinak pěkná procházka. :-)

Cílem naší cesty byl chrám zvaný Tsusujidera. Tsutsuji je název pro Azaleu. Pravděpodobně keř než květina. No a koncem dubna se tyto keře obsypají květy (bílé, růžové různých odstínů, fialové). Jednou z vyhledávaných oblasti na Tsutsuji je Hakone nebo Tokyo. To je v tuhle chvíli pro mě nedostupné, takže jsem zvolila něco dosažitelnějšího. Já jsem vybrala Tougakuin 等覚院 aneb Tsutsuji dera. Jedná se o malý budhistický chrám. Historie mi není známa, nic moc kromě toho, že se jedná o původní chrám. Nicméně svým stářím netrumfne Yogoji chrám s 1200letou historii, který se nachází ve stejném městě. 

Protože jsme se přiblížili GW, tak jsme vyrazili 29.4. na cestu. Ten den je státní svátek tzv. Shouwa no Hi den oslavující éru předchozího císaře. Protože státní svátek vyšel na sobotu, což je v Japonsku pracovní den, tak se nepřenáší ze soboty na pondělí. V případě, že by státní svátek vyšel na neděli, tak se z pondělí stane "náhradní volno" a získá se tak prodloužený víkend, protože neděle se bere jako volný den, zatímco sobota je v mnohých firmách pracovním dnem jako každý jiný.

Počasí nám přálo, nikde jsme nezabloudili. Prostě byla to jen cesta z bodu A do bodu B. Přišli jsme v době, kdy některé květy už byly odkvetlé a jiné ještě nezačalu kvést, takže dá se říct, že jsme vystihli dobrý čas. Pro mě má tento chrám ještě jeden význam. Můj syn zde začal chodit. Byla to premiéra. :-) Od minulého roku se zde nic moc nezměnilo a můžu říct, že jsem byla ráda, že jsme vyrazili. Myslím, že napřesrok zase vyrazíme. Takara

Ichigo gari aneb sbíráme jahody v Japonsku

 https://youtu.be/_Fo6JKTz1Yo

Člověk se občas podiví nad japonským způsobem života. Znáte to jiný kraj, jiný mrav. O tom žádná. Nicméně japonský přístup k ovoci je velmi specifický. Ovoce je v Japonsku bráno jako desert, třeba po obědě. Pokud chcete někoho potěšit, tak mu přivezete ovoce z vyhlášených lokalit. Například jablka z Nagano prefektury. Zkrátka ovoce se dáva jako "omiyage" suvenýr z cest. Nám Čechům se to může zdát zvláštní, protože ovoce bereme jako samozřejmost a ceny v ČR tomu odpovídají. 

V Japonsku za jedno jablko zaplatíte běžně 200yenů (někdy 150 někdy 230, záleží na kusu a obchodu, kde ho nabízejí) tzn 40 Kč. V ČR bych za 40 Kč koupila celé kilo jablek (před 10 lety tomu tak alespoň bylo) a ještě by mi peníze zbyly. Čím to, že v Japonsku je ovoce, tak drahé. Tak jedním z důvodů je kvalita. Všeobecně se ví, že ČR a vůbec státy na východ od nás jsou popelnicí Evropy. Když si k jablku čichnete, tak ho skoro neucítíte. V Japonsku ta jablka voní. Když jsem na to narazila poprvé, tak jsem byla překvapená. Pokud do Japonska pojedete určitě vyzkoušejte a dejte vědět. Druhým důvodem je dražší dovoz (lodní a letecká přeprava), který se promítá do ceny zboží. 

Dalším japonským rysem je jíst vše, co je v sezóně. Tzn. na podzim hroznové víno,  kaki, v zimě mikan, na jaře jablka, broskve,  v létě banány, vodní melouny, melouny no a jak je to s jahodami. V létě? ne. Na podzim? No řekněme že v pohádce o 12 měsíčcích by Mařenka s jahodami v zimě v Japonsku uspěla. Ano slyšíte správně jahodová sezóna běží od ledna až do května. A kam se na jahody chodí? Do skleníků na jahodových farmách. 

Když tam vyrazíte, budete provozovat aktivitu zvanou "ichigo gari", kdy ichigo je jahoda a gari je spojení pro lov/sběr. Vyberete si farmu, objednáte se a za 3500yenů cca 600Kč si můžete jíst dokud neprasknete. Můžete si jahody nasbírat i domů, ale je to dražší. 

My jsme šli na jahodový "hon" v pracovním dni, takže tam nebyl nikdo a měli jsme celý skleník pro sebe. To byla paráda. Záhony nejsou v zemi, jak býva zvykem všude jinde, ale ve vysokých truhlících. Procházíte uličkami a prostě si zobete. Každý truhlík má jinou odrůdu. 

Zajímavá odrůda byla pulka červená a půlka bílá. Nebo jahody, které chutnaly jako broskve. To bylo hodně zvláštní. Mým oblíbence, je ale bílá jahoda. Ta je opravdu suvenýrová. Bílá s červenými tečkami, pokud jsou tečky zelené, tak nesbírat, ještě není zralá.Tyto bílé jahody byly nazvány: cuki no hikari. Měsíční záře, velmi poetické jméno. Kromě toho že jsou skoro o polovinu dražší než normální jahody, tak jsem zjistila, že mají i jinou chuť víc nasládlou řekla bych. 

S jahodami se pojí i teambuilding, kdy firmy jezdí na jahodové farmy třeba do Tochigi ken. No a jako romantická schůzka to taky jde. My jsme si to užili pěkně ve třech. Velkej sbíral a sbíral. Já jsem natáčela s Johnem. Musím říct, že moc nespolupracoval, ale nakonec ho červené jahody přecejen zaujaly. 

Ichigo gari je opravdu vhodné pro velké a malé. Užijí si to tu všichni, snad kromě těch, kteří jahody neradi, ale pro ty mám dobrou zprávu, dávají do sbíracích kalíšků i kondenzované mléko, takže si můžete osladit život, pokud to potřebujete. Takara